A já - stejně tak jako moji kolegové - tady zmíním, proč nebudu hlasovat pro důvěru této vládě, proč se také postavím a budu doufat skrytě, že někteří koaliční poslanci prozří a třeba vyjádří nedůvěru této pětikoaliční vládě. Já, když jsem přemýšlel o tom, jakým způsobem bych měl strukturovat toto své vystoupení, jsem v tom trošku tápal, protože se pohybuji v oblasti bezpečnosti, jsem poslanec bezpečnostního výboru, celý život jsem se pohyboval v oblasti bezpečnosti a tyto věci mě zajímají, trápí mě bezpečnost a chtěl bych, abychom v naší zemi ctili bezpečnost, aby tady se žilo dobře. Jsme jedna z nejvíce bezpečných zemí na světě a chtěl bych, aby to taky i zůstalo.

Paní předsedkyně našeho klubu paní Schillerová mě navedla potom na takovou strukturu, jak budu asi to své vystoupení tady říkat. Ona včera tady jmenovala třináct hříchů pana premiéra Fialy. Já jsem to své vystoupení nazval - deset hříchů ministra vnitra, předsedy STANu pana Rakušana. Ono je to ve své podstatě devět hříchů pana Rakušana a jeden hřích pana Jurečky, který mezi těmi hříchy také vyjmenuji.

Moji kolegové z bezpečnostního výboru i další předřečníci z našeho opozičního klubu ANO, hnutí ANO 2011 hovořili tady o mnoha věcech. To, že na mě vyšlo takhle dlouho a ve své podstatě spousta věcí tady byla řečena, já bych chtěl tady některé věci pouze doplnit, takže některé ty hříchy budou trošku kratší, některé ty hříchy budou trošku delší. Vůbec ten začátek této pětikoaliční vlády byl takový zajímavý z pohledu bezpečnosti, kdy ještě v době, kdy pan Fiala ještě ani nevěděl, jestli tedy bude opravdu jmenován, jestli bude premiérem a jestli budou jmenováni jednotliví ministři od pana prezidenta, tak pan Vít Rakušan, který v předchozím volební období pracoval v bezpečnostním výboru - já jsem nebyl členem této Sněmovny ctěné v minulém volební období, ale kolegové s ním pracovali v bezpečnostním výboru - tak on se na funkci ministra vnitra připravoval.

Připravoval se na ni, deklaroval, že v případě, že tedy uspěje jeho uskupení PirSTAN, že bude mít tu ambici, aby se stal ministrem vnitra. Předpokládám tedy, že když někdo se připravuje na takovouto pozici, na takovouto funkci, cítí se na to, na těžký resort z mého pohledu, tak opravdu jaksi ví, do čeho jde. Nejsem si zcela jist, jestli tomu tak je, ale ty první kroky, které už nastaly v okamžiku, kdy byl ještě nominantem pouze, tak už byly takové zvláštní. A už tam byla taková první pachuť a už jsme si říkali - ha, tady asi něco není úplně v pořádku.

Kdo viděl film Kmotr, který má tři díly, tak tam v jednom díle toho mladého kmotra, který ještě teprve začíná tam fungovat, tak tam chodí za ním různí lidé, obchodníci s různými podněty, návrhy a přáními. A on vždycky si nechá políbit prsten a říká - ano, já vám to vyřídím, já vám pomohu a potom možná budu chtít někdy něco zpátky. Takto mi to připadá, že nominant ještě na ministra vnitra pan Rakušan měl řadu schůzek, ty schůzky jsou některé opředeny tajemstvím ještě dodneška, jedna z nich proběhla s tehdejším policejním prezidentem pane Švejdarem, který byl uznávaným odborníkem v policejních kruzích, měl skoro třicet let služby a on ve své podstatě ihned po této schůzce s nominantem, ještě, na ministra, dal nějaké mediální vyjádření, takové velice stručné, že končí u policie a bude odcházet na výsluhu a víc se k tomu nevyjadřoval.

Já chápu ty jeho obavy, protože pustit se do nějakého sporu s budoucím ministrem vnitra by ho mohlo stát nějaké (nesrozumitelné) kroky, byl ještě ve služebním poměru a podobně. Takže to byl takový první krok. Potom proběhla nějaká řada dalších schůzek, kdy pan Rakušan se sešel pravděpodobně - nebo se říká - se šéfem Pošty. Tam taky proběhlo něco, nějaké řešení, potom se sešel s nějakými dalšími představiteli a takhle již tady probíhaly schůzky, aniž byl ještě ministr.

Potom se stal ministrem, dostal všechny ty pravomoce, to nikdo nerozporuje a samozřejmě pan Švejdar byl odejit nebo odešel, rezignoval. A svaté právo každého nového ministra vnitra je si zvolit své nejbližší vedení. Zvolil si z mého pohledu profesionála, policistu déle sloužícího, já osobně pana současného policejního prezidenta znám ještě z doby své praxe, uznávám ho jako odborníka. A došlo tedy k výměně policejního prezidenta. S tím starým policejním prezidentem odešlo i některé jeho vedení, odešel ekonomický náměstek, to znamená, došlo tam k nějakým změnám. Nám bezpečnostním výboru byl ten nový management představen, byla představena nějaká vize.

Tady je to asi v pořádku, prostě představili nějaké svoje představy a podobně. To, že se... a hned bych tady chtěl říci, že v předchozím volebním období byla koaliční vláda ČSSD, hnutí ANO - ano, premiérem byl pan Babiš, ale resort vnitra jako silový resort spravovalo ČSSD, to znamená pan Hamáček. Občas se tady setkáváme s tím, že nám jsou vyčítány určité věci, že nějak úplně to není konzistentní a podobně, ale my jsme neměli jako hnutí ANO, kromě jednoho krátkého období, kdy pan Metnar, kolega Metnar, prostřednictvím pana předsedajícího, byl ministrem vnitra na krátké období a pak se přesouval na obranu.

Takže nelze spojovat jakoby hnutí ANO kromě té obecné odpovědnosti pana premiéra s rezortem Ministerstva vnitra. Proč to říkám? Říkám to z toho důvodu, že se budu za chviličku zmiňovat o lex Ukrajina, o migrační krizi, prostě o celé této problematice. Prostě nejde to, nejde, určité věci, které šly za panem Hamáčkem a za Českou stranou sociálně demokratickou, tak nejdou za hnutím ANO, byť občas je nám to předhazováno.

