A také máme řešit problematiku obnovitelných zdrojů energie a emisních povolenek. Normálně by to byla vcelku běžná nezajímavá témata, která řeší jen skupina odborníků a politiků. S razantně se zvyšujícími cenami energií, které zvedají ceny nejen dopravy, vytápění, výroby, ale také prakticky všech výrobků a rovněž mnoha služeb, většiny služeb, je to téma mimořádně důležité. Bez přehánění se nyní problémy v energetice dotýkají každého občana České republiky. Bohužel většinou dost negativně. Stoupají ceny energií, raketově roste inflace a naše příjmy i úspory jsou znehodnocovány před našima očima. Nemůžeme zůstat klidní. Tato energetická témata mají také jeden další společný rys - všechna jsou úzce navázána na regulaci ze strany Evropské unie. Tedy ve spoustě možných řešení, ať už podle selského rozumu, nebo podle odborníků, jsme omezeni rigidním a často nesmyslným nadřazeným právem Evropské unie.
Zajímavé je, že stanoviska vlády ke čtyř návrhům zákonů se prakticky výlučně opírají o to, že to nejde podle práva Evropské unie. Nebo že je potřeba to předem nahlásit Evropské komisi, aby věc posoudila, notifikovala, nebo o ní zahájila řízení. Jasně to ukazuje, kam až jsme se dostali s členstvím v Evropské unii. Když je krize, nemůžeme udělat prakticky nic. Žádná samostatná rozhodnutí nebo postupy ve prospěch České republiky a její občanů. Nevím, jak jsou spokojeni ti občané České republiky, kteří byli v listopadu a v prosince 1989 na náměstích a cinkali klíči, s vidinou změny režimu na demokratický a těšili se na svobodu a větší volnost rozhodování a mimochodem také na svobodu projevu.
Dnes jsme v Evropské unii, tak je nám vysvětlováno, že máme držet pusu a krok, žádná odvážná rozhodnutí nedělat, protože by to nebylo v souladu s právem Evropské unie. Sděluje nám to ne samotná Evropská unie, ale náš vlastní, domněle český Úřad vlády. To on se stal strážcem unijností, nedotknutelných ideí, přes které nejede vlak. Evropská unie ale obvykle řeší krize pomalu, hloupě, pozdě, případně vůbec. Viděli jsme to u řešení ekonomických krizí. Pořád jsme čekali na nějaké společné eurounijní řešení. Například řecká ekonomická krize, u covidové krize a nyní to vidíme ještě zřetelněji u řešení krize energetické. Po krizi energetické bude následovat krize potravinová, a to už vůbec si netroufám ani domýšlet, co se všechno bude, nebo spíše nebude dít.
Zde to unie ponechává víceméně na členských státech. Sama jako obvykle s nějakým skvělým nápadem nepřispěchá. Přitom si v Bruselu a Štrasburku platíme i z našich daní obrovský byrokratický aparát, ale je nám k ničemu. V Bruselu vznikl ten zcela ideologický systém emisních povolenek. Předchůdce ještě šílenějšího plánu, který má označený Green Deal nebo také česky zelený úděl, který měl ekonomiku zemí Evropské unie finálně dorazit. A možná by se to i povedlo, kdyby nepřišla další krize, která už je přímo vojenského charakteru. Válka na Ukrajině. Ta odkryla karty i těch, kteří je dosud schovávali s nehybnou tváří hráče pokeru.
Emisní povolenky měly zlepšit životní prostředí jak v Evropě, tak ve světě. Tím, že se bude méně znečišťovat životní prostředí. V realitě je z ní nový druh komodity, se kterou se vesele obchoduje, nebo spíš řekněme kšeftuje finanční trh a realizuje tím nezasloužené zisky spekulantů. A našim občanům a dalším občanům členských zemí Evropské unie kvůli tomu razantně stoupají ceny, které musí platit hlavně za energie. To si čeští občané opravdu nezaslouží. Podle odborníků a expertů to, že jsme součástí systému toho kšeftu s emisními povolenkami, to znamená zvýšení cen energií v České republice zhruba o 50 %. Dobře si pamatuji, že to vlastně všechno vzešlo z toho klimatismu, z různých zelených údělů, z toho, že máme do roku 2050 nebo 2055 mít nula CO2 a podobně a dalších různých nesmyslů, které v podstatě nefungují ani na životní prostředí a spíš nás ekonomicky poškozují.
Jednou z hlavních příčin krize v oblastí cen energií totiž bylo, že Evropská unie postupně snižovala počet emisních povolenek na trhu. To logicky navýšilo jejich cenu a vyvolalo problémy odběratelů energií v členských zemí Evropské unie. Žádný jiný stát na světě nebo uskupení, kromě EU, dosud nezavedlo tak nesmyslný systém na zvyšování cen energií, aby na něm mohli vydělat spekulanti a ve výsledku to zaplatili řadoví občané a firmy, kteří se proti tomu nemají jak bránit. Já nevím, ale obávám se, že když si vzpomenu na podporované zdroje energie, soláry a podobně, co se dělo, kolik nás to stálo, kdo to všechno získal ty finanční prostředky, tak se obávám, že prostě systém emisních povolenek je další tunel pro několik vyvolených skupin, skupin lidí a zaplatit to máme samozřejmě my všichni.
