já bych chtěl reagovat na právě tento návrh zákona o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů. Já tedy nemohu sdílet optimismus jak pana ministra zemědělství, tak i pana zpravodaje. A musím konstatovat, že předkládanou novelu nelze definovat pouze jako transpoziční novelu zákona o významné tržní síle.
Hned řeknu několik důvodů. Přiznávám, že na té pracovní úrovni a ministerské úrovni byl návrh zákona již projednán i za naší vlády. Nicméně chci také zdůraznit, že v prosinci minulého roku došlo k zásadní změně. Myslím si, že Ministerstvo zemědělství na tom zákonu ztratilo i trochu kontrolu a vliv a že závěrečná finalizace a již zmíněná ona transpozice příslušné směrnice Evropského parlamentu se odehrála zejména pod taktovkou Svazu obchodu a cestovního ruchu. A bohužel to nebylo ani na Ministerstvu zemědělství, ale bylo to spíše pod taktovkou Úřadu na ochranu hospodářské soutěže.
To by měl pan ministr poslouchat - vidím, že diskutuje se zpravodajem. Pane ministře, to je docela podstatné, protože Ministerstvo zemědělství v té finální fázi ztratilo právě absolutní kontrolu nad tou finální verzí již zmíněného zákona o významné tržní síle.
Já chci také zdůraznit, že zásadním problémem je navrhované znění § 3 ve spojení s navrhovaným zněním § 3a, který vypočítává roční obrat. Pokud novela v tomto znění projde a má zajistit transpozici, musím prohlásit, že zcela nepochybně to zhorší postavení řady společností působících v zemědělském a potravinovém řetězci. A zase je tady blížící se nastupující potravinová krize, krize cen potravin, zvyšování vysokých cen potravin, kdy prakticky se tomu každopádně nevyhneme. Já už jsem tady minule říkal, že cena plynu se nám zvýšila o 300, 400 %, cena energie o 100, 200 %, ceny hnojiv o 300 až 400 %. A pak jsou to ceny dalších vstupů, například pohonné hmoty 50 % a další cenové vstupy představují 30 až 50 %.
To samozřejmě s sebou přináší potravinovou krizi a samozřejmě dříve či později jaksi se tohle navýšení projeví v ceně potravin.
A dále, co chci podtrhnout, je, že zvýšené poptávkové tlaky po základních komoditách zejména z oblasti Severní Afriky, Blízkého východu prakticky tomu nárůstu cen jaksi jednak budou pomáhat a jednak mohou i způsobit výpadky či nedostatky v oblasti zemědělských komodit. Právě proto je důležité to jasně definovat a v žádném případě prakticky touto novelou zákona nemůže dojít ke zhoršení postavení společností působících v zemědělském a potravinovém řetězci. To se domnívám, že je prvořadý úkol samotného ministra zemědělství a od 1. července do konce tohoto roku i předsedy Rady ministrů zemědělství, šéfa společné zemědělské politiky zejména se postarat o rovné podmínky zemědělských a potravinových subjektů a minimalizovat dopad potravinové krize a růstu cen potravin na sociální problematiku a samozřejmě na obyvatele přednostně České republiky.
Chci i zdůraznit, že zatímco původní záměr byl jednoznačně dopad zákona o významné síle v oblasti potravinářství a regulace obchodů, zejména supermarketů, tak v závěrečné fázi byla do tohoto návrhu zákona převzata definice zemědělských produktů, a to obiloviny, olejniny, krmné směsi a podobné, tedy nikoliv pouze zpracované potraviny, jak byl prakticky původní záměr předkladatele. To si myslím, že si Ministerstvo zemědělství v tomto směru trochu zahrává s ohněm, když prakticky nastupuje právě největší krize v Evropě v komoditě obilovin a olejnin, kdy pravděpodobně Ukrajina a i Rusko přijde o možnost exportu obilovin a olejnin do celého světa.
Chci jenom připomenout, že Ukrajina se jaksi podílí na tomto exportu 15 miliony tuno obilovin, což je dvojnásobné množství celkové produkce obilovin v České republice pouze na exportu. A u olejnin se to týká 5 milionů tun slunečnice. Tam dojde, bych řekl, k velkému zásahu do trhu s touto komoditou. Potravinářské společnosti budou v pozici, kdy navzdory svému vysokému obratu, a tím dovození jejich významné tržní síly, často nebudou schopni dojednat rovnocenné podmínky s dodavateli surovin, natož, aby uplatňovali nějaké nekalé praktiky. Praxe bohužel bude zcela odlišná.
Chci připomenout, že na Slovensku se s transpozicí směrnice vypořádali tak, že vydali zákon č. 91/2019 Sb., o nepřiměřených obchodních podmínkách v obchodu s potravinami. Nepřevzali do svého zákona jakákoliv pásma s poukazem na to, že takto budou nekalé obchodní praktiky zakázané ve vztahu ke všem odběratelům. Tento zákon tak na Slovensku chrání všechny dodavatele potravin, a to i dodavatele do obchodních řetězců. Paradoxně tak v České republice dodavatelé chráněni nebudou vinou Ministerstva zemědělství, ministra zemědělství a na Slovensku ano.