Když se podívám k tomu prvnímu, takové zvláštní situaci na Ministerstvu vnitra - a už to tady bylo několikrát zmíněno - tak je to ten tak zvaný KRIT. Teď se používá takové cizí slovo, narativ nebo prostě vyjádření nějakého názoru, prostě nějakého pojmu. Ten KRIT je krizový intervenční tým, už to tady moji kolegové také zmiňovali. Já bych vám chtěl jenom říci, že nechci k tomu KRITu dále hovořit, protože spousta věcí tady zazněla a když jsem si připravoval svoje dnešní vystoupení, tak já vám tady jenom ukážu výstupy. Jsou to pracovníci, kde přímo, když byli zmiňováni, tak vedoucí je pan Hanousek - už to tady zmiňoval můj ctěný kolega Mašek - který říká, zakladatel KRITu Petr Hanousek říká: "Je to tým, je to oddělení strategické komunikace rezortu a je součástí chystané strategické komunikace státu jako celku. Máme čtyři základní pověření." Teď jsou tady vyjmenovaná ta pověření, dejme tomu, ale mě zaujala věta, kterou je třeba, aby si opravdu člověk poslechl. "KRIT, neboli krizový intervenční tým, je součástí celku, který je řízen z Úřadu vlády, kde vznikají na jednotlivých ministerstvech další konkrétní oddělení a my jsme také součástí tohoto celku." To znamená když jsme se ptali na bezpečnostním výboru - já jsem shodou okolností nebyl na tom bezpečnostním výboru, který to projednával, byl tam přítomen pan Hanousek, protože jsem byl nemocen, takže jsem byl omluven, ale samozřejmě informace a nějaký zápis jsem z toho četl - tak i předtím, než ten KRIT byl představen, tak bylo řečeno od pana ministra Rakušana, že to je nějaké oddělení, které má čtyři občanské zaměstnance, patří pod kabinet pana ministra a prostě oni mu připravují určité podklady. A my samozřejmě se budeme této problematice hluboce věnovat, protože opravdu ty podklady, které z toho KRITu vycházejí ven, tak jsou velice zvláštní. Já zase bych vám chtěl jenom ukázat, jak ten KRIT je jakoby plodný na tom Ministerstvu vnitra. Oni vydávají, prostě mají takový nápis, kde se jmenuje "připravil krizový intervenční tým Ministerstva vnitra", mají takovou pěknou nějakou orlici, která je v nějakém kroužku a tady vidíte jeden materiál: Nárůst nelegální migrace. Další materiál: Radikalizace společnosti s antisystémovými demonstracemi. Putin a hlad, to mě celkem zaujalo, Putin a hlad. Válka, energetická krize, nárůst nelegální migrace, radikalizace pracovníků státní a veřejné správy. Je tady takový člověk, který si drží hlavu v dlaních, pravděpodobně asi, jak podléhá nějakým těm narativům a je radikalizován.

Já bych tady z toho ocitoval část, tady z tohoto jednoho materiálu. Ten je velice zajímavý: "V České republice probíhá politický ostrý střet", to probíhá, tedy ve Sněmovně určitě, ale nevím, jestli by měl probíhat na orgánech státní správy, na ministerstvech, případně na nějakých dalších, třeba na policejním prezidiu, tomu nevěřím "zda bude energetická krize interpretována jako selhání státu nebo jako důsledek například ruské energetické války, jež si klade za cíl rozložit českou společnost. Lidé jsou znejištěni krajně a bojí se své budoucnosti. Zjištění KRITu (nesrozumitelné) na místní úrovni z řad organizací občanské společnosti naznačuje rovněž rostoucí frustraci, příklon k antisystémovým subjektům a radikalizaci pracovníků státní a veřejné správy."

Tak. Potom je tady další materiál - Riziko poškození jaderné elektrárny Záporoží. Takže já být nějaký starší člověk, který umí komunikovat s internetem, otevřu si tato komunikační doporučení, tak se prostě zhrozím, že mi tady hrozí další Černobyl. Ano, v létě mi porostou půlmetrové hřiby, ale prostě bych se bál této situace. Takže nevím, jestli tady někdo nestraší. Riziko použití taktických jaderných zbraní, taktických jaderných zbraní Ruskou federací - takže zase vytváření strachu, vytváření anebo případně konec nouzového stavu. A tím bych skončil s KRITem konstatováním, prosím vás. Takže máme pod ministrem vnitra v jeho kabinetu čtyři nějaké specialisty, kteří mu připravují určitá doporučení, kteří opravdu jsou plodní. A co na tom vnitru říká, což je strašně důležité: "Úředníci navrhuji několik základních opatření." To znamená na dalších ministerstvech vzniknou nějaká další oddělení, to budou nějací špioni pravděpodobně toho centrálního KRITu, kteří budou sdělovat informace. "Na prvním místě je třeba sbírat anonymní sběr dat o náladách mezi zaměstnanci státní a veřejné správy." To je teda fantastické. Představuji si, já když jsem pracoval taky na Ministerstvu vnitra na tom jednom velkém celorepublikovém útvaru, teď jsem přišel do práce, měl jsem nějakou náladu, tak tam bude nějaký člověk, který bude zkoumat moji náladu, jo? A bude pravděpodobně sepisovat nějaké informace o náladě pana plukovníka Langa. Tak to teda opravdu je super.

"Anonymizovaný monitoring nálad ve státní a veřejné správě. Je třeba včas identifikovat osoby, které mohou šířit antisystémové nálady a jejich zapojení do dialogu", případně je prostě do toho vtáhnout, do toho dialogu, "a je třeba aktivně a empaticky sbírat kritické podněty". To jsou úžasné věty, já bych potom chtěl někdy po panu ministrovi, aby to komentoval, nebo pan Hanousek, aby mi to někdo komentoval, protože to je první hřích, to je KRIT. My jsme často jako opoziční strany nazývány, že my jsme jacísi populisté, druhá opoziční strana je dokonce nazývaná, že je stranou extrémistickou a podle nálady pravděpodobně potom nás bude někdo nějakým způsobem hodnotit. Třicet tři let po revoluci, za kterou jsme cinkali klíči. Někteří z nás, já ne, já jsem byl vojákem základní vojenské služby, tak jsem nemohl nikde cinkat, ale prostě měli jsme na to nějaký názor, tak po třiatřiceti letech se budou vytvářet tady na Ministerstvu vnitra, na silovém rezortu jakási oddělení, která budou sledovat náladu a budou dávat ty správné narativy úředníků veřejné správy nebo státní správy. Takže výborné, takže to je KRIT.

