A nemůžeme podpořit z toho důvodu, že se jedná o snížení plateb za státní pojištěnce v souhrnu o 14 miliard, resp. o 400 korun měsíčně na jednoho státního pojištěnce. Problém je v tom, že naše vláda v loňském roce přijala usnesením vlády č. 252/2021 Sb., právě navýšení platby za státní pojištěnce, a to z vyměřovacího základu 14 570 korun platba za státního pojištěnce 1 967 korun. Došlo k zvýšení této platby o 200 korun. Podotýkám, že k tomu zvýšení došlo za vlády Andreje Babiše třikrát, a to postupnými kroky. A ten důvod byl poměrně jasný. Ten důvod byl probíhající covidová krize, zvýšené náklady zdravotních pojišťoven - budu ještě o tom mluvit, zejména ve vztahu k testování, očkování a podobně.

Mimochodem, když už jsem zmínil tyto vícenáklady, tak tvořily 17 miliard korun na testování, na očkování to bylo zhruba 10 miliard, dále to byly peníze zhruba ve výši 7 miliard na výpadky péče zdravotnických zařízení na jejich krytí a celkem to tvořilo v souhrnu 40 miliard korun vícenákladů. Takže tam bylo potřeba skutečně přidat, a to přidání bylo významné. Já se historicky vrátím k tomu, že vlastně tento systém platby za státní pojištěnce vznikl v roce 1993, a tam bych chtěl podotknout, že tehdy to bylo z vyměřovacího základu 1 694 korun a ta platby činila 229 korun.

Pak se poměrně dlouho nic zásadního skokového nedělo až do roku 2018, kdy ta platba na začátku vlády Andreje Babiše stoupla na 969 korun za toho státního pojištěnce.

A podotýkám, dejte si to do relací, bylo to zhruba o 740 korun více proti roku 1993. Jinými slovy za 25 let. A za ty poslední čtyři roky potom došlo k vzestupu až na zmiňovaných 1967 korun měsíčně, což je bez dvou korun o tisíc korun. Tady na tom chci deklarovat, ano, bylo to způsobené vnějšími vlivy, bylo to způsobené covidovou krizí, ale na druhou stranu došlo k ohromnému posílení zdravotnictví. A já myslím, že kolegové, kteří byli ve zdravotním výboru v minulém období, toto určitě mohou potvrdit a vědí, že minulá vláda na zdravotnictví rozhodně nešetřila. Čím se to mimochodem projevilo? Projevilo se to tím, že minulá vláda, která startovala zdravotní pojištění zhruba na 220 miliardách ročně, tak končila na 410 miliardách. Čili ohromný rozdíl. Tady chci říct jenom, že tady byly diskutovány číslovky, v jednom z příspěvků bylo řečeno 530, 550 miliard očekáváno v roce 2022, ale to jsou platby, nejenom zdravotní pojištění, ale souhrnně i příspěvky jednotlivých občanů na zdravotní péči, příspěvky zřizovatelů, obcí, krajů a podobně. Takže to jsou různá čísla. Pokud půjdeme po těch číslech komplexních, tak to je z 330 miliard zhruba na 535 miliard korun.

Tyhle věci je potřeba si připomenout a musíme si taky připomenout to, a zase kolegové lékaři to vědí, jak dlouhou dobu např. prezident Kubek, prezident České lékařské komory proháněl ministry v řadě na to, že se v České republice chce poskytovat ta nejlepší možná péče srovnatelná s vyspělými státy na západ od nás a přitom na to dáváme 7 % HDP. Za vlády Andreje Babiše za poslední čtyři roky došlo k výraznému vzestupu a dnes jsme na 10 % výdajů HDP na zdravotnictví a zařadili jsme se mezi lepší polovinu zemí Evropské unie. Takže to jenom pro dokreslení, co jsme do toho zdravotnictví dali.

