já bych vám chtěl na úvod velmi poděkovat za to, že jsme se tady mohli sejít při této mimořádné schůzi Sněmovny, která se týká sociálních témat. Přiznám se, že jsem autorem této mimořádné schůze, obzvláště poté, co se odehrálo v těch minulých sněmovních dnech hlavně v opozičním okénku. My jsme taktéž probírali některé ty části na výboru pro sociální politiku, kdy během minulého týdne padla taktéž usnesení v rámci výboru pro sociální politiku ohledně aktuální situace na úřadech práce, hlavně co se tam probíralo, a poté samozřejmě systemizace.
Nicméně pořad tady této schůze má tři body. Tím prvním je navýšení rodičovského příspěvku v rámci státní sociální podpory, což my tady navrhujeme už několik měsíců. Máme tady to novelu zákona o státní sociální podpoře od 3. června. A já se samozřejmě dostanu k podrobnostem už za malý okamžik. Tím druhým bodem je aktuální situace na úřadech práce, která skutečně nabývá na intenzitě a začíná být kritická, obzvláště v některých regionech České republiky.
A ten třetí bod, tak ten se týká úhradové vyhlášky v sociálních službách, která je klíčová a řekl bych až v tuto chvíli kruciální právě z toho důvodu, že se tam navyšuje hodinová sazba péče u terénních služeb o dvacet korun, aniž by se valorizoval příspěvek na péči.
Skutečně to není příjemné hovořit do nějakého šumu a moc děkuji všem kolegům, kteří budou respektovat to, co se odehraje za tímto pultíkem nejen u mě, ale i u dalších následujících řečníků.
Asi třetinu lidí poslaly inflace a také drahé energie na hranici chudoby nebo těsně nad ni. V posledních měsících je množství potřebných rodin čím dál tím vyšší a naopak počet vyplacených dávek se zvyšuje jen neskutečně pomalu. Za poslední rok se pod hranici chudoby propadlo 5 % domácností, což už je celkem zhruba 15 % všech domácností, které jsou na její hranici. Vláda lidi v nouzi vyzývá k tomu, aby se nebáli požádat o sociální dávky a ačkoli množství potřebných rodin raketově roste, počet vyplacené pomoci se zvyšuje skutečně jen pomalu. A my tady na to upozorňujeme už delší dobu. Vidíme to hlavně u příspěvku na bydlení, o který žádá vlastně v rámci té množiny lidí, kteří se do té chudoby propadají, vlastně čím dál tím méně lidí, poněvadž to vidíme na těch vyplacených dávkách.
V Česku žije zhruba 1,3 milionu chudých lidí. Odkazuji se na výzkum, který byl v minulém měsíci prezentován, jmenuje se Neviditelní 2022, a nejčastěji jde o osoby z nízkopříjmových domácností nebo o samoživitele a taktéž samozřejmě o seniory, ale, co je strašně moc důležité, jde taktéž o rodiny s dětmi. Ty se bojí samozřejmě přihlásit o dávky, protože se v nich buď nevyznají anebo je odrazuje, kdo pracuje na úřadech. Já tady nebudu jen kritický, já bych samozřejmě chtěl vládu taktéž pochválit za to, že se neustále snaží nějakým způsobem třeba valorizovat různé dávky, akorát že těch dávek, například na životní a existenční minimum je napojeno osm a neustále, protože navyšujeme další a další dávky, normativní náklady na bydlení, jak říkám, životní a existenční minimum, přídavky na děti, to všechno se odráží v dalších a dalších dávkách a v další sociální pomoci a ta agenda, která skončí na úřadu práce, je už natolik velká, že se nelze divit tomu, že úřady práce pomalinku kolabují. Ale k tomu se dostaneme později.
Další studie přišla s velmi překvapivými zjištěními, že do energetické chudoby se spíše dostávají lidé v nájmu než lidé ve vlastním bydlení; 410 000 lidí, kteří jsou v nájmu, tak opravdu padá na tu hranici chudoby oproti těm, kteří bydlí ve vlastním bydlení, tam jich je 130 000 a víme, že příspěvek na bydlení samozřejmě částečně pomáhá oběma tady těmto skupinám. Ve větších městech je samozřejmě větší problém než na venkově. Tam normativní náklady na bydlení, které byly upraveny, tak opravdu apelovaly na to - a my jsme na to apelovali několikrát a já osobně svými interpelacemi - aby se změnily normativní náklady na bydlení, aby se změnil počet obyvatel v jednotlivých obcích, aby se to přepočítalo, poněvadž Teplice, Karviná a Olomouc byly na hranici 100 000 a 50 000 obyvatel a když se to dostalo díky Českému statistickému úřadu pod tady tuto hranici, tak najednou ty náklady na bydlení zůstaly stejné v těch obcích, ale spadly tito chudí lidé do toho příspěvku na bydlení v těch nižších částkách, což bylo pro některé skutečně velmi, velmi ohrožující.
