Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, dovolte, abych se vyjádřil k projednávané senátní novele zákona také z hlediska nebo z pohledu SPD. A chtěl bych... nebudu tady opakovat všechny argumenty, které byly řečeny zatím. Mám několik nových (pohledů?), a sice, chtěl bych zdůraznit, že hlavním důvodem pro přijetí té původní novely byly neuhrazené pohledávky za zdravotní péči poskytnutou cizincům a tyto pohledávky vznikaly vůči cizincům, kteří nebyli vůbec pojištěni.
Zavedení monopolu VZP tento úkol měl, tento problém měl (mělo?) řešit. Tyto legislativní změny se provedly zhruba před rokem a bohužel zatím v praxi nemohly být řádně ověřeny a nebyly vyhodnoceny řádně, nebyl čas zvážit jejich rizika. A Senát se už teď snaží o jejich zrušení, což (je?) trošku k diskusi. Já bych se chtěl (nesrozumitelné) zmínit jiný pohled na tuto problematiku, a sice z pohledu nebo z úhlu pohledu garance zdravotnictví jako státem.
Proč monopol VZP? Ústava České republiky ukládá státu, aby zajišťoval dostupnost zdravotní péče pro každého občana, protože jde o rovný přístup (k) patřičné, to jest úplné kvalitní péči, jak to blíže určují další zákony vyšší právní síly. Ústava republiky také stanoví, že tato péče se přímo neplatí, hradí se solidárně z veřejného zdravotního pojištění, což pro stát znamená zřídit a mít pod kontrolou veřejnou zdravotní pojišťovnu. Na soukromý subjekt nelze podle našeho názoru odpovědnost za plnění ústavní povinnosti přenést.
Pluralita pojišťoven zvětšuje provozní náklady, které by byly při jedné pojišťovně asi zhruba 33 %, což je v současné době uzákoněno, v zemi s rozvinutou pluralitou je to více jak 6 %. Když se podíváme do Spojených států, kde je komerční systém rozběhnutý a zavedený nejvíce, tak ve Spojených státech je náročnost nebo výnosy jsou zhruba 23 až 24 %... spotřebují (?) zdravotní, komerční zdravotní pojišťovny, kterých je 800 zhruba. V České republice by už se ušetřilo až deset miliard korun za rok.
Pluralita také způsobuje problémy s uzavíráním osobních smluv, zakrývá nesrovnalosti v úhradách, dochází při ní k zániku kontrolních systémů. A teď se vraťme k té novele na (k?) připomínkám, které mám konkrétně k té novele zákona č. 274 ze dne 13. července 2021.
Podstata napadení této novely je doplnění o odstavec 13 v bodu 132, paragrafu 180j, článku I, části první, a to jsou změny zákona o pobytu cizinců na území České republiky. Asi ten bod číslo 13 zní: Cestovní zdravotní pojištění podle odstavce 6 je pro přechodnou dobu pět let od nabytí účinnosti zákona oprávněna poskytovat výhradně pojišťovna VZP, akciová společnost. Nyní se pojďme podívat na předloženou novelu, která měla umožnit uzavírání cestovního pojištění cizinců i komerčním pojišťovnám. Vláda k tomuto stanovisku zaujala souhlasné postavení.
Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, dovolte, abych se vyjádřil k projednávané senátní novele zákona také z hlediska nebo z pohledu SPD. A chtěl bych... nebudu tady opakovat všechny argumenty, které byly řečeny zatím. Mám několik nových (pohledů?), a sice, chtěl bych zdůraznit, že hlavním důvodem pro přijetí té původní novely byly neuhrazené pohledávky za zdravotní péči poskytnutou cizincům a tyto pohledávky vznikaly vůči cizincům, kteří nebyli vůbec pojištěni.
Zavedení monopolu VZP tento úkol měl, tento problém měl (mělo?) řešit. Tyto legislativní změny se provedly zhruba před rokem a bohužel zatím v praxi nemohly být řádně ověřeny a nebyly vyhodnoceny řádně, nebyl čas zvážit jejich rizika. A Senát se už teď snaží o jejich zrušení, což (je?) trošku k diskusi. Já bych se chtěl (nesrozumitelné) zmínit jiný pohled na tuto problematiku, a sice z pohledu nebo z úhlu pohledu garance zdravotnictví jako státem.
Proč monopol VZP? Ústava České republiky ukládá státu, aby zajišťoval dostupnost zdravotní péče pro každého občana, protože jde o rovný přístup (k) patřičné, to jest úplné kvalitní péči, jak to blíže určují další zákony vyšší právní síly. Ústava republiky také stanoví, že tato péče se přímo neplatí, hradí se solidárně z veřejného zdravotního pojištění, což pro stát znamená zřídit a mít pod kontrolou veřejnou zdravotní pojišťovnu. Na soukromý subjekt nelze podle našeho názoru odpovědnost za plnění ústavní povinnosti přenést.