A teď máme sledovat a občanům a našim voličům nějakým způsobem pro vás snad vysvětlit, že někdo z těch peněz vezme 14 miliard korun? Já chápu dobře, že pojišťovny měly ve svých fondech poměrně dost peněz, ale dejte si otázku, jak se tam ty peníze dostaly. Jsou to peníze, které se tam dostaly v průběhu vlády Andreje Babiše a jsou to peníze, které se tam dostaly a měly by tam setrvat zejména proto, kdyby se nám zkomplikovala situace. Ale my se dneska všichni tváříme, že problém není. Já ty problémy pořád vidím ještě dva. Ten jeden problém je stále probíhající covid. Odborníci vám řeknou - a teď myslím opravdu odborníky, kteří se tím zabývají - že jsou překvapeni, že v minulých vlnách ten covid v podstatě v mezidobí klesl na nulu, ale on nám teď na nulu neklesl, máme pořád, přestože jsme slušně proočkováni, tak máme pořád 600 pacientů v nemocnicích, 50 pacientů na jednotkách intenzivní péče a ještě pořád deset, patnáct lidí na covid umírá. Ano , jsou to ti lidé zejména vyšších věkových kategorií a jak říkáme, polymorbidní neboli ti, kteří mají více diagnóz a které jsme z nějakého důvodu nedoočkovali. To tady asi dneska připomínat nebudu, je to rest obou dvou vlád, jednak té naší, ale bohužel i vaší vlády, která nedokázala za ten téměř půl rok tohleto dokončit. A vidíme to pořád jako velký problém pro možnou podzimní vlnu a tam skutečně pořád hrozí, že mezi 300 tisíci z ohrožených skupin, tak jak jsem je tady vyjmenoval, čili staří a s více závažnými onemocněními, tak tam hrozí, že ten virus může nadělat nějakou paseku. Bude nás určitě čekat očkování, čili budou určitě výdaje na očkovací látky a kdyby přišla nějaká vlna, můžeme čekat zase minimálně ve stamilionech výdaje na testování. Už to máme za sebou a tady bych se bál říct, že už se to nikdy nebude opakovat, byť bych si to velmi přál.

A potom tady máme druhý efekt, který přišel, se kterým jsme nepočítali, nebo druhý vliv, a to je migrace. Napadení Ruské federace znamenalo to, že se k nám uchýlili ti lidé, kteří jsou v nouzi, a my jsme se jich ujali. Ujali jsme se jich se vším a ujali jsme se jich poměrně velkoryse a jsme za to rádi. My jsme si to tady ve Sněmovně takto odsouhlasili. Nicméně se z nich stali plnoprávní pojištěnci se statutem vlastně státního pojištěnce do doby, než někteří z nich budou zaměstnání a v té kategorii se změní. Nicméně jsou to plnohodnotní státní pojištěnci s nárokem na péči v úplné šíři. A zatím - a já se ta čísla snažím sledovat i třeba v krajském měřítku - vím, že tu zdravotní péči nikterak nezneužívají, nejsou v nějakém větším masovém měřítku hospitalizováni a pouze jednotky těch Ukrajinců leží třeba na jednotkách intenzivní péče. Takže skutečně v současnosti po stránce výdajů na zdravotní péči nám nevycházejí negativně. Takže tady souhlas s tím, postarat se určitě ano, ale když potom tady slyším třeba v brzkých ranních hodinách - a to je takové klišé a vy ho používáte hodně často, a to je klišé, že se to nikoho nedotkne. Tak jestliže přijde 300 000 nových pojištěnců a mám stávající počet lékařů, zdravotních sester, ambulancí, tak jistě se nás to dotkne a musíme s tím počítat. Jestliže někdo chce pomáhat, tak musí počítat s tím, že se ho ta pomoc nějakým způsobem dotkne. A dotkne se lidí třeba v čekacích lhůtách nebo dobách. Samozřejmě například u dětských pediatrů je to asi ten nejzávažnější problém, protože dětských pediatrů je kolem 2000, ukrajinských dětí je tady zhruba 120 000, takže prostým přepočtem, i kdyby se rozdělily naprosto pravidelně, tak je to zhruba 60 dětí na jednu ordinaci, a to při přetížení současných dětských lékařů samozřejmě velký problém je, a při jejich věkové struktuře. Lepší je to trošku u praktiků, asi obtíž bude i u té stomatologické péče.

Ale nebavme se jenom o tomhle. Samozřejmě Ukrajinci mají právo i na výkony, na které třeba naši lidé čekají a jestliže se ukáže, že stav toho Ukrajince je horší i u dlouhodobých výkonů, na které se čeká, tak se samozřejmě dostanou třeba na operaci velkých kloubů a podobně. Je to v pořádku, ale nesmíme si to úplně lakovat na růžovo, že se nás to nedotkne. A já bych byl rád, kdyby současná vláda tyhlety věci neříkala a mluvila s lidmi na rovinu. Totéž je otázka, ale abych tady nebyl přerušen následně, se týká např. školek, škol a podobně. Musíme to říkat tak, jak to je. Totéž je v otázce bezpečnosti, kde jsem ve výboru a často diskutujeme právě o otázkách bezpečnosti s panem ministrem Rakušanem. Čili napříč problémy jsou, budou, musíme na ně být připraveni a musíme je umět řešit.

Co se týká toho, co se stalo v letech 2020 a 2021 a proč je možné se domnívat, že nárok na péči a na finance na tuto péči může narůst a proč by bylo dobré, aby se nevyčerpaly fondy těch pojišťoven. Je skutečnost, že se výrazně omezily některé výkony. Omezila se prevence, omezila se preventivní kolonoskopická vyšetření, jiná onkologická prevence, omezila se plánovaná operativa. A teď to ty nemocnice dohánějí, chtějí to dohnat, pracují na sto a více procent a funguje to, daří se to. Ale co je k tomu potřeba? Dostatek financí. A my jsme v minulosti tady už zachytili, a já pamatuji doby, kdy zdravotnická zařízení čekala na proplacené odvedené zdravotní péče třeba několik měsíců a to je potom problém, protože skutečně s objednáváním materiálů, s možností kvalitně zaplatit kvalitní lidi a podobně je to docela velký problém a nechtěli bychom se do toho dostat.