V energetické chudobě se nachází, bych řekl, zhruba jeden milion lidí a já můžu říct, že ohroženy jsou, kromě tedy samoživitelů a seniorů, i vícečetné rodiny. Vícečetné rodiny, které mají tři a více dětí a v tuto chvíli jsou ohrožené rodiny i na hranici 37 000 svého příjmu, ty rodiny, které vychovávají třeba jedno dítě, v nichž jeden z rodičů pobírá právě rodičovský příspěvek. My ho navrhujeme navýšit z jednoho prostého důvodu. Tady už v uplynulých dnech jsme svědky toho, že nedokáže tato vláda jakýmkoli způsobem zkrotit inflaci. Máme ji už v tuto chvíli opět vyskočenou přes 16 % a je potřeba začít samozřejmě řešit i mladé rodiny s dětmi. Když se podíváme na ten náš návrh, tak se zvyšováním cen se potýkáme úplně u všech komodit, které si dokážeme u běžného života rodiny představit. Vidíme to od potravin přes hygienické pomůcky, přes kosmetiku, přes pohonné hmoty, vidíme to samozřejmě u energií, které narůstají, u hygienických pomůcek, vidíme to u dětského zboží, u kosmetiky pro děti, u dětských plen například. Prostě a jednoduše běžné vybavení pro domácnosti a samozřejmě věci, které jsou potřebné pro výchovu novorozenců, batolat, prostě dětí do čtyř let věku, tak opravdu čelí extrémnímu nárůstu cen. Rodiny s malými dětmi jsou samozřejmě tímto zvyšováním velmi postiženy. Zpravidla tam pracuje, jak víme, jeden z rodičů, ten druhý pobírá příspěvek, tak zvaný rodičák, rodičovský příspěvek, a opravdu když to dají dohromady a ještě jsou zodpovědní a investují do svého vlastního bydlení, tak opravdu se dostávají ne na hranici chudoby, ale opravdu i do existenčních problémů, poněvadž už neví, jakým způsobem ty náklady hradit a i přesto, že máme různé nástroje státní sociální pomoci, i přesto, že tady máme dávky v hmotné nouzi, mimořádnou okamžitou pomoc, tak to přesto nestačí, protože prostě ty aktivní rodiny, které pracují, rodiče, kdy jeden se stará o to dítě, tak opravdu jsou velmi, velmi ohrožené.
My tady tímto předkládaným opatřením máme snahu dorovnat tu výši inflace i přesto, že vláda dala negativní stanovisko na ten náš návrh rodičovského příspěvku právě z toho důvodu, že ho navyšujeme o 33 % a inflaci v tuto chvíli máme 15procentní, tak já jen prostě žádám tuto koalici, aby ve svých proklamacích, které tady má už několik týdnů, že navýší rodičovský příspěvek, že nenechá ty lidi padnout, že nebude zkracovat rodičovský příspěvek - a část koalice to takto říká - aby tento náš návrh prostě použila jako nosič k tomu, abychom to ještě mohli klidně stihnout třeba do konce tohoto roku anebo abychom mohli navýšit rodičák třeba od poloviny roku příštího. Některé strany vládní koalice na to slyší, některé naopak jsou k tomu rezistentní a říkají, že je potřeba rodičovský příspěvek zkrátit. Ano, buďme féroví, neříkají, že to je v té třísettisícové výši, ale že to je pouze ve zkrácení doby toho rodičáku. Já s tím zásadně nesouhlasím a i pan ministr za mnou se nechal několikrát slyšet, že v žádném případě nepojede vlak přes to, aby byl zkrácen jak finančně, tak lhůtami rodičovský příspěvek, a doufám, že to platí, poněvadž i přesto, že ho máme čtyřletý a někteří z vládní koalice si myslí, že to je takto, řekl bych, naddostatečné oproti ostatním státům v Evropské unii, pořád ho máme velmi flexibilní a každý z rodičů si může vybrat a sám si podle své rodinné strategie říct, jak dlouho bude rodičovský příspěvek čerpat. Byly tady návrhy od vládní koalice a klidně to můžeme tady říct. U Pirátů to bylo konkrétně o 15% navýšení rodičáku na 345 000 korun.
