Také bych se rád vyjádřil ke stavebnímu zákonu a k tomu, co se vlastně teď v Poslanecké sněmovně okolo stavebního zákona děje. Považuji to za ukázku neschopnosti této pětikoaliční vlády a tou neschopností je právě situace okolo stavebního zákona. Já to hned samozřejmě vysvětlím a budu se vám snažit argumentovat a dokázat, že to tak skutečně je. Jak je u této vlády zvykem, hrají zde roli nejrůznější zájmy, tedy kromě zájmů České republiky a jejích občanů. Vládní většina zde protlačila roční odklad již schválené novely stavebního zákona, která by do stavebního řízení vnesla konečně nějaký systém a řád a znamenala by zásadní urychlení celého procesu s pozitivními důsledky pro občany, v první řadě v podobě minimálně někde poklesu cen nemovitostí a např. v Praze a ve velkých městech k zastavení obrovského růstu cen nemovitostí, bytů, kterého jsme svědky v poslední době. Nevím, jestli to víte, ale za posledních pět let například ceny bytů a nemovitostí vzrostly o 76 %. To jsou neskutečná čísla. Lidi prostě nemají kde bydlet a mladým lidem nedáváme prostor vůbec uvažovat o svém vlastním bydlení, o tom, že by si mohli zvlášť v dnešní době, kdy roste inflace a na to reaguje centrální banka zvýšením úroků z hypoték, není možné, aby si mladí lidé brali hypotéky na byty. Jednak nemají na splátky, protože úroky dosahují šesti, sedmi procent, a jednak samozřejmě roste cena bytů, takže i kdyby se zavázali, že to budou splácet do konce svého života, tak nejsou schopni si je pořídit. A já si myslím, že je naše povinnost v této věci něco udělat, aby mladí lidé viděli nějakou budoucnost, nějakou možnost pořídit si vlastní bydlení, protože pokud to nedokážeme, tak nestojíme za nic a myslím si, že každá politická reprezentace každé země na světě by měla mladým lidem zajistit co nejlepší budoucnost.

Zákon zajisté nebyl ideální. Určité jednotlivosti bylo možné průběžně řešit dílčími drobnými novelami. Jeho roční odklad byl ovšem tím nejhorším, co se mohlo stát. Znamená nejistotu, chaos ve státní správě, další zhoršování situace. Znamená i neúctu k právu, což je podle mého názoru pro tuto vládu typické, přičemž Česká republika mezitím od loňského roku vede celoevropský žebříček tempa růstu zdražování nemovitostí, zejména bytů, jejichž cena totiž jen za loňský rok vzrostla o více než pětinu a za posledních pět let se u nás ceny podle údajů Eurostatu zvýšily - a to už jsem říkal - o neuvěřitelných 76 %.

Hlavním důvodem je nepopiratelný fakt, že se u nás kvůli nevhodnému legislativnímu a organizačnímu stavu a rámci staví jen velmi pomalu a celý proces je nesmírně složitý a nákladný. To měl právě změnit a zlepšit nový stavební zákon přijatý v loňském roce a ve svém celku měl platit od července příštího roku, tedy roku 2023. Odborná i laická veřejnost již byla na tyto systémové změny připravena, realizace měla nabíhat postupně, aby byl proces plynulý zejména pro pracovníky stavebních úřadů, stavebníky a veřejnost. Jenže nová vláda vše hází do koše a místo pečlivého faktického postupu a zlepšování věcí přichází s revolučním řešením, jak je ostatně typické pro Pirátskou stranu, která bohužel vede gesční Ministerstvo pro místní rozvoj.

Nový, tedy ten odložený stavební zákon se přitom důkladně připravoval zhruba 5 let a od základu měnil zejména systém povolování staveb. Stavební úřady měly z obcí přejít pod stát, určitá část těch nejmenších měla zaniknout. Není tedy pravda, že vznikne nový úřad, kde nabere nových 13 tisíc lidí, megaúřad, jak nám vláda říká, jak nám říkal pan ministr Kupka, že je to nesmysl, prostě stavební úřady, které jsou dneska už pod obcemi, by si změnily vizitku a byl by tam státní stavební úřad. Většina těch lidí by zůstala, ti, kteří by chtěli odejít, by odešli, někteří noví by přišli, takže megaúřad na papíře ano, lidé by zůstali stejní, nevznikla by žádná další nová byrokracie.