Proto jsem přesvědčen, že je lépe ve fondech těch pojišťoven peníze nechat. Jsem ochoten diskutovat samozřejmě s panem ministrem Stanjurou o tom, a on to sám nabídl v rámci svých ranních vystoupení tady, že bychom se měli bavit o tom, v jaké výši to má být. Má to být ve výši 5 % toho obratu těch pojišťoven? To by pak byly vlastně fondy naplněné třeba dvaceti miliardami. Nebo to má být 10 %? Čtyřicet miliard, 15 % a tak dále. Čili je to otázka, kolik to má být. Ale rozhodně by ty fondy neměly být prázdné.

A nyní se k vám obrátím zase jako k pětikoaliční vládě. Já to tak průřezově díky té bezpečnosti zdravotnictví a takovému celkovému vhledu na to, jak to děláte, tak to sleduji v celku s pobavením. Já vám rozumím. Vy chcete dostát svým předvolebním slibům a chcete mít co nejvyrovnanější státní rozpočet a rozhodně minimálně, protože to se nedá dosáhnout v současné době, ale určitě chcete nenavyšování toho státního dluhu. Rozumím vám. Ale přátelé, to nejde za každou cenu. A rozhodně to nejde dělat to na vrub zdravotnictví. Vy jste vlastně ušetřili na zdravotnictví dvacet miliard korun z celkových osmdesáti miliard úspor, které jste představili. To je čtvrtina toho, co jste uspořili. Mně to přijde neuvěřitelné. V té době, když nemáme vyřešený covid, kdy tady máme Ukrajince, kdy tady máme hrozbu toho, že se covid vrátí a tak dále. Vždyť tady je hrozba, že budeme další miliardy potřebovat uvolnit, tak v tuto chvíli vy svým způsobem zaříznete pana ministra Válka, před chvílí tady byl.

Takže já asi to beru tak, to je jako kdyby teď v době toho válečného konfliktu stejná vláda rozhodla, že sebere několik miliard nebo několik desítek miliard třeba Armádě České republiky, což by mně přišlo absolutně nesmyslné, ale já tady tu paralelu docela vidím. A tam je taky problém, je tam konflikt. My nějakým způsobem pomáháme Ukrajině i vojensky, ale hlavně potřebujeme zvyšovat svoji obranyschopnost. A nejsem si vědom toho, že by to úplně dobře paní kolegyně Černochová, prostřednictvím pana předsedajícího, skousla takový návrh.

Takže mně to přišlo, že to spadlo na to zdravotnictví, že tam ty úspory se nějakým způsobem nabízely, tak proč si na ně nesáhnout. A když říkám, že to je osvědčený scénář, když vidím, že jsou někde peníze, tak si je pojďme vytáhnout v tuhle chvíli. Tím splníme svůj volební program. Někdo nás za to bude mít rád. Ten, kdo to pochopí, tak nás úplně rád mít nebude.

Tak totéž v podstatě se děje teď v rámci migrační krize, kdy my chceme po vás migrační plán. Chceme vědět, jaké budou dopady do jednotlivých krajů, jak to bude vypadat na jednotlivých školách, jaké s tím budou třeba finance, co to bude znamenat pro jednotlivé nemocnice, jak to bude s ubytováním. A to všechno se pojí s tím, mimochodem se ještě pohybujeme v nouzovém stavu, který jste si vydobyli do 28. května. A bude zajímavé, až se o tom budeme bavit dál, jak je to potřeba a na co to je potřeba.

Tak v tuto chvíli všechno sanují kraje a obce. Všechno platí kraje a obce. A ty kraje a obce to platí z jednoho důvodu, že z rozpočtového určení daní tam z minulých období mají poměrně dost peněz. Vy to máte zmapované, víte to, a proto je necháváte to platit a slibem nezarmoutíš, my vám potom něco pošleme. Takže to už máme druhý segment.

A ten třetí jsme všichni my občané. Protože vaše opatření typu - my se poradíme a řekneme vám ve středu - se zúžily na to - my se poradíme, středa už není a možná vyšleme signál. A tím to v podstatě končí.

Plošná opatření u energií, pohonných hmot a podobně dvacet čtyři států v Evropě nějakým způsobem řeší, my se blížíme ke statečnému rozhodnutí, že tam někde uspoříme korunu padesát, což ti lidé ani nepocítí.

