Dovolte mi ještě, abych se vyjádřil k panu ministrovi Jurečkovi, vaším prostřednictvím, nebo vlastně to ani nemusím, když je to ministr, co tady říkal, jak nás pořád tlačí do toho Ruska. Nejenom pan ministr Jurečka, ale i další. Jak by nás chtěli skopnout k tomu Putinovi a říct o SPD: Vy jste ti, kteří... pánové, já vám říkám jednou provždy: Kdyby to byla pravda, už vám to dávno BISka řekla, nebo to napsala v Reflexu nebo na Seznam.Zprávách. Nic takového se nikdy nestalo. Žádný kontakt s nimi nemáme a nedostali jsme od nich nikdy ani flašku vodky. Jednou provždy.

Jenom abyste to věděli a máme a hájíme české národní zájmy, žádné jiné zájmy nás nezajímají, ani Bruselu, ani Washingtonu, ani Moskvy. A jsem přesvědčen, že to samé dělá Orbán a blízká budoucnost nám to ukáže. K panu ministrovi Jurečkovi. Já jsem byl... On říkal, že my jsme tlačili Rusko do výběrového řízení na Dukovany. Ano, je to pravda. Ne, že bychom je tam tlačili, chtěli jsme, aby se účastnili. Z jednoho prostého důvodu. Protože pokud by se účastnilo i Rusko a Čína, bylo by tam pět účastníků a výrazně by to zvýšilo konkurenci a snížilo cenu. Ta cena se tehdy odhadovala na 150 miliard za dva nové bloky Dukovan.

Dnes ta cena po vyřazení Ruska a Čína, kde v té smlouvě bylo jasně dáno, že kdykoliv je můžeme oba dva vyřadit, a samozřejmě jakákoliv agrese a porušení mezinárodního práva by to nejenom umožňovaly, ale byla by to pro nás povinnost, ale mohlo to snížit ceny. Takže dneska ze 150 miliard za dva bloky Dukovan budeme platit možná 350 miliard, možná 500 miliard celkem, protože ti tři nemůžou udělat podle mě nic jiného, než že se dohodnou. Jeden bude stavět to, druhý to a třetí to. A prostě tak to nějak bude.

A já už se obávám, že to byl od samého začátku účel vyřadit ty Rusy a ty Číňany. My jsme je mohli vyřadit teď po zpracování nabídek, protože vy jste o tom mluvili ještě před tou agresí a porušením mezinárodního práva a já bych dnes byl první, kdo by pro vyřazení minimálně Ruska zvedl ruku, protože to samozřejmě je bezpečnostní ohrožení to, co se stalo a je nemyslitelné, aby se taková země účastnila budování jaderné elektrárny.

Takže smysl to mělo, aby podali nabídky, zvýšili konkurenci, snížili cenu. A o energetické bezpečnosti tady hnutí SPD už mluví X let. Vy jste se nám pořád smáli, pořád jste si dělali srandu, protože - a dneska o tom mluvil i pan ministr - protože přece tady existuje nějaká evropská solidarita a když nebudeme mít, tak oni nám to pošlou. Tak já vám říkám, že žádná evropská solidarita neexistuje, že nám nic nepošlou a můžete to mít písemně černý na bílým a stejně vám nic nepošlou, když dojde z tlustejch do tenkejch. Tak jenom abyste to věděli a za pár měsíců se obávám a nepřeju si to, že toho budeme svědky.

Ale mě potěšil mile pan poslanec Kolář, u kterého jsem si myslel, že to bude ideologický výstup právě na stranu Ruska, ale on mluvil opravdu o energetice a o těchto věcech. Já můžu říct, že mě to potěšilo, přestože jeho pohled byl liberální projev, liberální pohled, jiný než náš konzervativní. Ale aspoň to tak bylo a já o tom mluvím proto, že vlastně ta energetická krize nezačala válkou na Ukrajině, ale ta prostě už se tady linula jako červená niť už od začátku nebo těsně po roce 2000 změnami v energetické koncepci Evropské unie.

