v souvislosti neschopností, nečinností, závažnými chybami a skandály této vlády by se dalo hovořit o desítkách témat a kauz. Já se zaměřím na tu dnes nejkritičtější oblast, kterou je samozřejmě kolaps evropské energetické politiky, na kterou se Fialova vláda dodnes upíná a orientuje. Jako poslední v Evropě má tak přímou vinu a odpovědnost za enormní růst cen energetických komodit, který je pro naše domácnosti, veřejnou i podnikatelskou sféru už likvidační. A výhled je ještě mnohem pesimističtější. Pokud tato vláda okamžitě neskončí, a nebudu mluvit o detailech energetické politiky, o nějakých drobných názorových rozdílech na její přítomnost a vývoj. To je normální a je to běžnou součástí politického provozu a sporu v rámci stranicko-politického spektra.
Chci hlavně upozornit na to, že vláda Petra Fialy byla v oblasti energetické politiky trestuhodně nečinná. Naprosto nekompetentní, a že vážným způsobem ohrozila energetickou bezpečnost i ekonomickou budoucnosti České republiky. Přestože měla celých devět měsíců své existence k dispozici všechny potřebné informace nejen od nás z opozice, ale i z prostředí odborné ekonomické veřejnosti. Trestuhodně je ignorovala, a je tedy za současný stav plně zodpovědná. A měla by za to zaplatit, protože svou arogancí a leností připravila a ještě připraví české občany o miliardy korun a zaviní nevratně pády mnoha podniků a zánik příslušných pracovních míst.
Když dnes slyším premiéra Fialu hovořit o tom, že musíme hledat pro energetiku v Bruselu celoevropské řešení, tak podle mého známého se mu nejvíce vybaví zasedání Ústředního výboru KSČ 24. listopadu 1989, kdy venku už běžela revoluce a Miloš Jakeš volal po jednotném postupu RVHP a po aplikaci nástrojů přestavby.
2. června jsem se zde z tohoto místa v rámci ústních interpelací ptala pana premiéra, proč tváří v tvář extrémně rostoucím cenám energií vůbec nekoná. Kdy začne aktivně vykonávat práva většinového akcionáře ve společnosti ČEZ? Kdy zahájí kroky o odchodu z komoditní burzy v Lipsku, kde se dnes obchoduje silová elektřina zhruba za 600 euro za megawatthodinu, což znamená po započtení poplatků za přenos, distribuci a daň koncovou cenu pro zákazníky kolem 30 korun za kilowatthodinu. Zatímco dnes je tu dobíhající fix nových smluv okolo pěti korun. Ptala jsem se, proč nejde naše vláda slovenskou cestou, když slovenská vláda, ačkoli je největší elektroenergetické společnosti pouze minoritním akcionářem, dokázala zastropovat na tři roky nízké ceny zhruba kolem 62 euro za megawatthodinu pro slovenské odběratele.
Ptala jsem se, proč český Energetický regulační úřad opět po slovenském vzoru nereguluje onu zásadní složku celkové ceny elektřiny, silovou elektřiny. Ptala jsem se, proč vláda urychleně nevykoupí ve veřejném zájmu podíly minoritních akcionářů v ČEZ, což krátce poté označili za nejrychlejší cestu ke snížení cen elektřiny i sami významní minoritní akcionáři.
Pan premiér tehdy odpověděl velmi neurčitě a vyhýbavě, s tím že tyto kroky by nic nevyřešily a že nemůžeme předvídat budoucí situaci. A to je právě ono. My v našem hnutí SPD jsme vývoj situace uměli předvídat bohužel velmi dobře, a je katastrofální, že to neuměla a neumí česká vláda. Opakuji, jako jediná v Evropě. Ostatní státy zastropování využily. A už jen to je důvod pro její odchod. Do dějin kouzla nechtěného a smutného panoptika české politiky vstoupí pak výrok předsedy vlády: My nejsme v ČEZ tím rozhodujícím vlastníkem. Máme pouze většinu.
