Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, zpracování předmětného nařízení vychází samozřejmě ze Zelené dohody pro Evropu a především ze Strategie pro biodiverzitu do roku 2030. Ale samozřejmě také velmi úzce souvisí se Strategií od zemědělce ke spotřebiteli. Nařízení je reakce na skutečnost, že nadále pokračuje obrovský úbytek biologické rozmanitosti a degradace ekosystému. A to poměrně alarmujícím tempem, což samozřejmě škodí lidem, škodí naší ekonomice, obecně evropské ekonomice, škodí klimatu. Skutečnost je důkladně zdokumentována zejména ve zprávách Mezinárodního panelu pro změnu klimatu, Mezinárodní vědeckopolitické platformy pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby či je to ve zprávách v Úmluvě o biologické rozmanitosti. Velmi důležitým materiálem, který se tím také zabývá nebo z kterého EK vychází, je závěrečná zpráva nezávislého hodnocení ekonomiky biologické rozmanitosti. EK samozřejmě nejvíce podkladů získává od Evropské agentury pro životní prostředí.
Je z toho zřejmé, že zdravé ekosystémy poskytují zdravé potraviny, zdravé potravinové zabezpečení, čistou vodu, propady uhlíku, ale i ochranu před přírodními katastrofami. Je nezbytné pro naše dlouhodobé přežití, prosperitu a tvoří základ odolnosti Evropy. Ze zprávy této agentury vyplývá, z vědeckých poznatků, že více než 80 % stanovišť z hlediska ochrany přírody se nachází ve špatném nebo nedostatečném stavu. Tento stav si samozřejmě žádá provedení naléhavých opatření na obnovu poškozených mokřadů, řek, lesů, ale i, možná především, zemědělských ekosystémů.
Já návrh nařízení považuji za velmi komplexní, nesmírně důležitý a velmi dobře zpracovaný, protože skutečně na stavu těchto systémů závisí celá řada odvětví. Jsou zásadní z hlediska klimatu. Jak jsem řekl, je evidentní, že dobrovolné závazky členských států nevedou k dosažení cílů na obnovu a ozdravení ekosystémů. U tohoto bodu bych zmínil, že osobně mám velký problém s pozicí vlády k vodním ekosystémům. Z toho mála, co o problematice vím, celkem se jí zabývám, ale i po konzultacích například s Agenturou ochrany přírody a krajiny a s akademiky zabývajícími se hydromorfologií povrchových vod jsem přesvědčen, že ČR jednoznačně neplní rámcovou směrnici o vodách. Obnovené ekologicky zdravé a fungující řeky jsou podstatně lépe připravené vyrovnávat se s výkyvy počasí a využívají infiltraci povrchové vody z koryta v době přebytku, ale také infiltraci povrchové vody do koryta v době nedostatku. Z materiálu vyplývá, že by se mělo obnovit asi 25 000 km řek v rámci EU.
V naší pozici vlády se uvádí, že by se nás mělo týkat nějakých 400-500 km, což je ale podle mého, ale především podle lidí, kteří se tím profesně zabývají, nepřesné číslo, protože se nás dotýká nějakých 260 km. A to už je něco, s čím bychom si mohli nějakým způsobem poradit.
V ČR máme v této souvislosti také dostatek relevantních informací o úbytku biodiverzity. Na prvním místě jsou to opylovači, hmyz, obecně se mluví o 70 %. Okolo 40 % zmizeli ptáci ze zemědělské krajiny. A k dispozici máme také červený seznam biotopů ČR, což je velmi zásadní materiál. Chtěl bych také za sebe zdůraznit, že považuji zvolenou formu nařízení ze strany EK za dobré řešení a s ohledem na potřebu plnění konkrétních cílů je toto nařízení vhodným řešením. Pokud by se jednalo o směrnici, jak se o tom také zmiňuje pozice vlády, tak by došlo k nežádoucím prodlevám. A zase by tam nastal proces transpozice do národní legislativy a obecně bych řekl, že bychom si zase hráli na obnovu přírody.
My jsme se tiskem zabývali na své 35. schůzi jako výbor pro záležitosti EU. A přijali jsme doporučení, vy ho máte na stole, tak ho nebudu číst. Jen bych konstatoval, že v bodě 1 podporujeme v obecné rovině toto nařízení, myslím si, že to ani jinak nejde.
V bodě 2 souhlasíme s pozicí vlády, že stanovené cíle jsou velmi ambiciózní a jejich plnění bude vyžadovat značné finanční prostředky atd. Ale tady bych chtěl k tomu ještě připomenout, že z ekonomických rozborů, které jsou k dispozici v rámci tohoto tisku EK, tak je poměrně jasně uvedeno, že každé investované euro na obnovu přírody přináší návratnosti mezi 8-30 eury. Samozřejmě to je odvislé od ekosystému, jestli je to mokřad, zemědělská půda atd. Takže bychom se toho neměli bát.
Je samozřejmě nutné v této souvislosti upozornit na potřebu motivovat veřejnost, protože je to nezbytné. A nevyhnutelné jsou i změny právních předpisů, bez kterých cílů nejsme schopni dosáhnout.
To by bylo ode mě zatím vše, děkuji.
