možná vás teď překvapím, ale - vaším prostřednictvím - naprosto souhlasím se vším, co řekl pan poslanec Farhan. Já to zopakuji. Naprosto souhlasím se vším, co řekl pan poslanec Farhan. Proč s tím souhlasím? Protože jsem stále členem výboru radiologické společnosti a můj předchůdce na ministerstvu, pan ministr Leoš Heger, který byl také radiolog, vyslyšel doporučení radiologické společnosti a začal tyto termíny sledovat. A my jsme měli k dispozici informace o tom, jaké jsou termíny na akutní výkony, na subakutní výkony, chronické - ty kategorie jsou definované, já chápu, že ti z vás, co nejsou radiologové, což jsou všichni kromě mě, tak to vidět nemůžou. Ale jsou to doporučení České radiologické společnosti, která jsou zveřejněna, která vycházejí z doporučení Evropské radiologické společnosti.
Bohužel poté, co Leoš Heger skončil jako ministr, se na to ostatní ministři vykašlali, ale to naprosto brutálně a bestiálně. A já jsem se snažil tu situaci změnit. První - jako předseda radiologické společnosti, kdy jsem psal mým předchůdcům tehdy, ministrům za sociální demokracii a náměstkům, aby tedy toto zase začali sledovat, aby vyslyšeli doporučení odborné společnosti. Byla to marnost. Poté jsem se stal poslancem a z opozice jsem o totéž žádal mých pět předchůdců na Ministerstvu zdravotnictví v pořadí: Vojtěch, u pana ministra Prymuly to bylo tak krátce, že to ani nemělo smysl. Potom pan ministr Blatný, v případě pana ministra Arenbergera to bylo také vcelku zbytečné, a vzápětí opět pan ministr Vojtěch. Oni mně slíbili, někteří z nich, že s tím něco udělají, ale z různých objektivních důvodů se to nestalo.
Je naprosto nutné sledovat termíny vyšetření, a to proč?
Za prvé. U akutních pacientů, tedy tam, kde lékař, který vystaví žádanku a napíše, že vyšetření je statim, akutní, a je jedno, jestli je to snímek, CT vyšetření, magnetická rezonance, prostě toto vyšetření musí být v režimu statim provedeno. Je to doporučení odborné společnosti, které já jsem podepsal a já jsem prosazoval z pozice předsedy nebo vědeckého sekretáře této společnosti. Která jsou to vyšetření? Tak typickým příkladem je syndrom kaudu u pacientů s bolestmi zády. Je prostě absurdní, aby pacient, který má syndrom kaudy, bolest mu vystřeluje do dolních končetin, má poruchy kontinence, udržení moči a stolice, čekal na to vyšetření na magnetické rezonanci, co já vím, den dva, protože pak se ty změny mohou stát nevratnými. To vyšetření musí být nejenom statimově provedeno, ale i statimově popsáno. A takhle bych mohl pokračovat.
Pak jsou vyšetření, která jsou řekněme subakutní, ale výbor je definuje jako vyšetření, která jsou za hospitalizace. A tato vyšetření by měla být prováděna, pokud ten pacient je hospitalizován, co nejrychleji. Ty důvody jsou jednak medicínské, ale samozřejmě i ekonomické. Je prostě špatně, když pacient leží v nemocnici týden, čeká na vyšetření a vlastně se s ním nic neděje, pojišťovna platí obsazené lůžko a přitom ten pacient čeká na vyšetření.
Pak je třetí kategorie, a to jsou pacienti ambulantní. A tady to je velmi komplikované. Tak na jedné straně můžete mít ambulantního pacienta, který chodí na mamografický screening. Ten screening se provádí v intervalech několika let a řada pacientů se třeba objedná s ročním předstihem na ten screening, prostě protože se domluví na termín. Totéž se týká sledovaných pacientů. Mohou to být onkologičtí pacienti, pacienti s crohnovou nemocí, pacienti, kteří mají některé onemocnění mozku, kde je potřeba jednou za půl roku, tři čtvrtě roku provádět pravidelné kontroly, a ti pacienti se domluví na určitý termín, a toto samozřejmě výrazně deformuje objednávací termíny u ambulantních pacientů, protože v řadě případů se může stát, že indikující lékař prostě chce, aby to vyšetření bylo provedeno, to kontrolní, za půl roku, za tři čtvrtě roku, za rok. A pak je sumář pacientů, kteří jsou na to vyšetření řekněme poprvé a mají různý typ potíží. Mají potíže velmi závažné, anebo mají potíže dlouhodobé a chronické.