Nový, tedy ten odložený stavební zákon se přitom - to už jsem říkal - důkladně připravoval zhruba 5 let. Vedle toho měl vzniknout nejvyšší stavební úřad a pak také speciální úřad pro liniové infrastrukturní stavby jako jsou dálnice či železnice. O povolení se mělo žádat elektronicky a úřady měly dostat pevné lhůty, do kdy musejí o povolení stavby rozhodnout. To znamená, že nikdo nemohl tu vaši žádost vzít, strčit do šuplíku, nechat ji tam ležet rok nebo dva tak, jak tomu bylo v minulosti, ale muselo se do určité lhůty rozhodnout, a pokud by se nerozhodlo, tak to povolení bylo platné.

Vládní postup přináší do celého procesu neuvěřitelný zmatek, i právní. Nijak se totiž například neupravuje účinnost žádného z více než 50 dalších návazných právních předpisů, které byly zásadním způsobem změněny spolu s novým stavebním zákonem. Souvisí to s takzvaným změnovým zákonem. V praxi tak může docházet k různým paradoxním situacím s možnými důsledky v podobě soudních sporů s nemalými finančními dopady pro stát a daňové poplatníky. Na toto riziko ostatně upozornila i Legislativní rada vlády vedená pirátským nominantem Michalem Šalomounem, což znamená, že i sama Legislativní rada vlády upozorňuje na to, že to může být problém do budoucna a můžou tyto spory Českou republiku stát nemalé peníze.

A hlavně, tento vládní postup ještě zhoršuje to základní, to znamená délku doby, po kterou Češi čekají a budou v budoucnu čekat na stavební povolení. Ta patří k nejdelším na světě a ještě se neustále prodlužuje. Co to znamená? Budou znovu růst ceny nemovitostí, protože poptávka bude daleko, daleko, daleko, pak dlouho nic a ještě jednou daleko převyšovat nabídku nemovitostí a bytů.

Ve světovém žebříčků rychlosti stavebního řízení jsme se setrvale pohybujeme mezi 155. a 160. místem, je před námi i mnoho rozvojových afrických států. Zatímco Dánové čekají na stavební povolení v průměru asi 10 týdnů, Češi v průměru přes 8 měsíců. Není divu, když namísto 1 souhrnného povolení, 1 žádosti je nyní k zahájení stavby nutný mimo jiné - a teď mi to připomíná tu klasickou komedii Na samotě u lesa, kde byl ten zedník, který seděl na kolečkovém křesle a začal vypočítávat, co všechno je na takovou stavbu potřeba.

Já to tady mám taky. Takže potřebujete například souhlas sousedů se stavbou, ohlášení stavby, místní šetření, souhlas obce se stavbou, koordinované závazné stanovisko dotčených odborů příslušného městského nebo obecního úřadu obce s rozšířenou působností, stanovisko hygienické služby, stanovisko silničního správního úřadu k případnému překopu veřejné komunikace, stanovisko správců inženýrských sítí, elektro, plyn, vodovod, telefon, datové sítě a tak dále podle místních podmínek, možnosti napojení a k ochraně sítí při stavebních pracích a užívání pozemku a další stanoviska podle vůle stavebního úřadu a nebo místních podmínek. Dotčenými orgány a organizacemi se tak mohou stát i správa povodí, armáda, správce ropovodů MERO, Správa železniční dopravní cesty, archeologové a mnoho dalších subjektů.

To měl vloni schválený zákon odbourat a vláda tento nepřijatelný stav svévolně prodlužuje. Chaos a nesystémovost přístupu vlády je stavebnímu zákonu dokladu je i to, že například i výrazný představitel hnutí STAN, liberecký hejtman Půta, který říká, že novelizace stavebního zákona je v ministerstvem navrhované podobě minimálně předčasná. Je to takové diplomatické ne tomuto návrhu zákona, protože jde o jeho vlastní stranu. Plánovaná novelizace stavebního zákona je v současné navrhované podobě, kdy ještě není připravena digitalizace, velice předčasná. Apelujeme proto na vládu a členy Parlamentu, aby návrh zákona přehodnotili, uvedl mimo jiné hejtman Půta.

Takže v podstatě i z vlastních řad dochází k tomu, že lidé, kteří ví, že s tím budou pracovat v dalších letech, a ví, že jim to způsobí velké problémy, říkají, že by se vláda takto chovat neměla a že by svůj návrh měla přehodnotit. Je to opravdu nepochopitelný, arogantní a svévolný postup vlády a Bartošova ministerstva, který hazarduje s důvěrou a trpělivostí občanů, je necitlivý k příslušným státním zaměstnancům a úředníkům, ke všem účastníkům stavebních řízení. Tak složitou legislativu, která vznikala 5 let, nelze změnit a přepracovat v řádu jednotek měsíců.

