Stejně tak ta informace, která tady zaznívá, a já jsem nepopřel, že padla jakási věta od kolegyně Vildumetzové, která ale byla jenom v rámci jednoho dlouhého projevu, tak zase to v žádném případě nebyl nějaký výpadek nebo něco, co by signalizoval tu situaci. Vzpomeňme si, kdo chodí na zdravotní výbor, informovat o tom, jaké jsou léky, jaké jsou výpadky. Koho koneckonců v minulém volebním období poslanci opozice, ale i koalice - a mohl bych některé jmenovat, vy to víte- koneckonců kritizovali, že ty informace nejsou dostatečně přesné a tak dále. Je to ředitelka SÚKLu, je to paní doktorka Storová, to koneckonců všichni víme, a SÚKL je špičkový orgán, má přes 500 zaměstnanců. Paní ředitelka vyhrála, když vedl Ministerstvo zdravotnictví - tehdy odvolali ředitele SÚKLu a pan ministr Vojtěch vybral ve výběrovém řízení paní ředitelku Storovou. A já jsem neměl důvod pochybovat, a nemám důvod pochybovat, že je to špičková odbornice, když ji vybral můj předchůdce. No, a přesto tento orgán, který má navíc informace ze všech zemí Evropské unie, má je od ostatních SÚKLů, má 500 - já nevím - 80 zaměstnanců a vede ho tedy odbornice, která vyhrála konkurzní řízení, státní úřednice, tak přesto tento orgán ještě v půlce nebo začátkem, v první polovině listopadu informoval, nejenom mě, ale i veřejnost - absolutně nic se neděje. Informoval nás takhle na zdravotním výboru, Až když jsem zjistil, že ty informace jsou, řekněme, lehce optimistické - a zjistil jsem to od lékárníků. ano, zjistil jsem to od veřejnosti, od vás, tak jsem okamžitě konal. Okamžitě jsem konal a během týdne se podařilo zajistit - během týdne se podařilo zajistit 340 tisíc kusů Nurofenu.
Ty zásoby - a teď hájím SÚKL a hájím všechny ty, kteří, řekněme, v té organizaci mohli mít lepší predikce - tady se stala situace, že se dovezlo opravdu obrovské množství těch léků, relativně velké množství ve srovnání s před covidovými roky i velké množství ve srovnání s covidovými roky, o tom se vůbec nemusím bavit. Ono pak po těch covidových rocích tady nebyly zásoby, ale to zase není kritika, je to definování toho stavu, a přesto ta spotřeba byla pak daleko vyšší. Tím vysvětlením není jenom ta nemocnost, tím vysvětlením je určitě i to, že byla jakási panika, ale jsem rád, že ta situace se zvládá, že se zvládá dobře. My jsme dovezli - ano - 10 000 balení penicilinu pro 1 týden, pro 1 týden, ta týdenní spotřeba je menší než 10 000 balení. My vycházíme opravdu z tvrdých dat a z tvrdých statistik, a to, že v některých zemích v určitou dobu ten lék je a v jiných není, to je naprosto logické a samozřejmé. Prostě proto, že ty výpadky nastaly v určitou dobu, a pokud ta země měla vyrobenou šarži, to balení v tom jazyce pro svoji zemi, kterou si tedy jejich distributoři objednali předtím, než začaly výpadky, no tak prostě dostala celé množství těch balení. Pokud ta země tu dodávku měla mít vyrobenu v té chvíli, kdy výpadky začaly nastávat, kdy postupně se začal hroutit trh, tak samozřejmě měla v té chvíli problém.
Musíme si říct, že máme českou firmu Zentiva, ona není česká,, ale vnímá ji naše veřejnost jako českou firmu. Česká firma Zentiva vyrábí sirup pro děti na léčení, řekněme, na řešení teplot nebo nachlazení, který je variantou - mohl by být variantou toho Nurofenu, těch výrobků, které jsou variantou Nurofenu, je daleko víc. Ale tento sirup není na českém trhu. No proč? Protože Zentiva ho nemá zájem registrovat na českém trhu. Já neznám ty důvody a budu se o tom bavit s vedením té firmy, proč nechce registrovat tento sirup na českém trhu. Odpověď zní, že dominantní postavení na českém trhu má právě výrobce Nurofenu a jim se nechce na ten trh pronikat.
