níže sdílím výňatek z vládního webu branmecesko.cz .

To jsou paradoxy. Cenzura je sloupem každého totalitního režimu. V podstatě je to omezování informací v médiích, ale také omezování svobody slova, svobody projevu pro všechny občany. Tečka.

Svoboda je křehká a pokud k práskání vyzývá vládní web, tak to už je šílené.  “Co není zakázáno, je dovoleno” tečka, tak to je.

Jasně, to, co páchá RF na Ukrajině je šílené, podpora zabíjení je nejspíš trestný čin, ale pořád ještě žijeme v právním státě. Na to všechno máme zákony. Tak je uplatňujme. Nahrazovat práci s tím spojenou cenzurou a práskačstvím, je nejen ubohé, ale i nebezpečné a zavání to tvrdou totalitou - "kdo nejde s námi, jde proti nám".  A vyzývá k tomu přímo Úřad vlády, to je šílené.

Dovedete si představit, že by něco takového zavedl Babiš? Byla by plná Letná a Rakušan by tady lítal v tričku s Havlem a křičel by „svobodáááá“

Kde jsou ti zastánci svobody? 

Omlouvám se, ale já nechci, aby mi někdo určoval, co můžu a nemůžu číst a na co se koukat, nota bene, už vůbec ne, aby nás vláda vyzývala k nahlašování sousedů, kamarádů a známých na policii.

Problém svobody slova provází historii naší republiky téměř od samého vzniku. Ať už to byla pověstná bílá místa v Rudém právu za první republiky, protektorátní cenzura nacistických úřadů za okupace nebo "následná cenzura" v období takzvané normalizace.

Je v současnosti skutečně minulostí?

To jsme dopadli…