já musím na své předřečníky s přednostním právem stručně reagovat. To, co tady říkali, více svědčí o jejich přístupu a vnímání světa, což mě u některých až děsí, než o podstatě této novely. Tato novela vychází z dlouhé diskuze, která trvala v podstatě už několik desítek let, a to jak na politické úrovni, tak zejména na té odborné úrovni. Je to už řada let, co poprvé Senát přišel s návrhem na rozdělení vlivu Poslanecké sněmovny na volbu těchto dvou mediálních rad.
Pak vznikala celá řada dalších iniciativ, které se blížily třebas onomu bavorskému modelu, kdy do mediálních rad jmenují zástupce nejrůznější v zákoně vyjmenované organizace od těch politických až po nejrůznější občanská sdružení. Samozřejmě, že v této diskusi dlouhé se zohledňovala spousta přístupů, které známe ze světa, (ať už) je to britský model, který u nás by asi neprošel - a to bych chápal - některá slova, která tady zaznívala, až po ten bavorský, který jsem zmiňoval před chvílí. Takže opravdu předtím probíhala dlouhá diskuze, toto je její vyvrcholení. Není to libůstka téhle vlády, že by najednou chtěla něco radikálně měnit, a všichni víme, že v té diskuzi dlouhodobě je tím hlavním argumentem to, aby mediální rady nebyly tolik závislé na aktuálním složení Poslanecké sněmovny.
Paní předsedkyně Schillerová tady říkala, že teď není ten správný čas. Kdybychom s tím přišli za půl roku, tak taky nebude ten správný čas, protože se bude dít něco, co ona považuje za důležité, za rok by určitě nebyl ten správný čas a chtěli bychom si koupit média veřejná před volbami, takže on by nenastal nikdy. A ty argumenty, které od ní zaznívaly, tak spíš svědčí o tom, jakým způsobem hnutí ANO nad tím přemýšlí. Je to jejich předseda, který vlastní - samozřejmě prostřednictvím svěřenského fondu - mediální velký dům a hnutí ANO samozřejmě využívá svého mediálního vlivu.
Nakonec a máme tady příklad, nepochybně se tím budeme zabývat v brzké době, v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, kde nominují Poslanecké kluby - no, to předesílám, tam je ten systém jinak - takže jejich nominant pak slouží, mám-li použít slova bývalého místopředsedy vašeho hnutí, slouží evidentně zájmům politické strany, když funguje v jejich volebních štábech, je poradce místopředsedy, jejich místopředsedy Sněmovny či asistentem jiné jejich poslankyně. Tak je tady vidět přístup hnutí ANO, jak přistupuje k médiím na rozdíl od nás.
To, co tady zaznívalo z úst představitelů SPD, to mě nepřekvapuje, ale nepřestává mě to děsit. Ta slova o polodemokracii, o totalitní vládě, o politickém ovládnutí, (o?) získání politické moci, to je něco, co je pro mě nepředstavitelné, a takovýto přístup opět svědčí pouze o tom, jak oni sami uvažují. To, že SPD není schopna získat senátora, to je její problém a měli by se nad tím zamyslet.
Fakticky k tomu, co tady co tady zaznělo, samozřejmě, že ta novela zvyšuje nezávislost těchto dvou médií veřejné služby na politické moci, na moci vycházející z této Sněmovny, na jejím aktuálním složení, protože rozděluje tu volbu i na druhou komoru Parlamentu. A notabene - a na to bych rád upozornil - díky té novele vypadne nebo bude zrušen v § 6 odstavec 3, a to považuji za zcela zásadní. Ten odstavec 3 současného znění zní takto:
Poslanecká sněmovna může radu odvolat, neplní-li rada opakovaně své povinnosti stanovené tímto zákonem nebo pokud Poslanecká sněmovna dvakrát po sobě neschválí Výroční zprávu o činnosti České televize nebo Výroční zprávu o hospodaření České televize, u rozhlasu je to obdobně. A to považuji za to naprosto klíčové, že Sněmovna, politická moc, nebude mít podle toho, jak se jí zlíbí, jaké bude aktuální složení Poslanecké sněmovny, odvolat celou radu, navolit si ji podle svých představ. A to je důležité a nikdo z vás nemůže zpochybnit to, že to (je?) krok, výrazný a zásadní krok k tomu, aby média veřejné služby byla nezávislejší na politické moci.
A ještě věcně k těm počtům členů. Tady SPD argumentuje tím, že v Radě České televize bude o tři radní víc. Ono je potřeba se nad tím zamyslet trošku matematicky, ono to nejsou složité počty, i když chápu, že někomu můžou dělat problémy, ta varianta, kdy dvě třetiny členů volí Sněmovna, jednu třetinu volí Senát a zároveň máme šestiletý cyklus, kdy se každé dva roky střídají nebo volí ti zástupci, tak vlastně matematicky neumožňuje - pokud chceme ten systém jasný, transparentní, přehledný - jiné varianty než násobky devíti. Pokud by to někdo z kolegů nepochopil, tak já to pak vysvětlím detailně na jasným jasných číslech, ale zkuste se, prosím, nad tím zamyslet.
Závěrem, já jsem moc rád, že tady tato novela je, je vyústěním mnohaleté diskuse, odborné diskuse o tom, jak zvýšit nezávislost médií veřejné služby, a já pevně věřím, že ji tady schválíme a že zase posuneme demokracii, přístup k médiím veřejné služby o kousek dál, a chce se mi říct do jednadvacátého století, protože ten systém, jak je nastaven, je ještě z devadesátých let století minulého. Takže moc děkuji a prosím, abychom tady argumentovali fakta a nežili jenom v tom vnímání, které přirozeně asi je v některých stranách hluboko zažité.
Děkuji.