Vím, že se tady připravoval i pozměňovací návrh, respektive novela tady tohoto zákona, od mé kolegyně Lucie Šafránkové na 360 tisíc. Mě by zajímalo, zdali prostě do budoucna dojde k navýšení rodičovského příspěvku tak, jak avizuje část vládní koalice, anebo zdali prostě přes to nejede vlak a zůstáváme a budeme zůstávat i do budoucna na této výši.
My navrhujeme tady v této novele zákona i valorizaci rodičovského příspěvku a to podle nárůstu spotřebitelských cen tak, jak je tomu například i u starobních důchodů, podle výpočtu Českého statistického úřadu alespoň o pět procent. Cílem návrhu je reagovat pružně a neprodleně na rostoucí ceny, aniž by bylo potřeba předkládat a legislativně schvalovat vždycky samostatnou právní úpravu zvlášť. Dojde tak k zjednodušení postupu díky této valorizaci a zajištění možnosti flexibilně reagovat na skutečné výdaje domácností s malými dětmi.
Rodičovské příspěvky jsou rozložené tedy do tříletého, čtyřletého, ale také samozřejmě menšího, výběru toho rodičáku. My v tuto chvíli říkáme, pojďme tady toto vzít a prosíme vládní koalici, aby svými pozměňovacími návrhy využila tady tento nosič novely o státní sociální podpoře, protože si myslím, že není nic rychlejšího než dostát svým slovům skrze právě tady tuto novelu.
Ten odhadovaný nárůst výdajů do státního rozpočtu je, pokud se to zvýší u dítěte z 300 na 400 tisíc a u vícerčat, které se narodí, z těch 450 na 600 tisíc, asi o 10 miliard korun. Pokud přijmeme návrhy některých stran vládní koalice, tak to může být třeba klidně jenom jedna polovina.
Tady je potřeba říct, že rodiny s dětmi jsou skutečně, řekl bych, nejohroženější z toho důvodu, že je to de facto budoucnost každého národa, který se snaží, aby podporoval děti, aby podporoval studenty, aby podporoval všechny ty, kteří potom budou samozřejmě z hlediska sociálního systému přispívat například do průběžného důchodového systému. Je strašně důležité, abychom podporu rodin nezanedbali jakékoliv míře.
Pokud budeme mít tady zdravé, úplné, nejlépe samozřejmě vícečetné, rodiny, tak můžeme vyřešit celou řadu problémů, včetně samozřejmě důchodové reformy. Víme, že jsme na tom poměrně dobře, ale pořád to reprodukční číslo, které má být 2,1, tak toho nedosahuje žádný stát v Evropské unii. My máme 1,72 dítěte na maminku a domnívám se, že pokud nebudeme podporovat rodinnou politiku, tak naopak to číslo bude klesat.
Mám za to, že celá řada i médií upozorňuje na to, jakým způsobem ta energetická krize vstupuje do rodin, do domácností seniorů, těch, kteří hlavně žijí sami, jak vstupuje tato energetická a inflační krize do rodin samoživitelek, které jsou skutečně velmi zodpovědné. Vidíme to i na jednotlivých příbězích, které já tady nebudu číst, ale určitě je máme všichni v mailech, určitě všichni čteme média, kdy například, protože se zpožďují různé dávky, tak jsou lidé vypovídáni z nájmu.
Tím pádem v tuto chvíli přecházím k tomu druhému bodu a moc vás prosím, abychom samozřejmě program této schůze schválili i díky tomu, že chceme řešit aktuální situaci na úřadech práce. My upozorňujeme už několik měsíců, že u úřadů práce je takové navršení agendy, kterou tato vláda na ně nahrnula, že to může být opravdu fatální a krizové pro jejich referenty. Obzvláště pokud víme, že jich zhruba 400 na úřadech práce chybí.
