dovolte, abych vás provedl, coby zástupce skupiny navrhovatelů, senátním tiskem č. 31, novelou zákona o podpoře sportu. Já úvodem řeknu 3 takové kontextuální poznámky k průběhu, k okolnostech vzniku, ale ony jsou snad poměrně podstatné. A pak se budu věnovat stručně, nebo maximálně stručně hlavním věcným obsahovým bodům. Ty 3 kontextuální poznámky začnu opravdu vážně míněným poděkováním kolegům senátorům, protože v koaliční pracovní skupině byl zastoupen i Senát, byly zastoupeny vlastně 3 největší senátní kluby, a kolegům senátorům, kteří se podíleli na přípravě tohoto návrhu, byť je to poslanecký návrh, tak opravdu mnohokrát děkuji protože to byl rok společné, velmi konstruktivní práce. To je ta první poznámka o spolupráci s kolegy senátory již při vzniku návrhu.
Druhá poznámka je k účelu a smyslu té navrhované úpravy, protože ve veřejném prostoru samozřejmě běží, když bych to chtěl odlehčit ve smyslu „co Čech, to sportovec,“ tak běží debaty, jestli dobrým modelem pro Českou republiku je Ministerstvo sportu, Národní sportovní agentura, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, nějaká spojená ministerstva atd. My všichni, kdo stojíme za tím návrhem, opravdu je to průřezová skupina, tak pracujeme s politickou realitou, kdy vláda v únoru loňského roku rozhodla – a beru toto rozhodnutí jako realitu, kterou nějak nezpochybňuji bez ohledu na mé třeba individuální názory z oblasti sportu, tak beru jako realitu, že vláda rozhodla, že Národní sportovní agentura vydrží celé toto volební období. A v okamžiku, kdy vláda toto rozhodnutí učinila, tak bylo podle mně logickou snahou nerezignovat na snahu vylepšit to co za zhruba tři a kus roku fungování Národní sportovní agentury nefungovalo v Národní sportovní agentuře dobře. To je vlastně ten hlavní účel a smysl. Nikoliv revoluce, ale nějaké evoluční změny k lepšímu.
A třetí poznámka, zase věřím, že kolegové senátoři to pak třeba potvrdí i v rámci té rozpravy, že jsme se za tu společnou průřezovou skupinu předkladatelů návrhů snažili opravdu o poctivé projednání vlastně s takovými třemi podmnožinami aktérů. Za prvé s opozičními poslaneckými kluby. Tam proběhla řada osobních jednání. A výsledek hlasování v Poslanecké sněmovně byl takový, že určitě ne 100%, ale z velké části byl návrh v Poslanecké sněmovně v závěrečném hlasování podpořen i ze strany opozičních poslanců. Druhý...
Druhý ten okruh projednání byl se zástupci sportovního prostředí, municipalit. Jednali jsme jak se Sdružením místních samospráv, se Svazem měst a obcí, s Asociací krajů, se zhruba 30 největšími sportovními organizacemi v České republice. Proběhlo jakési neoficiální, ale strukturované a zaznamenané připomínkové řízení. Tak to byl druhý okruh projednání. A třetí okruh projednání bylo jednání vlastně se zástupci vlády, se zástupci Úřadu vlády, což se pak projevilo vlastně řekněme v zapracování naprosté většiny připomínek, které vláda ve svém stanovisku k zákonu dala. Tak to jsou ty tři okolnosti nebo tři kontextuální body, které jsem chtěl uvést úvodem. A teď ty klíčové, věcné body obsažené v návrhu.
Za prvé na obyčejném lidském principu „víc hlav víc ví“ návrhem navrhujeme nahradit dosavadní monokratický způsob řízení Národní sportovní agentury kolektivním orgánem. Kolektivním řídícím orgánem. Možná teď předběhnu některé otázky a vysvětlím, protože byly pochybnosti o tom proč. Za prvé ten lidský způsob opravdu „víc hlav víc ví,“ si myslím, že platí jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. Ale ten druhý důvod je, že při tom, podle mého názoru legislativně chybném zakotvení Národní sportovní agentury v uplynulém volebním období byla národní sportovní agentura zařazena mezi ústřední orgány státní správy vyjmenované v § 2 kompetenčního zákona. A kdo znáte faktický výkon, faktickou povahu, nikoliv formální zařazení do kompetenčního zákona do § 2, všech ostatních ústředních orgánů státní správy, tak od nich se Národní sportovní agentura velmi výrazně liší.
