Ten postupující trend, který v některých zemích vyústil v omezování možností plateb v hotovosti, by v nás snad měl probudit pozornost k tomuto vývoji, který je samozřejmě dán postupnou digitalizací, vývojem užití platebních karet, nějakých digitálních měn, bitcoinů, kryptoměn... Ale také stále s představou, to bychom si měli uvědomit, o tom, že by v lepším případě státě, v horším případě různé technologické firmy obrovské měly mít možnost prostřednictvím nejrůznějších zprostředkovatelů, ať to jsou banky nebo jiné platformy, kontrolovat každou transakci, každý pohyb peněz. To je sílící představa. V debatě zatím v této věci bylo pouze to, jak vysoká hotovost bude akceptována bez nějaké elektronické kontroly. Podle zákona o omezení plateb v hotovosti je to 270 tisíc korun. Dříve to bylo 10 tisíc euro. Je to zhruba podobné.
Argumenty těch, kteří jsou používány proti legislativnímu vymezení práva platit v hotovosti, to tady víceméně opakoval i pan zpravodaj, pan senátor Holásek, jsou na první pohled přesvědčivé a jsou jistě vedeny legislativně logickými důvody. Ano, souhlasím s tím, že by se nemělo ad hoc vstupovat do ústavy kvůli zakotvení práv, která jsou zatím byť nedokonale upravena v běžných zákonech. Je třeba si položit otázku, jestli stačí či nestačí v této souvislosti novelizovat příslušný zákon o oběhu bankovek a mincí, dejme tomu tam připojit nějakou sankci či zákon o ČNB, nebo o omezení plateb v hotovosti apod.
Jsem přesvědčen, a to i z vývoje některých jiných zemí, že postupující tlak na bezhotovostní platby by v historicky poměrně krátké době vyústil nakonec v zákaz plateb v hotovosti u vyšších, spíše zanedbatelných plateb. Včera jsem si přečetl takový spíš prezentační rozhovor výkonného ředitele společnosti IBIS InGold, což je společnost, která investuje do zlata. Ten výkonný ředitel se jmenuje pan Mgr. Libor Křapka, je to dlouhý rozhovor, ten nebudu citovat. Ale na otázku, zda společnost se dopracuje sama ke zrušení, nebo je potřeba ještě zásahu centrálních orgánů, pan ředitel odpovídá: Z nějakých 80 % to udělá společnost tím, že peníze nebude používat. Pak už je na státu, aby ve správnou chvíli, až společnost splní svůj v uvozovkách úkol, udělal svých 20 procent a zrušení ukotvil. Musím říci, že to říká člověk, který není pro rušení plateb v hotovosti.
V předminulém týdnu jsme byli s VEU na pracovní návštěvě ve Stockholmu ve Švédsko. Švédsko převzalo od 1. ledna předsednictví. Ve Švédsku se fakticky drtivá většina plateb, někde se uvádí 99 % plateb, provádí bezhotovostně. Dokonce i vstup na prohlídku do stockholmského domu jsme museli platit bezhotovostně, dokonce se platí bezhotovostně povinně i běžné dary věřících ve Švédsku. Skandinávie je sice v této věci zatím hodně extrémní, ale postupem času bude z různých důvodů tlak na výlučně bezhotovostní platby i ve střední Evropě, jako je Německo, Švýcarsko, které to zatím odmítají, což samozřejmě povede ke ztrátě určité osobní intimity, která je s platbou v hotovosti vždy spojena.
Jsem přesvědčen, že za této situace je na místě otevřít diskusi a uvažovat o ústavním zakotvení práva na platby v hotovosti. Samozřejmě můžeme také namítat, že v současné době u nás tento problém až na řídké výjimky zatím není. Ale podtrhuji pětkrát slovíčko zatím. Naopak je někdy problém, v některých případech, s uplatněním karty. A to i v případě, že obchodníci mají platební terminál. Ale to je také věcí určité strategie obchodních bank.
Osobně, byť jsem velmi konzervativní člověk, podle toho, co jsem dnes zaznamenal z úst velmi... Od paní kolegyně Daniely Kovářové... Že jsem tedy starší člověk, tak se přiznám, že většinu plateb provádím bezhotovostně, pokud je to možné. Je to pro mě pohodlnější. Ale platby bagatelních částek se snažím provádět často i v hotovosti. Koneckonců máme, já osobně mám docela časté zkušenosti s phishingovými útoky na účty klientů bank. Tyto útoky jsou často vedeny velmi umně, klienti bank musí pak vyvinout značné úsilí vč. pomoci finančního arbitra, aby získali své peníze zpět. Mohl bych o tom taky podat své osobní svědectví, byť se mi to nakonec povedlo.
Z tohoto důvodu se ani nedivím, zvláště u lidí s konzervativními názory, že platbám prostřednictvím karet či platbám prováděným elektronicky z jejich účtů, prostřednictvím internetového bankovnictví, nechtějí a ani nemohou stoprocentně důvěřovat.
K připomínce legislativců, že ústavní právo zaručující možnost platit v hotovosti není v současné době naléhavým veřejným zájmem, o tom zde mluvil pan zpravodaj, pan senátor Holásek, bych chtěl uvést, že přece je otázkou politického rozhodnutí parlamentu, co je či není naléhavým veřejným zájmem. Až budou postupně omezovány platby v hotovosti, tak, že nebude podobně jako ve Švédsku již možné fakticky žádnou takovou platbu uskutečnit, už bude pozdě na nějakou ústavní změnu. I z tohoto důvodu jsem návrh podepsal. Děkuji paní senátorce Chalánkové, že s takovým návrhem vůbec přišla. Podporuji tedy rozšíření ústavního práva na právo na platbu v hotovosti jako věc, která se prostě dotýká všech občanů. To se netýká jen málo segmentů. To se týká všech občanů.
Pokud bychom byli v tomto ohledu prvními, byť v sousedním Rakousku v nedávné době za kancléře Sebastiana Kurze o této věci byla vedena také vážná debata, pokud si vzpomínám, to určitě není nějaký zásadní argument proti zakotvení ústavního práva používat v platebním styku hotovost. Někdo musí být první, pak se přidají další. Taková je skutečnost, taková je realita.
Podepsal jsem tento návrh zákona. Vím, že je to možná takové dílčí vstupování do Listiny základních práv a svobod. Nejsem až tak zdatný ústavní právník, abych mohl debatovat, jestli to má být v čl. 11 nebo v jakém, ale jsem přesvědčen, že bychom měli, dokud není pozdě, uvažovat o vyšší ochranně, o vyšším zakotvení tohoto práva na placení v hotovosti.
Děkuji za pozornost.