Takže já jenom chci říct a zase víme, že z minulých období, kdy se dařilo, dařilo se relativně ekonomicky, neměli jsme ty problémy, bavme se o předcovidové době, tak si lidé naspořili. Lidé ty peníze mají. A proč by nám to ti lidé vlastně nezasponzorovali? Vždyť na těch vysokých cenách energií a pohonných hmot ale i potravin vybereme prímový dépéháčko, takže ony se nám ty peníze vracejí. A já si myslím, že už si to lidé začínají tohleto všechno, co tady říkám, uvědomovat. Bylo by dobré, abyste si to uvědomili i vy a abyste těm lidem něco zkusili také pustit.

Když se budu bavit o zdravotnictví, tak ono to vypadá, že to je všechno zalité sluncem, že těch peněz je tam hodně. Ale já mám vhled i do krajského zdravotnictví. A vím, že to všechno zase tak úplně růžové není. A ty kraje dávají do krajských nemocnic poměrně hodně peněz. A jestliže my tady vezmeme čtrnáct miliard, tak neříkám, že se ten systém nějakým způsobem rozsype. Ale ta hrozba, že ty nemocnice se dostanou do propadu, teď se nebavím o nemocnicích zřizovaných ministerstvem, ale krajských nemocnic, ta je docela reálná. A my to umíme řešit na těch krajích.

Kraje těm nemocnicím formou tak zvaného závazku veřejné služby, což je obezlička, jak poslat do té nemocnice peníze, když tam chybí a je to na takové věci jako na lékařskou službu první pomoci, na některé méně atraktivní obory jako je třeba interna nebo obory, které se nezaplatí v uvozovkách přes tu pojišťovnu tak dobře, tak závazkem veřejné služby se tam ty peníze dorovnají. A my, mně to připadá, zase počítáme s tím, že když to nebude z toho zdravotního pojištění, ty časy už tady taky byly, nebo když se ty platby budou zdržovat, tak to ty kraje samozřejmě zaplatí, protože se o své nemocnice chtějí postarat.

Teprve včera nebo respektive dneska ráno v průběhu toho jednání, když my jsme se ostře ohradili proti tomu snižování plateb za státní pojištěnce a kolegové z SPD udělali totéž a ono už to rezonovalo nějaký týden dopředu, tak přišel pan Stanjura s tím, a musím poctivě říct, že to řekl na začátku toho jednání, že by rád hovořil o automatu ve smyslu pravidelné valorizace tak, abychom to odpolitizovali, abychom skutečně do toho zdravotnictví za státní pojištěnce dokázali peníze posílat v přiměřené výši. Já té přiměřenosti naprosto rozumím. Ale jak začínáme? Začínáme tím, že to o čtyři sta korun podsekneme, abychom si udělali takovou dobrou nižší základničku a na ni budeme nějak navazovat.

Já bych byl rád, kdyby se skutečně dodrželo to, co tady pan ministr Stanjura slíbil a přizval nás jako opozici k těmto jednáním, protože my bychom u toho opravdu chtěli být a chtěli bychom našim občanům garantovat to, že to bude systém, který bude správný, trošku objektivní, odpolitizovaný, ale hlavně zajistí pro zdravotnictví dostatek financí.

Ještě bych se zmínil, že jsme dokázali v rámci i přes tu covidovou krizi zvednout platy zdravotníkům o šest procent a dokázali jsme tehdy vyplatit také covidové odměny ve výši dvanácti miliard korun. Jo, to jsou ještě peníze, které mně chyběly po pravdě do těch čtyřiceti miliard, jak jsem říkal, že byly mimořádné výdaje s covidem. Takže opravdu tomu zdravotnictví se dařilo.

A teď bych několik slov k tomu, kdo jsou ti státní pojištěnci a jakou čerpají péči. A chtěl bych to ještě porovnat vlastně, jaké finance za ty státní pojištěnce tečou do zdravotního pojištění a jaké finance tečou za jiné občany.

Tak při zhruba čtyřiceti tisícové hrubé mzdě při třinácti a půl procentním odvodu na zdravotní pojištění se jedná zhruba o 5 300, 5 400 korun na zaměstnance. Zaměstnanec tato částka. OSVČ má stanoveno na tento rok odvod 2 617 nebo jako základ a OBZP potom 2 187. A vedle toho tady je kategorie státních pojištěnců, která svým složením je relativně problematická a relativně drahá. A tito pojištěnci, na hlavu je tam ten odvod v té výši teď 1 967 a po vámi plánované kosmetické úpravě neboli redukci 1 567 korun. A já vám řeknu tu skladbu. Těch státních pojištěnců je šest milionů. Jsou to ti, co jsou nevýděleční nebo nejsou výdělečně činní.

Jsou tam například děti do 15 let. Těch je pro vaši informaci asi 1 730 000. Jsou tam nezaopatřené děti starší 15 let, těch je asi 600 000, je tam velká skupina důchodců 2 845 000. Tyhle ty skupiny, které jsem říkal, a nebudu se tady bavit o minoritních, jako osoby důchodového věku invalidní ve 3. stupni a podobně, ty nechám stranou, to jsou jednotky tisíc. Ale jsou to lidé, kde máme skoro 4 miliony lidí, jejichž zdravotní péče je extrémně drahá a my na ni dáváme nejméně. My na ni dáváme teď po té vaší úpravě 1500 něco drobných. Je to málo, nestačí to.

