Ta legislativní činnost se v zásadě dá rozdělit do třech oblastí podle těch právních aktů, které se přijímají. Jednak jsou to zákony, pak jsou to nařízení vlády a vyhlášky a zde je možné učinit určité srovnání v zásadě s předchozí vládou. Zákony samozřejmě schvaluje parlament, nicméně vláda má právo zákonodárné iniciativy, je takříkajíc dominantním hráčem v tomto poli, koneckonců na to má vlastně aparát, aby její návrhy zákonů byly kvalitní. A vzhledem k tomu, že naše vláda trvá zatím jenom třináct měsíců, předchozí vláda trvala podstatně déle, tak by bylo asi nejlepší udělat to nějakým průměrným způsobem. Tak ve volebním období, v 8. volebním období roku 2017 až 2021 vláda ročně přijala 88,75 zákonů, zhruba 89. My jsme prozatím přijali nebo navrhli, připravili návrhy k zákonům v počtu 99. Je to třináct měsíců, pokud to přepočítáte na ten rok, tak je to nějakých 91. Takže opravdu je to zhruba srovnatelné. Fialova vláda má tedy o něco větší roční průměr.
Nicméně tam, kde už to vychází podstatně jinak, tak jsou to nařízení vlády, kde předchozí vláda průměrně vydávala 66 nařízení vlády ročně. A my jsme v roce 2022 vydali 104 nařízení. Takže je vidět, že i ta legislativní činnost v nařízeních byla větší. A co se týká vyhlášek, tak průměrem minulé vlády bylo 155 vyhlášek. Nejsou to samozřejmě vyhlášky vlády, ale těch jednotlivých ministerstev. A naše vláda ve statistikách má za rok 2022 178 vyhlášek. Chápu, že tohleto je statistika kvantity, což ještě nemusí vyloženě odpovídat kvalitě. Nicméně na kvalitu můžeme usuzovat podle toho, jestli jsou využívány, eventuálně jak jsou využívány ty vládní procedury, které mají v zásadě zkvalitnit právní regulaci, což je jednak využívání Legislativní rady vlády, eventuálně jejich pracovních komisí, eventuálně využívání nebo vůbec provádění hodnocení dopadů regulace, takzvané procedury RIA.
Pokud se podíváme, ještě musím uvést, že Legislativní rada vlády je vlastně poradním orgánem vlády v oblasti legislativní činnosti. Ona vznikla už na základě kompetenčního zákona z roku 1969, kdy vlastně předsedou Legislativní rady vlády má být člen vlády. V historii je to vůbec fungování vlád v polistopadové. Je to tak, že buďto je to ministr spravedlnosti předsedou Legislativní rady vlády, nebo je to někdo jiný, pak se ta jeho pozice označuje různě, jako ministr pro legislativu, ministr bez portfeje a podobně.
Každopádně se ukazuje, že je asi vhodnější, aby předsedou Legislativní rady vlády byl jiný člen vlády než zrovna ministr spravedlnosti, protože předseda Legislativní rady vlády může takříkajíc přivírat oči nad průběhem legislativního procesu a může udělovat výjimky třeba z hodnocení dopadu regulace nebo i z připomínkového řízení a rozhoduje o tom, jestli ty materiály budou projednávány velkou Legislativní radou vlády nebo eventuálně jenom nějakými komisemi, nebo zda se to obejde bez toho. Opravdu situace nás někdy nutí zejména z časových důvodů, abychom tyto výjimky udělovali. A je asi vhodnější, aby právě předsedou Legislativní rady vlády byl někdo jiný než ministr spravedlnosti, protože z dílny Ministerstva spravedlnosti přicházejí poměrně zásadní věci. Většinou jsou to vlastně novely občanského práva ať už hmotného nebo procesního nebo i trestního a tam je opravdu žádoucí, aby tyto procedury byly dlouhé a řádně prodiskutované.
Pokud se podíváme do historie na počet zasedání Legislativní rady vlády, tak v roce 2017 to bylo čtrnáct zasedání, v roce 2018 deset, v roce 2019 šestnáct, v roce 2020 také šestnáct a v roce 2021 devět. My jsme měli v roce 2021 dvacet jedna zasedání a rovněž proběhlo 94 jednání pracovních komisí Legislativní rady vlády, kterých je aktuálně devět. Mám tady sice i statistiky, co projednala jednotlivá komise, ale toho vás ušetřím. Nicméně chci zdůraznit, že klíčová legislativa, kterou vláda připravuje a která pak vlastně odchází do Parlamentu, tak je projednávána tou velkou Legislativní radou vlády a jsou to opravdu zásadní věci, ať už to byl třeba whistleblowing, stavební zákon, koneckonců veškeré změny Ústavy, pokud tedy jsou, prozatím vlastně vláda nachystala dvě změny, jedna se týká změny Ústavy ohledně vysílání vojáků, kterou jste tady měli, tuším, minulý pátek. Další změna se týká volebního zákona a je vlastně o tom, že volby do obecních zastupitelstev i do Senátu se v průběhu pořád termíny přibližují k létu, tak že by se mělo jednoznačně stanovit, že tyto volby by se měly uskutečňovat první týden v říjnu. Pak to byla celá právní úprava sankčního zákona z dílny Ministerstva zahraničí a mnohé další.
