V noci jsem se vrátil z Paříže, na čemž by nebylo zajímavého vůbec nic, až na to, to jsem sám nevěděl, že když se přebírá předsednictví, v té oblasti spravedlnosti a vnitra se přebírá za přítomnosti představitelů vlády USA, to znamená, že včera jsem měl možnost mluvit s ministrem spravedlnosti USA a Francie. Ta debata byla velmi zajímavá. Řeknu, co vám chci říci, je, že pokud jde zejména o postoj k té krizi na Ukrajině nebo k ruské agresi, ten postoj západu je absolutně jednotný. Probíhala debata i o vyšetřování, ale zejména souzení válečných zločinů na území Ukrajiny, kde, jenom je dobré, abyste věděli, že Američané se začínají přiklánět k tomu, aby soudním orgánem byl Mezinárodní trestní tribunál v Haagu. Doteď USA nepříliš uznávaly z různých důvodů jurisdikci tohoto soudu. Dále bych chtěl říct, že byly podobně probrány i priority českého předsednictví i to, co dokázali Francouzi. Musím tady říci, že setkání s tím francouzským ministrem, který opravdu patří do první ligy francouzské politiky, znamenalo, že i když to jsou státy větší jak my, přesto jsou schopny se s námi bavit opravdu rovnocenně. To není fráze. Pokud jde o toho amerického představitele, dovolte mi takovou subjektivní poznámku, snad se na mě nebudete zlobit. Občas není špatné, když prostý chlapec z Brna se potká s takovými veličinami díky tomu, že je předsednictví, protože kolega Rakušan byl na pohřbu, bohužel, kolegy Michalika, zastupoval jak vnitro, tak spravedlnost, ale jenom chci říct, že ta jednota západu je v tuto chvilku nebývalá. Bylo to v tom jednání poznat. Myslím si, že je to jedna, zatím, uvidíme, jaký bude další vývoj, život je dlouhý, jedna z obrovských strategických chyb pana Vladimira Vladimiroviče.
Nyní dovolte, abych se dostal k návrhu směrnice Evropského parlamentu, kdy chci říci, že nás čeká v tom předsednictví, nevím, jak je to v jiných oblastech, ale ve spravedlnosti probírání některých záležitostí, o kterých se bude muset hodně bavit na vnitrostátní úrovni, protože nebudeme ze všech úplně nadšeni, z těch plánů, které tam jsou, ale budeme se k tomu muset nějakým způsobem postavit, budeme se o tom bavit, předpokládám, nebo je to jisté, i na půdě Senátu.
Tento návrh směrnice má za cíl poskytnout určité procesní záruky novinářům, ochráncům lidských práv a dalším osobám, které se nějakým způsobem účastní veřejné diskuse či poukazují na témata, na kterých může mít veřejnost zvýšený zájem. Tyto záruky se uplatní v případě, kdy je proti těmto osobám zahájeno šikanózní řízení, a to ze strany mocných subjektů, kterým tato činnost nějakým způsobem vadí, nebo se jich přímo dotýká. Základním znakem šikanózních žalob je snaha o umlčení či zastrašení, nikoliv snaha o dosažení spravedlnosti. Předesílám, že směrnice cílí na poskytnutí záruk v občanskoprávním řízení, ve kterém je přítomen mezinárodní prvek. Dle návrhu mohou mít strategické žaloby či zahájení řízení proti účasti veřejnosti dvě podoby.
Zjevně neopodstatněná soudní řízení, která nejsou v návrhu definována a je na každém soudu členského státu, aby ji užil v souladu se svým vnitrostátním právem. A zneužívající soudní řízení, která definuje článek 3, odstavec 3 Návrhu jako soudní řízení zahájena v souvislosti s účastí veřejnosti, která jsou zcela nebo částečně neopodstatněná. Procesní záruky žalovaného na ochranu před těmito řízeními představují institut jistoty, zamítnutí zjevně neopodstatněných řízení v rané fázi ve zrychleném řízení, přiznání náhrady nákladů, náhrada škody.
Za sebe bych řekl, že chápu cíle, které si Evropská komise stanovila tímto návrhem, nicméně mám zato, že ze strany Evropské komise nebyla předložena dostatečná průkazná data, z nichž by vyplývalo, že se jedná o závažný problém napříč Evropskou unií a že předložený návrh má potenciál přinést skutečné zlepšení. Jak je detailně popsáno v předložené rámcové pozici k návrhu schválenému vládou, vidíme řadu konkrétních nejasností a problémů.
