Ti z vás, kteří si pořídili fotovoltaickou elektrárnu, nebo dokonce se v této oblasti živí, dobře vědí, že instalace i větší, než malé elektrárny je otázkou dnů či maximálně týdnů. Kromě větší péče o zhasínaní světel, vypínání spotřebičů, snížení teploty či úspornějšího cestování není zřejmě žádná rychlejší cesta ke zmírnění dnešní energetické krize, než je právě rychlý rozvoj obnovitelných zdrojů energie (OZE).
Ne vždy to jde za týdny, ale "zbytečné" administrativní překážky jsou luxus, který si dnes nemůžeme dovolit. Je tedy dobře, že Evropská unie jedná. Parlament a Rada se nedávno dohodly na znění protikrizového energetického plánu RePowerEU, který nejen poskytne další peníze na rozvoj potřebných investic, ale též uloží zemím překážky investic omezit. Tento týden pak vzniklo i "rychlé" nařízení Rady, které uloží zemím napříč EU zavést velmi rychlá povolovací řízení pro některé OZE či tepelná čerpadla.
A slovo rychlý zde znamená skutečně několik málo měsíců pro získání povolení k instalaci OZE či čerpadel, a to i díky principu převažujícího veřejného zájmu.
Jsem za to rád.
Rozvíjet ale musíme i "pomalejší věci“, jako je stavba interkonektorů, které zlepší bezpečnost dodávek a zajistí přístup k levnější energii ve větší části Evropy.
PS: Mimochodem, to vše se děje přesně v době, kdy francouzské EdF oznámilo, že zavážení paliva do nové jaderné elektrárny ve Flamanville (která měla být spuštěna v roce 2012) nezačne ani na konci roku 2023, ale až na počátku roku dalšího. Prodloužení stavby má tentokrát cenovku dalších 500 milionů euro navíc. Její očekávaná cena se tak z původních 3,3 miliard euro dostává na 13,2 miliard (dle údajů EdF). Francouzský auditní dvůr hovoří dokonce o ceně skoro 20 miliard euro před tímto navýšením. Jak z hlediska času, tak nákladů proto nepředstavuje takováto investice funkční reakci na současnou krizi. Může být dlouhodobou a strategickou, ale jak patrno, také vysoce riskantní možností, jak energii zajistit.
