dovolte mi, abych přednesl stanovisko k tomuto návrhu zákona za hnutí SPD. Raketově rostoucí inflace se už meziročně dotýká skoro 20 procent. Ceny základních životních potřeb rostou ještě mnohem rychlejším tempem v intervalu mezi 50 až 100 procenty meziročně. Zejména pokud jde o ceny energií, potravin a pohonných hmot.

Razantně se zvyšují náklady na bydlení. Hypoteční úvěry na koupi nemovitostí jsou dostupné už pouze pro osoby s příjmy nad 80 tisíc korun měsíčně. Roste počet exekucí, včetně exekucí seniorů. Čím dál více pracujících lidí se propadá pod hranici chudoby. V lékárnách naprosto chybí základní léky, zejména léky pro děti. Statisíce občanů nemají svého zubního lékaře.

Teď jsem čekal, že mě paní předsedající okřikne, že se mám držet tématu, ale já se držím tématu, protože je evidentní, že situace je týden od týdne horší. A my začínáme projednávat v Poslanecké sněmovně místo těchto základních věcí a tohoto servisu našim občanům České republiky zákon o České televizi. Co dělá vlastně v této situaci vláda?

Novináři se nás ptají, proč tady načítáme nějakou dobu svoje návrhy na zákony, které by snížily ceny zemědělských komodit, potravin, pohonných hmot, bydlení a dalších věcí. No, protože máme pocit, že to je problém a že nám ti lidé píší, že to je problém a že s tím máme něco dělat. Ale tady ve Sněmovně vládním receptem na všechny tyto věci a vládní prioritou, kterou se zde ve Sněmovně pětikoaliční vláda snaží předřazovat a co nejrychleji protlačit legislativním procesem, je novela zákona o České televizi a Českém rozhlase. Tato novela zákona mění pravidla hry pro volbu rad dohlížejících na činnost těchto médií veřejné služby.

Ptáte se určitě proč, proč je tak důležité změnit zákon o České televizi a Českém rozhlase zrovna v době, kdy nás trápí to, co jsem tady vyjmenoval a lidé se stěžují, že je pro ně život v České republice čím dál horší a horší. Jestli něco vypovídá o prioritách a charakteru této vlády, pak je to právě tato nulová empatie k problémům občanů a absolutní snaha o ovládnutí veřejného prostoru od státní správy po média veřejné služby.

Protože vládu příliš nezajímají občané, znehodnocování jejich úspor, nedostupnost bydlení, ekonomické problémy země, rostoucí zadlužení státu a podobné detaily, přichází se super důležitým a super urgentním - samozřejmě to všechno, v uvozovkách - návrhem na totální překopání pravidel volby do mediálních rad. Ano, pro vládu a vládní koalici je to skutečně naléhavá priorita. Markantněji klesá důvěra ve veřejnosti, minimálně dvě, ale spíše tři, vládní strany by se v případě dalších voleb do Sněmovny už totiž vůbec nedostaly a prognóza vývoje pro ně není dobrá, naopak.

Co jim tedy zbývá, než se pokusit urychleně doovládnout veřejnoprávní média, jejichž důvěra ve veřejnosti mimochodem též strmě klesá. Nemluvě o vážných problémech v redakci zpravodajství a publicistiky, kde na sebe vedoucí redaktoři vzájemně podávají stížnosti a nešetří závažnými obvinění. Skutečnost, že pětikoalice ovládá zpravodajství a publicistiku veřejnoprávních médií, je její poslední zbraň v politickém boji a poslední teoretickou nadějí, že v příštích sněmovních volbách nezažije zasloužený výprask. Proto se snaží si tuto výhodu pojistit a prodloužit o další léta i za cenu toho, že na sílu změní pravidla hry v jejím průběhu a ocitne se už poněkolikáté za svoji krátkou, ale pro naši zemi nesmírně škodlivou, historii za hranou Ústavy.