A jak Evropská unie řeší energetickou krizi? Zvýšila snad počet emisních povolenek? Nikoli. Odpustila podnikům jejich používání, které sice dělají zisky, ale všechny zisky utratí na základě toho, že si musí koupit emisní povolenky, aby přes nejnovější filtry se jim mohlo kouřit z komína? Také ne. Hraje mrtvého brouka jako vždy, když v Evropě nastane nějaká krize. Tedy situaci musí prakticky výhradně řešit iniciativa jednotlivých členských států. Ale finanční prostředky vesele odtékají do kapes spekulantů, různých penzijních fondů a dalších a my to platíme v ceně energií. To je skvělý byznys, ale ne pro nás, pro pár jiných vyvolených.
Jak to udělalo Španělsko a Portugalsko na letošním březnovém summitu Evropské unie k energetické krizi? Vyjednali totiž přesně to, co bychom také potřebovali. Zastropování cen zemního plynu využívaného pro výrobu elektřiny, energie ve výši 50 eur za megawatthodinu, a to na dvanáct měsíců. Sice to nebylo vloženo do záběru summitu, ale Evropská unie jim tento postup hned v následujících dnech oficiálně povolila. Jak následně uvedla média, španělský premiér Pedro Sánchez, který podle diplomatů hrozil zablokováním záběrů v případě odmítnutí požadavků na výraznější společné kroky, dohodu summitu ocenil. Vyjednaná výjimka podle něj umožní zemím Pyrenejského poloostrova omezit neúnosně vysoké ceny energií a přitom neohrozit fungování jednotného unijního trhu. Takže pro někoho to jde a pro někoho jiného to nejde. Takže když to přeložím, Španělé si vyjednali výjimku, oni spekulantům budou platit jenom trochu a ten zbytek doplatí země střední a východní Evropy, které jsou součástí Evropské unie.
Takhle si představuji sebevědomou politiku na úrovni Evropské unie. Vědět, čeho chci dosáhnout pro české občany, pevně si za tím stát a sehnat si podobně schopné spojence. To ale zatím vláda ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN a Pirátů nedokáže. A já se těším na předsednictví Evropské unie, kde tato vláda bude předsedat. Má jedinečnou možnost něco vyjednat. Já si to nemyslím, že něco vyjedná, a po skončení předsednictví tady budu stát a budu se na to ptát. Jak je ale vidět, řešit se to dá, když se chce a dokud je uplatňována jednomyslnost při hlasování na Evropské radě. Až tam bude zavedena kvalifikovaná většina, o což se Evropská komise snaží, jak by se to líbilo Pirátům a jak brzy doporučí konference o budoucnosti Evropy, bude to tradičně o nás bez nás. Potom už tam budeme jenom sedět a velké státy si budou hlasovat samy ve svůj prospěch a nebudou se ohlížet na to, co ty malé nebo menší, jako je Česká republika.
Prosazujeme tedy v Evropské unii své zájmy důrazně a včas. Až to nepůjde, bude mít větší smysl z Evropské unie vystoupit a odejít. Nyní se ovšem podívejme zcela konkrétně, co jsou jiné evropské státy schopné zařídit pro své občany. Vláda pětikoalice v tomto srovnání s aktivními evropskými státy, které se zajímají o blaho svých občanů, šeredně selhává. Je tak vidět v úplné nahotě, kdo se o své občany stará a koho zajímají jen vlastní, tučné prebendy. Ceny energií v Evropě se i kvůli všem možných státním zásahům a zásahům Evropské unie prezentovaným často jako boj za životní prostředí o takzvanou bezuhlíkovou ekonomiku dostaly do výšek ještě před pár lety nepředstavitelných. Alternativních zdrojů je kvůli řízenému ústupu od fosilních paliv málo.
Státních zásahů a regulací naopak více. Ano, fosilní paliva neboli uhlí, je možná jedna z mála věcí, která nás v budoucnu může zachránit od toho, abychom nemuseli doma dělat to, co po nás chtěli Piráti, anebo někteří další.
To znamená, že si koupíme v zimě dva tlusté svetry a stáhneme topení na 18 stupňů, abychom to byli vůbec schopni zaplatit.
