Tak děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážení ministři, vážené poslankyně a vážení poslanci, v souvislosti s dnes projednávaným zákonem o státním rozpočtu na rok 2023 bych rád ve svém příspěvku reagoval na nekončící debaty, týkající se výše rozpočtových deficitů v probíhajícím fiskálním roce 2022, připravovaném roce 2023, ale též v rámci střednědobého výhledu státního rozpočtu na léta 2024 až 2025.
Nejprve mi dovolte, abych vám ocitoval a připomenul jeden starý biblický příběh. Týká se jednoho z dvanácti synů Jákoba, a to Josefa. Jak dobře víte, otcem Jákobem milovaný syn Josef byl prodán svými bratry do egyptského otroctví. Díky přízni Hospodina dostal Josef příležitost stát se prorokem a vyložit sny, jež se zdály egyptskému faraonovi. Dovolte, abych vám zkráceně ocitoval část textu z převyprávěné Bible pro děti autorů Bridget Hadaway a Jeana Atchesona.
Cituji: „Pak se jedné noci zdál faraónovy sen. Stál u řeky Nilu, když tu náhle z řeky vystoupilo sedm krásných a tučných krav a jalo se pást na trávě. Potom faraon viděl vystoupit z řeky dalších sedm krav, ale šeredných a vyhublých a ty stanuly mezi těmi vykrmenými. Nakonec se ty hubené pustily do těch tučných a všechny je sežraly. Sen se rozplynul a faraon hluboce znepokojen procitl. Když znovu usnul, měl druhý sen. Sedm plných a zralých pšeničných klasů vyrostlo z jednoho stébla. A hned za nimi vyrostlo dalších sedm prázdných, východním větrem sežehlých pšeničních klasů. Vypadalo to, jako by ty prázdné klasy požíraly ty plné a faraon se celý sklíčený znovu probudil. Když nastalo jitro, dal si zavolat všechny egyptské věštce a mudrce, vyprávěl jim své sny, ale žádný z nich mu je nedovedl vysvětlit. A tehdy se faraonův nejvyšší číšník rozpomenul na Josefa, vykladače snů. Když Josef vyslechl faraonovi sny, pravil: Tyto dva sny jsou vlastně jeden a tentýž. Těch sedm tučných krav znamená sedm let. Stejně tak těch sedm plných pšeničních klasů. Budou to roky hojnosti. Těch sedm hubených krav a sedm prázdných klasů značí sedm let, které budou roky hladu. Nic se neurodí a dobytek uhyne hladem a celá egyptská země bude ležet v troskách." Konec citace.
Proč jsem vám četl biblický příběh, který řada z vás tak dobře zná? Na pozadí tohoto příběhu se totiž odehrává to, co známe pod pojmem hospodářský cyklus. Hospodářský cyklus ve smyslu střídání ekonomické aktivity, kterou známe pod pojmy hospodářský růst, expanze, oživení a konjunktura a ekonomického útlumu s názvy, jako jsou krize, recese, kontrakce a podobně. Jinými slovy nám biblický příběh říká, že v životě lidském se více či méně pravidelně střídají období hojnosti a období strádání.
Rovněž nám tento příběh slovy Josefa dává návod, jak se na období strádání co nejlépe připravit. Cituji: "Pro tebe by bylo dobré vytvořit zásoby pro léta hladu. V každé části země bys měl ustanovit dozorce a správce, aby shromažďovali a uskladňovali pětinu úrody. Ta vás bude živit v letech hubených. Dej postavit nové sýpky a sklady a dej je dobře střežit. Jen tak budeš mít dostatek potravy pro lid po dobu těch sedmi let hladu. A jen tak zachráníš Egypt." Konec citace.