Hřích číslo dvě, akce Dozimetr. Prosím vás, o akci Dozimetr, obrovský skandál, obrovský skandál, který tady otřásal Prahou, nasosání určité skupiny podnikatelů, Dopravní podnik hlavního města Prahy, známý podnikatel Slepičák, nejlepší člověk, který to vedl vlastně - Michal Redl, že jo, nesvéprávná osoba, která byla zbavena svéprávnosti, musí žít pod dohledem zdatného ošetřovatele a k ní všichni chodili na různá jednání a podobně. A tak dále, a tak dále. My jsme se naivně domnívali, že při vypuknutí takovéhoto skandálu přijme pan ministr vnitra Rakušan, předseda hnutí STAN, jako hlava Starostů a Nezávislých jakousi morální politickou odpovědnost za to, co se pod jeho křídly dělo, i když on, musím říct tady na jeho obranu, s tím nikdy nebyl úplně spojen, nikdy nebyl ani obžalován, nikdy nebyl ani obviněn, prostě není proti němu stín podezření v této věci. Ale pod ním, těsně pod ním prostě se děly tyto věci. Prostě pan ministr vnitra Rakušan to vymlčel, vydržel to. Samozřejmě kauza Dozimetr pořád běží, někteří ti lidé již byli z vazby třeba propuštěni, jsou tam nějací spolupracující obvinění, ale prostě není to v pořádku z našeho pohledu. Prostě vrhá to špatné světlo, aby rezort Ministerstva vnitra řídil člověk, který má tu politickou odpovědnost za to hnutí STAN. Hnutí STAN, vlastně to vedení STANu, tam prakticky nepřežil skoro nikdo, tam přežila akorát paní místopředsedkyně Poslanecké sněmovny. Pan Gazdík musel rezignovat následně i na pozici ministra školství, což samozřejmě bylo neudržitelné, protože on napřed vůbec nevěděl, kdo je pan Redl, potom najednou zjistil, že pana Redla asi zná, pak najednou zjistil, že s panem Redlem někde lyžoval, v hale v jednom hotelu v Alpách se prostě setkali a co je pro mě úplně jako pro člověka z bezpečnostní branže zajímavé, tak potom, když v tom různě kličkoval a obhajoval neobhajitelné, tak vlastně řekl, že vlastně na pana Redla měl i telefon, měl na něj telefonní číslo a měl to v šifrovaném telefonu. To mě teda šokovalo. Kdybych byl premiér, kdybych byl ministr obrany, kdybych byl ministr vnitra, tak mám šifrovaný telefon. Pan Gazdík měl také šifrovaný telefon. Do dneška vlastně nevysvětlil, kdo mu platil tu kryptoochranu toho šifrovaného telefonu, která se každý rok obnovuje.

A ve veřejném sektoru bylo takové zdůvodnění, že on to měl někde mezi ponožkami a jednou mu ten telefon zazvonil. On šel zrovna okolo a ejhle, on to byl pan Redl. A neměl nikde jinde to číslo, měl to jenom v tom šifrovaném telefonu. Prostě takové zdůvodnění pro ministra školství, prostě úžasné. Takže tady jenom zůstává taková pachuť,

že prostě někdo tady má šifrovaný telefon. A ještě úplně ideální je, že pan ministr vnitra Rakušan svému spolustraníkovi tehdy doporučil, aby ten šifrovaný telefon vzal a rozšlapal ho, takže prostě důkaz, který byl v době, kdy pan Gazdík byl prověřován, tak ministr vnitra doporučuje svému spolustraníkovi, místo aby ten šifrovaný telefon vydal orgánům činným v trestním řízení, které by do toho mohly vstoupit a zjistit, jak to teda bylo, kdo si tam telefonoval, co si telefonoval, co si tam povídali za moudra, tak prostě mu doporučil, aby ten šifrovaný telefon rozšlapal. Takže to je kauza Dozimetr, která prostě zanechala opravdu stopu, poměrně silnou z mého pohledu, na hnutí Starostů a nezávislých, na ministrovi vnitra, na místopředsedovi této pětikoaliční vlády. To je také jeden z důvodů, kdy prostě já nemůžu pro tuto vládu hlasovat.

Když se posouvám dál, tak třetí hřích, dá-li se to říci (považovat) za hřích, tak to už jsou takové ty věci, které jsou praktické. Máme tedy ministra vnitra, ministr vnitra řídí policii, stanovil si policejního prezidenta, stanovili si nějakou koncepci. A je to vyhodnocení trestné činnosti za rok 2022 . Opět už tady o tom kolegové hovořili. Zvýšila se celková trestná činnost o 19 %, asi 18,8 %. Když jsme se na to ptali na bezpečnostním výboru, tak pan policejní prezident argumentoval tím, že předchozí období bylo období covidu. To znamená z nějaké základny, když se nám zvedá ta trestná činnost, tak je tam ta nepřímá úměra, tak to by člověk i nějakým způsobem jako dokázal pochopit. Ale když jsem se na to díval podrobně, tak třeba tento materiál obsahuje pro mě docela taková smutná čísla, a už o tom hovořil i kolega Mašek, že se nám zvýšil počet vražd například. To znamená, není příliš bezpečno v naší zemi pod vedením pana ministra vnitra Rakušana. V loňském roce bylo spácháno celkem 150 vražd. Dokonaných trestných činů vraždy, to je asi nejhorší trestný čin, který může být, usmrcení osoby, a je to o 45 vražd víc oproti předchozímu období. Když se podíváme na celkový počet registrovaných trestných činů v České republice, tak v roce 2022 policie registruje 181 991 trestných činů. Vydělím to 36, vyjde mi 500 trestných činů na den, vydělím to počtem hodin a mám 21 trestných činů za hodinu. Ano, takže 21 trestných činů bylo spácháno v České republice každou hodinu v loňském roce.

A to ještě tady tento materiál hovoří o tom, že od října roku 2020 zákonodárci, to znamená předchozí kolegové, nebo někteří jste tady, byli zvýšili hranici škody a prospěchu trestné činnosti, kdy prostě předtím byly trestné činy od 5 000 korun výše. Došlo ke změně, takže do 10 000 korun se jedná pouze o přestupky, od 10 000 korun výše se jedná o trestné činy. Kdybychom tam započítávali i tyto přestupky, které prostě už nespadají do té kategorie, tak zjistíme meziročně, že máme ne nárůst trestné činnosti o 18,8 %, ale možná o 25 %. Takže opět tady narážím na to, co už zde říkal kolega Mašek, místopředseda bezpečnostního výboru, tak prostě není bezpečno v České republice, prostě stoupá nám tady podíl, počet trestných činů.

Víte, že tady vůbec neříkám, že na té trestné činnosti se podílejí jak občané České republiky, tak samozřejmě i cizinci, aby někdo nám tady nehodil nějaký narativ, že máme tady půl milionu běženců z Ukrajiny, že ano, ze země zmítané válkou a že prostě to chceme shodit jenom na ně. Já se ještě u toho dostanu asi u bodu 6, u hříchu 6, tam mám i vlastně podíl trestné činnosti Ukrajinců, ale obecně prostě stoupá nám nebezpečí. Máme oblasti, máme, no-go zóny, máme prostě nedostatek policistů ve výkonu služby. Není bezpečno, začíná být nebezpečno na území České republiky, bohužel, přestože se policie snaží. A ono, když ty lidi nemáte, tak samozřejmě s tím nic neuděláte, když vám projede u nás na Plzni-severu jednou za noc hlídka dvoučlenná přes 10 vesnic, tak samozřejmě ten loupežník si počká, že ano, až ta hlídka přejede a vyloupne tu sámošku na druhý straně a ten policajt je jenom jeden.