Poptávka po elektřině stoupá. Tento experiment nemohl skončit jinak než vysokými cenami energií a jejím faktickým nedostatkem, zejména v dobách, kdy nejsou k dispozici takzvané obnovitelné zdroje. Když do toho zahrneme eurounijní taxonomii kádrující typy energií na špinavé a čisté a podle toho dokonce zdražující úvěry na investice do energetiky, plus tragický a spekulativní systém emisních povolenek, nemůže být výsledek jiný než extrémně drahá energie se všemi myslitelnými negativními dopady na občany a firmy, na životní úroveň a makroekonomickou situaci evropských států. Od energií se odvíjí úplně všechno. Průmysl, hospodářství, zemědělství, výroba, služby, prostě úplně všechno. My jako politici jsme povinni tyto negativní dopady minimalizovat či odstranit a občanům pomoci. Snížení DPH z energií i plynu je prvním nikoliv jediným, ale nutným krokem na této cestě. Tím hlavním a rovněž tak nutným a nezbytným je odstoupení od šíleného unijního plánu Green Deal, který je mimochodem i jedním z hlavních zdrojů současné inflace. A bohužel může být ještě hůře. Není to jenom válečný konflikt na Ukrajině, ale ceny energií začaly stoupat už před ní a bylo to proto, že na základě Green Dealu některé státy jako Německo, Švédsko začaly zavírat nejenom elektrárny na fosilní paliva, ale i jaderné elektrárny, tím pádem vznikl nedostatek energií a začala se rapidně, exponenciálně zvyšovat její cena. I proto, že v naší zemi je situace jedna z nejhorších v Evropě, protože kvůli zcela pokřivenému evropskému energetickému trhu platí naši občané a firmy extrémně vysoké ceny za energie v násobcích ceny, za niž se elektřina u nás doma vyrobí. Drahá elektřina a rovněž tak drahé pohonné hmoty, které mají být též tématem této schůze, totiž sekundárně prodražují úplně všechno další zboží a služby v ekonomice. To znamená právnickým i fyzickým osobám, to znamená firmám i občanům rostou náklady. A ta poptávková inflace, která tady byla, se mění přirozeným vývojem na nákladovou a podle mého názoru bohužel bude ještě stoupat právě proto, že s ní vláda nic nedělá.
Vlády většiny evropských států to chápou a činí již příslušné kroky. Česká vláda ale nikoliv. Situace je den ode dne horší. Ve snaze ulevit svým občanům od rostoucích cen přijaly mnohé evropské vlády opatření, kterými snižují u vybraných komodit daň z přidané hodnoty, zejména u energií, pohonných hmot a potravin. Jde namátkou o Chorvatsko, které snížilo DPH u energií z 25 procent na 13, u plynu z 25 procent dokonce na 5 procent. DPH na energie snížila i Belgie, a to z 21 procent na šest. K tomu navíc svým občanům pomohla tamní vláda plošným příspěvkem odpovídajícím 2 500 korun. Španělsko srazilo DPH u energií z 21 na 10 procent. Zároveň také prodloužilo platnost zákona, který energetickým společnostem zakazuje odstřihnout neplatící klienty v nouzi, tedy zakazuje jim ukončit dodávky energií. Podobnou cestou se vydalo Rakousko, které všechny občany ale podpoří částkou 300 eur, tedy asi 7 300 korun. Daň z přidané hodnoty u energií snížilo také Dánsko, Polsko, Maďarsko a Itálie. Kromě elektřiny a plynu se zde snížily také sazby DPH na benzin či potraviny. Ceny energií zase zmrazilo Slovensko a Bulharsko. Slovensko dokonce na tři roky. Tvrdě proti krizi zakročila francouzská vláda. Francie nastavila maximální zdražení energií na čtyři procenta a přiměla státní energetickou společnost EDF, aby levně zásobovala elektřinou svoji konkurenci. Zregulovala také ceny benzinu, které by jinak vyrostly o 45 procent. Po zásahu vlády vzrostly jen o 12 procent. Maďarská vláda již loni rozhodla stanovit na přechodnou dobu strop cen pohonných hmot. Po dobu tří měsíců tak nemohou ceny benzinu, nafty překročit 480 forintů, to je zhruba 33 korun. O tom mluvíme. Když budete tankovat za 33 korun, tak si to všichni uvědomíte, že vám nějaká vláda pomohla. Naše vláda nám snížila ceny o korunu pade. Kolik z toho se projeví na naší peněžence na tom litru, vůbec si netroufám odhadovat. Možná padesát halířů, možná koruna, někde možná koruna padesát. Ale když se vás zeptám, jestli jste včera tankovali za 42 nebo 43, tak si to z vás nikdo nebude pamatovat. To znamená, bohužel, budete muset jet natankovat do Maďarska nebo do Polska, kde se tankuje za 33 korun.
Premiér Orbán již naznačil, že platnost stanoveného stropu pro ceny pohonných hmot se prodlouží a nedávno se také stalo. Orbán rovněž zavedl limity na ceny energií a sazby hypoték. A sazby hypoték, aby se lidem nezvyšovaly náklady na bydlení, aby to ustáli vůbec, aby měli kde bydlet. Naše vláda, připomínám, nedělá nic. Orbánova vláda již během svého prvního funkčního období v letech 2010 až 2014 snížila ceny elektřiny a plynu pro domácnost. Hnutí SPD to navrhovalo také zákonem. Samozřejmě to neprošlo. Ten zákon možná ve Sněmovně ještě někde v archivu leží. Později Maďarsko několik rozvodných společností zestátnilo a snížené ceny pro domácnosti od té doby zůstávají v platnosti.
Tak a já se budu muset omluvit ze zbytku toho projevu a předám slovo nějakému dalšímu řečníkovi. Děkuji vám za pozornost. (Slabý potlesk z levé části jednacího sálu.)