Dovolte mi, abych se vyjádřil k projednávanému vládnímu návrhu na změnu energetického zákona, který od roku 2001 prošel více než třiceti novelami. Většina z nich byla změnami k horšímu, protože postupně transponovaly do našeho právního řádu takzvaný první, druhý a třetí energetický balíček Evropské unie, což jsou podle mého názoru základní příčiny dnešních astronomicky vysokých cen energií a hlavně se to týká elektřiny, které zcela pokřivily a zdeformovaly náš trh s energiemi. Ano, trvá to už patnáct let a situace je v důsledku toho čím dál horší a dnes již naprosto neúnosná.

Tato vláda nám samozřejmě bude říkat, že je to válkou na Ukrajině, že je to Ruskem, že je to Putinem a podobně. To k tomu samozřejmě přispívá, ale ten prapůvod zvýšených cen energií je v energetické koncepci Evropské unie.

Poslední ranou do vazu domácnostem a firmám a všem odběratelům energií, elektřiny a plynu, tedy v praxi nám všem, jsou samozřejmě nové právní předpisy Evropské unie, které ovládly šílené takzvané klimatické cíle. A není to jen onen pověstný Green Deal. To je hřebíček do rakve konkurenceschopnosti evropského průmyslu a zemědělství. To je konec tisíců pracovních míst, to je reálná hrozba energetické chudoby, to je propad životní úrovně poctivě pracujících občanů o několik řádů. Už jsme toho svědky. Nejde o sci-fi. Koneckonců některé agentury uvádějí, že už dva milióny českých občanů se dostávají pod hranici energetické chudoby.

Samostatnou a velmi tristní a tragickou podkapitolou oněch energetických balíčků Evropské unie je masivní až téměř zločinná podpora výroby elektřiny z takzvaných obnovitelných zdrojů, tedy stamiliónové tunely do veřejných rozpočtů a zdroj pohádkové obživy solárních a jiných baronů. A samozřejmě jde o další příčinu a zdroj růstu cen energií.

A nemohu nezmínit s tímto vším těsně související systém obchodování s emisními povolenkami. Možná bych raději řekl kšeftování s emisními povolenkami, protože to, co mohlo ze začátku vypadat jako bohulibá činnost, ochrana životního prostředí, se proměnilo v něco neuvěřitelného. Není to nic jiného než obdoba prodeje středověkých odpustků, projekt zelených náboženských tmářů a hlavně opět zdroj neuvěřitelného bohatnutí na tento systém napojených spekulantů a byznysmenů a příčina růstu cen energetických komodit.

Z toho, aby tady mohl přežít například u nás na střední Moravě cukrovar, bohatnou americké penzijní fondy, kterým ten cukrovar, které si kupují například tyto emisní povolenky.

Vybraní spekulanti bohatnou, Češi, ale i další Evropané, neprivilegovaní pracující, živnostníci, podnikatelé, rapidně chudnou. Viník? Evropská komise, potažmo Evropská unie a členství v ní, respektive neochota všech českých vlád od roku 2004 říci prostě ne a z tohoto šíleného kolotoče vystoupit. Vetovat na evropských summitech tato nesmírně škodlivá rozhodnutí, nepodvolovat se jim, křičet a bít na poplach. A provozovat vlastní energetickou politiku, dbát na vlastní energetickou soběstačnost a bezpečnost aspoň tak jako Maďaři, neklečet před Bruselem a Berlínem.

Cílem dnes vládou navrhované právní úpravy je údajně snížit cenu elektřiny a zemního plynu konečným zákazníkům při takzvaných mimořádných tržních situacích. Zde podotýkám a zdůrazňuji to, o čem jsem hovořil již před chvílí. V oblasti energetiky neexistuje žádný standardní trh, čili jedná se o mimořádnou zcela netržní situaci. Situaci, která je produktem bláznivého netržního a dirigistického (?) zeleného eurounijního plánování, zelených dohod a dalších plánů, které diktují členským státům, kolik procent elektřiny musí vyrobit z obnovitelných zdrojů za pět, deset či patnáct let, kolik smí kdy vyprodukovat emisí a podobně. To nemá s trhem skutečně nic společného. Mnohem spíše to oživuje a bohužel i překonává vzpomínky na někdejší pětiletky a RVHP. Poručíme větru, dešti, slunci a biomase.