My samozřejmě máme policistů dost, my máme policisty, kteří nám 14 dní hlídali tady tu věc na Letné z té rubové strany, že ano, tam seděli dva zdatní, silní, dvojmetroví policisté ve vozidle, a jestli nám tady kolega z bezpečnostního výboru říkal, kde jsem k tomu přišel, prosím vás, já bydlím v Holešovicích a jezdím dvanáctkou. Já jsem člověk lidový, já jezdím do práce dvanáctkou, jezdím přes Letnou, a od toho 28. října, kdy po šesté hodině ráno jsem za šera jezdil sem do Sněmovní ulice, tak tam jsem viděl ty policisty. Jednou tam byli v octavii, jednou tam byli v takovém tom mikrobusu a podobně. Když jsem se dovolil zeptat na bezpečnostním výboru, proč tam ti policisté stojí, ještě tam stáli na trávě, takže se dopouštěli sami přestupku, topili si bufíkem, prostě tam spali dva zapadlí takhle, prostě dva vlastenci vždycky, tak mi bylo řečeno ze strany prvního náměstka policejního prezidenta, že to jsou lidé z ochranné služby kachlíkárny, Ministerstva vnitra. Což tedy opravdu je dobré, může to říct někomu, kdo nesloužil třicet let na vnitru, prostě toto mě neuspokojilo, protože jestliže to byli tedy policisté z ochranné služby Ministerstva vnitra nebo objektu Letné, tak asi v tom případě chyběli někde jinde, že ano. Takže byla nějaká bezpečnostní díra asi na vjezdu do garáže nebo na vrátnici. Prostě ti policisté tam někde chyběli. Někde jinde chyběli, jinak by tam nemohli být. To, že hlídali na rubové straně Ministerstva vnitra, performance, prostě tu věc, na kterou koaliční kolegové jsou hrdi a já se za to stydím, protože jednoznačně došlo z mého pohledu k hanobení státního symbolu České republiky, což je státní vlajka, a trestní oznámení byla odložena se zdůvodněním, že je to na rubové straně státní budovy, tak já nejsem právník a možná by bylo zajímavé si udělat nějaký právní rozbor. To znamená, jestliže já tedy spáchám něco se státní vlajkou, dám to na lícní stranu státní budovy, tak prostě jsem trestně stíhán, když to udělám na rubovu stranu, tak je to v pohodě. To, že to je tam vlastně do toho parku a je to tam vidět víc než na té lícní straně, to už je také takové zvláštní.

Já to možná přeskočím, to je jeden z takových těch hříchů. Já mám hřích tadyhle tu státní vlajku, tu ukrajinskou vlajku a ten pytel s tím Eskymákem, nebudu říkat ruským prezidentem, protože fakt je to až nedůstojné. Já tam mám ten hřích, kdy to mám ještě ty červené trenky vyvěšené na Hradě ze skupiny Z toho ven, k tomu se ještě dostanu. Ale prostě není to v pořádku, i toto není v pořádku. Tady pan ministr vnitra si nechá radit od nějaké performerské skupiny nějakých aktivistů zdivočelých, kteří se nazývají dekomunizace a.s. nebo cz, ano, a on říká, že oni s tím přišli, ale já mám tady v materiálu přímo napsáno, kdy oni se té skupiny ptají. A oni říkají - pan ministr vnitra Rakušan přišel s tím nápadem. Také nás neinformoval úplně přesně, takhle to nezaznělo, protože my jsme se ptali, čí to byl nápad, proč to tam vůbec je, co to má znamenat, to už jsme teda pochopili, že to mělo být pro ty demonstranty, pro ty naše občany, pro naše spoluobčany, asi ty naše voliče, jestli ty 2 000 000 voličů, co volili hnutí ANO, kteří by tam přišli na tu demonstraci, která se potom nekonala, protože máme drahé energie, jsou znejistění a podobně, takže prostě ten narativ tam byl, že to bylo pro tyto lidi. A o oni se měli podívat na tu rubovou stranu toho ministerstva vnitra, měli se zastydět. Měli se zastydět, asi pravděpodobně rozlámat ty svoje třepetalky, jít domů a být spokojení a šťastní.

Já nevím, jak to, jinak jako popsat, takže prostě tento spolek dekomunizace.cz prostě to s panem ministrem dal dohromady, stát to zaplatil, 70 000 Kč stála jedna ta instalace. Jak říkal můj ctěný kolega Mašek, prostřednictvím pana předsedajícího, ty věci byly tři, jednu stihli vyvěsit, dvě nestihli, jedna měla být ještě, aby se lidi styděli, na Václaváku, a jedna byla, aby se lidi styděli na Staromáku. To už se nestihlo, takže by tam nestáli dva policajti 24 hodin krát 14 dní, ale bylo by to 6 policistů krát 24 × 14 dní na třech místech. Takže to se nestihlo, po těch 14 dnech se to sundalo, už se to nedá ani použít. Prostě tam bylo nějak řečeno, že to je z takového materiálu, že když to jednou roztrhnete, tak už prostě nemůžete to ani rozprodat. Třeba tu standartu, kterou Z toho ven ukradlo na Hradě, tak to si rozstříhali a prodávali to kamarádům, tady to nejde, takže jako žádná vratka nákladů tam není. Ale mě zajímá, kdo zaplatí ty náklady, prostě takovýto nápad pana ministra vnitra Rakušana, muže zralého věku, je mu, já nevím, 45 let, tak prostě kdyby to vymyslel nějaký dvacetiletý zdivočelý aktivista, tak bych to pochopil, ale ne ministr vnitra České republiky. Já bych opravdu chtěl vyzvat, ať doloží, kolik to stálo. Jsme v těžké ekonomické situaci, máme hluboko do kapsy, tady nám bylo zmiňováno od kolegů, kolik stojí jeden motoden (?) tady ctěné Poslanecké sněmovny, tak 3 miliony, máme 210 tisíc dolů (?), už jsme na dvou milionech 800 tisících.

Pan ministr vnitra by to mohl zaplatit a mohl by to poslat na nějaké dobročinné účely. Matky samoživitelky, penzisty, na nějaký hospic, jako, proč ne. Já bych ho k tomu chtěl i vyzvat. 210 000 korun z peněz daňových poplatníků je dost. Myslím si, že kdyby měl vlastní firmu a rozhodl se v nějakém pomýlení mysli, že toto spáchá, tak by to určitě neudělal. Ono z cizího krev neteče a ze státního se to nějak schová, že jo. Takže to je takový ten hřích pana ministra vnitra týkající se té státní vlajky, ale já se k tomu ještě dostanu. To jsem teprve u hříchu číslo 3. A to je teda ta statistika. Takže z mého pohledu opět pan ministr vnitra nezvládá situaci, personálně prostě máme, zvyšuje se nám počet vražd, zvyšuje se nám počet trestných činů. Něco se nám schovává do přestupků, ono se s těmi statistikami dá krásně prostě hýbat tak, aby nám to nějak vyšlo.