Dominantní činností – prosím vás, nechytejte mě za jednotky procent – z 90 % je činností Národní sportovní agentury v zásadě přidělování dotací do oblasti sportu. Promítnete-li si ostatních 16 ústředních orgánů státní správy, tak jejich dominantní činností jsou typicky správní a jiná obdobná řízení v oblasti jejich gesce. Takže tam ten monokratický způsob řízení má mnohem větší logiku než u orgánu dotačního, který podle mého názoru právně nesprávně, nesystematicky byl tehdy zařazen mezi ústřední orgány státní správy. To, co u kolektivnímu orgánu chci zmínit, tak jak je Rada Národní sportovní agentury navržena, tak je velmi výrazné zvednutí kompetenční požadavků na členy rady. Myslíme si, že by se ta laťka v České republice kompetencí lidí v ústředních orgánech státní správy rozhodně neměla snižovat. Měla by se zvyšovat.
Kdo znáte ten „as is“ stav, ten současný, platný a účinný stav, tak ty kompetenční požadavky na předsedu Národní sportovní agentury jsou v zásadě téměř nulové. Já to řeknu, když to je dospělý, zletilý muž nebo žena v České republice, tak může konat nebo může být v zásadě předsedou Národní sportovní agentury. Takže tu laťku opravdu zvedáme. Zvedáme jak v oblasti požadavku na vysokoškolské vzdělání, tak v oblasti prokazatelné manažerské praxe, tak v oblasti možností z organizace a managementu sportu. To je jedna poznámka. A druhá poznámka, mohl bych ji uvést zase takovým lidovým rčením, že si novelu nepíše nikdo z překladatelů sám pro sebe. To znamená, určitě se nezopakuje situace, kdy se prvním předsedou Národní sportovní agentury stal jeden z poslanců.
To, co jsme v návrhu velmi výrazně zpřísnili – a zase si myslím, že touto cestou by Česká republika měla jít, tak jsme zpřísnili požadavky na neslučitelnost funkcí. Jinými slovy opravdu jsme od řízení Národní sportovní agentury odřízli poslance, senátory, poslance Evropskému parlamentu, kde doposud ty požadavky na neslučitelnost funkcí byly v zásadě minimální. Tak to jsou dvě poznámky ke kolektivnímu řídícímu orgánu. Na základě podobného lidského principu, že podle mě nejlépe, a je úplně jedno, jestli v soukromém, nebo ve veřejném sektoru fungují dobře kontrolované organizace. A zase se vracím k tomu, co jsem akcentoval u toho prvního bodu – kór organizace, které rozdělují dotace ze státního rozpočtu v řádech jednotek miliard korun.
Na příští rok má Národní sportovní agentura bez 100 milionů korun rozpočet 7 miliard korun, z toho dominantní většinu použije na dotace do oblasti sportu. S výjimkou své vlastní činnosti. Takže myslíme si, že má fungovat průběžná, pravidelná kontrola, vybavená samozřejmě dostatečnými pravomocemi a působností. Zase tady zdůrazňuji ten rozdíl od ostatních ústředních orgánů státní správy, kde pokud ty orgány, jejich dominantní činností není přidělování dotací z státního rozpočtu, ale v zásadě odborná, nejčastěji správní činnost v jednotlivých sektorech, tak tam je logické, že podobné kontrolní orgány nebývají zvykem u ústředních orgánů státní správy.
Ale zase bychom se vraceli k tomu nesystematickému a podle mého osobního právního názoru nesprávnému podřazení Národní sportovní agentury mezi ústřední orgány státní správy. To je k dozorčímu orgánu, k nově zřízené dozorčí komisi. Třetí takový klíčový, věcný prvek zákona je – a byla to nebo je to vyhovění jedné z připomínek vlády České republiky, myslím, že to byla jedna z top dvou nebo tří připomínek ve stanovisku vlády – je rozpočtová odpovědnost toho návrhu. Projevuje se v několika rovinách. Uvedu tři příklady. Snížili jsme právě v průběhu projednání v Poslanecké sněmovně původně avizovaný, byť z pohledu funkčnosti bych si to možná představoval jako lepší model, ale snížili jsme počet členů řídícího orgánu Národní sportovní agentury, toho uvažovaného kolektivního, z 5 na 3 členy. Snížili jsme poměrně výrazně, protože předseda Národní sportovní agentury není ministr.