V této souvislosti si musíme připomenout nedávný exces, veřejnou volbu části Rady České televize zde ve Sněmovně. Špičky vládních stran tímto způsobem bezprecedentně zatlačily na vlastní poslance, aby zvolili předem vybrané loajální vládní radní. Pošlapali přitom jeden ze základních pilířů svobodných a demokratických režimů, svobodu volby, která je plně zajištěna pouze tehdy, probíhá-li tajným způsobem, kdy každý volitel - a je lhostejné, zda je to občan nebo poslanec - hlasuje tajně dle svého svědomí, bez jakéhokoliv vnějšího nátlaku, prostě sám a za plentou.

Mimochodem totéž ve velkém plánuje vládní pětikoalice i pro volby do Sněmovny a pro volby prezidenta republiky tím, že chce protlačit novelu volební legislativy, která by do českého právního řádu zavedla takzvané korespondenční hlasování, které tajnost a svobodu volby znemožňuje a navíc dává obrovský prostor pro nejrůznější volební podvody a manipulace a znevěrohodňuje volby jako takové a důvěru občanů v jejich výsledky.

Ale vraťme se ještě k té volbě, která proběhla tady ve Sněmovně. Možná, že kdyby byli zvoleni radní tajnou volbou a všichni vládní poslanci hodili v této tajné volbě hlas těm pravým správným radním, tak by tato novela na stole ani nebyla. Ale tím, že ani vlastní poslanci pětikoalice nechtěli volit tyto radní a nebyli by zvoleni, tak muselo dojít k té volbě aklamací, to znamená, že se tady zvedaly ruce. Pětikoalice tak pochopila, že ve Sněmovně během tohoto volebního období v následujících čtyřech letech nemá šanci zvolit další loajální radní do rad České televize a Českého rozhlasu. Proto tady projednáváme v legislativním procesu tuto volbu nových rad do České televize a Českého rozhlasu.

Co se tam tedy změní, co jsou ty hlavní věci, které se změní? Nejdůležitější je, že část radních České televize a Českého rozhlasu bude volit Senát. Ano, už nebude tady žádná taková tajná volba, nebude nic, protože v Senátu pětikoalice zatím nemá opozici a v Senátu je jakákoliv volba senátorů jistá. Takže veškerá ta v uvozovkách "šlamastyka", kterou tady pětikoalice prošla při volbě radních, se už nebude konat. To za prvé.

Za druhé, touto novelou zvyšuje počet radních pětikoalice z 15 na 18. To znamená, že si okamžitě po schválení tohoto návrhu zákona zvolí svou většinu v Radě České televize a Českého rozhlasu. Oni tedy nechtějí ani čekat, až některým těm radním skončí mandát a až odejdou a budou se volit noví, ale okamžitě raději zvednou z patnácti na osmnáct, aby měli jistotu, že v této radě mají většinu. To znamená to je druhá věc, která je součástí této novely.

No a podle mě ta nejhorší část novely tohoto zákona je, že tyto radní budou moci navrhovat jenom neziskové organizace, které jsou starší deseti let, to znamená ty pravé, vyzkoušené, ale neziskové organizace například s politickým programem, u kterých nevíme, kdo je financuje. Hnutí SPD už tady v minulém období několikrát navrhovalo, aby neziskové organizace měly transparentní účet, abychom věděli, kdo je financuje, kdo vlastně chce ten politický vliv v České republice, kdo chce ovládat politické vědomí, společenské vědomí v České republice. Ale bylo to zamítnuto. Takže nám budou navrhovat, českým občanům budou navrhovat radní do veřejnoprávní televize a rozhlasu organizace, u kterých vůbec nevíme, odkud berou finanční prostředky na svoje fungování a kdo je tedy ovládá, což je neuvěřitelný paradox doby. Neuvěřitelný paradox doby a já si myslím, že to snad ani není možné, to prostě je protičeské, to, co tady pětikoalice chce schvalovat. To znamená, že de facto nám i jiné země přes neziskové organizace mohou navrhovat radní do veřejnoprávní televize a veřejnoprávního rozhlasu. To je prostě neskutečná katastrofa pro Českou republiku.