Náš systém je samozřejmě solidární. Počítáme s tím, že ti, co dávají, ti zaměstnanci, těch 5400, tak jsou solidární s těmi ostatními. Ale vy jako pravicová vláda, která by ráda snižovala daňové zatížení, já vám řeknu jenom například, neříkám, že by tak mělo být, ale mohlo by to být, kdybychom o půl procentního bodu, nebo vy jste třeba navrhli snížit právě tu "zdravotní daň" z 13,5 % na 13 %, tak byste se dostali v podstatě úplně na stejnou číslovku a stejný efekt. To je jenom o počtech, jak to má nebo nemá být. Ale rozhodně z hlediska státních pojištěnců by se ty částky měly sbližovat s těmi ostatními, čili ten tlak na to, aby se platba za státního pojištěnce zvedala, je naprosto legitimní.

Potom tady mám nějaké poznámky k tomu zdravotnictví, jak vypadalo, jak vypadalo, když jsme vám ho předávali. A to zdravotnictví, nebudu vás s tím unavovat, protože už to tady z velké části odeznělo, ale jenom zopakuji nadpisy a okomentuji je. Dali jsme rekordní objem do zdravotnictví. Je to z těch zmíněných 322 miliard na více než 530 miliard korun v průběhu čtyř let. Dlouhodobě kritizovaný nízký poměr výdajů z HDP vzrostl ze 7,8 % za čtyři roky na 10 %. Znovu říkám, dostali jsme se do lepší poloviny Evropské unie. To, že se zahájilo mnoho staveb, že se přivedly peníze z Evropské unie, zajistilo kofinancování k získávání přístrojů transparentní, tak o tom už tady mluvit nebudu, protože se tady o tom mluvilo. Podařilo se oddlužit některé nemocnice. Opět je tady nebudu jmenovat.

A to podstatné, to je to zvýšení platů, kde skutečně proti roku 2013 došlo k téměř dvojnásobnému zvýšení platů u zdravotních sester a u lékařů z 58 tisíc zhruba na 101 000. Samozřejmě všechno uváděno se službami, přesčasy a podobně. To je potřeba přiznat. Nicméně došlo k tomu, že lékaři mají dneska 2,7 násobek průměrného platu v republice. Snažili jsme se něco udělat v tom zdravotnictví a vydat peníze také na získávání studentů jak středních zdravotnických škol, tak se rozšířil počet míst studentů lékařských fakult. Je to běh na dlouhou trať, nicméně se to všechno děje.

Elektronizace zdravotnictví - samo o sobě úžasné věci, já mám velmi dobrou zkušenost s E-receptem a věřím, že lékaři, co tady sedíte, přestože myslím, že kolegové z ODS to nepodporovali dlouhou dobu, takže dneska to oceňují a přiznají, že třeba v té covidové vlně nám to pomohlo v rámci primární péče.

Léky a zdravotnické pomůcky, další kapitola. Zvýšila se dostupnost inovativních léků a zpřístupňují se léky pacientům na vzácná onemocnění. Tady bych chtěl zase podotknout, a opět to říkám, že se o tom musíme bavit, je to pravda a budete to tak chtít dělat. Ale v současnosti byly informace v tisku, že se transportovalo do České republiky 15 dětí s cystickou fibrózou, což je vzácné onemocnění, jehož léčba je drahá. A my do toho ty peníze samozřejmě dáváme. Říkám to jenom proto, že budeme těch peněz potřebovat hodně. A uvědomte si, že tady jsou léky, zejména biologická léčba, léčba onkologických onemocnění, kde třeba pro 16 lidí - nebudu vám číst názvy těch léků - stojí ta léčba na rok téměř jednu miliardu korun.

My jsme se prostě posunuli tak daleko, že tyto lidi léčíme. Já bohužel pamatuji dobu, a bylo to ošklivé, byl jsem mladý lékař, když jsem začínal, a člověk, kterému bylo 65 +, respektive třeba 55 + a k tomu diabetes, tak ti lidé se třeba nedostali na dialýzu a podobně. Čili takovéhle věci tady nikdy nebudou a my musíme udělat maximum, aby ti lidé dostali prostě všechno. Nedovedu si představit, že bych potom někomu dokázal říct, že příští rok už pro vás ty léky nemáme. To prostě nejde. A to, co je méně bolestivé, a co by se samozřejmě mohlo stát, že v tichosti vás nezařadíme, i když ještě vloni bych vás zařadil, ale já vás nezařadím, protože na to není... samozřejmě vám to asi úplně natvrdo nikdo neřekne, ale dostanete jinou standardní léčbu, ne tak účinnou. A to jsou prostě věci, ke kterým bychom se v žádném případě neměli dopracovat a měli bychom udržet, to zdravotnictví na téhle úrovni jako ho máme. A proto je z mého pohledu nutné držet zhruba těch 10 % HDP, protože při předpokladu, že se republika ekonomicky zmátoží, tak samotné udržení 10 % HDP znamená ten absolutní růst financí do zdravotnictví rok od roku. Myslím si, že by to mělo stačit.

