Měl jsem tu čest přivítat v Senátu přes 150 studentek a studentů především z gymnázií z Nymburka, Chomutova, Ostravy, Prahy, Říčan či Plzně na semináři Zločiny komunismu. Děkuji všem hostům a panelistům za účast a také Mladí demokraté a Muzeum paměti XX. století za organizaci.
Budu rád, když si uděláte čas na můj projev, který jsem studentům řekl přímo v sále:
Vážení hosté,
v sále mezi vámi vidím spoustu mladých lidí, kteří se narodili dávno po Sametové revoluci. Na úvod bych vám všem chtěl říct, že máte obrovské štěstí. Narodili jste se do svobodného světa. Do světa, ve kterém vám nikdo nebude přikazovat, co si máte myslet a jak se svým životem naložíte. Máte možnost držet otěže svého osudu pevně ve svých rukou. Máte výsadu svobodně se rozhodovat. Já jsem takové štěstí neměl. Jsem ročník 1962 a skoro polovinu svého života jsem strávil v kulisách komunistické šedi.
Má rodina přišla nejen o majetek, ale ztratila i vazby na příbuzné. Můj tatínek Theobald byl jako příslušník bývalé aristokracie označen komunistickým režimem za třídního nepřítele. Nemohl se ani vyučit zedníkem a po absolvování vojenské služby u Pomocných technických praporů až do revoluce živil rodinu jako řidič náklaďáku a později sanitky. Nicméně příběh mé rodiny je pouze jedním z mnoha a ani zdaleka nepatří k těm nejtragičtějším. Komunistický režim má na rukou krev nevinných lidí, kteří se odmítli smířit vizí života prožitého v nesvobodě.
Scházíme se tu dnes proto, abychom si připomněli, že svoboda není samozřejmost. Dnešní demokracie sice na první pohled nemusí vypadat esteticky nejlépe. Prakticky pořád ji provázejí změny a vlády se v demokracii střídají jak „svatí na Orloji“. Nicméně úplně každý z nás má šanci se na její podobě podílet, ať už aktivně jako zvolený zástupce občanů, nebo jako volič. Je to nejsvobodnější systém, který lidstvo během své existence vytvořilo. Za to režimy totalitní nabízejí zdánlivou stabilitu. „Stabilitu“, kde váha názoru občanů neznamená zhola nic. „Stabilitu“, ve které vládne jedna privilegovaná vrstva. A „stabilitu“, ve které má život jednotlivce nulovou hodnotu.
O konkrétních zločinech komunismu však budou jistě lépe hovořit odborníci i pamětníci. Proto zde srdečně vítám historiky Jana Kalouse (Muzeum paměti XX. století), Petra Blažka (Ústav pro studium totalitních režimů) a Davida Svobodu (Ústav pro studium totalitních režimů), publicistu Lubomíra Vejražku a dceru politického vězně paní Věru Pytlíčkovou.
Přiznám se, že mě potěšilo, když Komunistická strana před rokem a půl bez fanfár vypadla z Poslanecké sněmovny. Pevně věřím, že její odkaz zmizí v propadlišti dějin a budoucím generacím bude její název sloužit pouze jako děsivý a odstrašující příklad.
Vinou komunistů bylo v padesátých letech Československo zemí, která ve smyšleném politickém procesu popravila ženu. Doktorka Milada Horáková zaplatila životem za své názory v oblasti lidských práv, sociálních otázek, hospodářství i zahraniční politiky. Sluší se připomenout, že spolu s ní byli k trestu smrti ve vykonstruovaném procesu odsouzeni pro zločiny velezrady a vyzvědačství také Jan Buchal, Oldřich Pecl a Záviš Kalandra.
Ale zdaleka nebyli jediní. Komunistický režim během své existence odsoudil z politických důvodů 250 tisíc lidí. Zdaleka ne všichni byli podobně jako doktorka Horáková odsouzeni k smrti. Ale troufnu si říct, že každému z nich zločinecký komunistický režim zkazil život. Popravených bylo celkově 280, 374 osob zastřelili pohraničníci na hranicích, 4500 až 7000 lidí zemřelo v komunistických lágrech a až 300 tisíc lidí opustilo naši vlast do emigrace.
Dnes tato čísla vypadají jako krutá a ostudná lekce ze vzdálené historie. Mám-li vás o něco požádat, pak prosím nezapomeňte na to, že zlo jen tak nezmizí. Každá svoboda je neustále ohrožována vnějším zlem a zdaleka nemusí být věčná a samozřejmá. Takové zlo často mění dres, ale pořád zůstává na hřišti. Zítra to bude přesně rok od barbarského ruského útoku na Ukrajinu. Prakticky v živém přenosu vidíme, jak to vypadá, když se zlo probudí a vlku se zachce beránka. Putin se rozhodl v duchu sovětské komunistické ideologie obsadit sousední stát a zotročit jeho obyvatele.
Někteří z nás jsou zkrátka nepoučitelní. Dovolte mi, abych vás požádal, abyste byli chytřejší. Abyste nepropadali strachům a obavám. Abyste o demokracii pečovali s péčí řádného hospodáře. A abyste nepropadali líbivým heslům populistů, kteří vám slíbí klidně modré z nebe jen kvůli tomu, aby se dostali k moci.
Pevně věřím, že vaše generace už není zatížená žádným odkazem komunismu. Přeji vám, abyste svůj život strávili ve svobodné společnosti. Aby tomu tak mohlo být, musí se na tom odpovědně podílet každý z nás.
