Je sice trochu úsměvné vyslovovat nedůvěru vládě, u níž je otázkou, zdali ještě vůbec nějakou podporu a důvěru mezi lidmi má. Řada mých kolegyň a kolegů zde mluvila, vlastně víc asi mluvit nebude, ale mluvila o celé řadě problémů, u kterých vláda zcela selhává a rezignuje na jejich řešení, ač se jednotliví ministři a pan premiér plamenně chlubili, jak mohutně nám všem pomáhají a jak vše řeší, ať už se jedná o energetickou krizi, inflační krizi a s tím související zdražování v podstatě ve všech sektorech ekonomiky, a nakonec i uprchlickou krizi, kde nám lidé píší a mají pocit, že jsou všude na druhé koleji. To vše vede k velké frustraci, která se jistě zcela promítá v nedůvěře občanů vůči naší vládě, která jediná v rámci exekutivy má možnost to celé řešit. A jak to do dnešních dnů řeší? Nijak. Tvrdí, že jedná, že nenechá nikoho padnout a vysílá signály. Ale ty vysílá již od loňského podzimu.
Ve svém vystoupení bych se však ráda zaměřila na oblast, ve které vláda podle mého selhala nejvíc, a tou je komunikace. Komunikace by přitom měla být základním stavebním kamenem důvěry v politiku jako takovou. Uvedu to na několika příkladech. Začnu cedníkem proti drahotě. Pardon, deštníkem proti drahotě. Vláda navyšuje důchody, kdy se jedná o zákonnou valorizaci. Zavádí slevy na dani na poplatníka. Ta už byla schválena předchozí Sněmovnou. A velmi zajímavé bylo sledovat dohady nad jednorázovou podporou rodin s dětmi ve výši 5 000 korun, kdo a jakým způsobem na tuto plošnou dávku dosáhne, kdo a jak ji vyplatí. Ministr financí opravoval veřejná prohlášení ministra práce a sociálních věcí, ačkoli na vládě spolu sedí u jednoho stolu. Dost to vypovídá o funkčnosti, jednotě této vlády a o její vnitřní komunikaci.
Vážená vládo, navýšili jste životní minimum. Díky tomu dosáhne na dávky širší okruh oprávněných osob, pokud ovšem o ně požádá, protože několik stovek tisíc oprávněných osob z nějakého důvodu nežádá. Nikdo neví proč. Z navýšených dávek možná nějak lidé uplatí drahé energie. A polostátní ČEZ si mezitím s nadšením mne ruce nad miliardovými zisky. Cituji Hospodářské noviny: Energetická skupina ČEZ ve výsledcích za první pololetí potvrdila, že její letošní hospodaření bude lepší, než čekala. Za první pololetí roku 2022 měl největší výrobce elektřiny v Česku čistý zisk 33,6 miliardy korun. Provozní zisk před odpisy byl přes 59 miliard korun, což je meziroční nárůst o 27,7 miliardy. Hlavním důvodem je růst cen energií na velkoobchodních trzích. A cituji dále: Očekávaný čistý zisk za celý rok 2022 indikuje dividendu v případě stanovení na horní hranici intervalu platné dividendové politiky na úrovni 67 až 73 korun na akcii. Příští rok tudíž bude pravděpodobně vyplacena nejvyšší dividenda v historii společnosti a majoritní vlastník český stát by mohl získat více než 27 miliard korun, uvedl předseda představenstva a generální ředitel ČEZ Daniel Beneš.
Kolik finančních prostředků stát vyplatí na sociálních dávkách? Takže naše rodiny, naši občané z dávek financují zisky ČEZu, aby dividendy odtekly na bankovní účty menšinových akcionářů? Kdo tito akcionáři jsou, že se s nimi většinový akcionář, tedy náš stát, neumí dohodnout? Kdy a jakým způsobem, za čí vlády probíhala privatizace energetických firem a strategické infrastruktury vůbec? Opravdu vláda nemůže, nebo nechce na to na tomto faktu cokoliv měnit? Těžko říct.
