na úvod řeknu dobrou zprávu, že budu mluvit velmi krátce, protože jsem měla připravené v podstatě dvě A4, co řekl pan kolega Canov. Jeho přednes byl dokonalý, takže si mu ani netroufám konkurovat tentokrát. Já bych chtěla jenom pár poznámek, které považuji za nutné, jak jsem poslouchala pečlivě debatu, říct. Vůbec bych nechtěla sem míchat nějaké politické pohledy, protože tato otázka je z mého pohledu, teď, jak byla nastolena a jak tady velmi to, jak bych řekla, bravurně právně vysvětlena, je zejména otázkou právní. Jenom bych ještě chtěla říct pár takových bodů, že v podstatě ten zákon, kterým se valorizovaly důchody, byl právě... měl účel ten, že když se navýší určitá... Prostě inflace určité hodnoty, tak se zvýší důchodcům příjmy, protože prostě budou potřebovat více peněz.
Řeknu to velmi jaksi srozumitelně, protože, jak vidím z ohlasů, tak nás sleduje strašná spousta lidí. Chodí mi zprávy z celé republiky. Takže v podstatě tím, jak se tady jaksi navrhuje, tak popíráme vůbec ten smysl a účel valorizace. Nebudu opakovat to, co řekli kolegové, že je to nesystémové, že je to jednorázové, že v podstatě už to mělo být dávno atd. Opakovala bych se, nechci zdržovat. Nesouhlasila bych ale velmi s tím, že máme přenechat ten konečný názor Ústavnímu soudu, protože je to trochu z mého pohledu alibismus poté, co se nám tady dostalo opravdu velmi pregnantního rozboru právního se všemi argumenty, se všemi citacemi ústavního nálezu. Také jsem ho chtěla citovat. Nebudu.
Jinými slovy já chápu, že nejsou všichni právníci. Nicméně jsme jistě schopni, jako senátoři, když se nám dostane velmi podrobných informací, argumentů – a zdůrazňuji, tady to nebyly argumenty nijak politické od pana kolegy Canova, ale velmi sofistikované a právní – abychom je dokázali vyhodnotit. A ve vztahu ke slibu potom to vyjádřit v hlasování.
Já, protože jsem se účastnila stovek, snad tisíců hlasování na komunální sféře, zažila jsem různé pokusy i typu: „Navrhujeme zastupitelstvu, aby schválilo, že to, co řekl starosta, je pravda,“ a oni o tom skutečně hlasovali, takže ani odhlasovaná lež se nestává pravdou. A oni odhlasovaná protiústavnost a nestává zákonnou.
To prostě nejde. A já se domnívám, že v souladu se slibem, i jak znám tedy ze svého krátkého působení zde, že kolegové jsou schopni a připraveni a ochotni a prostě rozebíráme velmi složité texty a jsme schopni je pochopit, vnímat, ač máme jiné odbornosti, tak podle mého názoru v tomto případě, který má jednak i takovou pozornost od občanů, bychom neměli připustit, že tady budeme přihlížet znásilňování práva v přímém přenosu, protože stav legislativní nouze prostě tím je. A neopravňuje zneužít takto významného institutu ani v případě, že by kolegové – a já také chápu, že chtějí podpořit ekonomické pohledy, ale to není důvodem, abychom zneužili institutu práva, jako je stav legislativní nouze.
A pokud tento stav legislativní nouze byl navržen a odhlasován, tak platí ten citát nebo ten výrok, co jsem řekla úvodem – že ani odhlasovaná lež se nestává pravdou. Tady žádný stav legislativní nouze prostě nebyl. To byla lež. A došlo k zneužití práva. A teď je otázkou, co už tady také některý kolega řekl, zda je horším přiznáním „my jsme to nechali schválně z diplomaticko-politických důvodů,“ které já jsem schopna pochopit, pohybuji se v politice přímo nebo nepřímo od roku 1989, ale neuměla bych přijmout, že kvůli tomu zneužiji prostě tohoto institutu.
To se potom může pro dobro všeho zneužívat kdykoliv. A je to otevřená Pandořina skříňka. Velmi mi také vadilo, považuji za nutné to říct, že se to nazývalo, že vlastně tím, že bychom valorizovali důchody – podle léta ustáleného zvyku, legitimní očekávání, znovu bych opakovala to, co už tady řekl pan kolega Canov – tak urážíme naše seniory. Oni přece... To není žádná škoda, že my jim vyplácíme důchody za jejich práci. Nechci z toho dělat jaksi politiku, chápu, že tady mohou být různé názory, proto se soustředím jenom na tu právní stránku.
Nemůžeme říct, že, jako senátoři, neumím vyhodnotit to množství informací, jasných argumentů, které tady byly předneseny. Že tady nebyl žádný stav legislativní nouze, to snad nemůže opravdu myslet nikdo vážně. Že je to retroaktivní, to víme také jaksi, právníci. A ještě bych tady připomněla jeden aspekt, který nezazněl. A tím bych skončila. Vláda poměrně chaoticky – ale to je věc názoru – teď řeší finance „ber kde ber“. Takže sáhla i na valorizaci důchodů a snaží se to teď takto prostě neobhajitelně prosadit.
Ale ještě tady je prvek, že vlastně ve vztahu ke státnímu rozpočtu – tuším, že to zmiňoval i pan kolega Rabas velmi trefně, že se zachází v určitých situacích různě. Tak si tady vybrala tu nejslabší skupinu obyvatel. Já si troufám říct podle věku, protože důchodci jsou prostě naši senioři. A v podstatě by to mohlo být vykládáno – jsem hlídána za každé slovo, tak si dávám pozor na ten podmiňovací způsob – mohlo by to být vykládáno, že by to mohlo být bráno i jako diskriminace skupiny obyvatel podle věku ve vztahu ke státnímu rozpočtu.
Takže měli bychom teď zapomenout na to, kdo je tady vládní, nevládní, já jsem nezávislá – na tom trvám – některé vládní návrhy tady nepochybně podpořím ještě dnes, nicméně tady ten v žádném případě právě proto, že je to otevřená pandořina skříňka na zneužívání zákona způsobem, který prostě nejen že právníci by pro něj neměli zvednou ruku, ale i my, jako senátoři, po bedlivém jaksi vyposlechnutí argumentů od kolegy Canova, prostě tento návrh tímto způsobem je prostě neobhajitelné prosadit a schválit.
Děkuji.
