Jistě, všichni se asi shodneme na tom, že ačkoliv to státu nikdo nezakazuje, jeho primární funkcí zřejmě opravdu není produkovat a prodávat alkoholické nápoje. V případě Budvaru ale vždy šlo o něco úplně jiného. Paní předsedkyně jistě ví, že si stát nedrží poslední národní podnik kvůli tomu, že by měl ambice v pivovarnictví a důvodem není ani to, že Budvar je pro stát podnik ziskový. Hlavním důvodem, proč jako poslední dinosaurus přežívá národní podnik je, že Budvar je držitelem práv na obchodní značku Budweiser a ve velké části světa vyhrál spory o tuto značku s americkou firmou Anheuser-Bush. Spory o obchodní značku se vedly již od roku 1907 a náš Budvar byl v těchto sporech velmi úspěšný, což znemožňuje, aby Anheuser-Bush prodával v mnoha zemích světa své pivo pod značkou Budweiser. Cena práv na značku Budweiser je velmi vysoká a významně převyšuje hodnotu pivovaru jako takového. Pokud by byl Budvar privatizován, je jisté, že by nešlo o pivo, ale o práva na značku. Nevěřím tomu, že by si toho paní předsedkyně nebyla vědoma, protože všechny dřívější snahy o tuto privatizaci byly tímto faktem motivovány. Přesné vyčíslení ceny za práva na obchodní značku by bylo velmi složité, a pokud by k privatizaci někdy opravdu došlo, někdo by z toho asi měl velmi pěkný kšeft.

Nápad na prodej Budvaru vyděsil nejen opozici, ale i vládní koalici. Z tohoto nápadu nebyla evidentně nadšena ani ODS, která se o privatizaci v minulosti sama pokoušela. Zcela odmítavě pak proti privatizaci vystoupil ministr zemědělství Zdeněk Nekula z KDU-ČSL, pod něhož Budvar spadá. Jeho přirovnání k saudským naftovým polím je jistě přehnané, ale jeho vyjádření jasně rezonovalo ve veřejném prostoru a poukázalo na nesmyslnost nápadu paní předsedkyně Pekarové Adamové.

Po bouři, kterou tento nápad vyvolal, snad bude privatizace Budvaru zase chvíli u ledu. V jednom si ale můžeme být jisti, až vše utichne a na vše se zapomene, tak se tento nápad opět objeví a někdo jiný nám opět bude vysvětlovat, že „stát by neměl vařit pivo“.