Pamatuji si na slova mé maminky, která vždycky, když někdo pohledný udělal něco zlého, říkávala: “Jak je to možný. Takovej hezkej člověk a udělá takovou lumpárnu“. A já mé staré mamince, která se dožila 90 let, odpovídal: „Ale mami, on to udělal právě proto, že je takovej hezkej“.
Hezký chlapec to má vždycky pohodlné s děvčaty. Předcházejí si ho, snaží se jej přetáhnout na svou stranu a vyfouknout tak příležitost potenciální sokyni. Všechno má tak nějak jednoduché a zvyká si na to, že to v životě bude také takové. A ono to většinou je. Jeho slovo nic neznamená. Ostatně, ani moc nemluví, protože zjistil, že mluvením může odhalit své nedostatky, a navíc, mlčení jej činí zajímavým a záhadným. Záhady lákají.
Když takový člověk dospěje, tak se stává důležitou pákou pro jiné, kteří disponují velkou mozkovou kapacitou, ovšem to, co jim bylo přidáno na rozumu, to jim bylo ubráno na kráse. A tak nastupuje toto od mládí dítě štěstěny, aby se stalo onou pákou spojující mozkovny s lidem.
Navíc náš pohledný hrdina si ke své pohlednosti během života přidává snahu, být s každým zadobře. Zradit kohokoliv, ostatně mu to bude prominuto, vždyť je takový sympatický. Určitě jej k tomu někdo přinutil. A tak tento hezoun prochází bez problémů celým životem. Sem tam někomu něco slíbí, co nikdy nesplní. Ke všemu se staví tak, že jakýkoliv slovní projev, kterým něco tvrdí, jsou prostě jenom bohapusté hezounovy kydy.
A teď ze životních skutečností k politice. Nadační fond nezávislé žurnalistiky vedený současným šéfem prezidentových poradců, prostřednictvím různých novin, hlavně týdeníku Forum24, dokázal vytvořit z prezidenta Zemana a bývalého premiéra Babiše, monstra. Navíc z prezidenta Zemana někoho, kdo musí vzbuzovat fyzický odpor. Nehezký, starý, nemocný. Po něm přece musí přijít někdo hezký, mladší a zdravý.
A povedlo se. Lidé v pražských barech odpočítávají poslední minuty prezidentování Miloše Zemana, aby huronským pokřikem vítali nového hradního pána. Vzor mužnosti, voják, dokonce generál. Zdravý jak řípa, jezdící na silných motorkách. Do prezidentského vítězství se promlčel.
Nový prezident chce být pro všechny. To říká už od začátku. A praxe? Důchodci byli ochuzeni o valorizaci svých důchodů. V rozhovorech tvrdí, že odnětí valorizace důchodů je pro něj problematické. Že neví, zda-li tuto vládní záležitost podepíše či nikoliv.
Přichází k němu delegace opozice, Karel Havlíček a Alena Schillerová. Přesně mu vysvětlují, že jsou tři aspekty, které narážejí na neústavnost zákona (nebo novely, přesně nevím) o omezení valorizace důchodů.
Ačkoliv jak Senát, tak prezident mají být zárukou ústavnosti, tak onen zákon podepisuje s tím, že pokud nepodá ústavní stížnost opozice, tak jí i po svém podpisu podá sám. Mám takový dojem, že to je kocourkov. Nechci hlavu státu, ke které jako k symbolu mám náležitou úctu, nějakým slovním výrazem dehonestovat. Ale pokud si myslel, že to je neústavní, tak to měl vetovat. Toto je ovšem čirý alibismus, nebo právě jenom taková to nezávazná slova hozená do éteru. Škoda, svým vetem se mohl skutečně stát prezidentem všech a ne jen prodlouženou rukou pětikoalice.
Mgr. Petr Hannig, předseda ROZUMNÝCH a bývalý prezidentský kandidát