Od starého biblického příběhu o letech hojnosti, využitých k tvorbě zásob na léta strádání, nyní přistupme k jeho aplikaci v podmínkách České republiky v letech 2013 až 2021, kdy se na hospodářské politice podílela Sobotkova vláda, kde hnutí ANO zastávalo mimo jiné post ministra financí a následně Babišova vláda
Jakým způsobem využily obě vlády oněch biblických sedmi let hojnosti k tvorbě zásob na léta strádání? Obě dvě vlády vládly v letech, kdy Česká republika s výjimkou covidového roku 2020 zažívala léta nepřetržitého hospodářského růstu. Statisticky vyjádřeno hospodářský růst ve sledovaném období vykazoval následující hodnoty: v roce 2014 2,3 %, poté 5,4 %, 2,5 %, 5,2 %, 3,2 %, 3 %. V roce 2020, což byl covidový rok, minus 5,5 procenta. A konečně v roce 2021 plus 2,9 %. Vím, že žádat po vládách, aby v letech hojnosti dle rady Josefa odkládaly pětinu úrody, což představuje 20 %, by bylo zcela nereálné. Mně osobně by stačila jedna setina, jediné procento. Jak vysoká by byla výše rozpočtových přebytků, které by se v tuto chvíli tak hodily na úhradu nákladů spojených s válečným konfliktem, nákladů spojených s energetickou krizí a nákladů spojených s eliminací pádivé inflace? Při pouhém jednom procentu uskladnění úrody v sedmi letech tučných by se výše každoročních rozpočtových přebytků pohybovala v intervalu přibližně od 43 miliard do 61 miliard korun, což znamená, že v celkovém souhrnu za dvě funkční období předchozích vlád by výše kumulovaného přebytku dosáhla téměř 420 miliard korun. Při dvouprocentním přebytku by pak činila 840 miliard korun.
Minulé vlády však bohužel místo toho, aby v letech tučných slovy Josefa plnily sýpky a sklady a spořily tak na léta hubená, sklizenou úrodu projedly. Ba co více, zadlužily nás na další období. Celková výše vytvořeného deficitu tak dosáhla za sledované osmileté období celkové kumulované hodnoty téměř 900 miliard korun. Pro korektnost je nutno dodat, že uvedený údaj se vztahuje i na covidový rok 2020. Nemáme-li přebytek ve výši 420 miliard a místo toho máme deficit ve výši 900 miliard, pak celkový rozdíl činí 1 bilion 320 miliard korun, což je pro vaši představu více než výše rozpočtových příjmů v roce 2017. A to podotýkám bez nutného diskontování, respektive započtení inflace. Částka téměř 900 miliard korun deficitu státního rozpočtu zároveň dokazuje, že není pravda, že v letech 2014 až 2021 došlo ke snížení zadlužení. To, co zde slýchávám, jak předchozí vlády snížily dluh státního rozpočtu, se netýká dluhu absolutního, ale dluhu relativního, což je poměr dluhu k hrubému domácímu produktu. Zatímco absolutní dluh v tučných letech rostl, relativní dluh se snižoval pouze z důvodu rychlejšího růstu hrubého domácího produktu než zmíněného dluhu.
Navíc dodávám, že z pohledu růstu HDP se předchozí vlády vezly na vlně celoevropského a celosvětového hospodářského růstu, ke kterému buď vůbec nepřispěly, anebo přispěly zcela zanedbatelně.
Biblický příběh o sedmi tučných a sedmi hubených letech je variací na známý postulát tzv. keynesiánské hospodářské politiky, která tvoří ideové východisko levicových a středně levicových vlád ve smyslu výrazného zapojení státu do ekonomiky dané země. Zatímco však keynesiánská hospodářská politika doporučuje rozpočtové deficity v době recese, v dobách ekonomického růstu jednoznačně vyžaduje tvorbu rozpočtových přebytků. Na tuto povinnost však předchozí vlády zcela zapomněly. Současné problémy vlády při sestavování státního rozpočtu tak naráží na nerespektování jednoho ze základních a důležitých postulátů teorie hospodářské politiky ze strany předchozích vlád. V opačném případě by řešení současných vážných hospodářských problémů bylo pro naši vládu výrazně jednodušší. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z pravé poloviny sálu.)
