Pieta s položením společného věnce se konala k udržení veřejné paměti: na německou nadvládu let 1938 - 1945 a její oběti; na povstání čkyňského lidu 5. května 1945 a jeho oběti; na osvobození Čkyně a Československa spojeneckými armádami r. 1945; nově na Den národního vzdoru.

Den Národního vzdoru 27. května 1942 byl letos uzákoněn jako Významný den ČR. Připomínáme si 80. výročí atentátu na nejvyššího představitele Protektorátu Čechy a Morava R. Heydricha, jako významný odbojový čin exilové vlády v Londýně.

Následná německá pomsta měla značné oběti. Za tzv. Heydrichiády bylo z obvodu Gestapa - Klatovech popraveno 75 osob. V tamní věznici byl 1 rok vězněn (zatčen za Heydrichiády) Josef Martan z Dolan čp. 16 a několik dalších lidí ze Čkyňska.

Pieta patří všem a bez politické objednávky

Výsledkem změn českého kolektivního vědomí je malá schopnost lidí konat pietu mrtvým. Uctívat válečné oběti a nedovolit přepisování dějin podle politické, ideové a davové objednávky - to je také kritérium pro hodnocení demokracie. Opak je její totalitní prvek, kterým se vyznačovaly a vyznačují mnohé režimy.

Státy a režimy, jako byly: Rakousko-Uhersko, Říše Německo, Protektorát Čechy a Morava, ČSSR a režimy současné jako je EU. Ti všichni chtěli a chtějí přepisovat dějiny tak, že jejich spojenci jsou oběti a hrdinové; jejich nepřátelé (vojenští, ideologičtí, hospodářští) jsou z dějin vyškrtnuti nebo jejich úloha se vykládá jako nevýznamná.

Výsledkem takových tendencí v ČR je boření soch, ničení památníků, čůrání a kálení na hroby vojáků Rudé armády; neumožnění pozůstalým po nich konat piety na území ČR.

Výsledkem takových tendencí v EU je vydaná "doktrína o výkladu společných evropských dějin". Dle ní např. 25 000 padlých československých vojáků a 63 000 zemřelých civilních obětí za období 1939 - 1945 se dává na roveň s německými vojáky, gestapáky, esesáky a dozorci v koncentračních táborech. Prostě všichni stejné oběti.

Uvedené politické objednávky a tisíce obdobných projevů zpochybňování 23,5 miliónů obětí zemí Sovětského svazu při porážce Německa nakonec přispěly k tomu, že Rusko napadlo Ukrajinu.

Prohlašuji, že jako autor tohoto článku nesouhlasím s invazí Ruska na Ukrajinu a nezpochybňuji tamní zločiny proti lidskosti.

Stále platí, že tam, kde končí svoboda slova a médií, tam také začínají války. To platí pro Rusko i Českou republiku. Proto raději pomlčím a ocituji, co řekl papež o válce na Ukrajině: "Možná štěkání NATO u ruských dveří přimělo šéfa Kremlu jednat takto zle a vyvolat konflikt".

Věříte v karmu (zákon příčiny a důsledku) bytosti nebo národa? Já ano, a proto mi dovolte sdělit můj duchovní vhled: Až jednou na Ukrajině zavládne pro-ruský režim, tak Čechům bude dle karmických zákonitostí umožněno pocítit to, co Češi dělali Rusům. Ukrajinci nám budou nevděční za pomoc let 2022+ a budou přepisovat historii tak, že jsme jim vlastně vůbec nikdy nepomohli.

Co je více: vyhrát válku a zemřít nebo se vzdát a žít

České dějiny jsou příkladem toho, že ustoupit silnějšímu a prohrát, je výhrou. Po mnichovské dohodě již 29. září 1938 se konalo zasedání prezidenta a vlády na Hradě Pražském, kde rozhodli stáhnout zmobilizovanou armádu a třetinu území postoupit Německu. K rozhodnutí sloužily vojenské analýzy, které předpokládaly, že neustoupením by bylo zabito více jak 1 milión českých vojáků a civilistů.

Druhým příkladem bylo odpojení Slovenska r. 1992. Opět Češi nepoužili armádu, aby zamezili územní ztrátě.

Toto je česká národní charakteristika a právě tím se lišíme od Ukrajinců a Rusů. Proto mnoho Čechů souhlasí s humanitární pomocí na Ukrajinu, ale méně těch, kteří by tam chtěli posílat zbraně.

Hrozba světové a jaderné války

Připomínání historie a obětí válek přispívá ke zdravému duchovnímu životu člověka, neboť soucitem s obětmi se spojujeme s hlubší dimenzí vědomí, než s tou běžnou. Já osobně pociťuji jakési blahodárné vlivy a dary za to, když uctívám a obhajuji práva zemřelých. A kdo si toto připomíná, ten se zdravě bojí a uvědomuje si reálnost světové a jaderné války.

V poslední době slyšíme každý týden i několik prohlášení představitelů Ruska o tom, že použijí jaderné zbraně a mezikontinentální balistické střely Sarmat, pokud budou pokračovat dodávky zbraní na Ukrajinu ze zemí NATO a ČR.