Navíc nejde ani o mimořádnou situaci ve smyslu časovém, to je situaci jednorázovou, víceméně náhodnou. Nikoliv. Je to bohužel situace dlouhodobá a když s ní nic neuděláme, bude setrvalá a ještě horší. S tím se my v SPD nemůžeme nikdy smířit.

Proto v žádném případě nepovažujeme za řešení této závažné a zásadní situace a nemůžeme považovat takzvaný vládní úsporný tarif, což v překladu není nic jiného než jednorázová sociální dávka pro část odběratelů elektřiny a plynu, u které ani neznáme zatím její konkrétní parametry, a to vše má být upraveno až nějakým budoucím vládním nařízením. Už tady dnes zaznělo, že pozměňovací návrhy jsme dostali až dnes na zasedání hospodářského výboru.

Toto má být ono komplexní a bombastické řešení drasticky rostoucích cen energií, které se pro statisíce občanů a firem stávají nezaplatitelnými. Toto je ten zázračný energetický balíček, na kterém půl roku pracovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu. Jelikož nemám ve zvyku být vulgární, použiji jedno starší rčení, které je pro tento vládní návrh naprosto přiléhavé: hora porodila myš.

Po lednové kosmetické úpravě parametrů příspěvku na bydlení, kdy jste pracující lidi, postižené vámi zaviněným růstem cen elektřiny a plynu, poslali do fronty na úřady práce, kde se pak většina z nich stejně neprokousala složitou mašinérií žádostí anebo na tento příspěvek nedosáhla, jde o další těžké zklamání a selhání, vaše vládní selhání, přičemž ale chápu to, že už nechcete, aby se prokousávali tou byrokracií a mašinérií, tak to jako sociální dávka bude uděláno plošně tak, aby se tím nemuseli prokousávat.

Navíc myšlenka úsporného tarifu je v podstatě opsaným, a to špatně, nápadem hnutí SPD, který jej asi už před dvěma měsíci představilo veřejně a následně i podalo formou návrhu zákona. Ale my nenavrhujeme žádnou jednorázovou dávku, ale trvalý pevný sociální tarif pro všechny občany České republiky a pro všechny společnosti, které u nás podnikají, a to na výrobu a distribuci elektřiny.

Žádné další přirážky a mezistupně, žádná další energetická lichva. Tento náš návrh zákona obsahuje ještě další velmi podstatná opatření. Hlavním z nich je povinnost všech českých výrobců elektřiny nabídnout tuto komoditu nejprve na české vnitřním trhu českým spotřebitelům, českým domácnostem a firmám. To je sociální tarif. Až teprve případné přebytky umístit na komoditní burzu v Lipsku.

Ne naopak jako je tomu nyní. Což je zároveň i ten klíčový důvod astronomických cen elektřiny pro konečné spotřebitele. Protože jedna kilowatthodina elektřiny, která se vyrobí v intervalu 25 až 50 haléřů - a to podle toho, jestli jde o jadernou nebo uhelnou elektrárnu - se pak kvůli přeprodeji na Lipské burze a po započtení poplatku za distribuci daně z elektřiny, DPH a výpalného solárním baronům a spekulantům vrací našim odběratelům za cenu blížící se deseti korunám za kilowatthodinu.

Dle aktuálních cen na Lipské burze, kde se obchoduje pouze podstata, to znamená takzvaná silová elektřina velkoobchodně do zásoby, budou konečné ceny příští rok ještě vyšší, přes deset korun. To je ale přece naprosto šílené. Přitom v České republice neexistuje žádný důvod, proč by se měly zvyšovat ceny elektrické energie. My jí vyrábíme dost. Jenom prostě to jde přes burzu, kde krmíme spekulanty a další.