Pluralita pojišťoven zvětšuje provozní náklady, které by byly při jedné pojišťovně asi zhruba 33 %, což je v současné době uzákoněno, v zemi s rozvinutou pluralitou je to více jak 6 %. Když se podíváme do Spojených států, kde je komerční systém rozběhnutý a zavedený nejvíce, tak ve Spojených státech je náročnost nebo výnosy jsou zhruba 23 až 24 %... spotřebují (?) zdravotní, komerční zdravotní pojišťovny, kterých je 800 zhruba. V České republice by už se ušetřilo až deset miliard korun za rok.
Pluralita také způsobuje problémy s uzavíráním osobních smluv, zakrývá nesrovnalosti v úhradách, dochází při ní k zániku kontrolních systémů. A teď se vraťme k té novele na (k?) připomínkám, které mám konkrétně k té novele zákona č. 274 ze dne 13. července 2021.
Podstata napadení této novely je doplnění o odstavec 13 v bodu 132, paragrafu 180j, článku I, části první, a to jsou změny zákona o pobytu cizinců na území České republiky. Asi ten bod číslo 13 zní: Cestovní zdravotní pojištění podle odstavce 6 je pro přechodnou dobu pět let od nabytí účinnosti zákona oprávněna poskytovat výhradně pojišťovna VZP, akciová společnost. Nyní se pojďme podívat na předloženou novelu, která měla umožnit uzavírání cestovního pojištění cizinců i komerčním pojišťovnám. Vláda k tomuto stanovisku zaujala souhlasné postavení.
Část vybrané zdravotní daně, protože jinak se zdravotní pojistné nedá nazvat, mělo směřovat do kapes majitelů zdravotních pojišťoven stejně, jak tomu bylo na Slovensku.
Za druhé po získání těsné většiny v Poslanecké sněmovně za pomoci přeběhlíků vláda Mirka Topolánka za pomoci Miroslava Kalouska prosadila bez jakékoliv diskuse vládní prohlášení a chtěla se vydat slovenskou cestou transformace a privatizace zdravotních pojišťoven a všech zdravotnických zařízení. Nemocenská pokladna byla v přebytku z našich daní, mohlo se tedy začít privatizovat. Na podzim roku 2007 schválila vláda plán legislativních změn v rezortu zdravotnictví, který předpokládal transformaci zdravotních pojišťoven a jejich privatizaci, mezi zdravotní pojištění vznik univerzitních nemocnic jako akciových společností na jaře 2008 vláda představila 7 reformních zákonů ve věcných návrzích podobně jako na Slovensku, mimo jiné taky zavedení regulačních poplatků jako příjmů zdravotnických zařízení. V květnu 2008 se však zvedli studenti a profesoři lékařských fakult a postavili se na odpor proti novému zákonu o univerzitních nemocnicích jako akciovkách. Univerzity měly mít pouhých 34 % akcií a zbytek měl mít stan (stát?), který se jich ale mohl kdykoliv zbavit.
V květnu poslanci přinutili premiéra Topolánka zastavit privatizaci zdravotnických zařízení státu včetně fakultních nemocnic a učinit o tom veřejné prohlášení ve Sněmovně. Pod tlakem z obav o výsledky krajských a senátních voleb se nakonec Topolánkova vláda rozhodla balík zákonů rozdělit a kontroverznější zákony odložit na dobu po volbách. Naštěstí pro zdravotníky, občany vznikla na podzim roku 2009 vládní krize, předčasné volby, což stálo hlavu ministra zdravotnictví Julínka. Reforma však měla jet dál. V březnu před hlasováním o důvěře premiér Topolánek privatizační návrhy raději stáhl. Přesto náměstek Marek Šnajdr, člen ODS, skutečný vládce na Ministerstvu zdravotnictví, úspěšně prosazoval další kroky směrem ke komercionalizaci zdravotnictví. K 1. červenci se miniaturní zdravotní pojišťovna Agel a Hutnická zaměstnanecká pojišťovna HZP sloučily, jak už jsme řekli.