Kdyby nebyla situace tak vážná, byl by to docela dobrý bonmot do nějakého silvestrovského pořadu, a to nehovořím o skandální vládní půjčce ČEZ ve výši 74 miliard za nevýhodných podmínek, aby tato společnost mohla i nadále obchodovat na lipské burze a i v dalších letech prodražovat českým odběratelům elektřinu až k faktické nezaplatitelnosti. Už jen tento jediný počin měl být důvodem k pádu vaší vlády.
Tvrdošíjné lpění Fialovy vlády na evropských řešeních a tzv. evropském energetickém trhu, který není ve skutečnosti žádným trhem, a po nástupu zeleného šílenství Green Dealu a emisních povolenek má mnohem blíže k centrálnímu plánování zmíněného RVHP, nás tedy přivedl na hranu kolapsu ekonomiky. Neuvěřitelná pasivita vlády, zejména premiéra a ministra průmyslu a obchodu jsou jak z jiného světa. Stejně tak jejich půl roku připravovaný úsporný tarif, který vydávají za ono zázračné řešení. Ve chvíli, kdy se vážně hovoří o tom, že školy kvůli vysokým cenám energií nechají studenty opět doma na distanční výuce, a kdy fakultní nemocnice nemají peníze na elektřinu na příští rok, nabízejí milostivě lidem kompenzaci tisíc korun ročně, přičemž náklady domácností, které topí elektřinou či plynem, stoupnou minimálně o desítky tisíc korun. A hlavně tento zázračný Síkelův tarif se ani jedinou korunou netýká pomoci firmám, aspoň prozatím, které za jednotku elektřiny a plynu platí mnohem více než domácnosti.
Víte to vůbec? A pokud ano, pokud, rozhodli jste se hodit domácí průmysl, zemědělství a služby definitivně přes palubu? Teď se jednotliví ministři probouzejí, hovoří o nutnosti akcí zastropování cen, ale to není žádná zásluha v době, kdy do lodi už teče proudem. Proč jste tak dlouho mlčeli? Přes enormní vážnost situace? Všechny potřebné informace jste měli. V okolních zemích vlády konaly nonstop celý poslední rok. Stačilo se dívat a poslouchat.
A výsledek? Elektřina je u nás skoro nejdražší v Evropě, přestože jí doma vyrábíme plný dostatek v jaderných a uhelných elektrárnách za ceny o stovky procent nižší, než za jaké ji obchodní firmy finálně prodávají. Jsme čistým vývozcem elektřiny. Jediným důvodem jejího zdražování je systém, jakým se s touto komoditou na evropském unijním pseudo trhu obchoduje. A vy jste proti tomu nic neudělali a nechcete nic udělat ani dnes. Přitom řada členských zemí EU už tento model opustila a začala ceny elektřiny fixovat. Jen vy zůstáváte až do hořkých konců. Na to, že zakotvení České republiky v tzv. společném energetickém trhu Evropské unie se ukazuje jako naprosto kontraproduktivní a škodlivé, jsem veřejně zde i v médiích poukazovala již koncem loňského roku.
Na jednání výboru pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny, jehož jsem členkou, jsem se v prosinci tázala vládní tajemnice pro evropské záležitosti paní Mileny Hrdinkové, zda lze od jednání Evropské rady očekávat politický pokyn k navrácení 350 milionů blokovaných emisních povolenek zpět na trh. Protože i tato umělá blokace je jednou z příčin raketového růstu cen energetických komodit v posledních měsících. Reakce paní tajemnice byla velmi rozpačitá, a oprávněně. Jednání Evropské rady tento krok nepřineslo dodnes a není mi nic známo o tom, že by se o to vaše vláda pokusila nyní v rámci unijního předsednictví.
