Některá tendenční média sice setrvale vykreslují osobu Pospíšila, jako nejlepšího ministra Nečasovy vlády, avšak takováto deskripce je poměrně dost „mimo mísu“. Z opačného úhlu pohledu lze například zmínit názor Jiřího Paroubka, který není rozhodně ojedinělý, přičemž i já se s ním osobně ztotožňuji: „Pospíšil začal zneužitím poslanecké imunity tak, když v září 2006 přečetl dopis policisty Tomáše Almera, který mu poskytl informace z „živých“, tzn. neuzavřených a doposud šetřených spisů. Pospíšil není obětí kmotrů ODS, jak se píše v médiích, ale jejich produktem. Pospíšil kryl justiční mafii včetně lidí, které dnes napadá. Stýkal se s členy justiční mafie v kauze bývalého vicepremiéra Jiřího Čunka a kryl je. V korupční kauze Davida Ratha unikaly fotografie on-line z věznice. Jako ministr věděl Pospíšil o švýcarské žádosti v kauze Mostecké uhelné od prosince 2010 a neinformoval vládu ani premiéra. Kdybych byl ve funkci premiéra, tak by ve funkci skončil“ dodal Paroubek.

     Možnému budoucímu hejtmanovi Plzeňského kraje je také třeba pro úplnost připomenout, že dlouhá léta učil na Právnické fakultě v Plzni a to i v době, kdy jimi zmítal skandál s plagiátorstvím a nestandardním studiem vlivných lidí. A právě v této době došlo i na přijetí člena Výkonné rady a reálného bosse ODS v plzeňském regionu Romana Jurečka do magisterského programu a to jak již jinak než na odvolání. Velké množství tímto způsobem přijímaných studentů označila potom akreditační komise za netransparentní a vyslovila podezření, že jde o zamaskování toho, aby se na školu dostali konkrétní lidé. Pospíšil sice nebyl tehdy ještě děkanem této školy, tak jako později, ale rozhodně nebyl jako aktuální ministr spravedlnosti ani hluchý, ani slepý, ani bez jistého vlivu na školu.

     Se studentem Jurečkem strávil Pospíšil také společnou dovolenou v Toskánsku a je zajímavé, že tomu bylo v době, kdy se zde zrovna rekreoval tehdejší premiér z řad ODS Mirek Topolánek, šéf ČEZu Martin Roman a řada dalších lobbistů, včetně nyní mediálně propíraného Romana Janouška. Koupi vily, kde Topolánek bydlel, zajišťovala jakousi náhodou firma J@T, která měla v té době zájem o koupi lukrativní městské firmy Plzeňská teplárenská a.s., kde shodou dalších náhod byl a stále je předsedou představenstva již zmíněný Pospíšilův velký kamarád Roman Jurečko.

     A tak po Vítu Bártovi, aniž bychom se toho ještě nedávno ani nadáli, tu máme dalšího vážného uchazeče o plzeňský krajský post nejvyšší - Jiřího Pospíšila. Já osobně se však domnívám, že mezi oběma „zasloužilými“ pány není morální rozdíl zase až tak velký. Na obranu Pospíšila lze jen doplnit, že oproti Bártovi v Plzeňském kraji alespoň bydlí.

     Na samotný závěr bych pro zajímavost uvedl, jak nepřímo a možná nechtěně, ale spontánně, okomentoval plánovaný odsun Jiřího Pospíšila z vysokých pater politiky do politiky regionální jeho stranický šéf Petr Nečas: „Opravdu si myslím, že post hejtmana obecně, to teď není vztaženo k Jiřímu Pospíšilovi, není manažersky tak obtížný, podívejte se na velikosti rozpočtu a přidělené kompetence, hejtman je v podstatě jedním z rady, na rozdíl od ministerstva, které je monokratickou institucí.“ Tudíž vážení spoluobčané, nemáme se v Plzeňském kraji čeho bát, i Pospíšil by to měl zvládnout!