Tak další hřích je, už se dostáváme tedy k té situaci spojené s migrační krizí a s válkou na Ukrajině. Já jsem to nazval migrace, Ukrajina, převaděči, trestná činnost státních příslušníků Ukrajiny. Když vypukl ten válečný konflikt, kdy Ruská federace napadla samostatný suverénní stát Ukrajinu a my jsme se vždycky k tomu jsme to odsoudili od samého počátku jsme vám tady jako pětikoalici schvalovali všechna opatření, tak, jak přicházela. Protože i my jsme se jasně připojili k tomu, že to prostě není normální situaci, aby jeden stát napadl druhý stát. Prostě je to tragédie pro obě dvě země. Prostě snahou by mělo být, aby se ten válečný konflikt ukončil nějakým příměřím, aby neumírali lidé ani na jedné straně fronty, protože prostě já tobě tam facku, ty vrátíš a už to prostě nemá žádné racio a prostě v 21. století v Evropě by se takovéto věci dít neměly. A měli by všichni aktéři, kteří k tomu mají co říci, to znamená nějací světové lídři, jak říká i náš pan předseda, ať už je to teda pan Macron, ať už je to německý kancléř, ať už je to americký prezident, ať už jsou to prostě další představitelé silných mocností, by měli přinutit obě strany zasednout k nějakému jednacímu stolu a kdyby mělo začít jenom platit příměří a potom si prostě vyříkávat zpátky ty věci mezi dvěma státy. Bylo by to pořád lepší, než aby tady pokračovat ten válečný konflikt.

Když jsem začali chodit první migranti, tak, a to proto jsem tady říkal asi před těmi 20 minutami, že nemůžete nás spojovat jako hnutí ANO s věcmi, které jaksi zůstaly na Ministerstvu vnitra po panu Hamáčkovi. Mimo jiné také tam zůstal migrační plán, jmenuje se to migrační plán velkého rozsahu, který nikdy nikdo nepředpokládal, že sem přijde víc jak 20 000 migrantů, běženců za nějaké období. Ani to nebyl měsíc, ani to nebyl týden se předpokládalo, třeba za čtvrt roku, že se prostě tady objeví takováto migrační vlna. A tady jsme říkali, i panu ministrovi jsme dali zapravdu, že prostě on se dostal do situace, že kdyby my jsme byli v pozici a měli jsme ministra vnitra, také by to byla těžká situace. Ten první nápor, kdy prostě Ukrajinci otevřeli své hranice a ty lidi začali prostě bezhlavě prchat, protože nikdo nevěděl, jak to bude, jak ten konflikt bude eskalovat, tak začali ti lidé přicházet.

Tím, že tady už před válkou jsme měli kolem 260 000 Ukrajinců, kteří tady různým způsobem pracovali, mají tady takovou jakoby svoji diasporu, tak logicky tedy jedou k nám. Jdou tam, kde prostě mají nějaké své příbuzné. Slovan jde ke Slovanovi, domluví se tu spíše a podobně, takže přišla obrovská vlna lidí. Na to se nějakým způsobem reagovalo. Udělal se ten Lex Ukrajina 1, jak jsme ho nazvali, prostě velice rychle, ušilo se to jakoby horkou jehlou, ale já chápu, že to byla horká jehla, byl to ten první nápor po tom začátku toho válečného konfliktu, ale my už v tom počátku, už v tom březnu jsme říkali, pane ministře a odpovědní prostě za tu situaci. Začněte opatrně. Budou přicházet nejenom ty maminky, jak tady pořád slýcháme. Když jako někdo nás chtěl trošku někam zatlačit, tak prostě tady vystoupil někdo z koalice a říkali: Vy tady jdete proti maminkám a proti dětem a proti starým lidem a proti babičkám a podobně. Jo, to se jako dobře řekne a potom, jak se vůči tomu máte bránit? A my jsme říkali například, že budou přicházet i lidé, kteří mohou mít nějakou kriminálně závadovou minulost. Jako jsou Ukrajinci a Ukrajinci a samozřejmě ti lidé také přišli.

A teď postupně vychází najevo zajímavé věci. Já jenom tady mám materiál, který se jmenuje Překvapivá čísla. Je to materiál, který jsem si stáhl z Ministerstva vnitra a z veřejně dostupných zdrojů, kde se hovoří: Migrační krize. Policie České republiky zajistila za rok 2022 22 000 nelegálních migrantů. Většinou z nich, týká se to převaděčů, byli to převaděči, byli občany České republiky a Ukrajiny. A teď je tady věta: Za převaděčstvím stáli v uplynulém roce podle údajů cizinecké policie překvapivě - pro mě ne teda - především občané Ukrajiny, kteří mají jinak kvůli válce na Ukrajině pro Evropskou unii volný pohyb. Policie zadržela podle předběžných údajů celkem 250 převaděčů z různých zemí. Vévodí však zejména Ukrajinci, následují Syřané, Gruzínci, ale i také Češi.

Takže já bych chtěl říci, že to, co jsme tady zmiňovali, a tehdy jsme se tady střetli poprvé s panem ministrem vnitra, který já si pamatuju tu větu. Já ji nezapomenu do konce života, on mě řekl: Pane poslanče, já vás neznám. Logicky nemohl mě znát, když jsem tady poprvé. Říkal: Já vás musím vydýchávat, jsem vás nikdy neviděl, vy tady nasadíte, že přijdou i kriminálně závodové osoby. Já jsem říkal, ano, protože já bohužel ze své praxe jsem se setkával se státními příslušníky Ukrajiny, který byly teda v devadesátých letech a dále větší rabijáci než například z Ruské federace a prostě ukrajinská mafie je jako docela drsná. Takže logicky jsme předpokládali, že vždycky na této tragédii, ať už je to migrace, protože migrace z pohledu peněz je výnosnější byznys, než je prostituce a drogy, což možná se neví obecně, ale je to tak, tak prostě, proč by se toho nechytili, té možnosti, když se to tady vysloveně nabízelo.

Takže, co se týče teda jinak Lex Ukrajina jako takových, tak Lex Ukrajina 1 jsme podpořili jako hnutí ANO, Lex Ukrajina 2 jsme podpořili jako hnutí ANO, už jsme k tomu měli určité výhrady. A na bezpečnostním výboru, kde je nás 16 nebo 17, pardon 15, tak prostě vždycky jsme vznesli nějaké připomínky. Kolegové z vládní koalice pokývali hlavou a buď nás teda pustili do nějakého usnesení takového, které nebylo ani makové ani takový, anebo když to bylo usnesení, kdy my jsme něco navrhovali, a jim to vysloveně nekonvenovalo, tak nás přehlasovali. Takže Lex Ukrajina 3 jsme schválili též. U Lex Ukrajina 4 už jsme se vesměs zdrželi, protože jsme říkali, že už máme opravdu velké výhrady. Naše stínová ministryně vnitra paní Jana Mračková Vildumetzová, pan místopředseda bezpečnostního výboru pan kolega Mašek, prostřednictvím pana předsedajícího, tak jsme dávali návrh, říkali jsme prostě zpřesněte to, není to tak úplně jednoduché. Nemáme přehledy, nevíme, kde ti lidé jsou. Prostě stojí to státní rozpočet poměrně dost peněz. Ti lidé si tady udělali elektronickou identifikaci a potom mnoho z nich odjelo zpátky na Ukrajinu. Tím, že oni v rámci Lex Ukrajina získali vlastně statut cizince s dlouhodobým pobytem, tak vlastně mohli volně cestovat po celé Evropě. Nebyly jednotné evropské systémy. To znamená, ti lidé mohli si žádat o své dávky v České republice, o tu humanitární dávku 5 000 a duplicitně i v jiných státech. Pan ministr říkal, že to jenom nějaké promile, ale i to nějaké promile tady bylo.