Od začátku krize a ruské agrese na Ukrajině to byla humanitární dávka, která se vyplácí. Byl to solidární příspěvek na ubytování, který jde taktéž přes úřady práce a který byl touto vládou, tuším včera, prolongován na další tři měsíce. Byl to pětitisícový příspěvek na dítě. Přes úřady práce jde samozřejmě dalších x dávek, které mění neustále své parametry, protože tato vláda není schopna tu příčinu inflace a rostoucích cen energie prostě utnout u hlavy.
My neustále doháníme jako křeččí běh zvyšováním dalších a dalších dávek prostě a jednoduše tu inflaci. Já jsem upozorňoval několikrát na to, že pokud budeme řešit tu příčinu, tak se nebudeme dostávat do těch postupných dalších a dalších navyšování životního a existenčního minima, normativních nákladů na bydlení, tím pádem příspěvků na bydlení, nemusíme navyšovat přídavky na děti a tak dále, poněvadž ti lidé by takové životní náklady neměli.
Nicméně neustále se tam něco mění na těch úřadech práce, pořád jim dáváme nové a nové agendy a skutečně to vypadá v tuto chvíli tak, že máme tisíce žádostí, které jsou nezpracovány, tisíce žádostí, kdy nebyly vyplaceny dávky. Dávky nechodí spolehlivě, což znamená, že chudí lidé bez pomoci státu nemají například na náklady na bydlení. Tito lidé začali být pro majitele bytu rizikovými nájemníky. Tak, jak říkám, někteří už skutečně vypověděli některé rodiny z nájmu.
Nedejbože, když pronajímatel zjistí, že například se u něj ubytovala samoživitelka, nebo se chce ubytovat s více dětmi, tak prostě jednoduše často couvnou a nechtějí je kvůli tomu, že se prostě bojí, že nebudou mít na platbu energií, na platbu nájmů, tak jí ten byt nepronajmou.
Podle Úřadu práce je problém v tom, že tato instituce taktéž stojí na okraji zájmu politiků. My to vidíme v tuto chvíli úplně na konkrétních příkladech, kdy jsme minulý týden na výboru pro sociální politiku otevřeli tady toto téma. Pan ministr byl řádně omluven a de facto došlo k tomu, že jsme vyzvali usnesením napříč politickým spektrem, ať se jednalo o koaliční anebo opoziční poslance, všichni hlasovali jednomyslně, kde v tom usnesení jsme vyzývali pana ministra k tomu, aby za prvé začal dělat něco s financováním Úřadu práce a s platy tamních referentů. Za druhé, aby se skutečně zaměřil na ty dávky, které se vyplácí pozdě.
V tuto chvíli máme statisticky celkem 14 750 nerozhodnutých žádostí dle délky zpracování. Je to tak, že nad 30 dnů - a řekněme, že úřady práce mají 30 dnů na to, aby váš požadavek vyřídily - jich je nějakých 4 800, 4,5 tisíce jich je nad 60 dnů. Ale co je velmi kritické, že některé žádosti - a celkem jich je 5,5 tisíce - nebyly vyřízeny ani během třech měsíců, že tam prostě leží více než 90 dnů a nemáte v rukách žádné rozhodnutí, natož výplatu této dávky. To jsou čísla, která nám dalo Ministerstvo práce a sociálních věcí, které jsme si vyžádaly právě na tom výboru pro sociální politiku v minulém týdnu.
Jaké jsou nejohroženější regiony, kde se to zdržuje nejvíce? Když začnu od konce, tak je to Plzeň - tam je to skutečně taktéž kritické - poté střední Čechy.