Předložený vládní návrh je naprosto účelovým materiálem, ze kterého jako pověstná sláma z bot čouhá bezbřehá a špatně skrývaná touha úplně dobýt a ovládat obě velká veřejnoprávní média, a to i za cenu pošlapání práv veřejnosti, například sdružovacího práva, které je i právem ústavním a které by mělo být univerzální. Toto právo nám říká, že občané se mohou volně sdružovat do různých spolků, organizací, nejen do politických stran, a nejrůznějšími způsoby pak ovlivňovat veřejný život a podílet se na něm, pokud dodržují Ústavu a zákony, a mají přitom mít naprosto rovnocenné podmínky pro uplatňování tohoto sdružovacího práva. A vláda tady najednou přichází s omezením, že kandidáty do veřejnoprávních mediálních rad budou moci napříště navrhovat pouze organizace, právnické osoby, které existují minimálně deset let. Co to má znamenat? Proč? Občané a spolky, například různé sociální dobročinné organizace, ale i sportovní svazy nebo vysoké školy, které existují třeba osm devět let a mají za sebou úctyhodnou práci, jsou snad méněcenné? To je něco hrozného. Takto si vláda "váží" slušných a aktivních občanů. Čím se vlastně diskriminovaly ty organizace, které tady fungují osm devět let?Co udělaly? Proč mají jiná práva než organizace, které tady fungují deset a více let? To prostě nevím a nedokážu to pochopit. Ale senátor, který bude ve funkci třeba měsíc a kterého volilo například 5 % oprávněných voličů v jeho volebním obvodě, ten televizní a rozhlasové radní volit může a je to jednoduché, protože v Senátu pětikoalice nemá opozici, a proto je jasné, že ta volba projde. To je rovnost občanů před zákonem v podání vládní koalice.

Vraťme se ale ještě k té druhé věci, a to je korespondenční hlasování. To tady skloňujeme každou chvíli a já se k tomu musím vrátit, protože zde opravdu narážíme na Ústavu, na oklešťování demokracie, ústavních práv a podobně. Vládní koalice připravuje změnu zákona o jednacím řádu. Připravuje ji proto, že si moc dovolujeme, že si dovolujeme jednou za čas obstruovat, že si dovolujeme tady diskutovat. Koneckonců všichni víme, paní předsedkyně Markéta Pekarová Adamová říká - a já to říkám všude - že opozice má sedět v rohu a šoupat nohama. Ale to my prostě nebudeme a chceme diskutovat. Jsou témata, která já jsem tady jmenoval na začátku a která nám píší lidi a která musíme jako opozice zvednout, to je naše opoziční povinnost. Takže jsou prostě věci, které musíme říct a je jedno, jestli to trvá dvě minuty nebo pět minut nebo hodinu. To prostě tak je.

Tak vraťme se k tomu návrhu o jednacím řádu. Takže pravděpodobně dojde k tomu, že budou velmi zkrácena přednostní práva, velmi zkrácena. Že bude velmi zkrácena možnost hovořit u obyčejných, normálních poslanců, kteří nemají ta přednostní práva. To znamená všechny tyto věci se budou zkracovat. A samozřejmě, co je velmi důležité, tak se zkrátí i možnost přednášení nových programových bodů. Takže když je budete chtít pořádně zdůvodnit, nebudete mít možnost, protože se to bude také zkracovat. Víte, proč chystá pětikoalice návrh novely jednacího řádu v tomto smyslu? Aby mohli protlačit korespondenční hlasování. Nic jiného v tom není, nic jiného v tom není, jinak by nás nechali řečnit, ale protože potřebují korespondenční hlasování, které, jak už jsem říkal, zavdává mnoho pochybností o tom, že je správné, že je ústavní dokonce, protože volba má být podle Ústavy tajná a korespondenční hlasování není tajné, musí být kontrolovatelné a pokud není kontrolovatelné, tak nemá význam, protože může hlasovat, kdo chce, ani nemusí být občan České republiky. Takže volba je buď tajná nebo kontrolovatelná. A my říkáme, že chceme, aby volby byly fér, aby byly tajné, aby mělo smysl k nim chodit. Já tady upozorním pětikoalici na jednu věc. Pokud to uděláte s korespondenčním hlasováním, tak už nejde o opozici, ale lidé, lidé v této zemi, pokud zjistí, že půjdou k volbám a nemají možnost něco změnit, nemají možnost změnit vládu, tak jak se to dělalo třicet let zpátky, demokratickým způsobem, tak prostě sáhnou k daleko tvrdším a razantnějším věcem, tak jak se to stalo v Americe u volby Trumpa. A to já bych si nepřál a já doufám, že se to v České republice nikdy nestane. Jenom chci na to upozornit pětikoalici, že pokud lidé pochopí, že demokratickým způsobem nelze změnit vládu, sáhnou k jiným prostředkům a samozřejmě, že může dojít i k jakési destrukci demokratického systému, což by byla katastrofa. Tak vás prosím, abyste to ještě jednou zvážili. Tak to byla malá vsuvka k tomu, co tady pětikoalice chystá.

