první věc, kterou chci říci, je poděkování tomuto ctihodnému sboru, protože ten návrh novely zákona projednáváme čtvrtou hodinu, myslím, že už to budou za chvilku čtyři hodiny, a ta atmosféra v naší komoře, si myslím, že je atmosférou důstojnou pro to, jak se takto závažná norma má projednávat. Vyžaduje svůj čas, vyžaduje odlišné pohledy a postoje. Ale umíme si je říci způsobem, který jednak navenek vyšle signál o tom, že jsme si vědomi vážnosti toho, co projednáváme, že jsme si dobře rozmysleli své postoje, že je umíme zargumentovat a že nezneužíváme ty, o kterých jednáme. Na rozdíl od Poslanecké sněmovny. Myslím, že nikdo z nás neměl sílu těch pět dnů a pět nocí soustavně sledovat každé slovo, které tam zaznělo. Ale průběžným sledováním jsem si odnesla ten pocit, že tam vlastně ani o to, přesvědčit naše důchodce, že přestože jim nepřidáme tolik, kolik bychom si přáli, tak přestože jejich stav zlepšujeme, tak tato nota tam vůbec nezaznívala.
Naopak. Vytvářel se dojem třískání, bych tomu řekla, politických bodů. A mně to připadá naprosto nejodpornější věc, kterou můžeme dělat, jestliže si vezmeme jako někoho, kdo je skutečně zranitelnou skupinou, o tom se nemusíme přesvědčovat, kdo se může snadno dát manipulovat. Tím nechci říci, že ti lidé nepřemýšlejí, protože i já sama bych měla říci hned v úvodu, že jsem ve střetu zájmů, ale budu hlasovat pro tento zákon, tak to asi nebude tak zlé. Takže tím nechci říci, že jsou snadno manipulovatelní, ale přeci jen je pro ně možná, pro část našich seniorů, obtížnější sledovat veškeré dění, shromažďovat veškeré informace.
A v tu chvíli zahrávat si s tím, že budeme hrát na notu, že vlastně to, co jsem slyšela z Poslanecké sněmovny, že je okrádáme, že si je bereme jako první na paškál, to přeci není pravda. Podívejme se, prosím, na to, jaká je reálná situace. Možná mnozí z vás, vážení kolegové, byli tady na semináři, který byl uspořádán před 14 dny. Podílelo se na něm i MPSV. Mluvila zde k nám bývalá předsedkyně klubu KDU-ČSL Šárka Jelínková, která je nyní náměstkyní na MPSV, a odpovídali nám tu na otázky, které jsme kladli. Byla to pro mě velmi užitečná debata.
Dostali jsme také na vyžádání, myslím, že pan předseda Vystrčil si vyžádal během tohoto semináře řadu podkladů, doplňujících informací, a dostali jsme je. Jedna z těch informací je tabulka, kterou jste pravděpodobně všichni měli nebo máte k dispozici. Ta ukazuje vývoj výše průměrných důchodů a jejich srovnání s průměrnou mzdou. Aniž bych to chtěla jakkoli politicky zasadit do politického rámce, tak z té tabulky jednoznačně vyplývá, když se podíváme do roku 2013, kdy končila vláda ODS, tak vývoj průměrného důchodu a srovnání s průměrnou mzdou byl takový, že byl na 44 % versus průměrná mzda.
Když se dívám na další roky, od roku 2013 až do roku 2019, tak poměr šel dolů. To znamená, že reálně důchodci tratili oproti průměrným mzdám. Šel dokonce až na 39 %. Ze 44 na 39 %. V roce 2020 je 40 a s nástupem současné vlády důchodci dostali přidáno 4000 Kč. Proč o tom nemluvíme? Proč jim nevléváme naději do života tím, že řekneme: „My víme, že jste zranitelní, víme, že jste skupina, která to nemá úplně jednoduché, že pro část z vás si přivydělat možné už není.“ Ale zároveň vyzvednout tu snahu, že na ně nikdo nezapomíná, že jsme si vědomi toho, že je třeba přihlédnout k jejich životní situaci. A jestliže za rok a čtvrt nebo rok a tři měsíce této vlády důchody narostly o 4000 Kč, tak je to zhruba o 30 % oproti stavu, než když se vláda ujímala svého mandátu.
To je přeci dobrá zpráva. Je to dobrá zpráva pro důchodce, pro seniory a je to dobrá zpráva i pro celou naši společnost, protože z ní vyplývá, že to nejsou ti, u kterých se tzv. začíná škrtat a začíná se u nich šetřit a ti ostatní si žijí v nějakém nadbytku. Je to zpráva o tom, že se snažíme řešit sociální situaci prostředky, které máme nyní k dispozici. A přestože bychom chtěli valorizovat více, tak tento návrh přesto důchody zvyšuje, jak zde bylo řečeno, zhruba o 700 Kč. Já dostávám někdy e-maily, kdy ti lidé říkají: „Tak vy nám ani nic nepřidáte? Vy teď škrtáte z našich důchodů.“
Není to pravda. Minimálně 700 Kč bude přidáno na této valorizaci důchodcům. Těm, kteří měli nízké důchody, více. Těm, kteří měli vysoké důchody, méně. Může se to někomu líbit a nelíbit, může říci: „Je potlačena zásluhová část důchodu,“ ale každopádně se rozevírající nůžky mezi velmi nízkými důchody a vyššími důchody, tak se k sobě přibližují. Ne, že by se ještě více rozevíraly, což je podle mě také dobrá zpráva o tom, jestli vláda je, nebo není asociální, což jsem slyšela zejména ze sněmovních kruhů, nikoli tady v Senátu. A znovu říkám, že jsem za to vděčná.