To je základní příčina energetické drahoty v oblasti elektřiny a nezalepíme to žádnou sociální jednorázovou dávkou. I když, jak se říká, lepší něco pro lidi, než vůbec nic. Proto my jsme také pro to zvedli ruku. Ale říkám zde, pane ministře, že podle SPD je to nedostatečné. Vzpomeňte si, jak dopadlo vaše snížení spotřební daně na pohonné hmoty. Než jste to dokázali projevit v ceně nafty nebo benzínu, tak ty ceny rostly tak, že to lidé nejen vůbec nepoznali, ale i s tou vaší srážkou 1,50 koruny ty ceny už byly dávno o několik korun vyšší. To znamená, nikdo to vůbec nezaznamenal.

Ale když se dnes podíváte do Maďarska, Polska - ano, možná tam stojí fronty - oni tankují za třicet korun. Za třicet korun, Poláci i Maďaři. My za padesát. Tak to přece musí zvedat ceny všeho. Protože veškeré zboží vozíte. To prostě zvyšuje inflaci. Navíc povinnost nabízet produkci elektřiny nejprve na komoditní burze v Lipsku jejím českým výrobcům nenařizuje žádný právní předpis Evropské unie. To je všeobecně zažitý omyl. Tou motivací ČEZ a dalších producentů je výhradně maximalizace jejich zisku a dividend.

Ale já bych se tady, na rozdíl od všech, chtěl zastat ČEZ. ČEZ je polostátní firma, kde 70 % vlastní stát, ovládaná Ministerstvem financí, nebo v kompetenci ministra financí. Ti lidé v ČEZ jsou podle mě odborníci. Ale to, jak se budou chovat, jestli budou energii posílat tam, jaká je jejich koncepce a strategie, to rozhoduje vláda. Nikdo jiný než vláda. Kdyby se ČEZ zachoval jinak, než chce vláda, premiér, ministr financí, tak tam zítra z nich nebude vůbec nikdo. Takže ano, můžeme říkat, že ČEZ je takový nebo makový, ale zodpovědná je vláda a ministr financí, v jehož je to kompetenci.

Musí zasáhnout stát jakožto většinový akcionář této společnosti. Přednostní prodej českým spotřebitelům za dostupnou cenu si musí vynutit. Ale já bych řekl, že z hlediska slov premiéra vlády a ministra financí je to velmi jednoduché. To vynucování nebude vynucování. Prostě vláda premiéra a ministra financí řekne - pane generální řediteli, bude to tak. A já vám garantuji, že to tak bude. Podobně jak to udělala slovenská vláda, u slovenských elektráren. Přestože v nich drží pouze minoritní podíl, asi 30 %. Kde je prostě vůle, tam je cesta.

Je důležité ale říct, že u této věci, u toho sociálního tarifu, abychom neporušili obchodní zákoník, je potřeba vykompenzovat minoritní akcionáře. Ale i když je vykompenzujeme, vykompenzujeme jim jejich zisk, který oni sociálním tarifem nedostanou, tak pořád to bude znamenat, že české firmy prostě přežijí recesi, destrukci hospodářství, která v budoucnu bohužel může přijít a čeští občané budou platit několikrát méně za energie, než je tomu v současné době a než tomu bohužel pravděpodobně v příštích měsících bude.

Zatímco česká vláda se před menšinovými akcionáři ČEZ hrbí... Ale já bych se nehrbil, prostě je musíme vykompenzovat. Je to otázka zákona. I přesto letos bude mít ČEZ zisk kolem sto miliard. Vláda na to má dost peněz, aby je vykompenzovala a pustila ten sociální tarif napřímo.