Ale nejvíce kritická je skutečně Praha. Není se čemu divit, poněvadž Praze chybí dlouhodobě, dlouhodobě úřednictvo, které by vyřizovalo jednotlivé dávky a které by vyřizovalo jednotlivá rozhodnutí. Podle odborů jsou zaměstnanci - a nástupní plat zaměstnance u úřadu práce je v deváté platové třídě - a to číslo, které teď řeknu, tak je opravdu šílené. A já se nedivím těm lidem, že skutečně nechtějí i poté, co média, někteří politici obecně do povědomí dávají to, že úředník je skoro sprosté slovo, tak já se skutečně nedivím tomu, že tam nikdo pracovat nechce, protože v prvním platovém stupni dostává ten, který nastoupí na úřad práce, 21 710 korun hrubého. Potvrdila to i předsedkyně odboru Úřadu práce. Skutečně v tuto chvíli vnímáme hlavně tady v těchto kruciálních regionech to, že tam pracují srdcaři. Já všem na úřadech práce velmi děkuji za to, že dokážou ještě pořád pracovat v těch podmínkách, v jakých pracují, poněvadž už na výboru pro sociální politiku zaznělo, že stoupá agresivita, agresivita lidí, kteří se dožadují výplaty dávek, když jich máme 15 tisíc, to znamená, 15 tisíc rodin, 15 tisíc jednotlivých osudů zpožděných, že jim je vulgárně nadáváno, že když zvednou telefon, tak tam slyší pořád ty samé věty: kdy mi přijde dávka, která je ve zpoždění. A nebavíme se o lidech, kteří třeba celý život nepracovali, anebo mají tu nálepku toho, že jsou těmi, kteří ten sociální systém vysávají. My se bavíme o těch, kteří například pracují, nebo mají doma handicapovaného partnera nebo dítě, protože se nezpožďují jenom výplaty dávek v hmotné nouzi nebo výplaty státní sociální podpory, jako jsou příspěvky na bydlení nebo doplatky na bydlení, ale také příspěvky na péči například, anebo se, také vím, u některých zpozdily výplaty dávek v pěstounské péči.
Proč tomu tak je? Proč tomu tak je? Ptali jsme se na to samozřejmě na výboru pro sociální politiku. Je to nejen tím podfinancováním úřadů práce, ale také samozřejmě poddimenzováním jejich kapacity, ale samozřejmě také hlavně tady touto vládou, která se vymlouvá na jedné straně na veto prezidenta, které zbrzdilo dofinancování úřadů práce, a neměly se z čeho jednotlivé dávky vyplácet. A já tady s tímto zásadně nesouhlasím, protože každá vláda je zodpovědná za to, jakým způsobem si načasuje svůj legislativní proces. To znamená, že musí počítat v té legislativě, když předkládá návrhy zákonů, ještě ve zkrácených lhůtách, v "devadesátkách", v legislativní nouzi, což jsme si už na to tady pomalinku zvykli, že může prostě přijít veto prezidenta, které to celé zdrží a musí s tím v tom legislativním procesu počítat. To se bohužel tady u tohoto nestalo a je to také jeden z důvodů, proč se pozdě vyplácí sociální dávky.
Já když mluvím o té agendě, tak nedávno na stoly referentů úřadů práce přistál tady tento (poslanec Juchelka ukazuje zmiňovaný materiál) praktický manuál pro pracovníky úřadů práce a sociální pracovníky, který se jmenuje Zkrotíme energii v domácnosti. Zkrotíme energii v domácnosti. To je to, jak jsem neustále říkal a kritizoval tady, že dokonce budou na úřadech práce i takzvaní energetičtí poradci. Tak tento manuál už tady v tuto chvíli máme. Je to manuál, který slouží sociálním pracovníkům, kteří přicházejí do domácností jednotlivých klientů, a ten jim říká, jakým způsobem mají například snížit teplotu v domácnosti, jak můžou ušetřit, pokud se budou jak dlouho sprchovat, tady mají v manuálu napsáno, že je úspornější, když si dají špunt do dřezu, když budou umývat nádobí, říkají, jakým způsobem mají v myčce mýt nádobí a v pračkách prát prádlo, upozorňují klienty na to, že v bojleru mají mít 50 až 60 stupňů, ale někdy taktéž až 60 stupňů kvůli tomu, aby se zničily bakterie, a všechno tady toto, jak mají v rychlovarné konvici - kolik mají vařit vody a že mají dávat, když vaří vodu třeba na brambory, tak že na to mají dát pokličku.
Já si myslím, že opravdu už to začíná být až trošičku výsměchem všem těm, kteří na těch úřadech práce pracují, poněvadž když se podíváme tady na tento manuál, která má 32 stránek, které si musí někdo nastudovat, někdo také musí zaplatit to, že ti lidí radí tady těmto lidem, tak dokonce tady máme opravdu odborné věci, a to například Nová zelená úsporám (poslanec Juchelka ukazuje plénu písemný materiál), kde sociální pracovník a referent úřadu práce má například radit v tom, jakým způsobem si můžou, když se podívá do toho bytu a musí nějak jako těm sociálně slabým pomoci, tak jak si může vyměnit třeba okna a nebo jak si může zateplit fasádu. Já jsem upozorňoval na to, že to je prostě a jednoduše nesmysl, protože to nemůžou dělat sociální pracovníci. To patří pod Ministerstvo životního prostředí, které má odborníky na to, jakým způsobem se má šetřit s energiemi, jak zateplovat, jak to propočítat, jaká okna vyměnit, jak zateplit střechu a určitě to nemůže dělat sociální pracovník. A toto je prostě taková bych řekl poslední třešnička na dortu v té agendě, na kterou i referenti úřadů práce neustále upozorňují, poněvadž ta agenda je čím dál tím robustnější; obsahově, ale také samozřejmě těmi novými jednotlivými dávkami.
