Učitel se stále častěji setkává ze strany žáků i jejich rodičů s vulgaritami, urážkami, vyhrožováním a dokonce i násilím. Známé jsou projevy kybešikany, zveřejnění nahrávky předem vyprovokované učitelky a její šíření a zesměšňováním na sociálních sítích. Sprosté nadávky či urážky zažili učitelé podle šetření na 1/3 škol, tedy v přepočtu kantoři z 1 385 škol po celé zemi. To, že děti učitelům nafackovaly, zbily je či jinak napadly, přiznává 4,4 % škol. Je to však jen oficiální statistika České školní inspekce, většina kantorů takové ponížení nepřizná. Neustále se mluví o právech dětí…ale co třeba povinnosti?
Jedná se přitom o celý komplex problémů. Mládež je odrazem společnosti. V systému, v němž se převracejí hodnoty, kdy slušnost se stává „popelkou“ a vyhrávají vulgarity a tvrdé lokty bez ohledu na druhé, je těžké něco jiného chtít po mladé generaci. U mnohých známých politiků vidí chování řeznického psa, korupci, honbu hlavně za mocí a penězi, za něž věří, že se dá koupit všechno. Média nabízejí násilí, vláda vyzývá k udávání, pravda je na černé listině, lži a dezinformace mají zelenou. To vše se odráží i na atmosféře ve školách.
Co považuji za důležité, je spolupráce školy a rodiny. Pokud si dítě doma stěžuje na učitele a rodiče si přisadí nadávkami vůči dotyčnému pedagogovi, nemůžeme čekat, že ho žák bude následně ve škole poslouchat a respektovat. Takto se chovající rodiče si neuvědomují, že se jim jejich výchova po čase vrátí jako bumerang v podobě výchovných problémů a nezvládání vlastního dítěte doma i ve škole. Zapomínat by se nemělo ani na spolupráci s dalšími specializovanými pozicemi na školách (školní psycholog, speciální a sociální pedagog), pokud tedy na školách jsou, a dále s OSPOD, policií apod. Mimochodem neodpustím si jednu poznámku. Vzpomínám si na svá dětská/mladá léta. Kdybych tehdy přišla domů a stěžovala si na svého učitele, dala by mi moje maminka nejdříve jeden „výchovný“. Učitel se má poslouchat.
Návrh na pozici učitele jako chráněné osoby/oběti pochopitelně sám o sobě problém nevyřeší. Je to však signál, že člověk mající na zodpovědnost vzdělávání a výchovu budoucí generace si zaslouží pozornost a ochranu ze strany společnosti. Ten, kdo se uchýlí k jeho napadení, pak musí počítat s přísnějším trestem. Proto jsme jako KSČM statut učitele jako chráněné osoby vždy prosazovali.