Takže u Lex Ukrajina 4 už jsme se jako hnutí ANO zdrželi právě z toho důvodu, že jaksi nebyly moc brány na zřetel nějaké naše návrhy. A já jsem si jenom našel materiál, kde se hovoří, on to říká zase ministr práce a sociální věci pan Jurečka, že vlastně český státní rozpočet ukrajinští naši přátelé, co tady jich máme skoro půl milionu, tak nás stáli 8,7 miliardy korun. A na druhé straně se k nám dostal materiál, který je v rámci připravovaného Lex Ukrajina 5, kdy si myslím, že poradce pan Strava, jestli to říkám dobře, poradce MPSV, který 10. ledna 2023 rozeslal koaličním poslancům materiál, který byl pracovní a který teprve připravoval, prostě Lex Ukrajina 5 a omylem to poslal všem poslancům, to znamená i nám. Takže my jsme se dozvěděli s předstihem, co vlastně koaliční poslanci připravují do Lex Ukrajina 5. A tam je zajímavá, já to nebudu číst, protože všichni ten materiál jsme dostali, bude dostatečný časový prostor, abychom k tomu Lex Ukrajina 5 tady hovořili, ale tam je třeba úvodní poznámka. "Návrh je ve stavu překotných příprav. Takže my jsme v Lex Ukrajina 5 jsme 11 měsíců nebo 10 měsíců poté, co už tady prostě máme Lex Ukrajina 1, 2, 3, 4 a zpracovatel pro poslanecký klub KDU-ČSL v první větě pro poslance hovoří: "Návrh je ve stavu překotných úprav. Některé parametry se mohou měnit a jiné ještě nejsou vůbec zřejmé."

To znamená, když teď přemýšlím, že když jsme dostali lex Ukrajina třeba dva, tři, čtyři na bezpečnostní výbor, tak prosím vás, to probíhalo takovým způsobem, že předseda bezpečnostního výboru si nás svolal před jednáním Poslanecké sněmovny, kolegové mi dají jistě za pravdu, kdy my jsme tam přišli a říkal pan předseda výboru: Máme tři hodiny na to, abychom to schválili, aby se to dalo do systému. A my jsme to viděli úplně poprvé. A opravdu je to těžké i pro mě, který se celý život zabývá cizineckou problematikou, bylo to těžké to nastudovat, vůbec pochopit určité termíny apod. A teď jsme tam měli materiál, který obsahuje, nevím, 40 - 45 paragrafů s dopadem do rozpočtu České republiky 8,7 miliardy za rok, a my jsme na to měli s kolegy tři hodiny. A byli jsme tlačeni, zvedněte pro to ruku, nebo pro to nehlasujte, prostě my si to stejně případně prohlasujeme.

A už mi to zapadá do kontextu této zprávy. Jsou tam strašně zajímavé věci. Nechci tím zdržovat, nechci tady vyvolávat nějaké vášně vůči lidem, kteří přicházejí ze země, která byla napadena, je to obrovská tragédie, a já jsem se tady, myslím, jasně vyjádřil, a je to, myslím, i stanovisko našeho hnutí jako celku, jakým způsobem bychom asi měli postupovat. Jako malá země samozřejmě, byť jsme měli předsednictví v Evropské unii, jsme udělat mnoho věcí, asi jsme toho moc neudělali pro to, aby se přestalo bojovat. Spíš mi to připadá z vyjádření některých ministrů, že tady zatím jenom harašíme zbraněmi a není to úplné řešení. Já jsem, přestože jsem tedy pracoval v bezpečnostních složkách, jsem spíš pacifista, a taky asi si nepřeji, aby někde umírali lidé.

A tím bych asi toto lex Ukrajina ukončil. Není to jednoduchá situace. Co budeme dělat vlastně s těmi běženci, jestli se konflikt ukončí a ti lidé se vrátí na Ukrajinu, pravděpodobně ano, ale je to tady skoro půl milionu lidí. Já jsem říkal, je to 2,5 %, je to 5 % naší populace dneska. Matky, děti, ne všichni ti lidé se budou chtít vrátit zpátky, a my máme dneska schváleno v rámci lex Ukrajina 4, že oni mají víza do jara 2024. Potom budeme muset už pomocí odboru azylu, imigrační politiky k nim začít přistupovat jako k cizincům, jakýmkoli jiným cizincům, a musíme je dát do nějakého módu cizince s dlouhodobým pobytem, protože oni z dlouhodobého pobytu můžou přecházet na trvalý pobyt, z trvalého pobytu můžou žádat o české občanství.

My si musíme tady politicky říct, jestli chceme tyto osoby začlenit, aby se staly našimi spoluobčany. Je to 5 % populace. Zase logicky asi ty babičky, ty které by žily na vesnicích, tak asi neprchaly, doputovaly sem většinou inteligentní lidi, vzdělaní lidé, a ti samozřejmě budou chybět Ukrajině při její obnově. A my nemůžeme tady jim slovit 200 nebo 300 tisíc lidí, když jim chceme pomáhat. Ti lidi jim budou chybět na Ukrajině. To jsme potom jako Spojené státy, které nabídnou zelené karty, a z celého světa sloví nejlepší mozky každý rok a v rozvojových státech se potom nikdy nemůžou zvednout, protože nejlepší lidi odcházejí do vyspělých a bohatých zemí.

A samozřejmě ti Ukrajinci, kterým se otevřelo stejné okénko, jako se otevřelo po rozpadu Jugoslávie, když byla válka v 90. letech, což jsem sám aktivně zažil, tak tam byla spousta lidí, kteří prostě využili toho okénka a dostali se do té západní Evropy. Jinak ten Ukrajinec jako osoba mimo Evropskou unii je iluzorní o tom, že v dohledné době by se dostali do Evropské unie. Prostě jsou tam hluboká přístupová jednání, bude to trvat dekády. A oni takhle se sem dostanou jednoduchým způsobem. A splní si cíl, protože my jsme opravdu pro ně jakoby země bohatá, která prostě k nim má přístup, jsou to Slované, domluví se tady, začlení se do společnosti. I na vesnici, kde já žiju, máme několik ukrajinských rodin, které už jsou tady léta, a úplně v pohodě s námi na venkově žijí.

