Je však třeba mít na paměti, že změny nesmí být na úkor stávající péče, která je již nastavena a běží desítky let.

Domnívám se, že je třeba, aby lhůty pro umístění dětí stanovoval soud nikoliv zákon, neboť v návrhu stanovené lhůty jsou kontraproduktivní. Jsou děti, které potřebují ústavní péči 2 měsíce, ale jsou takové, které potřebují i 3 roky. Pro názornost uvedu praktický příklad, který se stal v Brně v loňském roce, kde v případu týraného dítěte uložil soud ústavní péči. V daném ústavu sociální pracovnice vyhodnotily, že pro toto dítě bude ke zlepšení jeho psychického stavu vhodnější umístění do přechodné péče některého z Klokánků. Soud se s jejich návrhem ztotožnil. Díky obětavé práci tety v Klokánku se psychický stav dítěte stabilizoval v průběhu několika měsíců natolik, že mohlo být předáno do pěstounské péče. Jiné dítě by však pro zlepšení psychického stavu mohlo potřebovat dobu delší. Pokud by tato doba byla delší než jeden rok, byl by porušen zákon. Je nelogické stanovovat zákonné lhůty, jak dlouho má být dítě v ústavu, neboť prvotní snahou tohoto zákona je, aby soud posoudil každý případ individuálně a zvolil nejlepší řešení pro konkrétní dítě. Ano, je i možnost psychického posunu dětí i v pěstounské péči, ale existuje i riziko, že tomu tak nebude. Z tohoto důvodu je třeba tuto problematiku svěřit k individuálnímu posouzení zájmu dítěte prostřednictvím soudu, než hrubé ustanovení zákona.

Velkou otázkou je i financování navržených změn. Současný stav systému sociálních pracovníků je poddimenzován o 32%, tzn. že nám chybí přes 200 sociálních pracovnic. Přijmeme-li tento návrh zákona, pak se několika násobně zvýší administrativní činnost sociálních pracovnic a ty nebudou již nadále schopny vykonávat vlastní sociální práci a práci v terénu.

Jen na zastabilizování stávajícího deficitu sociálních pracovníků v platném zákoně by MPSV muselo uvolnit přes 150 milionů každý rok. Tato částka nezahrnuje další výdaje vyplývající z vládního návrhu tohoto zákona. Nemáme tedy plnou jistotu, že MPSV uvolní na tuto problematiku finanční prostředky. Proto se v pozměňovacích návrzích věnujeme odstranění přebytečné administrativy. Je třeba podpořit takové kroky, které zvýší kvalitu péče o dítě, nikoliv zahltí sociální pracovnice administrativou.

V pozměňovacím návrhu Věcí veřejných rovněž navrhujeme zachovat ohlašovací povinnost zdravotních zařízení k úřadům obcí s rozšířenou působností hlásit úrazy, které neodpovídají zranění dítěte. Předpokládáme, že vyškrtnutí tohoto odstavce vzniklo pouhým nedopatřením, ale vnímáme jej jako zásadní z pohledu ochrany dítěte.

Věci veřejné předkládají pozměňovací návrh, jehož cílem je změkčení zákonných norem a časových lhůt především kvůli individualitě každého dítěte. Smyslem tohoto zákon není omezení ústavů, ale nabídnout těmto ústavům alternativní možnost. I proto jsme tyto návrhy pečlivě konzultovaly s fondy ohrožených dětí. 

Mgr. Jana Drastichová
poslankyně za Moravskoslezský kraj a předsedkyně krajské rady
členka Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu