Tato nebezpečí nejsou jenom vojenská, taktéž jsou zdravotnická či jiná přírodní nebo civilizační. Tak to vždy v dějinách přírody i lidstva bylo, a tyto nepříznivé situace či katastrofy zásadním způsobem ovlivňovaly běh dějin nezávisle na přání politiků či obyvatel, jak bylo zformulováno v teorii přerušovaných rovnováh americkým paleontologem Stephenem Jay Gouldem. Každý odpovědný politik či řídící pracovník je přímo povinen se na tyto situace připravovat a pokud tak nečiní, zpronevěřuje se svému poslání a má se mu na základě toho dostat patřičného ocenění. Slibování „opia“ zaručených lepších zítřků pro všechny, bez upozornění na možná rizika v budoucnu a tím popření nutnosti základní přípravy k odolávání těmto rizikům, jeví se mně z tohoto pohledu (mírně řečeno) nezodpovědné.
Zúčtování přijde dříve či později, pokud nedojde k rychlé, správné a účinné reflexi změněného bezpečnostního paradigmatu. Nakonec to bylo patrné na pandemii onemocnění Covid 19 (i přes její poměrnou mírnost vzhledem k minulým pandemiím), kterou přece nikdo z politiků nemohl čekat. A to i přesto to, že někteří odborníci na nebezpečí pandemie vážného akutního respiračního onemocnění upozorňovali dlouho před jejím vypuknutím. Jaksi se zapomnělo, že lidské dějiny jsou plné pandemických událostí a že tyto zásadním způsobem ovlivňovaly předchozí dějinný vývoj. Nemístné sebevědomí a malá pokora před možnostmi a složitostí přírody jsou přímou cestou k dalším katastrofám lidských společností, které bohužel vládnou nyní nevídanými prostředky a nástroji, jak přírodní procesy ovlivňovat, aniž by je plně chápaly.
Minulé dějiny i současný vývoj ve světě jednoznačně ukazují, že trvalý mír, prosperita a blahobyt nikdy nemohou trvat věčně a krizové situace s poklesem komplexity společenských systémů jsou integrální neoddělitelnou součástí jejich další progrese (prostřednictvím adaptace) či zániku s jejich nahrazením systémem novým, lépe přizpůsobeným novým podmínkám. Proto vyzývám všechny naše odpovědné politiky vzhledem ke skokově zhoršené společenské a bezpečnostní situaci, aby podnikli náležité kroky, které nám umožní se s podobnými situacemi vypořádat. Místo prázdných floskulí by měla naše vláda a náš parlament přijmout konkrétní opatření, které zvýší celkovou odolnost a obranyschopnost naší společnosti směrem k možným hrozbám blízké i vzdálenější budoucnosti. Je třeba zaměřit svůj zrak, kromě jedním východním směrem, i do širší oblasti a trochu zapojit i představivost, která mnoha politikům na rozdíl od skvělé výřečnosti asi chybí a dovést do možných důsledků vývojové trendy, včetně populačních.
V našem okolí kromě nestability z východu, lze podobné trendy očekávat i z jihu, kde pravděpodobně poroste dominance Turecka a na něho napojených turkických států a etnik. Z jihu lze očekávat možnou migrační megavlnu, pokud nastane v populačně produktivní oblasti Afriky a středního Východu hladomor či rozsáhlá válka. Na západě dojde během dohledné doby k postupné změně populační, kdy se původní evropská populace zmenší a populace migrantů (zvláště islámská) nabudou na množství a tím i síle, a to může způsobit chaos a války i na naší západní hranici. Dále nesmíme zapomínat i na nové formy hybridních válek, které mohou vyústit do rozsáhlého blackoutu či smrtící etnicky zacílené pandemie, nárůstu závažných chorob včetně zhoubných či negativnímu ovlivnění plodnosti a myšlenkové a intelektuální výkonnosti populace podvratnými akcemi prostřednictvím biozbraní, které lze již v současné době vyrobit nebo bude možné v blízké budoucnosti s velkou pravděpodobností zkonstruovat, a které budou těžce detekovatelné jako nepřátelský útok. O možnosti celosvětové jaderné katastrofy raději nebudu ani mluvit, ale musíme brát v úvahu i přípravu na omezenou jadernou válku nebo havárii jaderného zařízení a být připraveni, jak na tuto situaci reagovat.