Aby bylo vyvádění peněz ze systému legální, musela se však ještě připojit novela zákona č. 48/1999 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, který historicky původně pocházel z toho, že úhrada smluvnímu poskytovateli není dána libovůlí zdravotní pojišťovny či volnou dohodou smluvních stran, ale vychází z právních předpisů Ministerstva zdravotnictví dle § 17, to jest z dokumentu typu seznam výkonu sborovými hodnotami a z úhradové vyhlášky pro daný rok vzniklé na základě dohodovacího řízení. Tam však zapracovalo opět privatizační lobby ODS, a to následovně: k 1. lednu 2008 byla novelou zákona 261 a lomeno 207 Sb. (?) provedená nenápadná, ale zcela zásadní změna. Do tehdejšího § 17 odst. 5 upravujícího vydávání úhradových vyhlášek byla doplněna poslední věta o tento text: Vyhláška podle věty čtvrté a páté se použije - a teď - pokud se poskytovatel a zdravotní pojišťovna nedohodnou o způsobu úhrady, výši úhrady, výši záloh na úhradu hrazených služeb a regulačních omezeních jinak. Nikdo si toho moc ani nevšimne a všechno je takzvaně legální. Tato věta obsažená v dnešním § 17 odst. 5, která je tam neustále, umožňuje zdravotním pojišťovnám a vybraným poskytovatelům odpoutat se od vyhláškové regulace prostou vzájemnou dohodou. Příklad nemocnice dotované z našich daní je jasný, tak se dělá zisk nemocnic některých a vlastně se taky krade na nový způsob.
Zdravotní pojišťovny zůstaly plně závislými na veřejných prostředcích povinně vybraných od pojištěnců, ergo zákon byl co do litery naplněn, ale současně zdravotní pojišťovny získaly v jejich vynakládání smluvní volnost, jako by byly soukromými podniky. Existující právní stav přímo vybízí k tomu, aby zdravotní pojišťovny selektivně zvýhodňovaly z veřejných peněz vybrané podnikatele ve zdravotnictví, zpravidla s vazbami na rozhodující funkcionáře pojišťoven nebo na vládnoucí politickou garnituru. Polotržní charakter tohoto soukromého podnikání s veřejnými penězi je extrémně náchylný ke korupci. Vůči občanům pojištěncům bylo naplněno normalizační rčení: co je tvoje, to je moje - povinné odvody na zdravotní pojištění; a co je moje, potom ti nic není - absence veřejné kontroly nad uzavíráním individuálních smluv s poskytovateli.
Vznikl systém, kdy v současné době máme podle zákona veřejné právní zdravotnictví, ale soukromé firmy si do něj zavedly vlastní kapitalismus. Současný stav je následovný. Jak jsem řekl, dle názoru ÚOHS se na zdravotní pojišťovny nevztahuje právo hospodářské soutěže, které by jinak bránilo tržně dominantnímu podniku nebo více podnikům jednajícím ve shodě k selektivnímu a diskriminačnímu přístupu ke smluvním partnerům.
Podívejme se, co všechno teď není možné kontrolovat, když privátní subjekty řádí v zóně nikoho, kde pro ně platí jen cenové vyhlášky. Při uzavírání smluv a nastavování úhrad nejsou vázány ani právem veřejných zakázek, které by jinak zajišťovalo transparentní výběr aspoň smluvních partnerů. Po novelách z let 2005, 2006 již nemají občané pojišťovací právo přímo volit ani kandidovat do orgánů zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven, což by umožnilo demokratickou kontrolu nad chováním jejich funkcionářů. Při každoročním nastavení úhrady již nejsou zdravotní pojišťovny vázány předpisy Ministerstva zdravotnictví, dohodnou-li se s poskytovatelem jinak. Stačí pouze vzájemná dohoda obou smluvních stran a regulace je k ničemu, protože dodatek stanoví skutečně platné ceny.
Špunt zvaný je tím vytažen, finance volně protékají systémem, ze kterého ukapává jen trošku, ale zato stále, a tvoří to zhruba 30 až 40 miliard korun ročně. Jedno netěsné místo mohl zacpat opravený dodatek viz zákonná úprava, o kterou se bojovalo v Parlamentu v roce 2014 a o kterém naše noviny mlčely. V § 17 odst. 5, který jsem zmiňoval, se doplňuje nový text, který zní: cenový dodatek vyžaduje ke své platnosti souhlasu Ministerstva zdravotnictví. Tento pozměňovací návrh s propracovaným a vysvětleným řešením přinesl do Sněmovny opět poslanec Hovorka v září 2014. Na jednání zdravotního výboru nebyl jeho návrh přijat. Navrhl průběžnou kontrolu smluvních ujednání, těch nejdůležitějších a nejzásadnějších, a to s nemocnicemi, kde se točí největší peníze.
Pak jsou možná ještě nějaké další důležité dodatky mezi těmi, kdo provozují zdravotnická zařízení, která byla vyvázána outsourcingem z nemocnic. Ta jsou z kontrolního hlediska velmi důležitá. Celkově odborníci odhadují kontrolu maximálně 300 poskytovatelů, u kterých by bylo potřeba zkontrolovat i dodatky. Za ČSSD hlasovali pro zpřísnění kontroly tři poslanci a za komunisty už pouze dva poslanci. Komu to asi bylo ku prospěchu? Dále byly omezovány průběžně rozpočty krajských hygienických stanic a zdravotních ústavů, privatizace laboratorních činností a tak dál.