Co k energetické krizi dodat víc? Ještě bych chtěla konstatovat, že naše firmy na konci srpna, to znamená na konci prázdnin, začaly propouštět zaměstnance. A víte, z jakých důvodů? Z toho důvodu, aby již nemusely zahajovat topnou sezónu, protože jim docházejí finanční prostředky. Ale asi není dostatečné množství těchto firem, aby to naše vláda byla schopná vůbec zaregistrovat, a to i přesto, že - cituji - Hospodářská komora ve středu informovala, že do konce roku plánuje kvůli drahým energiím propouštět 18 % firem. V případě velkých podniků nad 500 zaměstnanců rozdá výpovědi až 27 % společností. Zdrojem je ČTK. Naše trhy tak obsadí konkurence. Kdo nás bude zaměstnávat? Kdo bude daněmi plnit státní rozpočet a zdravotní a sociální systém, aby se pan ministr Jurečka mohl vychvalovat, o kolik se navýšilo pobírání dávek? To jsou ta úžasná opatření pro podporu našich podnikatelů a obyčejných domácností. Snížení spotřební daně na pohonné hmoty o zanedbatelné částky a zrušení přimíchávání biosložky už nebudu ani komentovat.
Jsem ráda, že zaměstnavatelé pomáhají uprchlíkům, a velmi děkuji všem, kteří tak činí zodpovědně. Ale každá mince má dvě strany, takže jsou i tací zaměstnavatelé, kteří propouštějí naše občany a uprchlíky zaměstnávají, ovšem na DPP. Pro ty, kteří nevědí, co ta zkratka znamená, jsou to dohody o provedení práce. Předpokládám, že pan premiér ví, že z těchto smluv se většinou neodvádějí žádná pojištění. Kde tedy jsou ty finanční prostředky, které do našeho systému zdravotního a sociálního pojištění uprchlíci odvádějí, jak nám tady včera pan premiér vyprávěl? A jak tito uprchlíci zachraňují naše firmy?
Ale vraťme se ke komunikaci. Druhým příkladem selhání komunikace s občany jsou různá prohlášení představitelů současné pětikoalice, která jsou nepromyšlená či přímo zcela odtržená od reality. Zarážející byly nedávné výroky paní předsedkyně Markéty Pekarové Adamové, která řekla: Vlády se nemají starat o lidi, mají se postarat o to, aby tady bylo bezpečno. Stát se má starat o to, aby se o sebe lidé co nejlépe mohli postarat sami, nepotřebují k tomu vodit za ručičku.
Tyto výroky považuji za pohrdání občany. Jsou to právě občané, kteří uzavírají takzvanou společenskou smlouvu se státem a přenášejí tak část svých práv na vládu. Na teorii společenské smlouvy je ostatně založeno moderní pojetí státu, jak jej známe v současnosti. A to by nepochybně potvrdil i současný pan premiér, který je politologem. S přenesenými právy na vládu se samozřejmě pojí i povinnosti - povinnosti a zodpovědnost vůči občanům, vůči jejich problémům a starostem, které by vláda měla řešit. Předsedkyně TOP 09 paní Pekarová Adamová v podstatě tvrdí, že vláda je pouze od toho, aby na ni byla přenesena práva občanů, což ostatně může demonstrovat schválení pandemického zákona, zatímco povinnosti a odpovědnost vůči občanům jsou vládě lhostejné.
Třešničkou na dortu selhání komunikace mezi představiteli pětikoalice a občany byla rada v boji proti zvyšujícím se cenám energií obléci si další svetr. Člověk by řekl, že takový výrok snad ani nemohl být myšlen vážně. Co však je myšleno se vší vážností, tak je vyslovení nedůvěry vůči této vládě - vládě, která nás každou chvíli přesvědčuje o své nekompetentnosti reálně lidem pomoci a srozumitelně a nepohrdavě s občany komunikovat. Pokud se zkrátka představitelé vládní koalice domnívají, že vláda tu není od toho, aby pomáhala lidem, tak jí nelze doporučit nic jiného, než odejít ze Strakovky a na cestu si třeba obléci ten svetr navíc.
Děkuji za pozornost.
