U nás se teď ukázalo, že pro skoro 4 miliony, tedy polovinu voličů (součet hlasů Babiše a Pavla) je irelevantní, co kdo dělal před listopadem 89, ale zajímá je současnost/budoucnost.

Také bychom to mohli nazvat velkým smířením s normalizací. Dochází totiž ke generační výměně a “šedesátkovou” generaci Havla (nar.1936), Klause (1941) a Zemana (1944) střídá normalizační generace Babiše (1954) a Pavla (1961). Jde o pragmatické oportunisty, kteří členství v KSČ brali jen jako vstupenku k úspěšné kariéře, na niž si založili již v 80. letech a na vrchol ji pak dokázali dotáhnout ve svobodných poměrech po roce 89 - jeden v podnikání, druhý ve státní službě. Zdá se, že podstatná část národa se s touto životní dráhou umí ztotožnit. Nejsem vůbec proti tomuto vývoji a baví mě naopak představa, jak si teď v ÚSTR, Paměti národa, Post bellum atd. asi drbou hlavu.