Uvědomme si to, není ministr. On v zásadě chodí za ministry – a teď to slovo samozřejmě myslím zcela neutrálně – prosti o rozpočtové prostředky, prosit o součinnost, prosit o převody nerozdělených finančních prostředků z uplynulých let atd. Takže jsme snížili koeficient odměňování předsedy Národní sportovní agentury na řekněme přiměřenější úroveň z té dosavadní úrovně, kdy to odměňování bylo jak ve finanční, tak v naturální rovině postaveno na, úroveň ministra. A uvědomme si realisticky, prostě předseda Národní sportovní agentury není ministrem. To je druhý prvek v té rozpočtové odpovědnosti.
Třetí prvek je, že funkce v dozorčím, nově navrhovaném dozorčím orgánu Národní sportovní agentury, Dozorčí komise Národní sportovní agentury, jsou koncipovány v návrhu jako čestné, bezplatné funkce. Přitom s tlakem opravdu na efektivitu. Mohl bych odkázat na minimální počet jednání, poměrně silné kompetence, které Dozorčí komise Národní sportovní agentury má v návrhu vůči radě, vůči vládě České republiky. Takže rozpočtová odpovědnost návrhu. Za čtvrté – a to je argument na častou diskusi minimálně na plénu Poslanecké sněmovny ze snahy, a demokracie je názorově barevná, tak já ty odpůrce zcela respektuji – odpůrců tohoto návrhu, kdy zaznívaly argumenty – vždyť vy saháte jenom do organizace a funkčnosti Národní sportovní agentury, ale nikoliv do věcného obsahu.
Tady uvedu několik zcela konkrétních příkladů, kdy naopak právě protože jsme se ohlédli na to dosavadní zhruba tříleté fungování Národní sportovní agentury, řekli jsme si v opravdu poměrně širokém kolektivu, co Národní sportovní agentura nedělala dobře, anebo co nedělala vůbec, ale dělat měla, tak řadou nových povinností se snažíme, Národní sportovní agentury se snažíme řadou nových povinností tyto nedostatky napravit. Uvedu úplně konkrétní příklady. Národní sportovní agentura nemá již několik let akční plán rozvoje sport v této zemi, kde by měly být stanoveny konkrétní úkoly, kde by měla být stanovena koordinace mezi ústředními orgány státní správy atd. Takže stanovujeme povinnost každoročních akčních plánů, a zdůrazňuji – napojených časově a věcně na rozpočtový proces. To je jeden příklad.
Druhý příklad, rok 2024 bude z pohledu – a věřím, že v českém národě platí „co Čech, to sportovec,“ takže z pohledů nás sportovců, fanoušků, diváků skvělý rok. Budou tady 4 ohromné akce mimořádného významu, ale vláda se o nich dozvídá s požadavkem na financování v řádu desítek milionů korun s předstihem třeba jednotek měsíců. To znamená, koordinace, plánování, střednědobé plánování významných sportovních akcí na území České republiky s požadavkem na financování ze strany vlády. S požadavky nefinančními na spolupráci ústředních orgánů státní správy. To doposud agentura vůbec nedělala, dělat měla. To znamená, zavádí se povinnost průběžného vedení tříletého střednědobého výhledu takovýchto významných akcí mezinárodního významu na území České republiky s parametrizovanými informacemi, včetně předpokládané finanční náročnosti a včetně dvakrát ročně intervaly informování vlády.