Jste prostě ve všem neuvěřitelně pasivní a bojácní, přihlížíte zhoršující se situaci, stejně tak jako nesmyslné, vynucené a ideologicky motivovanou likvidaci uhelných elektráren, i těch našich. Místo abyste bouchli do stolu a řekli ne. Pro náš stát, který má stále vysoký podíl uhelné elektřiny ve svém energetickém mixu a který má rovněž vysoký podíl průmyslu na tvorbě svého domácího produktu. Je to cesta do pekel. Zvláště když náhrada uhelných bloků plynovými se nyní ukazuje jako nejhorší možné řečení. Proč vláda z tohoto vlaku nevystoupí? Uhlí je nyní spolehlivým a levným zdrojem. Tak proč vůbec uhelné elektrárny odstavovat a proč rezignovat na uhlí jako tradiční energetický zdroj, zejména když myšlenka jeho náhrady z tzv. obnovitelných zdrojů je čirou fantasmagorií.
Podnikli jste v tomto ohledu nějaké kroky? Ceny elektřiny totiž nejsou vyšší z toho důvodu, že by jejím producentům najednou skokově vzrostly nákladu na výrobu. Jsou vyšší čistě kvůli politickému rozhodnutí. Zejména kvůli zmíněnému umělému a zločinnému systému emisních povolenek a nedostatku zdrojů v západoevropských zemích, kvůli odstavování uhelných a jaderných elektráren bez náhrady, kde hraje prim Německo. Chování české vlády nyní ze všeho nejvíce připomíná onoho školáka, který se jenom vymlouvá na ostatní, a paní učitelka mu říká: Když spolužák v tomto případě z Berlína skočí z okna v 8. patře, skočíš taky? Obávám se, že odpověď předsedy české vlády by zněla dnes ano, a to je to, co vám nejvíc vyčítáme. Pokrytectví, alibismus, slabost a strach. Bojácnost a servilitu. Vládnout neznamená vysílat signály a nezúčastněně komentovat nebo plout jako ryba s hlavním proudem. Vládnout znamená rozhodovat v zájmu vlastní země a jejích občanů. Vládnout znamená být odvážný.
A teď bych se chtěla ještě podívat, co se vlastně řeší tentokrát. Že za tuto situaci, dejme tomu, že oprostíme situaci na Ukrajině, chování Ruska, nedostatečnou diverzifikaci rizik na straně Německa, řešme tuto situaci z pohledu manažera energetické společnosti. Například polostátního ČEZ. Může nebo musí, či nesmí prodávat elektrickou energii, vyrobenou v jaderné za 0,75 korun za kilowatthodinu, či za cenu 20 korun za kilowatthodinu. Na jednu stranu musí plnit své povinnosti při správě cizího majetku, na druhou stranu se však nesmí dopustit ani přečinu lichvy.
Řekněme si, co to je lichva. Zákon definuje lichvu, jako kdo zneužívaje něčí rozumové slabosti, tísně, což je v tomto případě, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru. Odběratelé elektřiny jsou nyní nepochybně v tísni a jsou velmi rozrušení, protože elektřina je v dnešní době lidská potřeba, bez které se nedá rozumně existovat. A jeví se, že jí je nebo v blízké budoucnosti bude nedostatek za dříve obvyklou cenu, nebo její dvojnásobek, či dokonce trojnásobek.
A položme si otázku. Pokud tedy dodavatel i za té situace elektřinu vyrobenou za 1 korunu prodá za 20 korun za kilowatthodinu, bude se jednat o plnění, jež je k té hodnotě, k té jedné koruně, v hrubém nepoměru? Zřejmě ano, protože i kdybychom vycházeli z hodnoty plnění ve výši průměrné výrobní ceny, došli bychom zřejmě v České republice k hodnotě například 2 korun za kilowatthodinu. V celé Evropské unii to může být zhruba kolem 7 korun. Záleželo by na soudu, zda by trestnost posuzoval z pohledu českého, nebo evropského trhu. Ale vždy by patrně dospěl k závěru, že prodejní cena byla v hrubém nepoměru s výrobní cenou plnění. A tento fakt nelze zahojit ani poukázáním na obecnou hodnotu na českém či evropském trhu.
