Já bych se chtěl zabývat opět Ministerstvem zemědělství a zhodnotit činnost této vlády za těch uplynulých téměř 250 dnů, co je vláda u moci. Při vytvoření koaliční vlády zpočátku vypadalo, že Ministerstvo zemědělství není příliš žádané. Viděli jsme určité jaksi šachy, nejprve v médiích byl prezentován tak, že Ministerstvo zemědělství obsadí předseda koaliční strany KDU-ČSL Marian Jurečka, později se stal neznámý Zdeněk Nekula ministrem.
Vypadalo to tak, že prakticky zemědělství je z hlediska vládní koalice prakticky vnímáno jako rezort na okraji, jako rezort, o který není zájem. To samé bylo i celkově se zemědělstvím. Samozřejmě přišla situace, kterou nikdo nečekal. Přišel 24. únor, přišel vpád Ruska na Ukrajinu. Najednou se ukázala ona válka v obilnici Evropy, ukázala to, jak jsme zranitelní, co se týče soběstačnosti, potravinové bezpečnosti, a to i v základních potravinách. Problém nastal prakticky u všech základních komodit. A já samozřejmě trochu musím reagovat na to vystoupení, které nám tady pan ministr sdělil, kdy nám představil ten rezort Ministerstva zemědělství, že je naprosto v pořádku. Předeslal nám některé úspěchy a já řeknu, že tomu tak není.
Když vezmu těch deset základních komodit, a budu tady postupně je jmenovat, tak jsme se prakticky po cenách energií, cenách plynu a cenách hnojiv dostali na vyšší inflaci, než je to u cen pohonných hmot. U těch základních cen, prakticky když vezmu inflaci ve srovnání červenec 2021, a červenec 2022, u mouky jsme na inflaci 74 %. U oleje rostlinného na 68 %. U másla 67 %, cukr 51 %, pečivo 44 %, mléko 40 %, kuřecí maso 39 %, vejce 33 %, to samé vepřové 33 %. Takže jsme prakticky z hlediska průměru v rámci EU na jedni s nejvyšší inflací na základní potraviny. Ale co je horší, vláda si prostě tento problém neuvědomuje, a tento problém neřeší.
Neřeší ho z toho důvodu, protože jinak to nelze vykládat, protože všechny okolní státy, státy Západní Evropy, ten problém řeší. Řeší ho několika způsoby. Jsou prakticky tři základní způsoby, jak tento problém řešit. Jednak je to snížením daně z přidané hodnoty, buď na nulovou sazbu, nebo na sníženou sazbu. Tímto přijde, touto cestou jde například Itálie, Francie, další země západní Evropy a samozřejmě sousední Polsko.
Další záležitost je, že jak jsem tady jmenoval těch osm devět základních potravin, tak u těch, u kterých je největší inflace, tak dochází k zastropování cen. To praktikuje například Maďarsko, dále třeba stejný princip uplatnilo Srbsko, byť to není zatím členskou zemí Evropské unie.
Další, třetí způsob je kontrola marží a cenová regulace. Ale tady jsme se tady také ničeho nedočkali, slyšíme, jak skvělý je zákon o významné tržní síle, nicméně když jsem naposled žádal na zemědělském výboru garanci od předkladatelů, ať veřejně vystoupí a všem našim poslancům, teď myslím zemědělského výboru, takže myslím i poslance za vládní koalici, jak ze strany ÚOHSu, ze strany MPO, tak ze strany Ministerstva zemědělství, bylo garantováno, že tato novela nezhorší postavení - postavení českých zemědělců a potravinářů vůči obchodním řetězcům, tak tam bylo hluboké mlčení. Já jsem ... (nesrozumitelné) novelu zákona předkládal jako z pozice náměstka ministra zemědělství nebo průmyslu a obchodu, ale když jsem ten zákon předkládal a poslanci v tom daném výboru mi ho nechtěli schválit, tak jsem se za to bil, obhajoval jsem to a stál jsem si za tím návrhem. Tady bylo prostě hrobové ticho, takže se potvrzuje jednoznačně, že verze, která je tady předložena, možná je implementační, nicméně implementační špatně, zhoršuje postavení zemědělců potravinářů a z hlediska regulace cen potravin bude mít nulový dopad a dále bude prakticky vystavovat českého spotřebitele nekontrolovatelnému růstu (cen?) základních potravin.