Pokračoval bych dalším hříchem ministra vnitra, a je to hřích číslo pět. Tedy pardon, hřích číslo 5 není hřích STAN výjimečně, ale je to hřích KDU-ČSL. Vy jste říkali, že budete dělat politiku lépe, jinak, prostě voliči vám to uvěřili, prostě drtivě o to necelé 1 % jste porazili hnutí ANO ve sněmovních volbách. Já to vždycky, když to přirovnávám k zápasu v ringu, tak mám jednoho silného velkého dvoumetrového boxera, který je v jednom rohu toho ringu, a na druhé straně je takový tříčtvrteční boxer, a potom tři trpaslíci, nebo čtyři trpaslíci, a teď ten silný boxer nastoupí, naskočí na něj ti tři trpaslíci, teď ho mydlí, mydlí, mydlí, a on už začne být unavený, setřese je, ale nastoupí ten tříčtvrteční, a ten mu dá jednu pecku, a ten lehne.

Takhle jsme přesně dopadli my. My jsme prostě volby vyhráli, protože jako sebevědomé hnutí nemáme potřebu, abychom se s někým spojovali, abychom tříštili svoje síly, my nepotřebujeme napříč spektrem udělat pětikoalici, abyste tady mohli vládnout 108. Já nepochopím, jak může v jednom pětispolku být ODS třeba s KDU-ČSL. Jak tam můžou být například Piráti se svými názory s KDU-ČSL. To je jako když vezeme vodu a poléváte to ohněm, nebo přiléváte do ohně benzín. To prostě mi nesedí. Ale chápu, že to dalo nějakou logiku. Vy jste se spojili, slavně jste zvítězili, a teď prostě nás tady válcujete, a potom se divte, vy zbylí kolegové, kteří tady spíte, ostatní to nejsou, že my se snažíme prostě nějakým způsobem, protože nám naši voliči píší. Naši voliči nám píší a říkají, silné sebevědomé hnutí s nejsilnějším poslaneckým klubem v Poslanecké sněmovně , proč víc nezvedáte prapor hnutí ANO a myšlenek hnutí ANO, proč ustupujete? A my jsme řekli, ano, byli jsme vstřícní, naše paní předsedkyně klubu Schillerová byla, snažila se být vstřícná. A snažila se být vstřícná v rámci možností, a když už to prostě nešlo, tak jsme se usnesli na tom, že vyvoláme toto jednání o nedůvěře vládě.

Hřích číslo 7. U pana Hladíka já už to nechci, protože já jsem to interpret interpeloval a hovořili o tom i kolegové přede mnou. To jsou takové ty náhody, že někdo náhodou si otevře inzerát, koupí dům, náhodou potom zrovna se tam dělá nějaká cesta, která stojí nějakou částku peněz. Pak se to navýší o 100 %. Prostě to je takový soubor náhod, který potom ty lidi. Já netvrdím, že pan Hladík, samozřejmě pan Hladík je dneska v roli svědka, pan Hladík byl ve své době v roli podezřelého v počátku, což úplně neřekl médiím. Pak se překlopil zpátky do role svědka, ale to se pořád šetří ta věc, to znamená pan dneska náměstek na Ministerstvu životního prostředí, kdy to bylo obejito, protože pan prezident řekl, že ta věc se bude šetřit několik měsíců, a prostě odmítl jmenovat pana Hladíka Jako nominanta KDU-ČSL do pozice ministra životního prostředí, tak se to prostě obešlo. Udělal se z něj náměstek, který ve své podstatě jako statutář tam to ministerstvo řídí a čeká se, jak dopadnou pravděpodobně asi prezidentské volby, a jestli ten nový prezident, jestli ten nový prezident České republiky bude vstřícnější. A tady zase oba dva kandidáti deklarovali, že když to pan premiér navrhne, tak budou jmenovat, a je to věcí premiéra, jakého kandidáta si tam dá. Takže myslím si, že i náš pan předseda hnutí, kdyby se stal prezidentem, tak by pana Hladíka jmenoval.

Ale je to zase taková pachuť. Lidé nám píší, říkají, jak je to možné, že prostě tento člověk, na kterým ulpívá tento stín podezření, vlastně vůbec se stal náměstkem na Ministerstvu životního prostředí.

Jako další věc, o které by chtěl hovořit, je hřích číslo 7, a to je ta personální politika Ministerstva vnitra. Za loňský rok nám odešlo do civilu 2,5 tisíce policistů. Jsou to lidé, kdy první výsluhový stupeň mezi patnácti lety, kdy už začíná prostě být nějaká atraktivita toho odchodu, a ti policisté, jestli mám dobré statistiky, tak jich odešlo 2,5 tisíce, 25 let a více. To je policista úplně v tom nejlepším gardu, který může dělat šéfa z fleku, a ty lidé odcházejí. Přestože se Ministerstvo vnitra snažilo dělat nějaké náborové příspěvky, a pan policejní prezident nám to dokonce i deklaroval, že vyčlenil na to policejní prostředky, tak ti policisté nám nevěří. Oni nevěří, nevěří současnému vedení resortu Ministerstva vnitra, nevěří vlastně panu ministrovi Rakušanovi, že nesáhne do služebního zákona, přestože nám to tady slíbil, ale už jsme viděli pracovní materiály, kde se hovoří o tom, že první výsluhový stupeň se bude posouvat v čase tou odchodovostí, a ti lidé prostě, když si to spočítají, jsou plní sil. Oni je vezmou do Městské policie, vezmou je kdekoliv jinde, vezmou si peníze od státu, a stát přichází o profesionály.

Kolega Mašek tady zmínil prostřednictvím pana předsedajícího, že jsme nabrali 1900 policistů. Ten policista, než je trošku schopný vůbec sloužit, aby by věděl, kde je levá, pravá ruka, tak je to pět let po škole policejní. Prostě je tam obrovský propad. A je to velké, velké nebezpečí. A ukazuje to, že vlastně ta trestná činnost se nám zvedá i z důvodu toho, že ti policisté odcházejí. Měli jsme už takhle poddimenzované stavy, teď nám odešlo dalších 2,5 tisíce policistů, a ti policisté nám chybějí.

Já tady říkám, je to špatná personální politika současného vedení Ministerstva vnitra. Jak bychom to dělali my, vám říkat nebudu, protože my jsme opoziční poslanci. Nebudeme vám radit, ale prostě pane ministře vnitra Rakušane, toto je špatně.

Hřích číslo osm - spolek Dekomunizace. Tady trošku se to dotýká i té současné situace, kdy jsme bohužel, bohužel říkám, v té horké fázi druhého kola prezidentské volby. Tady se mi líbilo velice od našeho pana kolegy, který říkal, že jsme opravdu nevěděli, kdo postoupí do druhého kola, když nám tady dáváte, podsouváte nám, že jsme tady vyvolali nějaké hlasování o nedůvěře vládě proto, abychom podpořili našeho nominovaného pana Babiše. Prostě také pan Babiš nemusel postoupit do druhého kola, mohl tam být úplně někdo jiný a prostě my jsme tu schůzi svolali právě z těch důvodů, o kterých tady už druhý den všichni hovoříme.

