Děkuji za slovo. Možná, co jsem zapomněl říct v úvodním slově, opakovaně říkám, že z těch dvou nástrojů chceme získat 100 miliard, stejnou částku jsme v rozpočtu dali na ty kompenzace, na zajištění přijatelných cen elektrické energie, plynu. Takže by to mělo být rozpočtově neutrální. Nezbývá nic jiného než nám v tom věřit. Když někdo říká, že by se na to přišlo, nedá se schovat rozpočtový výdaj. Každý měsíc publikujeme výsledky rozpočtu, každý měsíc se každý může podívat, jaký je výnos, jaké jsou výdaje. Samozřejmě, ono to není lineární, ale za těch 12 měsíců se to spočítat dá. Moc dobře jsem věděl, proč jsem říkal, že z obou těch nástrojů chceme 100 miliard, že záleží na těch parametrech, ze kterého si vybereme více nebo méně. Ve svém úvodním slově jsem řekl, že vláda, v této chvíli Poslanecká sněmovna šla cestou, že větší důraz bude na ty odvody, menší, fiskální dopad na tu windfall tax. Je to správně z hlediska stability a přijatelnosti daňového prostředí. Říkal jsem, že to jsou mimořádná opatření. Nemám z nich žádnou radost.
Pan senátor Vícha, se kterým se potkávám v politice, teď jsem to počítal, 22 let, řekl větu, se kterou nemohu souhlasit, ale on ji neřekl ve zlé vůli, že mimořádná daň snižuje schodky. Ne, nevytváří vyšší schodky. Nemají sloužit příjmy z této mimořádné daně k tomu, abychom s tím platili obvyklé výdaje státu, úmyslně neříkám běžné, protože obvyklé, to je určitá míra investičních kapitálových výdajů. Nemá a nesmí to k tomu sloužit. Opravdu ne.
Otázka, proč nezvyšujeme daně zaměstnancům. Já se omlouvám, občas mám takovou... Jeden z těch dotazů byl, že superhrubá mzda, že to byl výpadek, já jsem to pochopil, proč nenavrhujeme navrácení do toho stavu před tím rozhodnutím. Jestli jsem tu otázku špatně pochopil, tak na ni nebudu odpovídat... Omlouvám se.
Hodně se v debatě mluví o rozpočtovém určení daní. Byl bych pro si někdy zorganizovat nějaký seminář, můžeme si tam vyměňovat své zkušenosti a své pohledy. Myslím, že docela cenné je, že když sedíte na obou těch stranách, vidíte, že musíte najít nějaký rovnovážný stav. Mnohokrát jsem jako komunální politik použil větu, že rozpočty měst a obcí mají dýchat se státem. Nějak jsem ji chápal. Teď ji říkám taky. Vidím, že někdo ji chápe jinak. Ale nijak se na ně nezlobím, protože logicky když zastupujete nějakou entitu, v tomto případě obec, především hájíte její zájmy. Na tom není nic špatného. To si myslím, že je logické.
Nicméně, ta dva opatření... Minulý zákon i tento mají přinést peníze na to, abychom neměli mimořádné výdaje, abychom nezvyšovali stávající deficity, které mě netěší. Přineseme opatření a návrhy zákonů, které budou snižovat deficity. Nebude to jednoduchá debata. Jsem si toho naprosto vědom. Bude velmi složité najít většinu v obou komorách našeho parlamentu. Není pravda, že ta opatření se musí vymýšlet. Všechna jsou de facto vymyšlená. Co je složité, najít většinu v obou komorách parlamentu. Co to znamená, když chci snížit deficit? Mám dvě cesty. Buď zvýším daně... V Poslanecké sněmovně není ani jedna strana, ani jediná, která kandidovala s tím, že chce zvýšit daně. V té otázce není spor vláda versus v koalice v Poslanecké sněmovně. Není. Nebo, to znamená, nemáme strany, které by chtěly zvyšovat daně, nebo snižovat výdaje. Snižování výdajů ale znamená, že omezíte rozsah veřejných služeb, které stát poskytuje. Tak to prostě je. Nebo uděláte kombinaci obou přístupů. Když nemáte nikoho ve sněmovně v jedné komoře, který chce zvyšovat daně, tak se můžete zaměřit na tu druhou stranu. A to je taky složité, najít většinu, abyste snižovali výdaje. Jistě, najdeme něco, co můžeme označit jako zbytečný výdaj, neefektivní výdaj, to ano. Ale to není 200 miliard ročně. To fakt není 200 miliard.
Chtěl jsem říct, že ten zákon přináší velmi pozitivní změny pro naše podnikatele, zejména drobné podnikatele. Ti nikdy nepůjdou za investiční pobídkou do jiného státu. Ti nikdy nezmění sídlo kvůli tomu, že v jiném státě je momentálně sazba o pár procent vyšší nebo nižší. To jsou ti, na kterých stojí česká ekonomika. Jsou to věci, které jsme jim slíbili ve svém programu, které má vláda ve svém programovém prohlášení, které jsou pozitivní, na kterých byla vysoká shoda v Poslanecké sněmovně, na těch konkrétních opatřeních.
Vysvětlil jsem důvody, které mě vůbec netěší, proč jsme museli windfall tax dát sem. Časový důvod. Kdo říká, že jsme to mohli projednat samostatným zákonem, současně nechce rezignovat na to, že retroaktivita v daňové oblasti je nepřípustná, vypouští rok 2023. V roce 2023 by z toho byla nula. Pak se můžeme přít o podílu, protože jakékoli procento z nuly je pořád nula.