Vláda ČR a premiér Fiala se v tomto směru zmohl jen na naivní utěšování k národu: "Jaderná válka určitě nebude". Premiér jistě nechce vyvolávat strach u 11 miliónů občanů. To je politicky nepopulární. To je však nebezpečné, zvláště když jsme tak zranitelní a nepřipravení.

Chtěli bychom od vlády jasné instrukce, jak se chovat v případě jaderného výbuchu. Tedy místo hloupého utěšování měla vláda poslat každému do schránky balíček s poučujícím letáčkem, ochranné prostředky a lék pro použití při jaderném zamoření. Informace, že poučení je na webu paní Drábové svědčí o základní nevědomosti.

Jaderný výbuch např. na Ukrajině způsobí elektromagnetické záření v celé Evropě v rozsahu, že vypadnou všechny elektrické jističe i internet.

Reakce vlády a politiků se omezuje hlavně na vyhrožování Rusku sankcemi a dle premiéra: "Použít nejsilnější prostředky proti Rusku" (nejsilnější jsou jaderné zbraně).

Toto nám občanům nestačí. Když je vládní koalice tak výbojná, tak bychom od nich chtěli slyšet, jak by nás v jaderné válce ochraňovala Armáda ČR. Civilní obrana byla zrušena jako komunistický přežitek, ale ti po nich za 30 let nic náhradního nezavedli.

Málo početná armáda ČR (24 000 příslušníků, z toho jen cca 5 000 vojáků pro boj se samopalem v ruce) nemá na to, aby zabezpečila civilní ochranu obyvatel při jaderném, chemickém a bakteriologickém zamoření. V takové situaci mají lidé zůstat doma a vojáci ve speciálních oblecích jim zajišťují zásobování. Místo silných slov proti Rusku od Černochové, Lipavského, Rakušana, Pekarové a dalších - by bylo logické nastolit otázku povolání záloh, předložit zákon o zavedení základní vojenské služby a civilní obraně obyvatel.

Strach

Válečné události a oběti je dobré připomínat také proto, aby se lidé zdravě báli a nebyli naivní. Strach, nám lidem, nebyl dán proto, abychom zoufali a pro samou tmu neviděli světlo. Strach máme proto, abychom dostali impuls, který nám zamezí pokračovat v životu ohrožující situaci.

Kdo se zdravě bojí, tak se připravuje na krizi a na světovou a jadernou válku. Připravovat se můžeme i bez pomoci státu tak, že si děláme domácí "válečné zásoby", tj. máme doma potraviny a základní potřeby alespoň na 2 měsíce, máme větší peněžní hotovost. Kdo může, tak má vlastní či záložní zdroj vytápění a vaření se zásobou paliva na 2 zimy a další jistoty na které dosáhne.

Byl jsem na pietě v Hirošimě a Nagasaki 40 let poté

Roku 1985 jsem cestoval do Japonska, abych se poklonil obětem atomových výbuchů a odvezl si poznání, které mě ovlivnilo na celý život.

V Hirošimě jsem s československou delegací navštívil Park míru, položili jsme věnec u centrálního památníku výbuchu a předali mírové poselství ČSSR řediteli Muzea atomového výbuchu. Šokující byla prohlídka muzea. Vystavené exponáty, které jsem viděl, to se nedalo slovy vylíčit. Lidé mlčeli s očima plných slz. Parkem míru nás provázel člověk, který byl pamětníkem 6. srpna 1945, kdy USA svrhly na město atomovou bombu. Průvodce hovořil o tom, že pod památníkem je obrovský svitek papíru, kde jsou napsána jména více než 200 000 osob, které na následky výbuchu zahynuly a že i on sám byl tehdy zasažen, je nemocen a až zemře, tak bude připsán na onen svitek. Připomněl fakta o tom, že tehdy ve chvíli výbuchu okamžitě zahynulo 78 150 lidí a 3,2 Km od epicentra bylo vše zničeno.

K tomu lze dodat, že tato "malá" bomba obsahovala atomové palivo o váze současné padesátikoruny. Dnešní jaderné hlavice obsahují takového paliva stonásobně více.

Další den v Japonsku jsme lodí připluli do města Nagasaki. Tamní Park míru připomíná svržení atomové bomby USA, což se stalo tři dny po Hirošimě. Ihned po výbuchu zahynulo 75 000 obyvatel. Dostalo se nám velkolepého přivítání starostou města. V Parku míru jsme vykonali pietní ceremoniál u centrální sochy "Za mír". Tato socha je v podobě člověka se vztyčenou paží a prstem, který má varovat všechny, kdo by chtěli opakovat tyto události. Všichni jsme slzeli, když večer naše loď odplouvala a obloha nad městem se rozzářila obrovským ohňostrojem na rozloučenou.

Petr Martan

syn Václava Martana, oběti střely německého vojáka při povstání čkyňského lidu 5. května 1945

vnuk Josefa Martana, Dolany čp. 16, politického vězně za Heydrichiády 1942 - 1943