Naše společnost dostala pořádně zabrat. Důsledky obou krizí vidíme všude kolem sebe. Jsme svědky relativizace hodnot i symbolů státnosti. Křičí se “svoboda”, a myslí se tím odmítání roušek zabraňujících šíření epidemie. Státní vlajkou se ohánějí ti, kterým nevadí být vazaly nám nepřátelského státu.
Jak se k tomu postavit? Ano, svoboda vyjádřit svůj názor a svoboda demonstrovat jsou výsadami demokracie. Jako prezident tyto svobody vždy budu respektovat. Současně však budu vědomě stavět své postoje na nejlepších tradicích naší republiky, k nimž náleží úcta k české státnosti, boji našich legionářů, obětem dvou světových válek a holocaustu, hrdinům odboje a obětem komunistické totality.
V diskuzích s občany jsem mnohokrát slyšel otázku: “Co máme dělat? Jak máme zabránit rozdělování společnosti, šíření extrémistických názorů nebo postojů nepřátelských vůči naší zemi?” Na to mohu odpovědět: Takovým jevům můžeme bránit jedině tím, že se zajímáme o dění kolem nás i ve světě. Je doslova životně důležité využívat práva volby, dožadovat se informací a nápravy veřejných věcí od zastupitelů v obcích, městech a krajích. Být živou součástí veřejného dění je ostatně výsostným právem každého občana demokratického státu. Jedině tak můžeme měnit věci kolem sebe. Osobně mám totalitu v živé paměti a už nikdy v ní nechci žít. Ve svém profesionálním i soukromém životě bojuji proti totalitě a jakémukoli omezování lidských práv a hodlám v tom aktivně pokračovat i jako prezident. Nikdy nedopustím ohrožení naší suverenity ekonomickou či politickou závislostí na jiném státě.
Chci připomenout, že EU a NATO nejsou nadřazená uskupení, která by nám přikazovala, co dělat. Máme v nich suverénní hlas a plnohodnotně se podílíme na jejich rozhodování. Do těchto elitních společenství jsme vstoupili se záměrem sdílet naši suverenitu, posílit vymáhání práva, rozvoj ekonomiky, obranu a bezpečnost. Bez systematické pomoci Evropské unie by obnova a rozvoj naší republiky v posledních dvou desetiletích neprobíhaly tak uspokojivě. Bez našeho členství v NATO bychom za současné ruské agrese na Ukrajinu byli ve vážném ohrožení. Naše členství nám umožňují spojení v silnější celek. Se spojenci nacházíme cesty k řešení závažných otázek současného světa, kde občanská práva, prosperita, důstojný život a bezpečnost zdaleka nejsou samozřejmostí.
V krizích dnešní doby jsme nuceni přijímat krátkodobá opatření, která nám ve výsledku komplikují výhled do budoucnosti. Chybí nám horizont. Citelně nám chybí dlouhodobé strategie. Právě v krizích se ukazuje, že občané a podnikatelé se mnohem víc než kdy jindy potřebují spolehnout na výkonný stát. Musíme se naučit vidět dál, než je měsíc nebo rok, než jedno rozpočtové či volební období. A tady prezident může a musí pomoci.
Proto chci z pozice prezidenta podnítit diskusi o dlouhodobých plánech v oblasti sociální a zdravotní péče, udržitelnosti důchodů, zlepšení životních podmínek v sociálně slabých regionech, rozvoje nezávislé energetiky, ekologie a udržitelnosti, ochrany klimatu, odpovědné péče o krajinu, digitalizace a modernizace silničních a železničních sítí. Je potřeba, aby vláda se vší vážností přistoupila k vypracování dlouhodobých plánů rozvoje státu ve všech oblastech s výhledem na dvacet či třicet let. Jedině to nám bez větších výkyvů umožní reagovat na krizové situace, jaké dnes prožíváme v oblasti zásobování energií a navíc pod hrozbou evropského válečného konfliktu.
Předpokladem toho je důsledně snižovat zadlužení státu, abychom co nejdřív obrátili znepokojivý trend vývoje veřejných financí. Jinak se naše dnešní dluhy promění v daně, které budou muset platit naše děti. A pokud bychom se zadlužili příliš, přijdeme o suverenitu, protože o nás budou rozhodovat ti, kdo nám dnes půjčili. Naše republika nesmí jen pomyslně dobíhat ujíždějící vlak s novými výzvami. Musíme tento vlak začít řídit, a to s velkým respektem k budoucím generacím. Začneme-li vážně promýšlet budoucnost, i naše veřejné debaty dostanou zřetelný směr.
Do budoucnosti nejdeme s prázdnýma rukama. Můžeme se opřít o tradice naší republiky, o odkaz statečnosti a odvahy našich předků, z nichž mnozí neváhali položit život za svou vlast. Tradice představuje kořeny, ze kterých vyrostla naše demokracie. Je na nás, abychom je rozvíjeli v úctě k naší státnosti, v budování bezpečnosti a obrany, v pomoci slabým a utlačovaným. V těchto důležitých úkolech je role prezidenta jako vůdčí osobnosti státu naprosto nezastupitelná.
Přeji si, aby Česká republika byla hrdou a respektovanou demokratickou zemí, jejíž prezident spolu s vládou a parlamentem dokáže mluvit jedním hlasem. V době vážných otřesů a celosvětových krizí je to zásadní. Tak můžeme být silným, spolehlivým a respektovaným státem, spojencem, připraveným vnášet do evropské politiky nové impulsy a nové možnosti spolupráce.
Jako prezident budu na prvním místě hájit zájmy České republiky a plně napomáhat zabezpečení kvalitního života všech jejích občanů bez rozdílu.
Na závěr chci poděkovat všem poslankyním, poslancům, senátorkám a senátorům, kteří mi svými podpisy umožnili kandidaturu. K dnešnímu dni je jich celkem 51. Velmi si vážím jejich důvěry. Podporu z obou komor a napříč politickým spektrem vnímám jako silný závazek pro svou práci.