My se snažíme jako vláda v rozpočtu pro rok 2022, v rozpočtu pro rok 2023 udržet v rovnováze tři základní principy: udržet sociální smír, nesnižovat investiční aktivitu státu a, pokud možno, rozumným tempem snižovat výdaje státního rozpočtu. Není pravda, jak zaznělo ve veřejné debatě, že každý rok rostou deficity státního rozpočtu. Letos bezesporu nebude deficit rozpočtu vyšší, než byl loni, prostě nebude. Nebude o tolik nižší, jak jsem si ještě myslel v lednu letošního roku, bohužel. Ale nebude vyšší deficit, než byl loni. Takže ten trend otočíme. Ano, díky těm vnějším okolnostem to tempo snižování dluhu nebude tak rychlé, jako bychom si, ne všichni, mnozí z nás si představovali.
Chtěl bych vás požádat, abyste schválili ten návrh zákona v předloženém znění Poslaneckou sněmovnou. Rozumím, i když s nimi nesouhlasím, těm návrhům na změnu rozpočtové určení daní, ale nechci tím dnes zatěžovat tu debatu. Ty kompenzace, o kterých se mluví, já jsem podporoval kompenzace, které byly v minulém volebním období, není to tím, že jsem změnil lavici, že sedím v jiné lavici v Poslanecké sněmovně. Musíme si říct v nějaké debatě, jestli to bude oběma směry. Tady slyším názor, který je legitimní. Když stát snižuje daně, sdílené daně, je potřeba zachovat příjmy obcí, to znamená změnit RUD.
Otázka zní: Když půjdeme naopak, stát bude zvyšovat daně, bude stejný tlak na to, abychom zachovali podíl obcí, tudíž snižovali procentní podíl? Nebo je to jednosměrné? Když stát zvyšuje daně, nechává se stávající podíl. Proč bychom to měnili? Protože to je výborné. Když stát snižuje daně, je třeba kompenzovat. Neznám odpověď, ale podle mě je to legitimní součást debaty, která by měla provázet debaty o možné změně rozpočtového určení daní. Jestli, tak oběma směry. Nebo ne? Nevím. Chtěl bych ale poprosit, abychom z toho neudělali klíčové téma, ani kompenzací, ani přijatelných cen energií, ani pozitivních změn, které přináší tento návrh zákona pro malé podnikatele. Vůbec se nebráním debatě o rozpočtovém určení daní, opravdu ne. Myslím, že tam jsou věci, které jsou ke změně, že máme letité zkušenosti můžeme se k tomu vrátit. Ale chci vás všechny poprosit, abyste to neřešili prostřednictvím tohoto návrhu zákona, abychom věděli, že máme zajištěné zdroje na to zastropování.
Všimněte si, při obhajobě tohoto návrhu zákona jsem, aspoň doufám, ani jednou nepoužil sousloví nařízení EU. Je v zájmu ČR, aby daňová problematika byla na národní úrovni. Pokud jsou částečně harmonizované daně, je v zájmu ČR, aby byla jednomyslnost. Teď osobní zkušenost, abychom věděli, co je daň a co není, ať si to nepleteme. My se snažíme dojednat v Evropě, aby ta část silniční daně, která nám zbyla, to znamená silniční daň 12 tun, aby byla prohlášena za dobrovolnou, ne že ji zakážeme. Dobrovolnou! Devět států nám to blokuje, včetně velkých států. Rozumím jejich důvodům. Jenom abychom měli představu. Částka, která představuje 1,2 miliardy korun v rozpočtu ČR za rok, která s sebou nese velké administrativní náklady i pro poplatníky i pro finanční správu, devět států nám to blokuje... Přitom tato malinká část v celé Evropě průměrně tvoří 0,6 % nákladů dopravních firem. 0,6 procenta! Myslím si, že je potřeba si tu jednu stranu zachovat. Tady se různě operovalo, i u toho rozpočtového určení daní, jestli to je nebo není v souladu s nařízením. Je to naše národní rozhodnutí. Nemůžeme to použít ani pro, ani proti v argumentačním souboji o tom, jak ta daň má být konstruovaná, jestli má být sdílena nebo ne, na rozdíl od toho předchozího zákona, kde to byla čistá adaptace.
Ještě jednou prosím ty, které jsem nepřesvědčil o rozpočtovém určení daní, abychom si ten spor nechali do jiného návrhu, například senátního návrhu nebo jiného, a nezatěžovali... Protože ta pozitiva bezesporu u tohoto návrhu zákona překračují.
A teď ještě poslední poznámka. Kromě těch, na které má ta daň dopadnout, rozumím, že se jim to nelíbí, kdo by rád dobrovolně platil vyšší daně, všichni ostatní chtějí kompenzace a mnozí z nich ví, že to jsou zdroje pro ty kompenzace, aniž bychom zadlužovali stát. Ví to domácnosti, ví to i ostatní podnikatelé, kteří musí platit ty vysoké ceny, ví, že ty vysoké zisky nejsou dané tím, že ty firmy zlepšily služby, přišly s inovativním řešením, získaly mnohem víc zákazníků a podobně. To windfall, myslím, že ten překlad neočekávaných zisků je nejblíž tomu anglickému názvu. Já to těm firmám nevyčítám, aby to bylo jasné. Jenom říkám, že díky těm vnějším okolnostem mají vyšší zisky, a myslím, že je spravedlivé, abychom se v této mimořádné situaci o část těch zisků podělili ne se státem, ale s domácnostmi, malými a středními, věřím, že i velkými firmami. Děkuji.