Boj proti rakovině tady široce představil pan předseda Babiš, takže tam bych do toho víc nezabrušoval. Zmínil bych se spíš o reformě primární péče. Reforma primární péče je naprosto záležitost, ale závisí na lidských zdrojích, na praktických lékařích. Zmínil jsem tady absolutní nedostatek praktických lékařů pro děti, s praktiky pro dospělé to není o mnoho lepší. Nicméně ta šance, jak zekonomizovat a zefektivnit zdravotnictví je zvyšování kompetencí právě těch mladých praktických lékařů a zvýšení atraktivity tohoto oboru, aby do toho oboru chtěli, aby věděli, že můžou sami něco rozhodnout, sami něco předepsat, sami se aktivně účastnit léčby pacienta. Ta reforma primární péče určitě, na té se začalo pracovat.

Koncepce urgentní péče. Urgentní péče, z toho mám velikou radost, protože jsem původně záchranář. Třicet let jsem to dělal, deset let jsem dělal vedoucího lékaře letecké záchranky. Pořád jsem byl v sanitce nebo ve vrtulníku a k tomu jsem "vedl" pracoviště a končil jsem v pozici ředitele královéhradecké záchranky. Nebudu vás tím unavovat, krásné vzpomínky. Ale chci vám říct, že i v rámci těch záchranek nebo nemocnic, když se dostanete k tomu, že máte nějaký omezený budget peněz, tak se dá odvádět skvělá práce, když se zorganizuje optimálně. A ta záchranka na tohle to je krásný obor.

Celou dobu jsme snili o tom, aby se podařilo to, co my jsme v Hradci měli, aby se to podařilo plošně, že budete mít spádové traumacentrum a spádový urgentní příjem. To jsou dvě věci, které na záchrance extrémně zvyšují možnost přežití pacientů, jak úrazových, tak neúrazových stavů. A to se teď podařilo v rámci předchozí vlády zahájit koncept budování 78 urgentních příjmů ve všech - dříve okresních - dneska většinou krajských nemocnicích. A je to věc, která je zásadní. Pomůže to dořešit i takzvanou lékařskou službu první pomoci. A zase je to ale spojené s financemi. Vždyť tady v tomto případě ty finance z velké části, myslím, že zhruba z 85 % jdou z evropských dotačních fondů, a je tam relativně příznivá spoluúčast. Nicméně to, co se dnes děje ve stavebnictví, tak to, co bylo naplánováno za miliardu, tak už dneska po třech letech je za dvě. Je tam určitý problém, ale to se podařilo všechno nastartovat.

Péče o duševní zdraví. Původně byl megalomanský plán, že se udělá 100 center duševního zdraví, že se bude deinstitucionalizovat psychiatrická péče, a že to bude probíhat ambulantně v příznivém prostředí. Vázne to ale na personálu. Zatím se podařilo 30 těch CDS otevřít a zhruba ten plán, pokud mám dobré informace, tak se dneska redukuje a uvažuje se zhruba o cílovém počtu 70. Ale uvidíme, jak se k tomu postaví současná vláda a současné vedení ministerstva.

Domácí péče. Úžasná věc. Pomáhá nám ve zdravotnictví velmi. Zdvojnásobila se platba nebo zdvojnásobily se finance, které poskytujeme na domácí péči, z 1,8 na 3,8 miliardy korun. A ta domácí péče významným způsobem pomáhá jak praktikům, tak nemocnicím v tom, že řada z té péče se dá zařídit středním zdravotnickým personálem a zkušenými sestrami, a ty pacienty nějakým způsobem chrání před zbytečnými převozy do nemocnice. Rozvoj paliativní duchovní péče a tak dále. Těch věcí by tady byla celá řada.

A teď se chci zeptat. Jestliže chceme, jak jsem naznačil, to zdravotnictví nějakým způsobem z vašeho pohledu možná zekonomizovat a využít co nejvíc těch peněz, které už v tom zdravotnictví jsou, tak spojím pár dotazů... Nehrozí náhodou to, že bychom se dostávali zpátky k nějakým jasně vámi třeba do budoucna vymezovaným doplatkům? Jestli ano, pojďme se o tom bavit, ale prostě v tuto chvíli si myslím, že to není na pořadu dne.

