Ano, jde o tu samou úmluvu, jejíž ratifikaci Česko, na rozdíl od 35 dalších států, dosud odkládá. Ministr spravedlnosti Pavel Blažek na začátku letošního roku požádal o roční odklad jejího projednávání.
Istanbulská úmluva - její celý název zní tedy Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí - byla poprvé podepsána 11. 5. 2011 a v současné době byla ratifikována většinou zemí EU a dnes Ukrajinou.
Česko nicméně nadále vyčkává, zejména proto, že úmluva posloužila jako terč dezinformační kampani jejích hlasitých odpůrců. Podle nich přináší “radikální genderovou ideologii” a ohrožuje tradice.
Co Istanbulská úmluva skutečně přináší, je hlavně nulová tolerance domácího násilí, sexualizovaného násilí včetně znásilnění nebo sexuálního obtěžování a vyžaduje, aby státy tato jednání postihovaly. Vedle toho úmluva zdůrazňuje potřebě osvěty a prevence.
V Česku zažila znásilnění téměř každá desátá žena, každý den tu dojde průměrně k 34 znásilněním (zdroj: Amnesty International). Ženy se znásilnění obávají nejvíce ze všech možných trestných činů, jak vyplynulo z britského výzkumu.
Palčivý a přitom nedostatečně řešený problém představuje i domácí násilí. Lékařskou pomoc kvůli domácímu násilí vyhledá 168 tisíc žen ročně (údaj z roku 2016, zdroj: proFem).
Istanbulská úmluva má za cíl ochranu a pomoc obětem, efektivní stíhání pachatelů a účinnou prevenci. Na co tedy čekáme? Gratulujeme Ukrajině a čekáme dál.
