Pokud se podíváme na historii našeho zemědělství od sametové revoluce, můžeme vidět několik kritických křižovatek, které formovali a předurčily jeho směr a podobu.
První křižovatkou byl zákon o půdě z roku 1991. Vizí zákona byl vznik soukromého zemědělství ve francouzském stylu. Přijetí zákona o půdě bylo jistě poplatné době a euforii ze znovunabyté svobody a směřování na západ, ale prosté otočení kormidla bez vnímání sociální a hospodářské reality, se ukázalo jako velmi nešťastný krok. Výsledkem pak bylo oslabení schopností českého zemědělství na dlouhé roky. Z tohoto šoku z let 1990 až 1992 se zemědělství nevzpamatovalo až do vstupu do EU v roce 2004.
Další důležitou křižovatkou je vstup do EU a přistoupení na jednotnou platbu na plochu - SAPS. SAPS znamenal méně byrokracie a méně administrativy. Záměrem bylo rychle čerpat a zajistit, aby peníze byly zajištěny relativně jednoduchým způsobem. Na druhou stranu SAPS de facto zlikvidoval živočišnou výrobu a citlivé komodity. Platba nijak nemotivovala k produkci těchto komodit, které jsou složitější a nákladnější a jednoduše ekonomicky výhodnější bylo to nedělat. Díky tomu se snížila produkční schopnost a konkurenceschopnost.
Jako poslední kritickou křižovatku považuji kroky současné vlády směrem ke Společné zemědělské politice pro roky 2024-2027. Obávám se, že směřujeme k tomu, abychom opakovali stejné chyby jako v 90. letech. Vláda necitlivě zasáhla do tzv. Strategického plánu, který měl původně rozumnou mírou přilepšit malým farmářům, ale po zásahu vlády došlo k bezprecedentnímu přerozdělení dotací směrem k malým farmářům. Opět se očekává, jako v roce 1991, že se změní naše zemědělství na společenství malých rodinných farem, ale stejně jako v roce 1991 vláda nevnímá realitu. Preferovanou skupinou se stanou malí zemědělci, kteří ale nebudou mít žádnou produkční povinnost. Nic se po nich na oplátku ani nebude chtít. Jenže jak Českou republiku uživíme? Budeme schopni produkovat dostatek potravin na dostupné ceny? Odpovědi jsou bohužel nasnadě.
Jaký bude mít dopad setkání v Lucerně na rozhodování vlády Petra Fialy zatím nevíme. V roce 2011 si význam Lucerny premiér Nečas velmi dobře uvědomil a k zemědělcům zvolil nový přístup. Letos se, ale premiér Petr Fiala na setkání ani neobtěžoval. Namísto ministra zemědělství Zdeňka Nekuly, který v Lucerně také nebyl, zaskočil místopředseda vlády Marián Jurečka. To bylo mimochodem asi poprvé v historii, kdy nepřítomného ministra zastupoval místopředseda vlády. Je otázka, zda úřadující místopředseda vlády pro zemědělství Jurečka s jeho KDU-ČSL budou mít v rámci koalice SPOLU a vládní K5 dostatečnou sílu něco změnit na nastoleném kurzu vlády, nebo jestli je KDU-ČSL v rámci koalice spíše do počtu.
