Zejména se jedná o problematiku tzv. celoevropského stropu na nákupní cenu zemního plynu, kde panují mezi jednotlivými členskými státy navzájem, i mezi těmito státy a Evropskou komisí, velké rozpory. Například Německo myšlenku celoevropského cenového stropu na zemní plyn úplně odmítá. Zcela se tak potvrzují prognózy hnutí SPD, že čekání na nějaké unijní řešení v oblasti cen energií, na které se neustále spoléhá a odvolává vláda Petra Fialy (ODS), je naprostým hazardem a naivitou.
Naši vládní čekatelé
Ovšem zatímco naše nekompetentní vláda čeká, drtivá většina evropských států již dávno přijala vlastní fungující národní řešení. Kdežto Česká republika zatím zaznamenala nejvyšší meziroční nárůst cen energií ze všech zemí v Evropě. To je skutečně nezáviděníhodné prvenství…
Například německá vláda zastropuje od 1. ledna 2023 ceny plynu a dálkového tepla pro domácnosti a firmy na významně nižší úrovni, než jsou maximální ceny zemního plynu (3 Kč za kilowatthodinu) stanovené českou vládou pro naše domácnosti a malé firmy.
Velké německé průmyslové podniky budou dokonce za kilowatthodinu zemního plynu platit v přepočtu výrazně méně než 2 Kč, přičemž Fialova vláda českým průmyslovým firmám nezastropovala ceny energií vůbec, což je pro ně naprosto zničující! Ceny dálkového tepla nejsou v České republice rovněž zastropovány, ani pro domácnosti, ani pro firmy.
Premiér Fiala (ODS) přes všechny tyto skutečnosti v neděli 27. listopadu v České televizi arogantně zopakoval, že vysoké - až doslova likvidační - cenové stropy na energie se v České republice nebudou v žádném případě snižovat.
Vládní dostihy v selhávání
Věcně příslušný ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (STAN) tedy při vyjednáváních v orgánech Evropské unie (přestože jim momentálně formálně předsedáme) a v boji za české zájmy ohledně cen energií zcela selhal. Dodnes nedokázal prosadit ani možnost stanovit národní cenový strop na energie pro velké české průmyslové firmy, přestože většina členských států Evropské unie svému domácímu průmyslu s cenami energií pomáhá a garantuje jejich dostupnost. Neschopnost ministra Síkely tak už přímo ohrožuje existenci mnoha českých firem a tisíců jejich zaměstnanců.
Hlavní odpovědnost za tento neúnosný stav nese premiér Petr Fiala (ODS), který nedokázal neschopného ministra Síkelu již dávno odvolat - a sám je rovněž zcela nekompetentní energetickou krizi řešit. A své odpovědnosti se nemůže vyhnout ani vláda jako celek - nesebevědomá, bojácná a podléhající zahraničnímu vlivu. Hrdá národní vláda by například ceny energií pro domácí průmysl již dávno sama zastropovala, bez ohledu na Brusel.
Česká cesta...do pekel
Neodůvodněně astronomicky vysoké domácí tzv. cenové stropy na energie pro domácnosti, veřejný sektor a malé firmy české vládě doslova diktují jejich výrobci a dodavatelé - a vláda jedná zcela ve vleku a v područí této energetické lobby.
Proto budou čeští zákazníci v roce 2023 platit za obchodní
část elektřiny a plynu (ta část celkové ceny, kterou inkasující dodavatelé
energií - u elektřiny jsou to cca dvě
třetiny celkové ceny, u plynu cca tři čtvrtiny) minimálně o 200 procent (elektřina) resp. 250 procent
(plyn)
než doposud.
Hnutí SPD přitom mj. opakovaně navrhovalo ceny elektřiny zastropovat přímo u jejích producentů (a následně i u dodavatelů - prodejců, obchodníků), a to na úrovni výrobních (resp. pořizovacích) nákladů a přiměřeného zisku, což by mimo jiné i odstranilo nutnost miliardových kompenzací dodavatelům energií ze státního rozpočtu a celou šarádu okolo tzv. windfall tax.
Fialova vláda namísto toho nastavila (víceméně fiktivní) velmi vysoké cenové stropy pouze pro zákazníky (cenové maximum pro platby odběratelů energií), ovšem výrobcům a dodavatelům nenastavila stropy naprosto žádné! Mohou tak finální ceny šroubovat do neomezených výšin a rozdíl mezi touto umělou „supercenou“ a cenovým stropem pro zákazníky jim doplatí stát! Zcela dle hesla „hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere“…
Jde o největší selhání jakékoli české vlády po roce 1989 - s dalekosáhlými negativními ekonomickými dopady na celou společnost.