Na Slovensku totiž provedli jednoduchou, ale přitom velmi sofistikovanou operaci. Protože nechtějí ožebračovat své občany, tak se chystali zdanit ty absolutně nadměrné zisky, zejména z elektřiny z jaderných elektráren, a to 50 %. V reakci na to, se podnik Slovenské elektrárny - obdoba společnosti ČEZ, v němž má Slovenská republika jen ovšem něco přes 30 % vlastnického podílu - během tří týdnů se státem dohodl, že cena elektřiny bude zastropována na 60 euro za megawatthodinu. Zatímco na Lipské burze a na Pražské burze se již blíží ceně 300 euro za megawatthodinu, pane ministře. Takže Slováci 62 euro, my 300 euro.

Ale česká vláda jen v roli diváků sedí na tribuně a rapidnímu zdražování elektřiny pouze mlčky přihlíží, pokud rovnou netleská. No, to bych neřekl, protože se snaží o ten úsporný balíček. Ale já tvrdím, že než dojde do praxe toho 1. 9. nebo kdy, tak to prostě už nebude ani vidět, protože ty ceny rostou tak astronomicky, že prostě toto, co děláte, pane ministře - a ministerstvo průmyslu a obchodu - je prostě málo, málo. Já se obávám - a řeknu to na plnou pusu - že si ještě neuvědomujete, v jaké situaci Evropa je, v jaké situaci Česká republika je. A že hrajeme o strašně moc, že hrajeme o nezaměstnanost, o destrukci, recesi, obrovskou inflaci, problémy, které bude mít spousta občanů České republiky jako fyzické osoby, které budou těžko řešitelné.

Já bych použil jedno známé přísloví. Dneska tady pan Okamura - a já to ještě jednou ocituji, aby to nezapadlo - máme takové desatero od krize ke stabilitě, co se týče hlavně energetiky. Pokud to nezavedete... Nebo jinak, dneska se tomu možná smějete a zítra o tom budete přemýšlet a po zítřku to uděláte. Já vám z toho řeknu jenom prvních pět bodů.

Za prvé odstoupení od Green Dealu Evropské unie. Už i ti Němci to pochopili a říkají to nahlas. Říkají, že to prostě není možné. Že musí znovu spustit uhelné a jaderné elektrárny. Tak to řekněte také nahlas.

Za druhé odstoupení od systému emisních povolenek. Kšeftování s ekonomickou komoditou, které vysává a zvyšuje cenu energie o 30 až 50 %.

Za třetí prodej české elektřiny - to je ten sociální tarif - napřímo. Přes evropskou Lipskou burzu prodávat pouze přebytky, které nám zbudou.

Za čtvrté obnovení národního importéra plynu. Udělat dlouhodobý kontrakt pro Českou republiku a nekupovat to za třicet korun od Němců, když to stojí šest korun, nebo stálo šest korun. Obnovení národního zpracovatele ropy. Víte, kolikrát Unipetrol v České republice zvýšil marže za poslední asi měsíc? Asi 33 krát. Zvyšovali marže i několikrát denně. Tady se prostě v této zemi prodalo všechno, co mělo cenu. Všechno, co mělo nějakou cenu, tak se v minulosti prodalo. Vlády, které - vy ne - vlády, které přijdou po vás, to budou muset kupovat všechno zpátky, protože jinak bychom tady umřeli hladem za pár let. Já budu pokračovat dál, těch dalších šest bodů už tady pan kolega Okamura citoval, takže myslím, že to určitě všichni slyšeli.

Jsou tu i další body z nedávno prezentovaného desatera, to, o čem jsem tady teď mluvil. Hlavně se jedná v oblasti obchodu s plynem, což je dnes další brutální problém, obnovení, znovuzaložení národního importéra plynu, který by realizoval nákup levného plynu přímo od jeho producentů. Já neříkám, že to musí být Rusko, my chceme také diverzifikovat, ale sežeňte plyn, abychom zajistili chod českého průmyslu, hospodářství, sežeňte, kde chcete - za slušné ceny! Také chceme diverzifikovat zdroje, tak do toho pojďme. A ne přes německé překupníky, jak je tomu v současnosti, což pochopitelně cenu zemního plynu enormně zdražuje. Všechny okolní státy ve střední Evropě tímto způsobem postupují. Zde musí veškerá ideologie a filozofie stranou a musí ustoupit národním zájmům, které jsou tvořeny zejména zájmy českých občanů, českých živnostníků, podnikatelů a českých firem.