Nebo není to předzvěst toho, že by se měly třeba redukovat zdravotní pojišťovny? Pan Stanjura to tady naznačil, že si dovede představit, že jich nemusí být 7 a že mohou být, blíže nespecifikoval, ale pochopil jsem, že třeba tři čtyři. Jistě i o tom se dá diskutovat. Ale tady bych volil velikou opatrnost. A vím, že některé z těch pojišťoven nejsou v úplně optimální kondici. A některých by se redukce právě těch plateb mohla svým způsobem dotknout. Ale pak to nejhorší, co by mohlo být, by bylo, kdyby ty zdravotní pojišťovny končily nekoordinovaně nějakým krachem, násilným slučováním a podobně. Čili představit se dá ledacos, ale jenom chci říci, že je potřeba o tom diskutovat a být asi v tom i otevření.

A teďka tady mám nějaký report z pojišťovenství a jenom bych chtěl říci číslovky v procentech, o kolik se navyšovala péče nebo se navýšil počet ošetřených nebo se navýšily platby za péči za minulý rok. A půjdu podle jednotlivých skupin.

Stomatologie plus 5,3 %. Péče praktických lékařů, tam je nárůst hodnoty bodů o 18 %. Počet unikátně ošetřených pacientů o 11 %. Gynekologická péče o 6 %. Rehabilitační péče o 6 %. Diagnostická péče, a to bylo dáno právě tím zejména testováním v souvislosti s covidem, o ohromných 36 %. Počet ošetřených pojištěnců o 79 %. Ale to jsou v té diagnostické péči covidem zkreslená čísla.

Domácí péče, kterou jsem tady chválil, navýšení o 7,3 %. Specializovaná ambulantní o 9 a půl %. Ošetřovatelská a rehabilitační v pobytových zařízeních sociálních služeb o 16 a půl %. Proč to říkám? To je meziroční nárůst za rok 2021. Nárůst se dá očekávat i za rok 2022 a my na to musíme mít peníze, resp. pojišťovny by na to měly mít zdroje. Takže tolik k těmto údajům. Ještě bych zmínil centrovou péči o 16 % nahoru.

A jak jsem vám říkal, lék na spinální muskulární atrofii, má ho malé množství pacientů, ale roční náklad 855 milionů. Lék na nádor prsu, jeden konkrétní, 134 milionů. Tady vyjmenované léky v hematoonkologii 275 milionů, 115 milionů, 90 milionů, 236 milionů. V součtech jsou to jednotky miliard. A jsou to léky, na které jsou ti pacienti nastaveni. A my musíme počítat s tím, že na to finance stále budou.

A ještě tady mám takovou drobnost. A to je stav zdraví v Evropské unii, materiál, ze kterého s určitou radostí právě už odečítám, že Česká republika se s Evropou srovnala v uplynulém roce na těch 10 % HDP na výdajích na zdravotnictví. Téměř dosahuje průměru HDP na hlavu, jako je průměr Evropské unie. Průměr Evropské unie je 29 tisíc a tady nám uvádějí 28 tisíc za Českou republiku. Máme perfektní čísla v nezaměstnanosti. Loni to bylo 2,6 %, Evropská unie měla 7,1 %. Je zajímavé, čeho si v rámci zdravotnictví všímají a co se tam porovnává. A v čem jsme byli úžasní a byl bych strašně rád, aby to vydrželo, tak to je míra chudoby. Do chudoby podle těchto kritérií spadlo v České republice vloni 10 % a v rámci Evropské unie to bylo 16 a půl %. Těch údajů je tady celá řada, ale já vás s nimi nebudu unavovat. Nechci nic zdržovat.

Jenom bych byl rád, aby prodlužováním té ekonomické politiky, jak ji vedete, pomoci nepomoci konkrétním lidem, kteří to potřebují, se míra právě té chudoby nepřiblížila evropským měřítkům, evropskému průměru. Je dobré, když v něčem zůstaneme lepší, než je Evropa.

Pak jsem si tady vybral ještě jednu věc, a to vyjádření prezidenta Svazu zdravotních pojišťoven České republiky, inženýra Ladislava Friedricha. Protože jsem tady poslouchal od pana Stanjury, že jste se sešli, nebo vaši vybraní představitelé, se zástupci pojišťoven. A on to tak neřekl, ale pochopil jsem, že vše je téměř zalito sluncem a že to je báječné. Tak prezident Svazu zdravotních pojišťoven v poměrně čerstvém rozhovoru píše: Příští rok bude potřeba, aby stát přidal do zdravotnictví 20 miliard.

Takže ne asi ubírat, ale spíš přidat. Bez zvyšování plateb státu úhrady služeb klesnou. Klesnou úhrady služeb. Na dotaz, je pravda, že ministr zdravotnictví se zdravotními pojišťovnami jednal, než vláda rozhodla o zpětném zmrazení plateb za státní pojištěnce, odpověď: Proběhla dvě jednání. Na prvním pan ministr naznačil, že taková úvaha existuje. Na další jednání týden na to přišel i ministr financí. Bylo to den před jednáním vlády a bylo zřejmé, že nám to rozhodnutí spíše oznamují, než že by to byla věc k diskusi. Nicméně debata následně proběhla. My jsme upozorňovali, že řada našich nákladů byla způsobena rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví. Připomněli jsme, že zdravotní pojišťovny chtěly usilovat o vyrovnané hospodaření v dalších letech, ale bohužel před sebou tlačíme deficit.

