Nenápadná zpráva v tisku uvádí, že na kraji mého rodného města Brna vznikne poměrně velký nový bytový projekt.  Jeho rozpočet má být 4 miliardy. Výsledkem pak stovky bytů a ubytování pro studenty. Nedalo mi, než se nad tím zamyslet v kontextu státních financí.

Náš dnešní rozpočet, se strukturálním deficitem kolem dvou set miliard, trpí "nadměrným deficitem nejméně ve výši zhruba sto padesáti. Za těchto 150 miliard korun, které nás budou zřejmě pár let provázet (i v případě, že vláda najde odvahu, a bude deficit snižovat, i přes riziko ztráty podpory části voličů) by se ročně postavilo 37 a půl takovýchto projektů. Tedy, dle dat tohoto projektu, nějakých 15 000 bytů. Víc než jedno malé sídĺiště pro každé město o velikosti nad  50 000 obyvatel. Každý rok.

Vůbec tím neříkám, že toto má stát dělat (spíše naopak, nemá). Je ale dobré pochopit, že deficit není abstraktní číslo, ale skutečné peníze. Protihodnotou dnešního deficitu je prakticky jen "pohodlí" vlády (a opozice), neřešit dnešní problém. A velikost lze měřit třeba desítkami tisíc bytů nebo jinými věcmi, které by buďto pořídil stát, nebo občané z peněz, které by státu nemuseli odvést.

Každá diskuse o tom, jak snížit hrozivý schodek, vede dříve či později k hlasitému odporu proti snížení výdajů státu nebo zvýšení plateb jdoucích opačným směrem. To může přivést politiky k rozhodnutí, že je lépe "nedělat nic". To by každopádně bylo to nejhorší řešení.