Tím chci tedy říci, že rozhodně podporuji tento návrh a stojím si za ním. Jsem přesvědčena, že je věcně správně. Nemám nejmenší pochybnost, že bychom k tomuto kroku neměli přistoupit.
Pokud jde o onu ústavní rovinu, mluvila jsem o tom, co se dělo v Poslanecké sněmovně během pěti dnů a pěti nocí. Já jsem to nepočítala, protože na to opravdu nemám nervy, ale někdo spočítal, že opozice tam mluvila 90 hodin. Víme, co tam předčítali. Nějaké dizertační práce, rozhodně ne své vlastní, protože si myslím, že by nebyli schopni je vůbec ani napsat. A rozhodně se nedá říci, že by to byla debata, během níž by byla ústavně popřena práva menšiny, což je jeden z aspektů, který posuzuje Ústavní soud. Rozhodně se toto nedá říci. Menšina v Poslanecké sněmovně se mohla sama rozhodnout, jak to uchopí, jak využije čas, který skutečně měla. Ale nevyužila ho k tomu, aby věcně rozebírala onen návrh zákona. Využívala ho jen z toho ryze obstrukčního pohledu zastavit čas, aby zákon nebyl projednán v termínech, kdy je potřeba.
A aby tudíž k té změně ve valorizaci nemohlo v žádném případě dojít. Jsem tedy přesvědčena, že tam došlo spíše k tomu ústavnímu problému jiného gardu, že menšina v Poslanecké sněmovně brání ve vládnutí většině, která získala z voleb mandát a má právo vládnout. Podíváme-li se na ty obstrukce, které provázejí celé toto volební období, už to není nic jiného než ryzí obstrukce. Jestliže se program schůze projednává u každé schůze tři hodiny, čtyři hodiny, pět hodin, nevím přesně, podívejme se do stenozáznamu, jestliže pokaždé je vyhlášena obstrukce, jestliže když už ne obyčejná obstrukce, tak pekelná obstrukce, znamená to, že tady je sněmovní menšina, která nepřijala výsledek voleb, nerespektuje výsledek voleb a z ústavního pohledu brání vládě vykonávat svůj mandát. O tom jsem přesvědčena.
Nejen ten průběh v Poslanecké sněmovně, ale i to, o čem tady byla řeč, nemá smysl to už opakovat, o tom, do jaké míry slyšíme kolem sebe vyjádření, čteme vyjádření kapacit ústavních právníků, odborníků, expertů, kteří se rozcházejí v těch svých stanoviscích. Je to přirozené. Nepamatuji si za dobu svého poslaneckého a teď senátorského působení, že by tomu bylo jinak, že bych někdy slyšela ucelený, jednotný hlas, který by říkal: Je to takhle. Nebo je to takhle.
Takovou situaci bohužel si nepamatuji. Vždycky je tam tento rozptyl názorů. Za takové situace jsem přesvědčena, že je správné přistoupit k tomu kroku, tedy prohlasovat tento návrh zákona, umožnit, aby našim důchodcům vzrostl důchod tak, jak je to možné, zároveň tím sdělit té jiné části společnosti, ať už jsou to ti, kteří teď vydělávají, nebo ti, kteří studují, nebo ti, kteří teprve chodí do škol, nebo ti, kteří chodí do mateřských školek, že nejsou těmi, na které jsem zapomněla, že to je komplexní úvaha, která má vybalancovat vše, co se ve společnosti děje teď a co se v ní bude dít za 5 let, za 10 let, za 15 let. Já si myslím, že to je správný krok, proto tento návrh zákona v každém případě podpořím.
Jenom dovolte na závěr, že nejhorší, co bychom mohli udělat, je přistoupit na tu hru dělení společnosti – dělení na staré, dělení na mladé, dělení na venkov, dělení na velká města, dělení na svět žen nebo na svět mužů. Prostě kdo se o toto pokouší, nemá dobré úmysly, neslouží dobře společnosti a nevykonává dobře svěřený veřejný mandát ku prospěchu té společnosti. Já jsem o tomto přesvědčena, proto děkuji za tu debatu, která se mi zdá, že nevedla k těmto koncům, k tomu, že bychom tady přistoupili na tu extrémní škodlivou notu dělení společnosti na jedny a druhé, že se snažíme komplexně se na to podívat a vyjádřit svůj postoj tak, aby dával šanci všem.
Děkuji za pozornost.