Mluvili jsme o tom, že může ale volit senátor, který je ve funkci měsíc, kterého volilo třeba jenom 5% oprávněných voličů v obvodě. Tak je zcela evidentní, jaké organizace budou hrát při navrhování členů mediálních rad v tomto novém vládním pojetí prim. Půjde například o ty, které tady jsou už deset let, to znamená půjde o ty organizace, které jsou názorově prověřené, správně liberálně demokratické, delší dobu existující, tak zvané neziskové organizace s politickou agendou, o organizace s neprůhlednou agendou a financováním - o tom jsem tady hovořil - velmi často s napojením na nejrůznější zahraniční vlivové subjekty. Čí zájmy budou hájit jejich nominanti v mediálních radách, se ptám, pane ministře, asi? O tom se můžeme dlouze dohadovat, ale je docela evidentní, že to nebudou zájmy občanů koncesionářů financujících provoz České televize a Českého rozhlasu. Budou to samozřejmě politické zájmy. A v této souvislosti si připomeňme, že v politickém a mediálním zázemí stran vládní pětikoalice již také poměrně dlouho panuje myšlenka - v minulosti ji propagovala například současná senátorka a pražská zastupitelka za koalici Spolu paní Hana Marvanová - a to, aby mediální rady veřejnoprávní televize a rozhlasu v budoucnosti volili už pouze vybrané, tak zvané zájmové organizace, nikoli volení zástupci lidu a skuteční reprezentanti veřejnosti - poslanci.

Rovnou volit, nikoli pouze nominovat a navrhovat. Takže se jednou můžeme dočkat toho, že ty neziskovky, které nemají ani transparentní účty, zastupují, zastupující kdoví koho, nám budou volit tady ty rady rozhlasu a televize.

Říkají tomu německý model veřejnoprávních médií a přístup k volbám těchto radních by tak napříště měly pouze některé ty politicky správné a názorově správné a předvybrané společenské neziskové organizace. Zkrátka další velmi pečlivá selekce, jen aby bylo dosaženo zamýšlených cílů, ovládnout politickou část vysílání veřejnoprávních médií zcela v duchu hesla, které měli na transparentech takzvaní televizní spacákoví revolucionáři, redaktoři a s nimi spřažení politici z let 2000 a 2001, kdy si neoprávněně přivlastnili televizní vysílání a dodnes jej považují za své. Tehdy měli na svých praporech mimo jiné i nápis Česká televize je naše. Kdyby současná vláda nebyla pokrytecká, může si transparent se stejným nápisem roztáhnout i zde ve sněmovně, ve vládních lavicích nebo tady v lavicích Fialovy vlády.

Ale Českou televizi a Český rozhlas v plném rozsahu financují všichni občané České republiky, ať už mají momentálně jakékoliv politické názory. Takže tyto instituce patří jim. A jen oni a jejich volení zástupci v hlavních českých volbách, což jsou jednoznačně volby do Poslanecké sněmovny, které jediné mohou dát skrze poměrný volební systém objektivní obraz o rozložení politických preferencí všech občanů, mají právo tato veřejnoprávní média kontrolovat a svrchovaně o nich rozhodovat, nikoliv party nevolených politických aktivistů politicky prověřených nebo jednobarevné pětikoaliční mediální rady.

