Asi vás nepřekvapí, že jsem se přidala do části "se sklony k feminismu" (což je reference k Tweetu mluvčí úřadu vlády, která sice nedávno tweetovala o příjemné debatě o rovnosti mezi muži a ženami, ale měla potřebu upozornit, že tak činí bez sklonů k feminismu). Aktivity Hnutí pro život, Aliance pro rodinu a jim podobných nejdou jen proti mým politickým přesvědčením, ale i přímo proti mně jako ženě. Ačkoli tedy z evropské úrovně nejde o téma, kterému se věnuji, přišla jsem jako občanka.
V jiných kruzích jsem zahlédla diskuzi o tom, jestli není zbytečné se takto angažovat, když u nás přeci nic jako protipotratová legislativa nehrozí, nejsem přeci v Polsku.
Nesouhlasím hned z několika důvodů. Za prvé, vyjadřováním postojů ve veřejném prostoru je dlouhodobě upevňujete a normalizujete. Pokud by tedy byla slyšet jen jedna strana, posune se vnímání toho, co většina chce.
Za druhé, podle všech možných statistik a průzkumů posledních let žijeme ve vesměs otevřené společnosti. 67 % Čechů podporuje manželství pro všechny. Čtvrtina dotázaných by schválilo úmluvu proti násilí na ženách (bohužel 68 % nevědělo, čeho se týká.) ALE. Politická reprezentace to má naopak. Máme jednu z nejkonzervativnějších vlád za poslední roky. Jana Jochová z Aliance pro rodinu (známá třeba tím, že homosexualita je podle ní nemoc, a propaguje konverzní terapii) je asistentkou poslance za ODS. Hnutí pro rodinu spolupracuje přímo s Ministerstvem práce a sociálních věcí. A když se začnou organizace bavit s politiky o tom, jestli nezkvalitnit sexuální výchovu, narazí to na odpor právě těchto hnutí, která už jsou v systému zaháčkovaná.
Ne, nemyslím si, že je v Česku skutečná poptávka po omezení ženských práv. Myslím si ale, že je tady nebezpečná lobby těch, co to tlačí jako buldozer - a lhostejnost ještě nikdy buldozer nezastavila.
Děkuji tedy organizátorům a organizátorkám za to, že lhostejní nejsou. Svoboda se musí bránit!