Co se týče zakázaných nekalých praktik, v zákoně jich mají vyjmenováno několikanásobně více, než máme v České republice a také více, než již vyjmenovává příslušná směrnice Evropské unie, což samozřejmě není v rozporu s příslušnou směrnicí. V praxi je takové řešení vhodnější, neboť vždy je lepší mít konkrétní praktiky, kde by nemuselo být složitě dovozováno, zda nějaká praktika spadá pod obecnou klauzuli typu sjednávání nebo uplatňování smluvních podmínek, které vytvářejí výraznou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Slovenský zákon je v některých ohledech přísnější než samotná směrnice, například explicitně stanoví, že splatnost je dvacet dní od doručení faktury, nejpozději třicet dní od samotné dodávky. Stanoví také, že požadování garantované ceny lze maximálně šedesát dní.
Chci také zdůraznit, že z novely na poslední chvíli záhadně vypadly některé zakázané praktiky, jejichž zákaz se v praxi ukázal jako vhodný a využívaný, jako například maximální doba garance ceny, kdy byla původně v zákoně o významné tržní síle maximálně tři měsíce, v novele už se tento zákaz vůbec neobjevuje. Chci zdůraznit, že opět je to příklad, kdy Ministerstvo zemědělství rezignovalo na svoji, řekl bych, zodpovědnost zejména ochrany zemědělské a potravinářské výroby a samozřejmě i ochrany spotřebitele. Zákon jde především jaksi na ruku obchodním řetězcům.
Domnívám se, že v této situaci si to Česká republika nemůže dovolit. Nejvyšší prioritou je prakticky ochránit obyvatele České republiky právě před negativními dopady nastupující potravinové krize a zejména držet takovou cenu potravin, aby byla sociálně únosná.
Chci také zdůraznit a teď tady budu jenom namátkou citovat několik částek z účetních závěrek roku 2020, které jsou k dispozici, například Tesco - 290 milionů, Albert - 1,7 miliardy korun, Billa - 679 milionů korun, Lidl - 2 miliardy korun, Kaufland - 2,9 miliardy korun. Když se to sečte, tak je to nějaká částka kolem 7, 8 miliard korun a upřímně řečeno to je vyšší částka, než vláda České republiky dává do podpory v oblasti národních dotací. Takže tady vzniká dotaz, proč ministr zemědělství upřednostňuje a podporuje obchodní řetězce na úkor subjektů zemědělské prvovýroby a potravinářských subjektů, které jsou v této situaci důležití a, upřímně řečeno, by si zasloužili větší podporu, protože si myslím, že v oblasti energií a v oblasti potravin může Česká republika lépe čelit důsledkům krize, která nastala, než třeba v oblasti dodávek plynu a jejich alternativ.
Těch témat je tam mnoho. Já bych se zase chtěl rád odvolat na návrh usnesení zemědělského výboru ze 6. schůze 5. dubna roku 2022, kdy prakticky došlo k nějakému konsenzu a bylo přijato usnesení a v bodě 2 žádá ministra zemědělství, aby na jednání Vlády České republiky představil návrh na sledování výše marží obchodních řetězců. V tomto směru bych se rád i samotného pana ministra zeptal, jestli má nějakou lhůtu, řekl bych takovou vnitřní, osobní lhůtu, kdy je připraven prakticky tenhle koncept na vládě a potažmo v zemědělském výboru představit. Jinak jestli (není?) definovaný datum, tak mám zato, že je tím myšlena lhůta 30 dnů, ale poprosím pana ministra zemědělství, aby tuhle domněnku jaksi buď potvrdil, nebo vyvrátil.
Já si osobně myslím, že by bylo skutečně dobré tento model marží obchodních řetězců jaksi nejenom představit na vládě, ale pokusit se ho implementovat do této novely, do této novely zákona, samozřejmě i společně s novelou zákona o cenách. Já si myslím, že je to důležité pro občany této země, aby - jak jsem podotkl - vláda garantovala, a to je třeba říct, že to i garantovaly vlády po roce 1990 - pro všechny občany této republiky, ať to byla Čalfova vláda nebo Klausova, sociálně únosnou cenu základních potravin. Tato vláda se k této odpovědnosti zatím nehlásí a doposud se nepřihlásila.
Z tohoto důvodu ,má-li být prakticky toto usnesení, které jsem citoval, zemědělského výboru bráno vážně a mají to zemědělci a potravináři chápat tak, že vláda a sám ministr zemědělství chce co nejrychleji naplnit toto usnesení, navrhuji, aby tento návrh zákona o významné tržní síle byl vrácen předkladateli k dopracování.
Děkuji za pozornost.
