Při debatě o přijetí eura u nás často zazníval argument, že nezávislá měnová politika nám umožňuje efektivněji čelit inflaci. Skutečností ale je, že s nezávislou měnovou politikou jsme se dnes dostali k jedné z nejvyšších inflací v Evropě, zatímco v zemích eurozóny je inflace nižší.
Netvrdím, že inflace by byla u nás díky euru výrazně nižší (což je zcela jiný argument, než zde uvádím). Nicméně je zjevné, že důvod pro zachování koruny tvrdící, že nezávislá měnová politika zajistí lepší zvládání inflace, kulhá na obě dvě nohy.
Navíc, naše koruna je v poslední době vše, jen ne volně plovoucí měna. Zhruba od roku 2013-2017 jsme měli polofixní kurz s politikou „euro za 27 Kč či více“ (který stojí za letošní astronomickou ztrátou ČNB), a v loňském roce zase ČNB masivně intervenovala, aby naopak zabránila oslabování kurzu. První z těchto politik se propsala do měnové politiky na velmi dlouhou dobu a myslím si, že je do ní propsána, kvůli velkému přílivu "rychlých peněz", dodnes.
Pokud tedy někdo říká, že naše (relativně) nezávislá měnová politika stojí na plovoucím kurzu a nastavování měnových podmínek úrokovými sazbami, tak je na čase říct, že to není to, co nás většinu posledních 10 let provázelo (navíc vývoj posledních měsíců zase ukazuje, že z nezávislostí to také moc slavné není, neb změny úrokového diferenciálu a rizikové prémie dopady měnové politiky zásadně ovlivňují).
Do jaké míry ale může být měnová politika malé otevřené ekonomiky skutečně nezávislá, je otázkou. Stejně tak, zda nejsou výkyvy kurzu něco, co naší ekonomice nesvědčí. Proto jsme rád, že se nám podařilo prosadit do revize programového prohlášení projednání postoje vlády k naší možné účasti v režimu ERM2 (podmínce pro přijetí eura, kterou je "úspěšný pobyt" v polofixním režimu s fluktuačním pásmem +- 15 % po dobu nejméně dvou let).