Spolek Dekomunizace se sešel s druhým panem kandidátem na prezidenta a došlo tam k tomu, že - já jsem z toho musel vyhledat - došlo k té situaci, kdy se ztratila standarta z Pražského hradu. Státní symboly České republiky, pro připomenutí, je: velký státní znak, malý státní znak, státní barvy, státní vlajka, vlajka prezidenta republiky, státní pečeť a státní hymna. Takže vlajka prezidenta republiky je symbolem České republiky a ta performantská skupina Ztohoven ne Z toho ven, ale Ztohoven, tak se převlékla za kominíky, vylezli na Pražský hrad a ukradli tam státní symbol České republiky. Oni se k tomu přiznali. Proběhly nějaké soudy, kdy obvodní soud, státní zástupkyně navrhovala trest, navrhovala podmínku, obhájci navrhovali, že to půjde pouze jenom do přestupkového řízení. Potom s tím státní zástupce nesouhlasil, šlo to k druhé instanci, která potvrdila trest, to znamená, bylo potvrzeno, že byl spáchán trestný čin. Byla dána z toho nějaká pokuta a dostali podmínku.

Teď jsem zaregistroval ve veřejném prostoru, že jeden z kandidátů na prezidenta se s těmito aktivisty sešel a oni mu řekli, že když bude zvolen ten správný prezident na Pražský hrad, tak že tu standartu vrátí. Pak to zaznělo i v nějaké debatě, kdy v případě, že by se jednalo pouze o přečin nebo přestupek, tak není oznamovací povinnost, ale v případě, že ten odvolací soud potvrdil pro ty performery, že se jedná o trestný čin, tak tady se už, přátelé, hovoří o § 219 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb, paragraf 219 - zatajení věci. Má to tři odstavce, já nebudu zdržovat, ale v tom prvním odstavci se hovoří: Kdo si přisvojí cizí věc nikoliv nepatrné hodnoty, která se dostala do jeho moci nálezem, omylem nebo jinak bez přivolení osoby oprávněné, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.

To znamená, je tady oznamovací povinnost. To znamená, jestliže někdo ví, kde ta standarta prezidenta republiky, která údajně nebyla tedy úplně celá znehodnocena, se nachází, tak by měl jít toto oznámit na policii a policie by měla šetřit. Čili tady se opět ptám tedy pana ministra vnitra, jestli náhodou třeba by nestálo za to v tom činit nějaké kroky, nebo jestli jsou v tom již nějaké kroky činěny vůči té osobě, která řekla, že ví, kde se ta standarta nachází.

A tím se dostávám k hříchu číslo 9 a 10 a tady, abych nezdržoval, tak vládního zmocněnce pro dezinformace pana Klímu si necháme na bezpečnostní výbor a terorismus, extremismus a kyberkriminalitu jako nově vytvořený útvar z NCOZ, tu, kde přešlo 150 tabulkových míst a zatím je tam obsazen pouze ředitel a náměstek, tak to si nechám také na bezpečnostní výbor.

A na závěr bych chtěl říct jenom jedno. Určitě stávající vláda z těch všech věcí, které jsem tady jmenoval, moji důvěru nemá. Je to druhé hlasování o vyjádření nedůvěry této vládě za jedenáct měsíců, to znamená, z mého pohledu je to ostuda pro stávající pětikoalici, protože opravdu jsou to mimořádná jednání, mimořádná hlasování, kdy se vyjadřuje nedůvěra vlastně celé vládě. Vy jste to stihli dvakrát za 11 měsíců. (Poznámky z pravé části sálu.) My ne, vy jste to stihli, protože vy jste u moci. (Smích zprava.) Můžete se smát, jak chcete, prostě je to vaše ostuda, ne naše ostuda. A já bych chtěl, protože pan Fiala jako premiér vlády neustále vysílá nějaké signály do veřejného prostoru a pořád takhle vždycky říká pojďte ke mně a inflace stoupá a já vás takhle všechny zachráním (gestikuluje), tak bych chtěl, a dal jsem si s tím práci, vyslat také signál této vládě a teď trošku to bude pro pana kolegu, který to tady zaznamenává. Už jsem tady zaznamenal i předtím, že tady někdo zpíval, tak si myslím, že projev, kterým vyšlu ten jasný signál, vyšlu ho v morseovce a myslím si, že na Úřadu vlády pan premiér to určitě zachytí. (Pobavení.) A když tedy opravdu pochopí, že je to špatně, to, co se tady děje, tak třeba sám podá demisi, a tím vlastně tady nemusíme být a bude to vyřešeno.

Takže pro stenozáznam: "...-/.-../.-/-../---/ /"...."/-.-/---/.-/.-../../-.-././ (Smích) /.-/ /.--./ Stíháte? (Ke stenografovi. - Ano.) .-/-././ Už se blížím do polovičky. (Smích.) /.--./.-././--/.././.-././ Teď je tam spelovaný pan Fiala. Pan Fiala je /..-./../.-/.-../---/ Teď je prosba. /.--./.-./---/.../../--/ (Smích v sále a komentáře.) Prosím vás, neskákejte mi do toho, nebo já ten signál nevyšlu! (Bouřlivý smích a potlesk.) Já jsem byl na vojně u spojařů, a tam když došlo k přerušení signálu, tak za to hrozila až jakoby trestněprávní odpovědnost na druhé tankové divizi Klementa Gottwalda ve Slaném. (Smích.) Takže teď jsem se ztratil a pro stenozáznam - myslím, že jsem skončil u /--..--/. Už se blížím k závěru. /.--./.-./---/ /-../---/-.../ Stíháte? (Ke stenografovi. - Souhlasně přikyvuje. Průběžný smích v sále.) /.-./---/ /-.-././.../-.-/./ Teď je další. /.-././.--./..-/-.../.-../../-.-/-.--/ Stíháte, pane kolego? (Opět se obrací ke stenografovi. - Ano.) Dobře. Poslední tři slova. /--..--/ A teď je ten apel na pana premiéra. Já doufám, že na Úřadu vlády jsou ty signály nastaveny sem na Poslaneckou sněmovnu: /---/-../.../-/..-/.--./-/./ Pozor! /--...-/ A na závěr /-.././-.-/..-/ pro pravé spektrum /.---/ a nakonec, přátelé, /../."

A toto sdělení doufám, že tedy zachytili na Úřadu vlády, a je to moje závěrečné vyjádření v tomto projevu: Vládo pětikoalice a pane premiére Fialo, prosím, pro dobro České republiky odstupte! Děkuji. Děkuji za slovo. (Potlesk zprava.)