A teď si položme otázku, co má tedy manažer elektrárenské společnosti dělat. Na jedné straně mu hrozí § 218 trestního zákoníku lichva s trestem 3 - 8 let vězení, a na druhé straně téměř následující § 220 trestního zákoníku, porušení povinnosti při správě s trestem 2 - 8 let vězení. Zřejmě by se měl trochu obávat více přečinu lichvy, a to nejen kvůli vyššímu minimálnímu trestu, ale i z důvodu ustanovení § 2 odst. 3 zákona o cenách. Prodávající ani kupující nesmí zneužít svého výhodnějšího hospodářského postavení k tomu, aby získal nepřiměřený majetkový prospěch. Případný soud by mohl toto ustanovení použít v jeho neprospěch.
A co má tedy manažer dělat? No může mít obavy na jednu nebo druhou stranu, nebo dokonce na obě strany. Ale to pro něj nic neřeší, že musí zajistit fungování firmy. Může elektřinu prodávat někde třeba mezi pěti korunami za kilowatthodinu. Tím se pravděpodobně nařčení z lichvy zprostí, ale nařčení z porušování povinnosti při správě majetku mu bude nadále hrozit. Jediným racionálním řešením je oslovit vládu, aby konala podle zákona o cenách ona. Ustanovení § 1 odst. 6 zákona o cenách totiž kromě jiného říká, že správní orgány příslušné k regulaci cen mohou regulovat ceny podle tohoto zákona, b) vyžaduje-li to mimořádná tržní situace, a e) vyžaduje-li to veřejný zájem, spočívající v udržení vyváženého postavení prodávajícího a kupujícího u zboží zcela nebo zčásti dotovaného z prostředků státního rozpočtu nebo z jiných veřejných rozpočtů.
Naplněny jsou oba důvody pro regulaci, mimořádné tržní regulace, a je zjevně, a elektrická energie je zčásti dotovaná ze státního rozpočtu obnovitelnými zdroji. Zajímavé je, že na věci nic nemění, zda byla elektrická energie za lichvářské ceny prodána přímým obchodem na burze, a že obavy z trestního stíhání pro přečin lichvy by měli mít i manažeři energetické burzy v Praze, a to potažmo i jinde v Evropě. Účastníkem, resp. pomocníkem při trestné činnosti je totiž i ten, kdo úmyslně umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, můžeme se bavit o těch 74 miliardách poskytnutí, abychom zůstali dále a prodávali na lipské burze, či odstraněním překážek. Burzy by měly při dosažení lichvářských cen zřejmě přestat obchodovat nebo stanovit limit cen, do kterého lze obchody přes ně uzavírat či na nich registrovat.
Ještě bych se vrátila k tomu, že vlastně vysoká cena momentálně se odvíjí od výroby elektrické energie v Německu, a to výrobou ze závěrných elektráren. Ale podívejme se na to. Pan Síkela řekl, že by musel dotovat 750 miliony korun a zdůvodnil to, že by musel kompenzovat rozdíl mezi výrobní a tržní cenou. Ale my vůbec plynové elektrárny, z kterých se to vlastně vyrábí, ani nepotřebujeme, protože celkový instalovaný výkon jaderných a parních elektráren v České republice vyrobí denně 13 790 megawatthodin. Největší spotřeba v roce 2021 byla dne 15. 2. 2021 12 292 megawatthodin. Největší spotřeba v roce 2022 ke dni 12. lednu 2022 11 469 megawatthodin.
A závěrem tedy, pro Českou republiku nejsou závěrné plynové elektrárny vůbec potřeba, protože maximální spotřeba je menší než instalovaný výkon z jedné či druhé elektrárny. Ostatně ani bilance výroby roku 2021 to není potřeba. Celková výroba z jaderných a parních elektráren v České republice byla čistá výroba 64 terawatthodiny, celková spotřeba za maloodběry a velkoodběry byla čistá 56,1 terawatthodina. A dalším, proč stát, bychom se mohli ptát, ignoroval nabídku pana Tykače na levnější elektřinu, už tohle je silný argument, proč vyslovit této vládě nedůvěru.
Děkuji.