Potom požadujeme zrušení oné solární daně, k tomu došlo, poplatku za obnovitelné zdroje, které musí každý odběratel elektřiny platit kvůli příslušné směrnici Evropské unie a které dělají z provozování takzvaných fotovoltaických elektráren byznys snů, kde veškerá rizika a ztráty nese stát a daňoví poplatníci, a veškerý profit shrábnou soukromé subjekty.

A samozřejmě jde i o snížení DPH u energií, elektřiny a zemního plynu. Jsme snad poslední stát v Evropě, který to neudělal. A přestaňme vybírat další speciální daně - daň z elektřiny, daň ze zemního plynu, což jsou opět záležitosti, které nám nařizuje právo - a slyšíte dobře - nařizuje právo Evropské unie. To jsou způsoby a nástroje, jak občanům a firmám zlevnit drahou energii a tím i všechny na to navázané ceny dalších služeb a zboží.

Ještě pár čísel a faktů. Energií z ruského zemního plynu, kterého jsme loni spotřebovali 9,4 miliardy kubíků, není možno absolutně ničím nahradit. To je mimochodem energie, kterou když přepočteme podle stávající produkce, vyrobí tři Temelíny a troje Dukovany. Tolik k některým snům o rychlém přechodu na americký či naprosto demokratický a lidskoprávní katarský zkapalněný plyn.

Tento týden se mě novináři ptali, jestli můžeme z toho plynu tak nějak plynule přejít na elektřinu, jestli by to pomohlo. Prostě nenahradíme to. V letošním roce to nenahradíme. A zatímco se Rusové posledních 10 let připravovali na konflikt, který na rusko-ukrajinských hranicích bylo cítit a střílelo se tam od roku 2014, hned po Majdanu, začaly se tam stavět odpalovací systémy, a připravovali se na to Rusové jak ekonomicky, vojensky, společensky, hlavně finančně, tak my jsme tady tiskli prachy a stavěli cyklostezky. Tak co se divíte, že se dostáváme do takové situace, ve které dneska jsme.

Ale hlavně neexistují objektivní a racionální zdůvodnění pro soudobý šílený nárůst cen energií, tedy kromě politiky Evropské unie a politiky české vlády, jak trefně podotkl v jednom ze svých posledních rozhovorů energetický expert Ivan Noveský. Cena elektřiny z českých atomových elektráren vůbec nemá žádný ekonomický důvod růst, protože jsme na tři roky dopředu zásobeni ruským palivem do jaderných elektráren. Není proto žádný důvod k tomu, aby cena elektřiny rostla, kromě politických důvodů a kromě toho, že pomáháme financovat Green Deal a takzvanou bezjadernou politiku v Německu a aby kvůli bruselským a německým výmyslům nesmyslně vysoká cena elektřiny ožebračovala české spotřebitele.

Když se podíváme na výrobní cenu elektřiny z českých jaderných elektráren, která je nějakých 25 haléřů za kilowatt hodinu, čili při koncových cenách se bavíme o zisku v řádu 5000 procent, to vám připadá normální a správné? Tak jo, tak řekněte těm lidem: Plaťte, my s tím souhlasíme. Ale my v SPD říkáme ne, česká elektřina vyráběná českými zaměstnanci v českých elektrárnách, které jsou vybudovány vesměs pouze za peníze českých občanů, se nesmí prodávat Čechům za německé ceny. Nebo eurounijní, bruselské ceny. To je naprostá hanebnost a naprosto likvidační trend. Takže vážená vládo, začněte s tím okamžitě něco dělat, a pokud to neumíte nebo nechcete nebo budete krmit spekulanty nebo vás někdo drží pod krkem, tak odejděte. Bude to pro nás všechny lepší.

Děkuji vám za pozornost.