Nejhorší, si myslím, podraz byl, když vláda Mirka Topolánka předávala žezlo úřednické vládě premiéra Fischera, schválila účast ve společných podnicích s firmou Primecell, a. s., dále schválila nákup akcií v podivných firmách Národní tkáňové centrum, a. s., Brno, a Centrum buněčné terapie a diagnostiky, a. s., Ostrava.
Firmy mají údajně rozvíjet tkáňové inženýrství a výrobu tkání. Firmy s nulovými zdroji získaly peníze z evropských fondů za půl miliardy korun a vybudovaly centrum v budově Univerzitního kampusu v Brně. Podle návrhu pana poslance Marka Šnajdra se měla tato oblast zdravotnictví otevřít byznysu. Na to stačí novela zákona o bezpečnosti lidských tkání a buněk, čímž vznikne prostředník mezi tkáňovou bankou fakultních nemocnic a zdravotnickými zařízeními, která tkáně potřebují. Tento prostředník vydělává na tom, co bylo dříve společným bohatstvím nás všech jako dárců tkání kostní dřeně pro transplantace atd. Dalším příkladem lobbistického pozměňování zákonů a tunelování prostředníků VZP je známá IZIP atd.
Po volbách 2010, po nástupu vlády Petra Nečase, Miroslav Kalousek vybírá do čela Ministerstva zdravotnictví Dr. Leoše Hegera a ten je přitlačen ke zdi skutečnými vládci ministerstva Markem Šnajdrem za ODS, Petrem Tluchořem za ODS a poradcem ministra Kalouska panem Rudolfem Zajacem. Poslední jmenovaný byl ministrem zdravotnictví v Dzurindově vládě coby úspěšný privatizátor slovenského zdravotnictví pro firmu Penta. Vláda ODS připravila tzv. reformní zákony, zákon o veřejných zdravotních pojištěních, zdravotních službách, specifických zdravotních službách, zdravotnické záchranné službě. Jmenovatelem těchto zákonů je omezení ústavních práv občanů a omezení nároků pojištěnců ze zdravotního pojištění. Zákony ukládají nesmyslné administrativní povinnosti lékařům podobně jako vysoké až likvidační sankce, včetně odebrání licencí privátním lékařům. Tyto zákony dokazují rezignaci ministerstva na jakoukoli řídící a koordinační funkci ve zdravotnictví a otevírají volný prostor zdravotnickým řetězcům, které v tichosti v dohledné době ovládnou celé české zdravotnictví. Nové zákony nepřinášejí žádné standardy ani nadstandardy. Místo nároku na bezplatnou péči přinášejí povinnost zaplatit za všechno, co nebude nejlevnější variantou poskytované péče. Nejlevnější varianta není nikde ale blíže specifikovaná. O lepších právech si pacienti mohou nechat jen zdát. (Poslanec Síla se odmlčuje.)
Je na pováženou, jestli senátoři, co jsou lékaři nebo řediteli nemocnic vůbec tuší, co jim ta asociace předhodila a co vlastně panu senátorovi Jirsovi poradili. Nebo nechci sahat nikomu do svědomí - přímo napsali. Zdá se mi totiž, že tato celá novela, která byla předložena senátu k nám jako do jednání, nemá jiný úkol než pokračovat v komercionalizaci zdravotnictví tím, že bude předána pravomoc pojišťovat cizince komerčním pojišťovnám. Prosím, přestaňme to neustálé nesystémové vymýšlení obskurních řešení, která budou přesouvat problém financování zdravotnictví na státní rozpočet. Copak nemáme v nynější době za cíl veřejné fondy spíše stabilizovat, a ne privatizovat zisky? Argumenty o monopolech a etapizaci (?) nejsou relevantní ve světle například současného, jak už tady bylo zmíněno vládou, ustanovování státního obchodníka s energiemi.
Myslím, že jsem snad vysvětlil důvody, proč je potřeba tento senátní návrh zamítnout. V této formě je nešťastně načasovaný, nebezpečný, jde proti zájmům státu, zdravotníků, cizinců a podporuje jen nekalý trh. Sami předkladatelé uvedli na správní radě VZP, že si uvědomují, jak rizikový ten návrh je, a budou činit vše pro stažení. Pokud vážená Sněmovna přece jen rozhodne propustit dál, pak je ale potřeba tento senátní návrh úplně předělat a změnit a vypracovat řešení dobré pro stát, zdravotníky, cizince a férový, zdůrazňuji férový trh. Mimo jiné řešit monopol úrazového pojištění, který jediný opravdu Evropské komisi vadí.
Chtěl bych na závěr navrhnout zamítnutí této novely předlohy. Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad opozice.)
