Debata, kterou teď vedeme, není jednoduchá, protože zastávat funkci ombudsmana, veřejného ochránce práv, není jednoduchá pozice, jednoduchá role. A já jsem se seznámila se závěrečnou zprávou, která před námi leží, a chtěla bych úplně na začátek říct, že si myslím, že ta zpráva je dobrá, že je v ní obrovský kus práce a že ji na vědomí vzít můžeme, protože chci poděkovat všem těm, kteří v kanceláři veřejného ochránce práv pracují, za tu obrovskou činnost, úsilí, které do nich vložili. A je zpracovaná, myslím velmi čitelně, pro všechny, kteří nemají rádi paragrafy, nemají rádi právní texty, takže si myslím, že je velmi dobrá.
To je první věc, kterou bych chtěla říct. Chtěla bych také poděkovat za to, že zejména v době covidu pomáhali vykrývat některé věci, které nebyly zákony podchyceny, které se týkaly zejména občanů se zdravotním postižením, které se týkaly těch, kteří jsou ve věznicích, a nebyli dostatečně ochráněni proti covidu. Týkaly se třeba i stránek ministerstva zdravotnictví, které neumožnilo, kde se tedy mohli dozvědět, jak se mají chovat, jaké mají možnosti ochrany, co všechno běží. A nebyly tam vůbec informace, které by byly ve znakovém jazyce, takže ti, kteří jsou neslyšící, tak nebyli schopni se s tím seznámit. To všechno jsou velmi pozitivní věci, které bych chtěla nesmírně ocenit.
Ale na druhé straně teď si řekněme, že ta situace veřejného ochránce práv, jak už jsem řekla, není jednoduchá. A já sama, možná, že i vy, jste dostali písemnosti, které upozorňovaly na některé věci, které nejsou podle mé zkušenosti, osobní zkušenosti s tím, jakou roli hraje veřejný ochránce práv a zda je plněna tak, jak by plněna měla být, zcela v souladu. Sama jsem byla zástupkyní veřejného ochránce práv v době, kdy ombudsmanem byl pan doktor Motejl. A tehdy skutečně ta kancelář, nejenom kancelář, ale veřejný ochránce práv měl napříč celou společností obrovskou podporu.
Nebylo to jenom nad 50 %, ale měl podporu větší, než tehdejší pan prezident a než celá vláda a všichni. A to proto, že vystupoval velmi uvážlivě a vystupoval tak, aby společnost nedělil, aby nejitřil věci, které jsou prvoplánově řešitelné některými zjednodušenými a populistickými výroky, ale proto, že s hloubkou poznatku o tom problému se snažil opravdu najít řešení.
A já bych jenom chtěla připomenout více těch věcí, které se objevily. Pan ombudsman hovořil o tom, že Evropská komise nedostala žádné podněty z České republiky. Já vycházím tedy z informací, které doufám, že nejsou mylné. Možná to nebyla Evropská komise, možná to bylo trošku jinak směřované, ale já tu mám stanovisko 16 organizací a několika jednotlivců, významných jednotlivců, kteří se připojili s tím, že upozorňovali na některé výroky, které nejsou opravdu – a já to slovo neřeknu – šťastné. Mohou vzbuzovat dojem, že jsou v rozporu jednak s článkem 21 Listiny základních práv EU, možná i jsou na hraně článku 10, odstavec 1 Základních práv ČR.
Říkám znovu, že mohly být na hraně a výsledek byl, že Evropská komise je znepokojena výroky českého ombudsmana. S tím, že tak, jak se uvádí v návrhu usnesení, mohou vést k tomu, že skutečně to odradí ty, kteří by se rádi na ombudsmana obrátili v duchu toho, co je jeho náplní.
Další věc, kterou jsem zaznamenala, jak už tady bylo řečeno, tak to byla kritika pana prezidenta Ukrajiny Volodymyra Zelenského, která si myslím také vzbudila opravdu velkou diskusi, když to řeknu kulantně, v celé široké veřejnosti. A je pravdou, že veřejný ochránce práv má být nezávislý, má být nestranný, ale ta jeho role je naprosto nezastupitelná. A jeho role nemá být ta, která tu společnost jitří nebo vyvolává napětí, vyvolává kontroverze, ale má být ten, kdo hledá společné řešení.
A já myslím, že dopis, který jsem si dovolila vám rozdat na vaše stoly, nechtěla jsem, abych z těch materiálů jenom tady předčítala, tak vystihuje naprosto přesně to, co je dneska problémem. Já bych chtěla říct, že podstatou této výzvy, jak jsem z těch materiálů ještě zjistila a konzultovala, byla výzva, apel na pana ombudsmana, aby vykonával svou působnost nikoli jen na základě osobního pocitu, co problém je, respektive není, nýbrž se zřetelem k dosavadní praxi úřadu a také k dosavadní judikatuře.
Ten materiál podepsalo – nevím, jestli všichni jsou advokáti a soudci, ale každopádně jsou to významní právníci v České republice, a bylo jich myslím 374. Takže to není názor, který by byl od věci, který by nevycházel z hlubokého rozporu toho, co mělo být řešeno a co a jak má být řešeno. A já to nedokážu říct lépe, než je v tomto dopisu vystiženo. A já si dovolím jen několik základních principů, kdy pan dr. Motejl, se kterým jsem působila, na základě těchto principů skutečně tuto svoji roli ombudsmana vykonával
„Je třeba se vyvarovat výroků, které podlamují důvěru v roli veřejného ochránce práv, s vědomím vážnosti funkce, do které byl zvolen. Roli může plnit řádně pouze tehdy, pokud je veřejností a odbornou komunitou vnímán jako autorita a respektovaný odborník. Není ve prospěch využívat autority funkce k šíření svých osobních dojmů týkajících se práv jednotlivců a z povahy činnosti ombudsmana vyplývá, že všechny informace a stanoviska musí být na základě řádného šetření. Respektu k základním stavebním kamenům právního řádu a také je třeba je uspokojivě vysvětlit. Je třeba, aby lidská práva či práva lidí byla chápána nikoliv jako intelektuální konstrukt, nýbrž něco velmi konkrétního. Chrání nás před mocí státu a dovolují nám soužití. Soužití různých lidí, navzdory názorům, které mohou být rozdílné, navzdory zájmům a jejich potřebám. Ombudsman by měl umět jednat s chladnou hlavou. Měl by jednat a své rozhodnutí také rozumně vysvětlit tak, aby bylo pro společnost přijatelné.“
Já v tuto chvíli tady stojím, a také tu stojím velmi nerada, protože jsme velmi těžce prosazovali, aby vznikla funkce ombudsmana v České republice. A já bych moc přála panu veřejnému ochránci práv, aby se ten vysoký kredit, který jsme měli, nadále udržel. A proto jsem se rozhodla pro usnesení, které před vámi leží, proto jsem se rozhodla, že ho podpořím. Protože není možné, abychom my jako Senát nezaujali stanovisko k tomu – a to nebyl jeden výrok, o kterém hovořil pan senátor Vícha, ale je to celý seznam výroků, které bohužel v tomto směru tak, jak bylo řečeno panem senátorem Láskou, vyzněly a veřejnost zpochybňují v tom, co je smyslem. Abychom nikoho nediskriminovali, abychom se k sobě chovali s úctou a respektem.
Já si dovolím jenom poslední poznámku. Víte, já si myslím, že nejenom zástupkyni veřejného ochránce práv, ale ke všem a my k sobě vzájemně se musíme chovat s respektem, ať už jsme v jakékoli pozici.
Děkuji.