Další věc, která mně nejvíc vadí, když prostě budu definovat, jak si stojíme v rámci jednotlivých zemí Evropské unie co se týče státní pomoci, tak tady budu jmenovat některé příklady opět pokud možno nejblíže České republice z hlediska poskytování státní podpory. Mám tady prakticky soupis všech podpor v rámci Ministerstva zemědělství, nebo resortů zemědělství, protože někde název zemědělství je ještě doplněn například o lesní hospodářství, vodní hospodářství či resort potraviny, potravinové bezpečnosti. Tak Česká republika z hlediska těchto států patří z hlediska podpory subjektů zemědělství a potravinářství k nejhůře - nejhůře - k zemím v rámci Evropské unie, které poskytují tuto pomoc.
Když ... (nesrozumitelné), Polsko požádalo o notifikaci podpůrných programů po invazi po 24. únoru v částce 836 milionů eur. To bylo Polsko, Rakousko 110 milionů eur, dále třeba Maďarsko 226 milionů eur, Bulharsko, země velmi chudá, určitě má problémy se státním rozpočtem, s jeho deficitem, tak Bulharsko požádalo o celkovou podporu pro zemědělce a potravináře 218 milionů eur. A Česká republika bohužel je na tom tak, že za celou dobu od invaze až do teď požádala o podporu 30,2 milionu eur. Takže když srovnám Bulharsko a Maďarsko, srovnatelné státy z hlediska rozlohy i počtu obyvatel, tak prakticky mají sedminásobnou pomoc v rámci Evropské unie. A já se ptám, jak mají čeští, moravští a slezští zemědělci a potravináři konkurovat třeba Polákům, když ti požádali o podporu ve výši 836 milionů korun, což je téměř třicetinásobně, pětadvaceti násobně víc, než požádala Česká republika. A když to vezmu z hlediska počtu obyvatel, tak se domnívám, že to je - počet obyvatel Česká republika zhruba 10 a půl milionu, Polsko tuším 40 milionů. Ale oni mají 25krát větší podporu státní, požádali, Polsko, než Česká republika.
V tomto kontextu je to velmi smutné, protože Česká republika má ještě jedno výjimečné postavení, že od 1. července - od 1. července Česká republika předsedá Evropě a Evropské unii a společná zemědělská politika je jednou z mála společných zemědělských politik v rámci Evropské unie. Jinými slovy - rozhodně ministr zemědělství, který zastává post předsedy Rady ministrů zemědělství, potravinářství a lesního hospodářství, má určitě i nějaké pravomoce, včetně svolání mimořádných rad, a může mít jaksi v tomto hledisku určitou významnou roli. A já se ptám, co udělalo v tomto směru Ministerstvo zemědělství a vláda, aby řešila tento problém z hlediska prakticky soběstačnosti, potravinové bezpečnosti v rámci Evropské unie. Bohužel fakticky nic, přitom ty otázky se jednoznačně nabízejí, třeba reformovat regulaci cen obilovin, protože zatím Evropská unie obiloviny reguluje jedním jediným opatřením, a to je prostě stanovení nejnižší ceny - nejnižší ceny, která je stanovena v tuhletu chvíli na 103 eur za tunu, 103 eur - rychlý propočet, zhruba 2500 korun. Přitom světové ceny se lámou někde od 10 do 17 tisíc. Já si myslím, nebylo by pro vládu důstojné, aby v rámci právě předsednictví v rámci Evropské unie, pro ministra zemědělství jako evropský ministr zemědělství, protože podotýkám, jedná se o společnou zemědělskou politiku - nastolil téma "změňme regulaci cen obilovin", a to tak, že stanovíme nejenom nízkou cenu, jakousi trampolínu záchrannou pro zemědělce a potravináře, ale také můžeme stanovit maximální cenu orientační. To se ovšem nestalo.
Myslím si, že i agrární diplomacie v tomto selhává, protože si myslím, že o zemědělské politice se rozhoduje na úrovni Německa a Francie, a já jsem nikde nezaznamenal, že by proběhlo nějaké intenzívní jednání, intenzívní dvoustranné jednání mezi ministry zemědělství Francie či ministrem zemědělství Německa. To se bohužel nestalo.
Takže já docházím k jednoznačným závěrům, že vláda si skutečně nejenom neuvědomuje význam zemědělství z hlediska potravinové soběstačnosti do budoucnosti, ale rozhodla se ministerstvo - naše ministerstvo zemědělství transformovat do nějaké podoby v 19. století, do jakési podoby ministerstva orby, kdy skutečně za těch necelých 250 dní vláda v českém zemědělství zvorala, co se dalo.