Tolik na ukázky – a mohl bych pokračovat – kdy se v návrhu projevuje celá řada nových povinností Národní sportovní agentury. Další z klíčových věcných bodů je zaplnění nebo vyplnění nebo napravení dosavadní kompetenční mezery v českém právu, kdy teď se zastanu vlastně řeknu sportovců organizovaných na pomezí řeknu sportu všeobecného a sportu školního. Kdo se pohybujete v oblasti sportu, tak znáte takové výborné asociace, jako je třeba Asociace školních sportovních klubů, možná znáte Asociaci univerzitního sportu. Teď se čeští sportovci velmi úspěšně vrátili ze světové zimní uiverziády z Lake Placid. A doposud si vlastně financování školního sportu, po dobu těch 3 a kus let fungování Národní sportovní agentury, mezi sebou přepinkávaly Národní sportovní agentura a MŠMT. MŠMT tvrdilo – vznikla Národní sportovní agentura, my se školním a vysokoškolským sportem nemáme už nic společného.
Agentura tvrdila – to je ale školní a vysokoškolský sport, ujmi se ho, MŠMT, včetně rozpočtových prostředků. Opravdu to takto fungovalo v těch několika posledních letech. Takže jasnou definicí školního vysokoškolského sportu, provázanou, odkontrolovanou s legislativou MŠMT na školský zákon, tam samozřejmě ta přesná provazba musí být. Jasným rozhraním v působnosti Národní sportovní agentury a MŠMT podřazujeme školní a vysokoškolský sport do gesce MŠMT. A veškerý ostatní sport zůstává v gesci Národní sportovní agentury.
K tomu rozpočtová poznámka – tak jak se pracovalo na novele, tak snad jsme, řeknu, nebyli úplně úzce zahleděni do sebe, jsme si vědomi rozpočtových konsekvencí, takže souběžně v minulém roce, v návrhu státního rozpočtu, který teď už je schváleným státním rozpočtem na rok 2023, najdete, protože jsme předpokládali – neberte to, prosím vás, teď nějak neuctivě, ale předpokládali jsme, že by takováto průřezová novela měla a mohla projít, takže ve státním rozpočtu na rok 2023 v rozpočtové kapitole MŠMT najdete již závazný ukazatel nazvaný adekvátně této novele, to znamená Školní a vysokoškolský sport. Teď to říkám z hlavy. Myslím si, že s financováním v roce 2023 ve výši 330 nebo 340 milionů korun. Další z podstatných věcí novely. Vyslyšeli jsme volání. A je to ohlédnutí teď trošku i do negativ v českém sportovním prostředí na straně příjemců dotací. Vyslyšeli jsme volání po tom nastavit nějaké preventivní nástroje v zákoně k posílení transparentnosti dotací.
Reagovali jsme na to, že v českém sportovním prostředí se objevovaly situace, kdy u příjemců dotací právnických osob nejčastěji typu spolků, on to nutně nemusí být spolek, byly ve statutárních orgánech nebo dozorčích orgánech takovýchto příjemců dotací typu právnických osob osoby, které byly trestně stíhané, nebo dokonce pravomocně odsouzené za trestný čin, který nějak souvisel buď s dotační politikou nebo s oblastí sportu. Čili ta zákonná pravidla pro poskytování dotací se zpřísňují v tom smyslu, že se z příjemců dotací zákonně vyškrtávají takoví příjemci, kteří budou mít ve svých statutárních nebo dozorčích orgánech osoby, fyzické osoby, které budou pravomocně odsouzené za trestný čin z oblasti sportu nebo za trestný čin dotačního charakteru.