Je ochoten za všechny negativní dopady tohoto postupu včetně nemalých dopadů finančních převzít ministr Bartoš odpovědnost? A já se na to tady ptám a on odpovídá, že ano, tak jsem rád, že to tak bere a že převezme odpovědnost, abychom potom věděli, koho se ptát, až dojde tady k těm soudním sporům a dalším věcem a prodlužování stavebního řízení. (Otáčí se směrem k ministru Bartošovi.) Ale také skutečnou, pane ministře, nejenom verbální. Důsledkem bude tedy pokračování stavu, kdy budeme dál jako Česká republika nadále mezi 40 nejhoršími zeměmi světa z hlediska délky stavebního řízení dle statistik Světové banky.

Mám tady samozřejmě i tu studii, kterou pan ministr Bartoš říkal, abychom nebrali úplně vážně, je to zpráva, aktuální zpráva Doing Business za rok 2020, v kapitole týkající se složitosti získání stavebního povolení, kdy dokonce Česká republika meziročně klesla o 1 příčku na sto padesáté - já jsem říkal šesté - tak dneska už jsme sto padesáté sedmé místo hned za Moldávií, těsně před Honduras. Hůře než v České republice se stavební povolení dá získat už jen v pár zemích na světě, většinou jde o takzvané padlé, rozvrácené státy - myslím si, že (to) je fakt tragédie.

Světová banka v Česku neeviduje z hlediska procesu povolování nových staveb za poslední roky žádný posun k lepšímu. Získání stavebního povolení podle její analýzy stále trvá českým úřadům neuvěřitelných 246 dnů, což je stejně jako v autoritativním Uzbekistánu. Jen o jediný den musí čekat stavebníci (nesrozumitelné) z tohoto hlediska pověstném Bangladéši. To je, s bývalou paní ministryní Klárou Dostálovou, takové naše heslo Bangladéš a já myslím, že i návrhu zákona z dílny pětikoalice, která posunuje ten už schválený stavební zákon, který to mohl změnit, můžeme dát přezdívku Bangladéš, protože tam nás zase zpátky ten návrh zákona posílá a není to nic jiného než Bangladéš.

Pohled na poslední Kambodžu s extrémními 652 dny nás asi moc neuklidní. Od této poslední příčky náš totiž dělí již jen 20 horších zemí. A díky této vládě to nemusí být konečná, protože pořád padáme směrem dolů. Přesně o polovinu rychleji než v České republice za 123 dny získají všechna potřebná povolení investoři na ostrovech Vanuatu, 122 dnů musí čekat v Demokratické republice Kongo a o dva dny déle si počkají na Mali. Průměrných 27,5 dne premianta Jižní Koreje se z českého pohledu jeví jako naprostá science fiction.

Ještě více nelichotivá je statistika ukazující, kolik procedur oficiálních komunikací se třetí stranou například státním úřadem musí stavebník podstoupit. Česku s 21 úkony patří 12. příčka od konce, když se na něj dotáhla minule poslední Moldávie, která od loňska vyškrtla hned 7 nutných procedur. To se snad ani nechce číst a už vůbec ne poslouchat. Nyní od posledního Tádžikistánu nás tak dělí jen 5 oficiálních úkonů. 7 procedur prvních Marshallových ostrovů a Dánska je sen, ke kterému nás mohla vloni schválená změna alespoň přiblížit. Znovu opakuji, já neříkám, že zákon, který jsme schválili před rokem, je dokonalý. Ale mohl nás posunout zase někam k daleko lepším příčkám a mohli jsme na něm pracovat dál. Přece to není konečná. Sněmovna, společenský život, stavebnictví, všecko to je organismus, který pracuje každým dnem. A je potřeba to posouvat směrem k lepším výsledkům. Ale odklady si myslím, že nevedou nikam.

