Tuto novelu zákona chci podpořit, ale mám k tomu několik věcí, které je potřeba, abychom si připomněli. Některé tady už padly, tak já se budu soustředit na ty ostatní.
To je můj druhý bod, politizace. Problém s veřejnou správou nebo se státní službou, abychom byli přesní, ten jsme zdědili z minulosti. Já jsem si našel před chvilkou článek ze 13. 5. 2015 v deníku E15, který začíná nadpisem „průvan na ministerstvech“. A v tom roce 2015 největším šampionem byl ministr vnitra, který ze 37 vedoucích úředníků, šéfů odborů nebo sekcí vyměnil a nahradil 31. Jmenoval se Chovanec. Ale největším šampionem v té době byl ministr vlády, který ze 41 ředitelů odborů a ředitelů sekcí nahradil 39. Ze 41 39. Jak se jmenoval? Andrej Babiš.
My tady máme stav, do kterého vláda, která tehdy vláda, byla to, tuším, vláda Bohuslava Sobotky, nacpala lidi nebo nechala vyměnit lidi na vedoucích místech v míře, o které dnes se nemůžeme ani bavit, protože ty věci sedimentovaly, zastavily se právě přijetím zákona o státní službě. Ale dědictví tohoto rozhodnutí je devastující. Vychovat vedoucího úředníka je práce na roky. Když tam máte někoho jako referenta, později je vedoucím oddělení, možná, když bude dobrý, vedoucím odboru.
To je proces, který trvá roky. A když potom přijde někdo, kdo ze 41 vedoucích pracovníků jich 39 vyrazí, tak zničíte institucionální paměť ne jednoho úřadu, ale celého státu a oslabíte ten stát, protože ti nově jmenovaní tam přišli s nějakou loajalitou nebo s obrazem loajality a s falešným obrazem toho, jaké poměry tam byly. Vím, o čem mluvím, bylo to nedlouho poté, co jsem skončil ve státních službách a řadu těch lidí jsem znal osobně. To nebyli neschopní lidé. Proto se mi zdá, že bychom neměli zapomínat na to, že to, co jsme zdědili a co musíme řešit, tak je výsledkem také chyb vlád minulých a chyb, které byly učiněny i v době, kdy ještě tento zákon o státní službě ještě ani neexistoval.
Jeden z mých předřečníků tady říkal, to je můj třetí bod, že vlastně ministerstvo je takový servis pro ministra. Ano, to platí o několika desítkách, ale ne o tisících nebo stovkách úředníků. Když se podíváme na to, že od roku 1993 jsme měli 25 ministrů zdravotnictví, tak to by tedy byl servis, který by byl pořád ve střehu, co se ten nový ministr potřebuje naučit. Ale státní správa, to je také kontinuum. To je veličina, která je tu pro občany, pro daňové poplatníky, pro firmy k dispozici. Nejen pro ministra.
A pozor na to, to není jen pro zábavu nebo pro politické hrátky. To, jak fungují naše ministerstva a jestli dokážou spolupracovat, to rozhoduje o naší konkurenceschopnosti. Vím, o čem mluvím. Když čekáte na nějakém diplomatickém postu na instrukce z Prahy a projde jeden pracovní den, druhý pracovní den nebo týden, tak to je obrovský rozdíl. A teprve tam se pozná, kdo jak má silnou státní správu, výkonnou, motivovanou, organizovanou a jak silný leadership vláda státní správě dá. Když tam není leadership, tak se mohou úředníci utrápit.
Vím také, o čem mluvím, a nejsem sám v tomto sále. A když tam je leadership, když tam jsou političtí vizionáři a nemají za sebou úředníky, kteří by to dokázali zprocesovat, tak to také nefunguje. Čili mluvíme o konkurenceschopnosti státu. A to je věc, na které by nám mělo záležet, protože se jedná také o pracovní místa, o příležitosti pro nás ve světové soutěži, která je globální. ČR je otevřená ekonomika a jestli v té soutěži uspějeme, záleží také na tom, jak funguje státní služba. Takhle jednoduché to je.
Co mi tady pro to chybí? Zdá se mi, že za celou dobu, a opakuji, tento návrh já podpořím, ale za celou dobu, kdy tady máme platnost zákona o státní službě, jsme neviděli proces vyhodnocení. Když zavedete ve firmě nějaké nové opatření, vždycky se zajímáte po půlroce, po roce, po dvou, po pěti letech, jaký dopad to mělo na uživatele, ale také na ty, kteří jsou uvnitř toho systému. Na ty, kteří to mají řídit. Mně se zdá, že tohle jako bychom přeskočili, jako by nás to nezajímalo. A přitom evaluace je první krok k tomu, abychom pochopili, co jsme způsobili, jestli to funguje a co máme opravit. Čili proces vyhodnocení. Tohle musíme udělat. Musí to udělat ministr vnitra zřejmě na prvním místě. My mu v tom samozřejmě můžeme pomoci.
A druhá věc, která mi tady chyběla v rozpravě, marná sláva, ale jsme ve velmi vážné situaci rozpočtové a budeme muset šetřit. Já vím, že je potřeba nabírat nové úředníky, jak někdy čteme, ale budeme muset omezovat počet úředníků. A to velmi rychle. Abychom ulehčili veřejným rozpočtům. Čekají nás úspory, proto je potřeba provést inventuru. A tu inventuru je opět potřeba provést počínaje jednotlivými agendami, jejich zjednodušováním a také konče tím, že najdeme úspory. A bude jich potřeba opravdu mnoho.
Co říci na konec? A to je můj závěrečný bod. Zákon o státní službě, jak tu někteří připomínali dnes, jsme přijímali kvůli EU. Ale to je chyba, my ho musíme mít hlavně kvůli sobě, kvůli našim občanům, kvůli naší schopnosti obstát a prosadit se v mezinárodní konkurenci, která je velmi tvrdá. Stát není firma. A ti, kdo říkali, že stát lze řídit jako firmu, nás vlastně museli donutit k tomu, abychom si položili tu základní otázku, co to je stát, proč tady máme stát a k čemu je státní služba.
A na tyhle otázky, když začneme odpovídat, tak možná i úředníkům dáme to, co také potřebují. A to je pocit smyslu, podle čeho je budeme hodnotit, k čemu je máme a k čemu je chceme vést a motivovat. Zdá se mi, že tady ještě zůstáváme hodně dlužni velkému úkolu, který před námi leží. A já děkuji panu poslanci, že nás konfrontuje s těmito otázkami. Zdá se mi, že teprve to důležité leží před námi.
Děkuji.