A nyní si dovolím osobní aktuální poznámku. Ta souvisí s tím, čemu se říká „aféra Hlubuček“. V zásadě tam dochází k tomu, že to přípravné řízení je narozdíl od toho, co přikazuje trestní řád, tak trošku v přímém přenosu. A ukazuje to, jak někdy je velmi těžké nalézt tu hranici mezi ochranou novinářů, zdrojů apod. A mezi jinými chráněnými právy, jako je například právo na spravedlivý proces. Protože si musíme říci, že ti obvinění, kteří jsou v podstatě předhozeni lynči veřejnosti, samozřejmě ta práva mají slabší. A druhá věc je ta – a tím se zabývali mnohokrát už v Anglii, a proto tam přijímali ve své historii různá opatření, že samozřejmě to, co se píše v novinách, nakonec ovlivňuje i ty soudce. Neboli v médiích.
Tady jenom chci říci, a nebudu to nijak tajit, já už jsem to i veřejně řekl, že se tím zabýváme, protože v téhle věci jsou problémy dva. Jedna věc je říkat tomu „úniky ze spisů“, je nepřesné. Musíme říkat, že to je "neoprávněné nakládání s písemnostmi v trestním řízení“. Spis ještě v tuhle chvíli neexistuje. Respektive když se vznáší ta obvinění.
A ten druhý problém, na který se mě ptá hodně lidí, a nemám důvod to tady neříct, to je délka sdělení obvinění a to, že to obvinění obsahuje i některé věci snad až bulvárního charakteru. Jako by – a teď to říkám s velkým J – Jako by to bylo připraveno pro to, aby to zaujalo média. Já tady předpokládám – tady to chci zdůraznit, prosím vás, že sdělení obvinění je věcí policie, nikoli ministerstva spravedlnosti. Stát do toho vstoupí tehdy, pokud obvinění – a to se nepochybně stane – podají stížnosti podle trestního řádu. Pokud ty stížnosti dají a budou si stěžovat i na rozsah toho obvinění a na to, že jsou ta obvinění v médiích, tak se tím samozřejmě bude zabývat státní zastupitelství.
Já – a na tom zase není nic tajného – jsem o tom komunikoval jak s nejvyšším státním zástupcem, tak s paní vrchní státní zástupkyní, a budu očekávat nějaké odpovědi v tomto smyslu. Ale teprve tehdy, až se to dostane do jurisdikce či pravomoci ministerstva spravedlnosti, to je prostřednictvím státního zastupitelství. Ale je to jev velmi, velmi nekalý. A zase si dovolím – a teď to řeknu jako občan, který to pouze sledoval před mnoha a mnoha lety, musíme si přiznat, že naši předchůdci v politice nesou odpovědnost za to, kdy se s tímto nešvarem začalo. A to byly ty známé přepisy, jakoby humorné, z toho fotbalového prostředí, tak se tedy neřeklo v podstatě vůbec nic, protože to nebylo o politicích.
Nedivme se potom, když je potom další vývoj, že ten, kdo to začal způsobovat, systémově třeba, nebo nesystémově, tak se tenhle nekalý jev šíří. A není úplně dobré, když se to týká politiků, že začneme říkat, jak je to strašně protiprávní a nesprávné.
Tenhle vývoj bohužel u nás proběhl. Jak říkám, nikdo z nás tady v těch lavicích tehdy neseděl. Je to strašně dávno, ale tam je ten začátek. A budeme se muset zabývat otázkou, jakým způsobem tomuto zamezit. Což je tak trošku jiný přístup, než má komise v obecné rovině k novinářům apod. A proč to říkám? On má každý stát svá specifika. Ne ve všech státech Evropské unie je to přípravné řízení veřejné tak, jak to je u nás. To znamená, máme svá specifika a očekávám, že u mnoha senátorů, poslanců, členů vlády, ale vlastně i mě samotného zase takové nadšení z tohoto typu norem nebude. Ale není to proto, že bychom si mysleli, že ta věc není důležitá, ale je to proto, že máme svoje specifické podmínky, které jsme si bohužel zatím nevyřešili.
Děkuji za pozornost.
