25.05.2012 17:21:00
Nevzdáme se. Jsme Češi...
"O svobodu snadno přicházíme, ale jen s nesmírně těžkými oběťmi ji získáváme zpět. Vzdejme proto hold těm, kdo za naši vlast a svobodu nasadili to nejcennější."
Před sedmdesáti lety, přesně dne 27. května 1942, byl v Praze parašutisty z řad československé zahraniční armády proveden útok na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Třetí nejdůležitější muž nacistického Německa zraněním podlehl. Vojenská operace s krycím označením Anthropoid byla bezpochyby nejúspěšnější akcí naší armády během 2. světové války. A vzhledem k tomu, jak vysoko byl nastaven její cíl, byla také nejvýznamnější odbojovou akcí této války v Evropě. Operace byla úspěšná jak díky odvaze Jozefa Gabčíka, Jana Kubiše a obětavé pomoci jejich spolupracovníků z řad domácího odboje, tak i díky dobrému naplánování, za nímž stál vedle britských instruktorů i tehdy ještě plukovník František Moravec, zakladatel našeho moderního vojenského zpravodajství, který působil u exilové vlády v Londýně.
Pochybnosti jako výmluva nebo alibi
Význam atentátu pro obhájení pozice Československa na straně vítězných mocností byl klíčový. Jeho cílem byl jeden z největších nacistických zločinců, architekt holokaustu z konference ve Wannsee. Heydrich se nijak netajil svými plány na likvidaci českého národa a s jejich realizací v praxi započal hned po svém příjezdu do Prahy v září 1941. Uvěznil předsedu protektorátní vlády Aloise Eliáše, který spolupracoval s odbojem, a zahájil popravy českých vojenských a občanských elit. A právě v reakci na toto bezuzdné vraždění se zrodila myšlenka na atentát, jenž byl chápán jako spravedlivá odplata za zločiny nacistů, kterým měl zároveň ukázat, že se nebojíme a vracíme ránu za ránu. Byl to právě Moravec, kdo prosazoval spektakulární útok na "velkou rybu"– Heydricha nebo K. H. Franka. Odveta nacistického Německa za Heydrichovu smrt byla krutá. Represe směřovaly nejen proti odbojářům, ale i proti zcela nevinným lidem. Děsivý osud Lidic je typickým příkladem. Proto i letos z mnoha úst jistě uslyšíme skeptickou, pochybovačnou otázku: "Jaký to mělo smysl?" Pochybovat je samozřejmá lidská vlastnost, ale v českém prostředí často slouží jako výmluva za vlastní selhání nebo jako alibi těm, kteří odmítají projevit odvahu v případě, že to přináší riziko. Otázku po smyslu slýcháme nejen u heydrichiády, ale také u dalších dramatických událostí našich novodobých dějin. Zdánlivě nevinná otázka rafinovaně směřuje tu ke zpochybnění bojů na pražských barikádách v květnu 1945, jindy zas k diverzním akcím bratří Mašínů, jednou k ceně oběti Jana Palacha, jindy k aktivitě chartistů v disentu. Stejnou pochybnost můžeme slyšet i dnes, když je řeč o účasti našich vojáků v operacích za hranicemi České republiky.
Za komunistického režimu bylo mnoho našich hrdinů z letecké bitvy nad Británií, z bojů u Tobruku, Sokolova, Dukly či Dunkerque šikanováno, vězněno i popravováno. Ti, kteří přežili, vyprávějí, jak se jich lidé, kteří se žádného odboje nezúčastnili, později ptali, zda mělo smysl jít bojovat a riskovat život, když se jim jejich vlast tak drsně, surově odvděčila. Nebylo lepší zůstat doma a čekat, až nacisty někdo porazí? Veteráni odboje, které jsem měl tu čest v životě poznat, na to odpovídají jasně a hrdě: "Šel bych zas..."
Britský konzervativní filozof a politik Edmund Burke psal, že "k vítězství zla stačí pouze to, aby dobří lidé nedělali nic". Jeho moderní následovník Winston Churchill pak prohlásil, že "dobrovolník je občanem dvakrát". Právě dobrovolná práce pro vlast, odvaha k činu a ochota k oběti dávají dohromady pravý význam pojmu vlastenectví. Pojmu, který mnozí mylně považují za nemoderní, přežilý, patřící kamsi do dob národního obrození…
Je známou pravdou, že o svobodu snadno přicházíme, ale jen s nesmírně těžkými oběťmi ji získáváme zpět. Vzdejme proto hold těm, kdo za naši vlast a svobodu nasadili to nejcennější. Sedm hrdinných parašutistů, kteří 18. června 1942 padli v boji s nacistickou přesilou, patří mezi ně na prvním místě. Těsně před smrtí jeden z nich z krypty chrámu sv. Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici zvolal: "Nevzdáme se. Nikdy. Jsme Češi."
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje
0 příspěvků Vstoupit do diskuse
Komentovat článek
Tisknout