Cítíte z toho jako já, že se nám může do budoucna zmenšovat ten demokratický prostor pro fungování veřejnoprávních médií? A já tady prostě stojím proto, že tomu chceme zabránit, že chceme, aby Česká televize byla všech občanů České republiky a aby samozřejmě se tam dostaly všechny názorové proudy. A jak jsem tady řekl, tak Poslanecká sněmovna, ta, která volila tyto mediální rady doteď, do tohoto návrhu zákona, který tady teď, tady teď probíráme, je právně volená poměrným volebním systémem, to znamená, že se do Poslanecké sněmovny dostanou všechny názorové politické proudy, které mají víc než 5 % voličů.

Navrhovatelé této novely zcela nepřesně a velmi zavádějícím způsobem argumentují hlavně tím, že prý pouze Parlament jako celek, tedy obě jeho komory dohromady jsou tím pravým reprezentantem veřejnosti. Samozřejmě ta důvodová zpráva k této novele zákona pojednává o tom, proč je důležité přesunout část té volby do Senátu. A zdůvodňuje, proč je potřeba přesunout část té volby těchto rad do Senátu. Ale už zapomínají dodat, že míra reprezentativnosti obou našich parlamentních komor je naprosto rozdílná, respektive, že skutečným reprezentantem veřejnosti a jejich politických názorů s tím, jak jsem to tady vysvětlil, protože je volená poměrným volebním systémem, je Poslanecká sněmovna. Z tohoto prostého důvodu, že je volena poměrným volebním systémem, což je jediný typ volebního systému, který produkuje tak zvané reprezentativní zastoupení, tedy systému, který zajišťuje zastoupení všech relevantních politických a názorových společenských proudů v příslušném voleném sboru.

Já tady mám ještě samozřejmě několik stránek o tom, jak je volen Senát, proč bychom tyto věci neměli nechat volit Senát, kdo, jak jsou voleni senátoři, kolik procent mají ve druhém kole, kolik procent občanů chodí nebo spíš nechodí k druhém kolu senátorských voleb. Takže, ale já, já to tady recitovat nebudu z toho důvodu, že asi všichni víme, jak to v senátu chodí a není to třeba. Jenom chci upozornit pětikoalici, že Senát tak, jak v minulosti třeba byl většinově obsazen, obsazen senátory sociální demokracie, možná si to pamatujete, není to tak dlouho, v této době je, je většinově obsazen koalicí SPOLU a Starosty, tak prostě za deset let může být většinově obsazen úplně jinými politickými stranami. A to samozřejmě bude znamenat, že bude mít na vliv těchto mediálních rad vliv úplně někdo jiný. Ale já chápu pětikoalici, jde o to teď, hned a teď potřebujeme každý den dobrý, každý měsíc dobrý, každý rok dobrý a potřebujeme prodloužit svůj politický vliv v těchto organizacích na co nejdelší dobu.

Vláda v důvodové zprávě k návrhu zákona mimo jiné uvádí: Principem navrhované právní úpravy je dosáhnout ve vztahu k volbě a odvolávání členů rad veřejnoprávních médií zapojení obou komor Parlamentu, jejichž členové jsou voleni odlišnými systémy a ve svém celku tak představují komplexní reprezentaci občanů České republiky. To je opět projev naprosté neznalosti základních politických pojmů. Vládní tvrzení totiž navozuje dojem, že zde jsou nějaké dvě oddělené skupiny občanů, z nichž jedna volí pouze Poslaneckou sněmovnu a ta druhá volí pouze Senát a dosud tedy nemá ten správný a reprezentativní vliv na volbu mediálních rad. Ale vždyť to je přece naprostý útěk od reality. Do Sněmovny i do Senátu přece mohou volit a také volí jedni a ti samí občané, ti, kteří disponují volebním právem, a to je asi osm a půl milionů Čechů. A dlouhodobě se mnohem více z nich účastní voleb do Poslanecké sněmovny, která je tak díky tomu a díky poměrnému volebnímu systému, jak jsem doložil a zdůvodnil, jednoznačným, jasným a silným reprezentantem veřejnosti a všech v ní zastoupených relevantních politických názorů a proudů. A proto úplně stačí, když volí členy rad veřejnoprávních médií Sněmovna.