Mluvilo se i o platbách za státní pojištěnce na příští rok? Ministr nevyloučil, že pro rok 23 nějakou korekci bude muset udělat. Plédovali jsme za to, aby to bylo už rovnou definitivní řešení s automatickou valorizací. Takže fajn nápad od těch pojišťoven. Upozorňovali jsme, že jen nestačí zajistit pravidelnou indexaci, ale současně vyrovnat a saturovat deficit mezi výdaji a příjmy. Ten rozhovor pokračuje. Je poměrně zajímavý, nebudu vás tím zdržovat. Asi bych dokázal poslat odkaz.

Jsou potřeba peníze. Říkají to zástupci zdravotních pojišťoven. Další citace. Byla by chyba, kdybychom kvůli ekonomické situaci přestali investovat do nových technologií ve zdravotnictví, říká Pavel Hroboň, poměrně známé jméno. A opět. Ekonomická situace se nepochybně podepíše i na financích, které bude mít k dispozici zdravotnictví. Podle Pavla Hroboně z Advance Healthcare Management Institute by ale bylo chybou, kdybychom kvůli tomu měli rezignovat na investice do nových nákladově efektivních technologií. Ty totiž mohou do budoucna přispět k tomu, že populace vydrží déle práceschopná, bude trávit kratší čas na nemocenské, díky čemuž se investované prostředky vrátí. A tak dále. Takže zase výzva k tomu, pojďme, investujme, pokračujme.

Další. Boj proti kyberútokům ve zdravotnictví potřebuje peníze. Další článek. Zas bych tady mohl jmenovat a zase je tady vyjmenováno nebezpečí, co se může ve zdravotnictví stát, počty útoků na zdravotnictví a vlastně žádosti o to, aby se na tyto věci dávaly potřebné finance.

Ano. Vrátím se k té pojišťovně. Takže jsme zpátky. S tou pojišťovnou to samozřejmě také všechno souvisí. Protože zdravotnické zařízení..., pane profesore, prostřednictvím pana předsedajícího (Obrací se na poslance Bohuslava Svobodu.), když máte někoho zaměstnaného, IT odborníka nebo několik, kteří vám tam vychytávají kyberútoky, z čeho to ta nemocnice platí? Platí to z provozu, z provozních peněz? Já jenom říkám, že to spolu souvisí.

Dobře, ale teď jsem říkal boj proti kyberútokům. (Poslanec Svoboda: To už jsem neslyšel.) Dobře, tak jsme si to vysvětlili, moc děkuju.

A poslední je takový dopis, pro mě to byla taková citovka, od jednoho kolegy jsem dostal a popisuje mně tady nedostatek dětské psychiatrické péče. Myslím, že už to tady dneska také bylo. Psychiatrům přibylo 80 % pacientů za deset let, v současné době že psychiatrickou diagnózou může být nemocno v České republice až 1,1 milionu lidí. V takové situaci ministr Válek říká, že reforma psychiatrické péče není třeba a radu vlády pro duševní zdraví nepotřebuje. A tady jsou popisy potom jednotlivých článků, jednotlivých případů, jak přibylo těch 80 % za deset let, chybí hlavně psychiatři pro děti. Já si myslím, že těchhle případů je celá řada. V současnosti nesmíme zapomenout na to, že sem přišlo poměrně dost stigmatizovaných lidí, právě i těch uprchlíků z Ukrajiny, že i jim je potřeba se věnovat, takže tady jenom říkám, že jsou další věci, které nás zase budou stát peníze, musíme se o to postarat a je to ten nápor třeba na tu zmiňovanou psychiatrickou péči, na kterou dneska malé dítě resp. jeho rodiče čekají třeba v řádu mnoha týdnů, několika měsíců.

Takže to je můj příspěvek k tomu, proč nesahat na ty peníze ve zdravotnictví, proč nechat zdravotním pojišťováním ve fondech dostatek zdrojů. A říkám to znovu, můžeme předpovídat další covidovou vlnu, můžeme předpovídat možný nárůst třeba ještě migrantů apod., dalších problémů. Já jsem přesvědčen o tom, že je potřeba to těm pojišťovnám nechat a že těch 12 miliard za to opravdu nestojí. Nebo 14 uspořených miliard. Protože ony by nezmizely z těch fondů zdravotních pojišťoven, to se dá ohlídat. Ale mít tam nějakou rezervu a nejít úplně na dřeň.

Děkuji vám za pozornost.