A já v tomhletom směru budu narážet, bylo to tady zmíněno několikrát - otázka redistributivní platby. Proboha, to není záležitost - to není záležitost, že by někdo za posledních 10 či 15 let byl jaksi znevýhodněn v dotacích. Jenom připomenu, že na té původní sazbě těch 10 % se shodli všichni, shodla se i asociace soukromého zemědělství, tak to bylo. To je první argument, 10 %. Dokážu si představit, že prostě v rámci nějaké úpravy budeme diskutovat, dobře, když jsme se dohodli na 10 procentech, budeme zvažovat třeba 11 - 12 %.
To se bohužel tak nestalo. Já jenom připomenu, že třeba Slovinsko, kde prostě je mnohem víc malých zemědělců, má výši této platby, redistributivní platby na úrovni 5 %. 5 %! A to jenom z hlediska žadatelů o dotace v zemědělství - představte si jedno zajímavé číslo, kdy Česká republika má zhruba z hlediska evidence SZIFu něco okolo 27 až 30 tisíc žadatelů, a Slovinsko, které pětkrát méně obyvatel než Česká republika, čtyřikrát je menší, má 90 tisíc žadatelů, protože tam jsou právě ti malí zemědělci, a přesto Slovinsko zvolilo tuto sazbu 5 %. Německo - Německo zvolilo tuto sazbu na úrovni 11,6. Oni měli původně 10 % a s německou precizností nepočítali nikoliv každé procento, ale každou desetinu procenta, proto nastavili 11,6. A my to mrskneme z 10 % na 23 % ve vědomí toho, že pomáháme malým. Dobrá, ale my pomáháme těm malým a zároveň po nich nechceme nic, žádnou produkci, prostě žádné ukazatele, které by směřovaly k dosažení nebo ke zlepšení potravinové soběstačnosti České republiky. My to prostě jenom pouštíme do nějaké sféry a dostáváme se do toho, že prakticky 10 % objemu těchto subjektů může také vyprodukovat jenom 1,6 % potravin z celkové spotřeby potravin v České republice. Takže to si myslím, že je důkazem toho, že vláda pro zemědělství nic nedělá, naopak působení vlády za 250 dní, co je u moci, zemědělství škodí a ohrožuje naši potravinovou soběstačnost.
Jenom abych nebyl dlouhý, tak bych se chtěl ještě vyjádřit, protože jsme tady slyšeli, jak naše české lesy vzkvétají a jak je to všechno dobře. On už to kdysi říkal bývalý ministr zemědělství a předseda KDU-ČSL Marian Jurečka. V roce 2016 prohlásil, já někde ty výstřižky mám, když budete mít zájem, tak je najdu a ukážu vám je, tuším, že ho citovaly Hospodářské noviny - prohlásil, že české lesy jsou v nejlepší kondici za posledních 50 let, abychom v roce 2017 zjistili že české lesy se řítí doslova do národní katastrofy, kůrovcové kalamity, kterou prakticky tady nikdo za posledních 100, 200 let nezažil. Takže to bylo vynikající. A stejná situace je tady. A tady já musím říct, že u lesního hospodářství je důkazem teď ten návrh novely státního rozpočtu pro rok 2022, kdy vláda jednoznačně dokazuje, že se nehodlá řídit programovým prohlášením vlády.
Já ocituji jenom její programové prohlášení: Lesy jsou naše národní dědictví, ne továrny na dřevo. Zajistíme transparentní hospodaření státních lesů a jejich obchodní politiky s důrazem na ochranu lesa a rozvoj lokálních zpracovatelských kapacit. Budoucí zisky státních lesů nepůjdou do státního rozpočtu, namísto toho budou přispívat k obnově lesních ekosystémů k ochraně vod.
No, vláda sice v rámci novely - novely zákona o státním rozpočtu bere z Lesů České republiky 3,8 miliardy korun a já se ptám, kolik z těch 3,8 miliardy korun je věnováno k obnově lesních ekosystémů a k ochraně vody. Rozhodně to není částka 3,8 miliardy korun. Jinými slovy - je to hrubé porušení programového prohlášení vlády, kdy - cituji - budoucí zisky ze státních lesů nepůjdou do státního rozpočtu, namísto toho budou přispívat k obnově lesních ekosystémů a k ochraně vody.
Takže tolik ve stručnosti. Já nechci být příliš dlouhý, řekl jsem v základě všechno, proč si myslíme, že vláda škodí našemu zemědělství.
Děkuji za pozornost.