Pokud se podíváte na účast předsedů Legislativní rady vlády na zasedáních, tak já mám účast asi 95 %. Prozatím jsem byl na 21 zasedáních z 22, což je největší účast od předsedů Legislativních rad vlády, kteří byli ve funkci alespoň na deset jejich zasedání, protože když byl někdo předsedou Legislativní rady vlády pouze krátce a měl pouze tři až čtyři zasedání, tak opravdu byl na všech a pak má stoprocentní účast. Ale byli i tací předsedové, kteří třeba nikdy na Legislativní radě vlády nebyli, což se týká vlastně fungování Legislativní rady vlády, kvality spíše z legislativního pohledu, nicméně další procedura ke zkvalitnění legislativy je vůbec provádění hodnocení dopadu regulace.
Pokud se podíváme, třeba to zhodnotíme z plánu legislativních prací vlády, tak tam jsou detekovány práce ať už na návrzích zákonů nebo návrzích vyhlášek nebo nařízení vlády, kde je povinnost udělat hodnocení regulace a postupem doby lze vysledovat určitý vzestupný trend, že nutnost zpracovat RIA dřív byla třeba kolem 40 % a dnes se posouváme někam mezi 50 a 60 %.
V rámci vyhodnocování dopadů regulace se v současné době pokoušíme dotáhnout proces ex post hodnocení dopadů regulace, kdy tento záměr začala již předchozí vláda, to se tedy úplně nepodařilo dotáhnout do konce. Aktuálně ten materiál je trochu revidovaný. V tomto úsilí jsme tedy v zásadě nepolevili a aktuálně je ten materiál vlastně v připomínkovém řízení, kde se dohaduje, jak bude ex post hodnocení dopadů regulace probíhat. V zásadě jsou to otázky o tom, jestli by se to mělo dělat jako u každého tisku, což se zdá úplně nerealizovatelné, tak spíš u nějakých důležitých zákonů, nebo ani ne zákonů, spíš oblastí regulace jako takových, ať už jsou regulovány jedním zákonem nebo více zákony.
V tomto ohledu bych ještě zmínil, že vlastně vzniklo na Úřadu vlády oddělení legislativních analýz, které by mělo přispět vlastně nebo napomoci k řádnému procesu hodnocení regulace. Měl by to být jakýsi servisní orgán i pro ministerstva, zejména pro ty pracovníky, kteří se hodnocením dopadů nějakým způsobem věnují, aby opravdu regulace byla založena na datech, aby se z toho procesu hodnocení regulace nestal nějaký strašák a vlastně se nedělala až tak trošku zbytečně v momentě, kdy ta regulace je napsána, ale aby v podstatě předcházela vůbec vyhotovování právních předpisů a úvahám, kam se ta regulace vlastně povede. Toto oddělení, teď vzniklo devět nových míst, ale nejsou to nová místa, vlastně tato nová místa vznikla takříkajíc dohodou s jednotlivými ministerstvy, že oni se uskromnili o jedno místo a to se potom přesunulo na Úřad vlády, kde by z toho mělo vzniknout, nebo už vlastně vzniklo toto oddělení legislativních analýz, které aktuálně spolupracuje s některými ministerstvy jednak na regulaci krátkodobých pronájmů AIRBNB, na věcném záměru zákona a podpoře cestovního ruchu, návrhu zákona o podpoře bydlení, o kterém mluvil třeba pan ministr Bartoš a koneckonců i na revizi krizové legislativy.
Dále se vlastně toto oddělení věnuje i detekování a přesvědčování ministerstev v té oblasti, kterou jsme nazvali antibyrokratické balíčky, kdy jsme schválili prozatím první balíček, kde bylo detekováno několik oblastí, z nichž už ministerstva některé ty věci splnila. Mluvil tady o tom i ministr zdravotnictví Vlastimil Válek, co se týkalo zrušení lékařských prohlídek u nerizikových profesí. Další část toho antibyrokratického balíčku v zásadě zpracovává Ministerstvo financí ohledně novely zákony o účetnictví. Jde třeba o to zrušení povinného účtování a danění v korunách.
Nedílnou součástí legislativní činnosti je adaptace práva Evropské unie, která v zásadě je realizována dvěma základními nástroji. Jednak jsou to směrnice, které se opravdu musí do právního řádu vtělit tím, že se celá ta regulace udělá na národní úrovni, nebo jsou to nařízení, kde sice existuje právní text, který je přímo aplikovatelný a pak národní státy ho mají pouze realizovat, nicméně praxe je poměrně složitější a opravdu přímá aplikovatelnost nařízení je poslední dobou trošku problematičtější, protože ze strany těch textů nařízení se objevují obraty jako členské státy zavedou, členské státy stanoví a podobně, takže stejně musíte v legislativní oblasti přijmout nějakou právní regulaci a samo se to nezařídí.
