V roce 1918 se naše dva národy rozhodly nebýt již dále součástí mnohonárodnostní monarchie. Stalo se to. Historie nezná „kdyby“. Dnes můžeme přemýšlet o tom, co dobrého či nedobrého toto rozhodnutí přineslo.
Pro mě je důležité, že přineslo postupnou emancipaci našich národů mezi národy evropskými. Po mnoha, často bolestivých peripetiích se evropské státy staly skutečnou rodinou evropských národů. Národů suverénních, sebevědomých a svobodných.
A my dnes, svobodně, sebevědomě a cílevědomě jsme její součástí. To nám dává bezpečí, prosperitu, oporu naší demokracie a svobodu dalších rozhodování.