Je třeba na tyto eventuality začít připravovat již nyní mladou generaci, která dlouhodobým životem v bezpečí a nadbytku je zcela nepřipravená na výzvy budoucnosti. V případě jakékoli krizové situace lze u většiny těchto mladých lidí očekávat kolaps jejich schopností se přizpůsobit změněným podmínkám a poklesu životní úrovně a omezení dostupnosti technologií, na kterých jsou zcela závislí.
Bylo by velmi vhodné začít budovat armádu odhodlaných mužů a žen ochotných bránit svoji vlast a tomu přizpůsobit výuku na školách všech úrovní.
Musí to být armáda o dostatečné personální síle, aby byla schopna bránit naše území a kritickou infrastrukturu v případě útoku, jak nepřátelské pravidelné armády, tak masivní migrační vlny nebo nájezdů diverzních skupin a oddílů. Tato armáda musí mít podporu obyvatelstva, které v případě napadení bude organizovaně zapojeno v rámci obranných operací ve svém regionu a bude k tomu náležitě vycvičeno a bude k tomu mít náležité prostředky.
Prioritou by mělo být vycvičení takové armády a civilní obrany, která bude schopna čelit agresorovi sofistikovanými lehkými zbraněmi k ničení živé či obrněné síly nepřítele a jeho letectva a způsobit mu takové ztráty, aby ofenzivní operace ukončil. Tyto zbraně bychom měli být schopni na svém území také v dostatečném počtu produkovat, stejně jako potřebný materiál. Rozhodně bych za prioritu nepovažoval konstituování těžké moderní obrněné brigády, která bude zničena během první fáze bojů a pohltí prostředky na výcvik a vybavení jednotek vybavených přenosnými zbraněmi a drony. Na druhou stranu, pokud již těžkou techniku (i když starou) máme, tak nepovažuji za šťastné ji posílat do jiných států darem, pokud nevíme, kdy ji budeme potřebovat. O lehkých zbraních platí totéž, a to ani nelze přesně predikovat, jestli se nedostane do nepovolaných rukou, a nakonec se neobrátí proti nám.
Za chiméru považuji předpoklad, že nás v případě jakékoli krize zachrání nějaká vojenská aliance, které jsme součástí. Bohužel znám z našich dějin několik případů, kdy to bylo naopak, a to hlavně z 20. století. Chaotická doba jakékoli nestability sebou přináší rozpad těchto aliancí a většinou každý stát jede na své „triko“ a to nelze vyloučit ani obrácení přítele v nepřítele a naopak.
Varuji také před vytvářením národnostně a etnicky heterogenní populace na našem území, které může být příčinou vzniku vážné krize, a to hlavně v těžkých dobách a může být zneužita zevním nepřítelem k rozdmýchávání vnitřních konfliktů. To také z našich dějin 20. století dobře známe.
Já nevylučuji, že se mohu mýlit, ale dějiny mluví jasně. Konec dějin (Fukuyama) nenastal, ale právě naopak, po krátkém oddechu pokračuje Střet civilizací (Huntington) a dle mého mínění jsme na to totálně nepřipraveni po všech stránkách, od mentální až po materiální. Naši předkové uhájili často i shodou šťastných okolností, ale hlavně svým odhodláním, naši státnost a národ v běhu předchozích dějin. Navažme na jejich úspěchy a odvrhněme iracionalitu a bláhovost a uzavřeme obranné spojenectví s okolními státy s podobnými zájmy na základě naší připravenosti a sebevědomí a nikoli naší podřízenosti a patolízalství. Pokud tak neučiníme, jsem přesvědčen o tom, že naši státnost neuhájíme. Žádný stát nedokázal v dějinách dlouhodobě existovat bez dostatečné odstrašující sily v době nestability a chaosu. Vždy byl pohlcen silnějším ochráncem, který mu ovšem nadiktoval nemilosrdně své podmínky. Jistě můžeme střet prohrát, ale to jenom s nižší či vyšší pravděpodobností, ale pokud budeme téměř bezbranní a budeme se opět spoléhat na pomoc mocného „ochránce“, tak je téměř jistota, že dříve či později nastane desintegrace naší státnosti, národa a případně i etnika a rasy, což již nyní podporují progresivistické trendy u nás, ale hlavně u našich „ochránců“.