Jako příklad toho může sloužit, minulý pátek jste tady měli zákon o teroristickém obsahu, který vlastně je doplňkový zákonný protikus k tomu, aby to nařízení o teroristickém obsahu vlastně vůbec fungovalo, že většinou musíte i díky vlastně ústavním předpisům národních států, které říkají, že státní moc je možno vykonávat jenom na základě zákona, čímž se vlastně myslí kompetence nějakých orgánů, takže když nařízení stanoví, že ten stát má něco udělat, tak vy musíte vydat zákon, kde řeknete, který ten orgán to bude dělat a zpravidla v nařízeních jsou ještě úkoly členským státům, že musí stanovit nějaké sankce, které jsou odrazující, tak pak musíte rozparcelovat jednotlivé povinnosti, které tam jsou a přičlenit k tomu nějakou sankci.
Což jsou vlastně nařízení, kdy Evropská komise, pokud potom vede nějaké řízení s členským státem, tak je to takzvané věcné řízení, že vlastně to nařízení nějakým způsobem, ta jeho realizace v tom členském státu, úplně nefunguje. Těch řízení se vede několik. Nicméně tato řízení z hlediska, pokud primárně nejsou tak nebezpečná, jelikož na začátku je vlastně spor o to právo, jak to vlastně v tom členském státu funguje. A pokud rozsudek toho soudního dvora, kam se ta věc může dostat, potom ten rozsudek je v zásadě deklaratorní a říká, že je teda v tom členském státu něco špatně a pak to musíte opravit. A teprve, když to neopravíte, tak dostanete pokutu. Nicméně komise už se dala slyšet v tom, že už bude poměrně přísnější a bude poměrně hbitější. My zas na to reagujeme tím způsobem, že u těch nařízení je problém, že vlastně není žádná transpoziční lhůta. Ono najednou začne platit a vy už na to máte být nachystáni, což by ta komise také měla prostě zohledňovat při přípravě té regulace. Takže to jsou takové jako polemiky s Evropskou komisí.
Nicméně to, co je podstatně náročnější nebo z hlediska fiskálního možná i nebezpečnější, tak to je problém přijímání evropských směrnic, kdy tam ta řízení o tom, že jsme je nepřijmuli, tzv. nenotifikační řízení, že nemáme přijaty, vlastně notifikovány, oznámeny do toho systému Evropské komise, tak může znamenat, že tu pokutu v zásadě dostanete mnohem rychleji, kde ta komise u soudu neprokazuje to, že vy máte něco uděláno špatně, ale vlastně to prokazování je, že jste to nenotifikovali. A vy jste to nenotifikovali, protože to nemáte vůbec.
Tam ty pokuty jsou poměrně citelné, když jsme přebírali vládu, tak jsme vlastně zjistili, že ten stav byl, že nebylo řádně notifikováno, ale vlastně přijato do našeho právního řádu, 36 směrnic. Dneska se to teda výrazně zlepšilo. Aktuálně jsme na nějakých 15 směrnicích, kde samozřejmě ono to nabíhá, ale něco se ubírá. Tím tiskem nebo tím návrhem zákona nebo tou směrnicí, která je teď vlastně v největším skluzu, tak je aktuálně whistleblowing.
Pak bych chtěl ještě krátce zmínit, že v legislativní činnosti to není všechno, co jsem tady uváděl. Vláda někdy vstupuje i do řízení u Ústavního soudu, kdy soud vystupuje jako negativní zákonodárce a může některé, ať už zákonné nebo podzákonné, předpisy zrušit. Je to právo vlády do těchto řízení vstoupit. Za dobu existence naší vlády to bylo devět řízení. Ta řízení jsou vyvolána většinou buďto 41 poslancem nebo 17 senátory; eventuálně soud, když rozhoduje nějaký případ a zjistí, že musí použít právní předpis, který není ústavně konformní, tak může vyvolat toto řízení, a pak se tam vláda může přihlásit.
Vlastně z těch devíti řízení možná pro vás bude asi jako nejzajímavější, že jedno řízení bylo vyvoláno i současnými poslanci opozičními, a bylo to v zásadě řízení, které se týkalo novely pandemického zákona. Byl to vlastně první střet koalice a současné opozice u Ústavního soudu, kdy - možná si pamatujete tu rozjitřenou atmosféru - kdy vládě bylo spíláno, že zavádí covidovou totalitu a podobně. Nicméně Ústavní soud řekl, že to tomu tak není a tento návrh odmítl.
Takže to je ve stručnosti to, co bylo uděláno v legislativní činnosti a opravdu toho nebylo málo. Děkuju za pozornost. (Potlesk zprava.)