Těch vysvětlení je celá řada, těch důvodů je celá řad. A pokud se budeme bavit bez emocí, a opravdu by to byla debata o tom - a tady vaším prostřednictvím, já jsem velmi sledoval debatu o vysokých školách a chtěl bych poděkovat za velmi korektní debatu ve smyslu problémky filozofických fakult. Já jsem se o tom bavil s Martinem Barešem, s děkanem s rektorem Masarykovy univerzity, s člověkem, kterého si osobně extrémně vážím, stejně tak se o tom budu bavit s paní rektorkou Karlovy univerzity, čistě jenom z těch důvodů, že i lékařské fakulty jsou součástí toho systému. Tak tady je to odborný problém a jsem rád, že ta debata je odborná, že se tady snažíme najít nějaké řešení a všichni si uvědomujeme, že to řešení není vůbec jednoduché, že je komplikované. A je jedno, který ministr má zrovna v té chvíli tu problematiku na starosti, protože tady je potřeba řešit to komplexně. A pan ministr školství to velmi správně definoval. A - vaším prostřednictvím - pan poslanec Rais velmi dobře diskutoval a moc se mně to líbilo.
Tak já si myslím, že pokud se oprostíme od těch emocí spojených s odvoláváním vlády - a z logiky věci, když my jsme odvolávali předchozí vládu, také i tady samozřejmě ty emoce byly, tak opravdu Česká republika udělala pro zajištění trhu, a není to jenom kvůli tomu, že jsem ministr, to já bych to takhle - ale to kvůli tomu, že mám to štěstí, že se nám podařilo v loňském roce připravit legislativu, která mně umožňuje něco naprosto unikátního, v podstatě koupit jakýkoliv lék. Dovézt ho do České republiky, stanovit mu v naprosto extrémně krátké době úhradu. A ten lék mít na trhu, ten zákon kdybych neměl, tak jak ho nemají moji kolegové, tak bych nic nenadělal.
No a poslední věc, o které bych se chtěl stručně zmínit, jsou ty pohotovosti. Ano, tady je potřeba říct, že téma zdvihl pan hejtman Kuba, já jsem za to velmi rád, ale ze zákona ten zákon všichni známe, a z prováděcích vyhlášek, a také je všichni známe, prostě odpovědnost za pohotovosti mají kraje. A teď já neříkám, že ten zákon je dobře napsaný, neříkám, že ten zákon kvalitní, ale ten zákon vyžaduje konsenzuální přístup jednotlivých asociací, tedy praktických lékařů pro dospělé praktických lékařů pro děti a samozřejmě praktických specialistů a krajů, a my musíme hledat řešení a definici problémů, jaký je rozdíl mezi urgentním příjmem a pohotovostí, a to je odborné téma, které spolu diskutujeme a asi se shodneme napříč všemi politickými stranami. Ti, kteří se tou problematikou zajímají, musíme hledat způsob, vybalancovat tu představu, že by každý lékař, který je praktik, který tedy není v nemocnici, měl nějakým způsobem zajišťovat pohotovost, a přitom si uvědomit, že nám stárne ta populace lékařů a my nemůžeme chtít po lékaři v seniorním věku, kdy prostě jsme rádi, že se stará o registrované pacienty, aby ještě sloužil ty pohotovosti. Navíc musíme hledat i ten problém, že lékař, pokud tu pohotovost slouží v nemocnici, měl by být smluvním, měl by být zaměstnancem té nemocnice. A sloužit pohotovost před 30 lety, kdy nebyla digitalizace, elektronizace zdravotnictví, kde stačila tužka, papír a chorobopis? Dneska, kdy ten lékař musí umět pracovat s informačním systémem té nemocnice, musí se umět dostat do paxu, což je něco, co trvá, na což se musí zaškolit, musí mít svoji identifikátory, musí mít svůj kód, musí mít kartičku, kterou se přihlašuje, a přitom tu pohotovost by měl, nebo službu by měl mít třeba jednou za měsíc, jednou za 2 měsíce, to není tak úplně jednoduché.
