Chtěla jsem se stručně vyjádřit několika body k přednesené zprávě pana premiéra a musím říct úvodem, že bych si velmi přála, abych mohla sdílet to pozitivní, co tady pan premiér přednášel, jinými slovy, že bych si přála, aby měl pravdu. Jsem si přeložila to, co nám tady přednesl, do čtyř takových velmi jednoduchých bodů. Dívám se na to jako právnička, takže si vyhodnocuji to, co bylo řečeno, a to, co je v podstatě dopadem toho, co bylo řečeno.
Společné nákupy plynu by byly úžasné, kdyby nebyly dobrovolné. To znamená, každá země EU se jí bude účastnit, pokud bude chtít. Takže je to pěkná deklarace, ale ten dopad může být s obrovským otazníkem. Solidarita jako obecný princip, také nádherná věc, ale víme, že už teď v praxi nefunguje, v podstatě o tom mluvil i kolega Čunek. Takže nefunguje už teď, na obecný princip solidarity na území EU nemůžeme spoléhat jako ČR.
Potom jsem tam zaznamenala, že pokud se bude dít něco mimořádného, hned se mimořádně sejdeme a budeme to řešit. Obrovský otazník. Jinými slovy v překladu, teď to řešit zatím neumíme, nechceme, nejsme jednotní. Výzva k zastropování do budoucna. Také odklad, prostě bude se řešit, až to nastane.
Mně z toho vyplývá při analýze klasických tvrzení, jak my říkáme advokáti, a dopadů, že v podstatě země nejsou jednotné. Pan premiér to zmínil. Musím ocenit, že to nezastírá, že ta jednání nejsou jednoduchá. Často to zažívám mezi stranami sporů. Tady je to podle mě něco podobného, každý si tam hájí své zájmy, a najít nějakou shodu je v podstatě v tuto chvíli podle mého nemožné. Jinými slovy, to jednání Rady bylo o tom, že dohodli jsme se, že se možná dohodneme. To je obrovsky rizikové. Podle mého názoru určité základní postupy měly být na půdě EU dohodnuty už před vyhlášením sankcí, aby Evropa věděla nebo EU, jak bude postupovat, když dopady sankcí nastanou. To je k bodu energetika.
V podstatě mně z toho vyplývá, že v tuto chvíli nemáme řešení a čeká se, co bude lidský překlep. Tu vůli dohodnout se projevuje možná ČR. Vážím si toho, že se ČR snaží o jednotu EU, ale podle mě se snaží o nemožné. Otázka je, jestli bychom se o to měli snažit, to si myslím, že ano, ale u toho bychom neměli zapomínat myslet na ČR a české občany.
Potom už mám jenom dvě stručné poznámky, k pomoci kterékoli zemi, která je v nouzi nebo případně dojde k poválečné obnově apod., nic proti tomu, obecně jsem člověk, který kdykoliv pomůže komukoliv ve svém okolí, ale česká vláda se může zavazovat k jakékoliv pomoci tehdy, když bude mít jasno, jak naplnit český rozpočet, který už teď je předimenzovaný, poddimenzovaný, zadlužený, protože jak jsme viděli a i sama vláda se vyjádřila k řadě bodů negativně, návrhy energetiků, které mají jistě ekonomickou logiku, ale už řeší dopady určitých věcí, jsou problémy nepřijatelné z mého pohledu.
Také jsem některými návrhy byla zděšena, byla jsem tázána jako nová senátorka, jestli to připustíme apod. Některé ty body, které přenášíme na naše občany, důsledky hospodaření i minulé vlády, i této vlády, a podle mého názoru, až česká vláda předloží, jak naplnit český rozpočet, může rozhodovat, jak bude a v jakém rozsahu pomáhat komukoliv.
A poslední poznámka, a to ukončím. Občané by si zasloužili vysvětlení vlády, proč je u nás nejvyšší nárůst cen elektrické energie, když jsme její hlavní distributoři, jaké jsou důvody tohoto stavu. Včera jsem viděla v číslech, jak je to v jiných evropských zemích. Také jsou to země EU, které čelí válce na Ukrajině apod., ale ta čísla jsou tam tak diametrálně odlišná, že opravdu by si občané zasloužili vysvětlení, proč je to v ČR jinak.
To je vše, co jsem chtěla k tomuto příspěvku pana premiéra, kterého ráda vidím poprvé osobně, říct.
Děkuji.