Tak pokud bychom si vzali dva typy pacientů řekněme s bolestmi hlavy, tak může být pacient, kterého dlouhodobě bolí hlava, má prováděna různá vyšetření, velmi pravděpodobně se jedná o migrénu, kde zobrazovací metody nezobrazí žádnou patologii, a tento pacient, když dostane termín za 3 týdny, 4 týdny, měsíc, dva měsíce, tak bezesporu nedojde k ohrožení jeho zdraví. Ale zase, vždycky je ten rozhodující indikující lékař, který musí jasně formulovat na žádanku, co je indikace, jak to vyšetření spěchá, kdy má být objednáváno. Na druhé straně máme pacienta, u kterého se teď náhle objeví bolest hlavy, a ta bolest je zásadní, klinicky tam může být nález, já nevím, městnání na očním pozadí, ano, u tohoto ambulantního - také ambulantní pacient - musí být vyšetření provedeno hned.
Tedy co my jsme udělali na Ministerstvu zdravotnictví? Já hned, jak jsem nastoupil, tak jsem se snažil zjistit, jak je to vlastně s vykazováním těch statistik, které jsme opakovaně žádali, kde se to zadrhlo. S profesorem Duškem a s dalšími organizacemi - já jsem si pozval výbory některých odborných společností - jsme se domluvili, že budeme vycházet z doporučení radiologické společnosti. Já jsem výbor oslovil, protože jsem členem výboru, tak jsem se několika jednání zúčastnil, a požádal jsem je, ať přesně definují, kdy musí být popis proveden, jak rychle musí být popis proveden. Totéž jsem udělal s výborem společnosti nukleární medicíny, která má vlastně ve své gesci hybridní metody, PET /CT, PET/MR.
Druhý krok, který jsme udělali, tak jsme dali úkol přístrojové komisi, aby pokud je schválena drahá přístrojová technika, podmínkou bylo její využití ve dvousměnném provozu, a aby probíhaly kontroly, jestli opravdu toto využití je. Aby ta pracoviště, která trvají na nákupu - a já bych teď mohl (jmenovat) některé nemocnice, které jsem objel a osobně jsem si kontroval, jestli opravdu ty přístroje takto byly využity, a bohužel v některých nebyly, tak aby pokud nemocnice si koupí rezonanci, koupí si drahou přístrojovou techniku, aby ji opravdu využívala ve dvousměnném provozu, pokud to bude hrazeno pojišťovnou, eventuálně třeba i soboty.
Třetí věc, kterou jsme udělali, tak jsme začali trošku jinak přistupovat k soukromým žadatelům, kteří chtějí provozovat tuto přístrojovou techniku, ale pouze pro ambulantní pacienty. Protože pokud si vezmete Fakultní nemocnici Motol, která má stejný počet lůžek, jako má vídeňská Allgemeines krankenhaus, ve vídeňské Allgemeines krankenhaus je podle mých posledních informací, které mám, a nejsou bohužel úplně recentní, nějakých 11 magnetických rezonancí. Ve Fakultní nemocnici Motol jsou tuším 3. Při stejném počtu lůžek, při velmi podobné struktuře pacientů je prostě vyloučeno, aby ty tři magnetické rezonance v tom Motole, nebo kolik jich tam je, zvládaly vyšetření těch hospitalizovaných pacientů tak, jak to zvládají v Allgemeines krankenhaus, a ještě nabízeli ambulantní termíny.
To znamená, musíme pustit do systému ambulantní pracoviště, musíme do systému pustit například magnetické rezonance, které jsou s 0,5teslové (?), které v České republice opakovaně ministerstvo blokovalo. Musíme je do systému pustit tak, aby se tam mohli vyšetřovat právě ti ambulantní pacienti - kolenní klouby, mozky a tak dále. A na tom všem pracujeme. Nechali jsme udělat HTL (?) analýzu. Požádali jsme, tuším, kladenskou univerzitu, aby nám tuto analýzu udělala.
Pak je poslední kamínek v té skládance, a to je, jak se pacient dozví o tom, jaký je termín. Možná si vzpomenete, že jsem tady říkal o Jihomoravském kraji, kde jsem navštívil dvě nemocnice a jedna z nich je břeclavská nemocnice, kde v podstatě shánějí pacienty na magnetickou rezonanci na ambulantní vyšetření. Využívám toho, pokud jste z Jihomoravského kraje, Břeclavi, mají velmi krátké termíny. Proč? Mají dostatek laborantů, mají dobrého ředitele, ten dělá výbornou strategii manažerskou, takže jsou schopni mít dvousměnný provoz na té rezonanci a jsou schopni na té rezonanci zahájit ten dvousměnný provoz v dalších dnech. To, co je brzdí, je opravdu nedostatek pacientů, ne personálu, ne hrazení od pojišťovny. Na druhé straně jiná nemocnice ve stejném kraji, která má stejný přístroj, má jednosměnný provoz, dokonce ne snad ve všech dnech, a termíny pro ambulantní pacienty jsou tam samozřejmě podstatně, podstatně delší.
Tedy diskuze, kterou jsem zahájil a zahájil jsem ji cestou ÚZISu, s jednotlivými kraji, zatím ne se všemi, tak je, zda by nebylo vhodné mít nějakou centrální evidenci, centrální nabídku termínů pro pacienty na úrovni krajů nebo na úrovni pojišťoven, je mně vcelku jedno, jakým způsobem by to technicky bylo provedeno. Není úplně šťastné, aby byla centrální evidence na webových stránkách ministerstva, protože pak by musela být pro celou republiku, navíc ne všechny organizace jsou přímo pod ministerstvem, je daleko lépe, kdyby to organizovaly kraje nebo pojišťovny. Ale chtěl bych k tomu nějak dospět.