To znamená, tento zákon se bude muset nějakým způsobem změnit, ale musí se změnit tak, aby byl spravedlivý ke všem těm, kterých se to týká, a má mít jeden jediný cíl. Ten cíl je strašně jednoduchý, zajistit dostupnou urgentní péči a zajistit dostupnou pohotovost pro děti a dospělé v České republice, tak jak to dneska reflektuje ta situace, a tak, abychom zohlednili to, že medicína se zásadním způsobem od toho roku, co ten zákon platí změnila, že je digitální, že je tam telemedicína.
No, a poslední věc, co bych stručně okomentoval, to jsou nadstandardy.
Já jsem nikdy - a vláda nikdy neřekla, že chce zavést nadstandardy. Na programové konferenci naší strany jsem vysvětloval, proč je nesmysl se dneska bavit o nadstandardech. A já jsem myslím rád, že to lehce - vaším prostřednictvím - v tom, co říkal kolega Mašek, zaznělo.
Je to tak, že my máme klinické doporučené postupy. Ty spustil můj předchůdce, předpředchůdce (?), teď si nebudu dělat "srandu" a nebudu počítat těch 5 ministrů v tom jednom roce, ale bavím se o normálních standardních ministrech, tzn. že to bylo spuštěné v době pana ministra Němečka a podílí se na tom paní profesorka Adámková, podílela se na tom ..... (?), myslím, že i pan profesor Špičák byl do toho vtažen, pan profesor Vyzula v tom byl vtažen a řada dalších kolegů, kteří jsou v této Poslanecké sněmovně i mimo ni. Nebyli tam vtaženi jako politici, byli tam vtaženi jako odborníci ve svých oborech. Já jsem se třeba podílel na klinickém doporučeném postupu pro kolorektální karcinom a karcinom rekta a některých dalších, ne jako poslanec, ale jako člen výboru Společnosti gastrointestinální onkologie jako vědecký sekretář té společnosti.
A tyto klinické postupy právě mají ne definovat co je standard a co je nadstandard, ale definovat to, co je nepodkročitelná kvalita péče. Já jsem naprosto nadšený z toho, že se na tom shodli nejen všichni lékaři odborné společnosti, ale že se na tom především shodli ti lékaři z různých politických stran, odhodili stranou politické rukavice a dohodli se na společném postupu. Ale nikdy tam nezaznělo o standardech nebo nadstandardech. Zdravotní péče, tak jak je hrazena v České republice, musí zvyšovat svoji kvalitu, a hlavně se musí sbližovat ty rozdíly směrem k tomu kvalitnímu. Prostě pokud před léčbou karcinomu rekta víme, že je nutné dělat magnetickou resonanci rekta, pak toto vyšetření musí mít všichni pacienti s touto diagnozou v České republice. A po tom nesmí jet vlak.
Jiná věc je možnost připojištění. A tady existuje jakýsi prostor. Můžou to být nové postupy v telemedicíně a propojení s některými umělými inteligencemi, mohou to být například oblasti sociálně zdravotního pomezí, kde už dneska k platbám dochází. Ale nemůže to být nic z toho, co dneska konzumuje pacient v rámci zdravotního pojištění. Tam musíme zvyšovat dostupnost a kvalitu.
Tedy nikdy tato vláda slůvkem nezmínila a nikdy ani nezmíní, pokud já budu ministrem zdravotnictví, že bychom měli prosazovat nějaké nadstandardy. Je jedno, co chci nebo nechci. Ten důvod je jednoduchý - to prostě ani teoreticky nejde. Děkuji.