Pětikoaliční vláda a Piráti to zjevně odmítají a dělají vše pro to, aby se to nestalo. A to Světová banka posuzuje pouze stavební legislativu a vychází tak ze zákonných lhůt platných pro povolování skladových prostor v hlavním městě. Pokud by vzala v potaz rezidenční výstavbu, byli bychom na tom ještě hůř. Je spočítáno, že jen takzvaných dotčených orgánů státní správy, od nichž potřebujeme vyjádření se stavebním záměrem, je u některých projektů až neuvěřitelných šest desítek. Běžně se tak povolovací proces rezidenční bytové výstavby táhne celé roky. Výjimkou bohužel nejsou ani projekty povolované pět a více let. A nejhorší důsledek? Strmý růst cen nemovitostí určených k bydlení a nedostupnost vlastního bydlení pro široké skupiny občanů, zejména mladých, pracujících rodin. To je to, o čem jsem mluvil na začátku, že my nedáváme mladým lidem žádnou naději, žádnou budoucnost, že by mohli mít svoje vlastní bydlení. Potom mají obavu mít děti, klesá nám natalita a je to všechno spojeno se vším. Jsou to spojené nádoby. (Hluk v sále.)

Rostou ceny stavebních materiálů. Banky zvyšují úrokové sazby a od dubna navíc adepti o úvěr na bydlení musejí 20 % z ceny nemovitosti složit takzvaně na dřevo. Stále více lidí se proto musí spoléhat na nájemní bydlení. Ale pozor. Ani jeho nabídka není bezedná, a proto po několika letech mírného nárůstu nájmu přichází jeho skokový růst. I bytů k pronajmutí navíc bude stále, stále méně. Například podle statistik portálu Realitymix.cz v březnu průměrné nájmy v Praze oproti stejnému měsíci předchozího roku stouply o téměř 17 %, v Brně o 6,5 %, v Ostravě o 5,8 %. Rostoucí poptávka majitele nájemních bytů motivuje ke zvyšování ceny. V úvahu je třeba také brát rostoucí zálohy na energie. Pro letošní rok tak očekáváme nárůst cen nájemného o 19 %, prohlásil pan Mejzlík. Zvýšení nájmů v příštích týdnech očekává mnoho realitních analytiků ze společnosti Bezrealitky.cz. Vidí to už na cenách v hlavním městě. Pokračující růst pražských cen i bez významného nárůstu poptávky jasně ukazuje, že doba levných nájmů je pryč a ceny se brzy dostanou opět do hladiny kolem 290 korun za metr jako před pandemií, konstatoval Hendrik Meyer ze společnosti Bez realitky. Je to to, o čem mluvíme, prostě poptávka daleko, daleko převyšuje nabídku. A nejenom že začínají být nedostupné ceny bytů, nemovitostí pro mladé lidi, pro jakékoli občany České republiky, na základě malé nabídky nemovitostí se začínají zvyšovat i nájmy a bude problém prostě žít i v nájmech. Tak jak spousta liberálních demokratů říká, podívejte se ve světě, ve světě je nájemní bydlení úplně normální, převyšuje to bydlení rezidenční nebo to, kde člověk vlastní nějaký byt nebo nějakou nemovitost, tak i u nás je jasné, že nájemní bydlení spolkne většinu platu nebo mezd občanů. A nejsem si jist, jestli vůbec člověk, který bude žít sám a nebudou se podílet dva jako rodina na nájemním bydlení, jestli si ho v budoucnu budou schopni dovolit. (Obrovský hluk v sále.)

Děkuji. Děkuji vám, paní předsedající. Hlavní ekonom společnosti Natland Petr Bartoň se zase obává, že v menších městech mohou nájmy růst ještě rychleji než v metropoli. Většina lidí v nich obvykle bydlí ve svém, a proto zvýšení poptávky po nájmech tam vzhledem k relativní velikosti trhu bude mít velký vliv, uvedl Bartoň. Nájmy proto v letošním roce podle jeho názoru mohou růst o desítky procent a hladina průměrných nájmů v menších sídlech může začít rychleji dorovnávat ceny v těch větších. Takže vlastně není to to, že by tady hnutí SPD něco říkalo, něco si vymýšlelo, bojovalo proti koalici. Prostě citujeme tady názory odborníků a lidí, kteří to sami říkají a argumentují tím, že je to problém a že pokud se něco nestane, tak to bude velký problém pro všechny občany České republiky.

To vše v první řadě vinou nefunkčního stavebního zákona, resp. kvůli tomu, že vláda ODS, TOP 09, KDU-ČSL, hnutí STAN a Pirátů blokuje vstup jeho pozitivní změny z loňského roku v účinnost.

Tak to byly argumenty. A myslím si, že jediný důvod, proč jsem s tím dneska vystoupil, je to, aby to lidé věděli.

Děkuji vám za pozornost.