Chtěl bych potenciálně k tomu využít i Tečku, i tam by mohla být možnost získávat informace o termínech tak, aby se pacient mohl podívat, když má tu žádanku a není to akutní vyšetření, není to vyšetření, kde indikující lékař napíše - je nutné ho provést řekněme do dvou, do tří dnů. Není to vyšetření ambulantní a není to vyšetření pacientů, kteří opakovaně chodí na vyšetření a chodí na jedno pracoviště, kde je sledují, tam chtějí mít to vyšetření co nejlépe provázané s léčbou, léčí tam leukémii, oni tam chodí na kontrolní vyšetření a vcelku je to vyšetření plánované s velkým předstihem. Tedy pro tu sumu, pro tu masu těch ambulantních pacientů, které bolí záda, ošetřující lékař, praktik, jim napíše žádanku na rezonanci, na CT, na nějaké vyšetření, dneska spíš rezonance v řadě těch indikací, na ultrazvuk, ale tam ten problém není.
Klíčový problém jsou opravdu rezonance a CT, ale hlavně rezonance. A tam aby ten pacient tedy dostal informace o tom, kde v jeho okolí v nějaké dostupné vzdálenosti jsou jaké termíny, aby nemusel ty pracoviště obvolávat, aby nemusel zjišťovat - tam máme takový termín, tam máme takový termín, ale aby měl tu informaci. Je iluze si myslet - a to ale se nedomnívám, že by si kdokoliv tady v této Sněmovně myslel anebo že by si to, vaším prostřednictvím, myslel můj ctěný kolega pan poslanec Farhan, protože je lékař a ví, že je to blbost - tak je iluze si myslet, že stejné termíny by mohly být na všech přístrojích úplně totožné. To je nesmysl. Vždycky tam, kde bude větší koncentrace přístrojů, mohou být termíny kratší u ambulantních pacientů. Bavíme se o této definované skupině ambulantních pacientů.
Takže já naprosto souhlasím s tím, že tu situaci musíme nějakým způsobem výrazně zlepšit. Ministerstvo musí mít přesné informace a na tom jsem začal pracovat. Plně akceptuji doporučení odborné společnosti, což bohužel moji kolegové předchůdci neudělali, ale chápu, že měli jiné starosti a že toto je zas tak netrápilo, byla těžká doba, byly různé jiné důležitější věci. Musíme začít velmi intenzivně pracovat ve spolupráci s pojišťovnou, s provozovateli, s kraji na tom, aby byla možnost pro pacienty se řekněme na ty termíny objednávat, pokud to jde, centrálně, a tady vidím jako prioritní magnetickou rezonanci. A nesmíme zapomenout, že prostě není možné, aby přístroje v nemocnicích místo toho, aby sloužily co nejkratší době hospitalizace a vyšetření akutních pacientů, suplovaly ambulantní vyšetření. A proto musíme podporovat řekněme instalaci i v soukromých sektorech, na soukromých pracovištích.
Poslední přístrojová komise musí kontrolovat, zda to, co žadatelé o schválení té techniky slíbili - a tady zase bych se soustředil především na magnetickou rezonanci, ale nepodceňuji hybridní metody, nepodceňuji PET/CT, nepodceňuji CT - tak to, co slíbili, aby opravdu bylo splněno, tedy dvousměnné provozy, zajištění popisu atd. atd. Bez personálu, kvalitního personálu, nelze ty metody provádět. A my máme kvalitní personál. Většinou se jedná o špatná manažerská rozhodnutí, ne o chyby lékařů, ne o chyby našich zdravotníků a rozhodně za to nemohou naši pacienti, jsou to většinou manažerská rozhodnutí.
Takže budu na tom pracovat, pracuji na tom, začal jsem na tom pracovat hned, jak jsem nastoupil, ne proto že jsem ministr, jenom ministr, ale především proto, že jsem také radiolog a lékař a osobně mě to trápí už řadu let a budu rád, když budu moci tuto ctěnou Poslaneckou sněmovnu a poslance, kteří tady jsou, zdravotní výbor, doufám, do půl roku informovat, kam se situace posunula, jak přesně jsme ta pravidla nastavili, jak jsme je dostali do případně některých podzákonných norem, protože zatím, jak mám analýzy z ministerstva, nebude nezbytně nutné měnit legislativu, tedy nebude nutné upravovat některý ze zákonů.
Děkuji, vaším prostřednictvím, panu poslanci Farhanovi, že mně dal možnost takto odpovědět a informovat. A děkuji, že toto téma zdvihl, protože opravdu jedná se o téma, které, si myslím, trápí řadu občanů České republiky a mě trápí dvojnásob jako ministra a jako radiologa.
Děkuji.