Blížím se ke konci. O tom možná bude debata, protože samozřejmě jsem zavnímal jako zástupce skupiny předkladatelů pozměňovací návrhy, které, řeknu, jsou připravené v Senátu, zde v Senátu. V návrhu jsme sledovali, i tam, kde jsme mohli snížit, zpružnit fungování ČR, snížit laťku byrokracie, byť v té oblasti sportu to zákon nenabízel, taky na to jsme se zaměřili. Je to ve dvou rovinách. Zaprvé návrh přináší tu dosavadní zákonnou povinnost, která nebyla napojena na žádný další zákonný institut v jiných právních předpisech této země, dosavadní plošnou zákonnou povinnost pro všech 6200, 6300 obcí v ČR, bez ohledu na velikost, mít plán rozvoje sportu v dané obci. Dovedete si představit, že máme obce s 200, 300 obyvateli, které takový umělý, formální dokument k ničemu nepotřebují. Na druhé straně to, že se škrtne zákonná povinnost, myslím si, že nebrání jakémukoli osvícenému zastupitelstvu a osvícené radě jakékoli obce, jakékoli velikosti, takový plán rozvoje sportu přijmout. Podle mě je to logické, ale nemusí to proboha v 21. století být stanoveno zákonem. To je jedna z těch, řekněme, jeden z těch škrtanců v oblasti byrokracie. Druhý také vyvolal debatu. Absolvoval jsem jednání na výborech a na podvýborech Senátu. Velmi si té debaty vážím. Také škrtnutí zákonné podmínky, ona je formulovaná opravdu několika málo slovy, desetileté udržitelnosti, zdůrazňuji pouze u investičních dotací, jejichž příjemci ze strany Národní sportovní agentury jsou pouze municipality, obce, kraje. My jsme to vnímali opravdu průřezově, jako nedůvěru k jednomu z ústavních pilířů naší země. Samospráva je jeden z ústavních pilířů naší země. Jestli stát nevěří samosprávě, myslím si, že v takovém státě je něco špatně nastaveno z pohledu vzájemného respektu mezi ústavními pilíři naší země.
Navíc, kdo zase znáte detail poskytování dotací z Národní sportovní agentury, tento jeden řádek v dosavadním platném a účinném znění zákona se v dotačních podmínkách Národní sportovní agentury rozbobtnává tak jako tak na zhruba 2/3 jedné strany. Kdo znáte investiční dotace Národní sportovní agentury, opravdu zhruba 2/3 jedné strany v dotačních podmínkách nabobtná tento zákonný institut. Zase škrtnutím této zákonné povinnosti nijak nebráníme Národní sportovní agentuře, aby velmi pružně a podle věcné povahy jednotlivých dotačních titulů, za loňský rok jich Národní sportovní agentura měla 27, proboha vyžaduje každý dotační titul úplně stejně formálně stanovené podmínky udržitelnosti. Každý dotační titul s ohledem na své věcné zaměření, s ohledem na svůj třeba finanční rozsah, s ohledem na strop možné velikosti dotace, s ohledem na alokace toho programu, vyžaduje spíš parametrickou, rozumnou, aktuální úvahu nad tím dotačním programem a případné stanovení podmínek udržitelnosti ze strany Národní sportovní agentury, k čemuž zase Národní sportovní agentuře v jednotlivých dotačních programech nic nebrání.
Do zákona, to bylo vyhovění opravdu četným požadavkům sportovního prostředí, je to reakce na audit WADA, Světové antidopingové organizace, provedený v ČR v roce 2021, s výstupy v loňském roce. Kdo znáte výsledky toho auditu WADA, nebyly pro ČR nijak lichotivé, dokonce opravdu hrozilo, kdyby velmi rychle tehdejší vedení Národní sportovní agentury a Antidopingového výboru nezareagovalo, opravdu to mohlo mít fatální dopady na české sportovce, ty výsledky auditu WADA, tak bylo pozdvihnutí již existujícího, tuto platformu jako takovou nezakládá novela, pozdvihnutí již před novelou existujícího Národního rozhodčího soudu pro sport, řeknu, do platformy zřízené přímo zákonem.
Poslední bod. Z pohledu nějakého časování dalších kroků... Novela samozřejmě obsahuje šestiměsíční, což nám předkladatelům připadalo jako rozumný časový prostor, šestiměsíční přechodné období pro přechod Národní sportovní agentury do té nové organizačně funkční podoby. Tolik vypíchnutí určitě ne 100 procent věcí, 100 procent změny, které novela přináší, ale vypíchnutí těch nejpodstatnějších. Těším se na tu debatu. Budu připraven zodpovědět všechny dotazy, které v diskusi zde na plénu Senátu zazní. Logicky, to vás asi nepřekvapím, poprosím o podporu návrhu v té podobě, v jaké prošel Poslaneckou sněmovnou. Jsem tady coby zástupce skupiny předkladatelů. Nicméně nevidím teď, hledám to nejvstřícnější slovo, vůbec nevidím nic bojovného na zcela legitimních pozměňovacích návrhů, které zazní tady v Senátu. Je o nich určitě naprosto bezproblémová debata.
Děkuji mnohokrát za pozornost a jsem připraven na diskusi.