A já to samozřejmě tady kritizovat nechci. Ale chci se zastávat těch lidí, kteří na úřadech práce jsou, a říkám, že to na zodpovědnost má Ministerstvo práce a sociálních věcí, že to má na zodpovědnost pan ministr a že mně je strašně líto a mrzí mě, že ministerstvo a pan ministr Jurečka to hází na ředitelství Úřadu práce na pana generálního ředitele a že už mediálně bych řekl tak trošičku nad ním zlomil hůl, minimálně v tom, že se dal slyšet, že mu možná nějakým způsobem zkrátí odměny. Přitom všichni moc dobře ví, že na úřadech práce se dělá první a poslední v tom, aby ty agendy fungovaly včetně pana generální ředitele. Ale já tomu samozřejmě rozumím, protože - nebudu tady říkat jedno ostravské přísloví (řečník se pousmál), ale je mi to strašně moc líto, protože místo toho, aby se to řešilo, tak vznikla nějaká mediální přestřelka mezi úřady práce a Ministerstvem práce a sociálních věcí. Takže toliko k té aktuální situaci na úřadech práce, která není nijak valná.
A ta poslední věc, která se týká úhradové vyhlášky v sociálních službách, kde se navyšuje hodina péče o 20 korun, tak tam jsme k tomu řekli velkou spoustu různých věcí. Dle mého názoru není možné navyšovat úhradovou vyhlášku v terénních službách bez toho, abychom valorizovali příspěvek na péči, obecně abychom dělali i systémové změny možná v příspěvku na péči, protože v tuto chvíli, v této době inflační a energetické krize, to je kruciální pro některé rodiny, které se starají o svého partnera.
A já kolem toho nebudu říkat žádná svá už navíc vlastní slova, ale přečtu dopis, který potom předám panu ministrovi, který mi přišel včera do mailu. A já poprosím, abyste poslouchali pečlivě, protože pisatelka to popisuje poměrně dobře. Můj manžel má 67 let. Je plně invalidní, trpí vážným neurodegenerativním onemocněním CNS. Je imobilní, pohybuje se pouze na invalidním vozíku.
Jeho stav se postupně zhoršuje, přestože s nemocí bojuje. Já jsem musela opustit zaměstnání jako zdravotní sestra a stala jsem se pečující osobou. (Řečník se kvůli hluku obrací k předsedající.) Děkuji. Stačí jenom gesto, paní předsedající a už je klid.
Já jsem musela opustit zaměstnání jako zdravotní sestra a stala se pečující osobou. Od té doby žijeme pouze z manželova důchodu a manžel pobírá příspěvek na péči. Je zcela závislý na péči jiné osoby, potřebuje celodenní péči. Opakovaně se to uvádí v lékařských zprávách. Přesto mu nebyl přiznán nejvyšší příspěvek na péči, protože údajně nesplňuje požadovaný počet základních potřeb, které není schopen naplňovat. Chyběl mu jeden bod.
Už samotný taxativně vymezený počet základních potřeb je zcela mimo realitu, u takto nemocného člověka se jedná o komplexní postižení, které úplně změní a limituje jeho život a život jeho rodiny. Nelze ho tedy posuzovat podle nějakých jednotlivých bodů.
A teď mi dovolte napsat, proč jsem se na vás obrátila. Pravidelné valorizace příspěvků na péči můj manžel potřebuje nejvíc. V současné době totiž nejsme schopni pokrývat jeho potřeby, ať se to týká dopravy, terapií, cest k lékařům, na kliniky nebo rehabilitačních aktivit. Jenom za léky platíme dvakrát více než před krátkým časem. Vůbec už nemůžeme mluvit o naplňování sociálních potřeb, jakými jsou kultura, sociální kontakty nebo setkávání s lidmi. Nemůžeme si dovolit kino, divadlo, společenské události, protože všechno stojí peníze, včetně dopravy, vstupenek a podobně. Manžel je tak zásadně omezen na svých právech na svobodě, nemůže uspokojovat potřeby, které tak absurdně a odděleně vymezuje zákon.