Když přiznáme toto právo i Senátu, nejde o žádné završení komplexnosti reprezentace občanů, jak tvrdí vláda, ale naopak o oslabení této reprezentace a principu spravedlnosti, protože Senát je volen velmi malou částí občanů, kteří současně volí i do Poslanecké sněmovny a budou tedy zprostředkovaně o obsazení mediálních rad rozhodovat dvakrát. Navíc zkresleně kvůli popsaným deformačním účinkům dvoukolového většinového systému. Předkladatelé návrhu zákona tedy matou poslance i veřejnost, neznají základní termíny a pojmy, popřípadě jejich význam vykládají v rozporu se skutečností. Už to by mělo být dostatečným důvodem pro smetení tohoto legislativního, ale faktického paskvilu se stolu. SPD stojí jednostranně na straně práv občanů a bude vždy tvrdě vystupovat proti usurpaci a krádeži veřejnoprávních médií jednou, navíc velmi dočasnou vládní a já věřím, že velmi dočasnou vládní garniturou.

Proto mi ještě dovolte, abych se vrátil o několik dnů zpět k tomu, jak veřejnoprávní televize organizovala prezidentskou debatu a vůbec nebudu jmenovat žádné kandidáty, aby někdo neřekl, že je to tady předvolební, předvolební věc, ale vadí mi organizace, organizace této předprezidentské debaty. Hnutí SPD zásadně protestuje proti způsobu organizace prezidentské debaty, která se uskutečnila dne 8. ledna 2023 od 20 hodin na programech veřejnoprávní České televize. Celý dvouhodinový diskuzní pořad nebyl vyvážený a značná část pořadu byla koncipovaná tak, že byli ve svých odpovědích upřednostňování pouze dva zúčastnění kandidáti s nejvyššími volebními preferencemi. Výběr těchto kandidátů byl přitom na základě volebního průzkumu společnosti Kantar TNS pro Českou televizi.

Považujeme proto způsob průběhu této debaty jako nezákonný skutek s cílem poškození všech ostatních kandidátů. Já tady nemluvím za kandidáta, kterého nominovalo hnutí SPD, ale za všechny, protože máme pocit, že se opravdu snižuje ten demokratický prostor, který všichni ostatní kandidáti v této debatě měli nebo spíš neměli. Oni přece neměli stejný prostor pro vyjádření svých programových priorit na základě otázek kladených moderátorem pouze dvěma kandidátům.

Jsme přesvědčeni, že veřejnoprávní televize v tomto případě nepostupovala objektivně, vyváženě a nezaujatě a v souladu se zákonem o provozování rozhlasového a televizního vysílání a kodexem České televize a naopak upřednostňovala pouze dva kandidáty podle svého uvážení, a to na úkor ostatních. Proto připravujeme právní kroky. Podání stížnosti na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání. A teď jsme u toho; když to bude ovládat pětikoalice, tak to ta rada samozřejmě smete ze stolu, takže o toto tady jde. O nic jiného. Pro porušení zákona ze strany veřejnoprávní televize s cílem ovlivňování výsledků prezidentských voleb ve prospěch jimi preferovaných kandidátů. Tyto právní kroky činíme z toho důvodu, aby v budoucnu - my víme, že už to nevrátíme zpět, ale musíme se ohradit, musíme mít nějaké lokty - aby v budoucnu nedocházelo ke stupňování výše popsaného a dle našeho názoru protizákonného jednání ze strany veřejnoprávní instituce, veřejnoprávní instituce, kterou Česká televize je.

Já se tímto obracím i na další kandidáty, kteří byli součástí této debaty, prezidentské debaty České televize, aby podali také stížnost. Protože se nám v budoucnu může stát, že nám podle nějakého průzkumu Česká televize vybere prezidenta.

Tak a já mám poslední věc, kterou zde dneska ještě chci říct, a to, že samozřejmě z toho důvodu, že, že jsem všechno to, co jsem tady dnes zdůvodnil a řekl, tak SPD bude hlasovat proti této novele. A ještě tady chci navrhnout paní předsedající návrh na zamítnutí ve třetím čtení této novely, abychom měli jistotu, že ten návrh na zamítnutí byl podán. Chcete ještě, abych s tím vystoupil v podrobné rozpravě a znovu to zopakoval a přihlásil se k tomu?

Dobře vystoupím s tím návrhem na zamítnutí ještě v podrobné rozpravě.

Děkuji vám všem za pozornost.