Několikrát jsme zdvořile žádali úřad práce, ať navrhne změny v sociální péči, navrhovali jsme, co je potřeba změnit. Vysvětlovali jsme, že s valorizací důchodů musí jít také valorizace příspěvku na péči, protože jinak i přes valorizace důchodů manželův příjem fakticky klesá. Razantně rostoucí náklady na péči totiž musíme stále více pokrývat právě z jeho důchodu. Za léta jeho nemoci jsme postupně vyčerpali naše rezervy. Nemáme už z čeho brát.
Letos jsme podlehli vábení ministrů a pana Fialy, kteří neustále opakovali, že nikoho nenechají padnout. Museli jsme překonat stud a ponížení, požádali jsme o příspěvek na bydlení. Jednání úřadu práce se mi ani nechce komentovat. Trvalo půl roku, než nám přiznali příspěvek, na který jsme měli nárok, a to proto, že se náklady na bydlení posuzují vždy po doložení dokladů za uplynulé čtvrtletí. My už jsme několik měsíců platili značně zvýšené náklady na bydlení, přesto jsme od dubna řadu následujících měsíců dostávali stále stejnou nízkou částku, naposled ještě v říjnu tohoto roku, a to proto, že ji úředníci vypočítali podle nákladů za druhé čtvrtletí. Odvolali jsme se, že jejich výpočty nevycházejí z aktuálních dat, že používají staré údaje, které dlouho neplatí. Marně. Musel by se totiž změnit zákon. Navrhovali jsme, ať to, ať na to úřady upozorní, ať navrhnou změnu zákona, který je pomalý, nereaguje na změny a nechává lidi měsíce ve složité situaci. Nedosáhli jsme ničeho, jen pocitu trpkosti a dalšího ponížení.
Napsali jsme mail panu ministru Jurečkovi, v němž jsme uvedli všechno výše popsané. Vysvětlili jsme mu svou situaci. Hovořili jsme o jednání úřadu a zdůraznili jsme, co je potřeba změnit. Také jsme napsali, že nestačí valorizovat jenom důchody, že je potřeba pravidelně valorizovat také příspěvky na péči. Náklady na péči nám prudce rostou v souvislosti s vysokou inflací, zdražováním všeho a cenami energií. Pan ministr Jurečka nám odpověděl přátelským mailem plným pochopení. Dostali jsme zdvořilou a empatickou odpověď. Toho si vážím, ale zdůvodnění situace uvedené panem ministrem nelze akceptovat. Argumentovat těžce nemocnému člověku možnostmi rozpočtu, tedy tím, že příspěvek na péči teď není možné valorizovat, protože nejsou peníze, to je cynické. Zvlášť když vidím, jak se peníze rozdávají jinam, jak si sami sobě zvyšují platy, jak se různě přidávají peníze zaměstnancům státu a tak dále.
Ve druhém mailu pan ministr nebo ten, kdo mu to napsal, dokonce argumentuje pomocí Ukrajině, z čehož mimo jiné vyplývá, že není možné zvyšovat podporu nám nemocným. Dokonce napsal, že minula vláda řešila jenom covid. Co na tohle říct? A abych nezapomněla, potvrdil, že úřady postupují správně podle zákona. Toť vše.
A teď ještě začínáme poslouchat, jak by se měli důchodci přizpůsobit, jak by měli být solidární, pracoval, pracovat ve dvou i třech zaměstnáních současně. A ze všech příjmů celý život jsme platili vysoké daně. Roky tak přispíval můj manžel stejně jako naprostá většina současných důchodců do rozpočtu státu, z něhož se platí i důchody, nemocnice, školy, domovy seniorů a tak dále. Snad tedy nemusíme poslouchat podobné žvásty. Teď má být stát solidární s ním a se všemi důchodci. To, co se kolem nás děje, manželovi velmi ubližuje a zhoršuje projevy jeho nemoci. A já celý svůj život jsem pracovala ve zdravotnictví, pomáhala jsem, starala se o nemocné a postižené, k nimž teď patří také můj muž. Proto žádám pomoc pro nás. Myslím, že máme právo ji požadovat.
Jak je patrné z mého rozhořčení, nevyřídili jsme nic, nikdo nic nezmění. Příspěvky se nebudou zvyšovat, pro nemocné postižené nejsou peníze. Dál budou lidé dostávat podle špatného zákona příspěvky na bydlení, které reagují na jejich rostoucí náklady s několikaměsíčním zpožděním. A to v době, kdy denně slyšíme ve zprávách, co všechno se zdražuje, jaká je inflace a co nás čeká v příštím roce. Manžel celý svůj život pracoval v pomáhající profesi, pečoval právě o nemocné a postižené lidi, jezdil za nimi po celé republice. Školil, přednášel, vedl porady, pomáhal. Teď sám potřebuje pomoc a nedostává se mu jí. Jaká trpkost a ironie života.
Já se budu muset vrátit po Novém roce do zaměstnání, protože jinak nebudeme mít peníze na pokrytí všech výdajů. Manžel zůstane sám, protože na zdražené sociální služby nemáme peníze. Zeptal se mě, jestli má umřít, aby se naše situace vyřešila. Všichni staří, nemocní a postižení lidé nutně potřebují pomoc, musí to být pomoc účinná a rychlá. Už teď je pozdě, jsme v těžké situaci. Dovoluji si věřit, že podpoříte pomoc pro nemocné, postižené a staré spoluobčany. Podle toho, jak se k nim stát chová, snadno poznáme, jaká je jeho kulturní úroveň, jaká je úroveň Parlamentu, jestli nás poslanci skutečně zastupují nebo se starají jenom o koalice, opozice, o funkce, o levné rekreace na horách, o výlety do světa, o své příjmy, náhrady, místa v dozorčích a jiných radách.
Toto píše pisatelka, která se právě dostala do problémů nejen se zpožděním dávek v hmotné nouzi, dávek státní sociální podpory, ale která se dostala samozřejmě i do víru zdražování úplně všeho, poněvadž - a já tomu rozumím, my neustále dobíháme to, co se děje. Dobíháme to s několikaměsíčním zpožděním a ty lidi uvádíme do velkého nebezpečí.
Já jsem té paní odpověděl, protože některé věci, které ona tady píše, tak samozřejmě jsem uvedl na pravou míru. A o tom také samozřejmě celá ta mimořádná schůze je, abychom mohli dělat osvětu a říkat lidem, kam si mohou pomoci a jak k té pomoci mohou přijít. Nicméně ta pomoc neustále je zpožďována, je strašně pozdě. My říkáme a vládní koalice se nám směje, že je to pozdě a že je to málo, ale ono to tak ve skutečnosti skutečně je. Vidíme to na příkladech různých lidí. Média se do toho poslední dva, tři týdny obula. A to je možná právě z toho důvodu, že opravdu ta nadcházející zima může být pro některé rodiny velmi, velmi kruciální.
Takže já moc prosím, abyste podpořili program tady této Sněmovny, poněvadž všechna tři témata jsou velmi závažná. Týkají se nás všech. Týkají se lidí, kteří potřebují pomoc, ať už je to navýšení rodičovského příspěvku, což je zákon, který tady skutečně máme několik měsíců, ať je to řešení aktuální situace na úřadech práce, protože jenom tady ve Sněmovně se můžeme o tom pobavit a posunout efektivitu Úřadu práce dál, anebo ať už je to navýšení úhradové vyhlášky v terénních sociálních službách, obecně v sociálních službách. A tam moc prosím, abychom tady toto rozhodnutí o navýšení úhradové vyhlášky odložili do té doby, dokud nebudeme mít na vahách vyváženo to, že budeme valorizovat příspěvek na péči, protože ti lidé se dostanou do problémů tím, že budou buď mít méně hodin péče nebo si na to budou muset někde půjčovat nebo to prostě budou muset řešit nějak jinak, což nebude nikdy pro ně pro ně příjemné.
Protože právě o ty nejslabší, to znamená o ty, kteří jsou sami, o ty, kteří jsou nemocní, o ty, kteří jsou hendikepovaní bychom se jako stát měli starat v první řadě. Ten stát to dělá, ale jak říkám, je pomalý a ta pomoc je skutečně slabá, protože když tady vyjmenujeme 10 pomocí, které nás něco stojí, tak stejně vždycky nevyřešíme tu příčinu, a ta by se řešit měla, to znamená, už dávno, už dávno se měly zastropovat ceny energií u výrobců.
Já moc děkuji a poprosím vás o to, abyste podpořili program tady této schůze. Hezký den!
