Drastickým škrtem téměř všech vojenských výdajů se daleko rychleji dopracujeme k ozdravení rozpočtů. Objednávky vojenských systémů ze zahraničí nepomohou ani našim zbrojařským firmám, jsou to prostě peníze vyhozené do kanálu.
Proč jsme tedy v NATO, které nás má chránit (před kým ve středoevropské kotlině, když Němci, náš odvěký nepřítel, jsou také v NATO a Rusko daleko za humny?), když právě proto, že jsme v NATO, musíme vydávat tak velké peníze na zbrojení.
Jednou z nejbezpečnějších zemí Střední Ameriky je Kostarika. Ta v roce 1949 zákonem zakázala mít armádu, protože tam v roce 1948 probíhala občanská válka vyvolaná právě armádou. Kostarika je nejstabilnější zemí regionu. Každý muž či žena od 18 let jsou povinni chodit k volbám (pod sankcemi, pokud tak neučiní) a demokracie tam tudíž funguje. A neříkejte mi, že tak fungující demokracie v horkém regionu, jakým je latinská Amerika by nemohla fungovat v našem relativně klidném regionu.
Je zajímavé, že je tam naprostá volnost v zdravotnické politice. Nikdo nezakazuje přírodní preparáty i třeba na léčení rakoviny. Každý má možnost volby. Dokonce tam jezdí nakupovat přírodní léčiva lidé z USA. V Kostarice jsem byl a musím vám říct, že tam jakoby z vás spadne veškerá tíha světa.
Ale to jsem tak trochu odbočil. Jak si Kostaričané zajišťují bezpečnost? Když v okolních zemích svrhnou nějakého diktátora, tak se Kostarika nesnaží ideově stavět na jakoukoliv stranu. Prostě je mu dán politický azyl. A tak všichni diktátoři, a že se jich kolem Kostariky vyskytuje dostatek, v rámci úvahy nad svým možným budoucím pádem a eventuálním bezpečném přístavu pro své dožití, Kostariku chrání. Není to, vážení, geniální státnický tah politiků tohoto Karibskotichooceánského ráje na zemi?
Neplaťme žádné sumy za vyzbrojování armády. Armádu sice zachovejme, ale jako bezpečnostní sbory při přírodních katastrofách, povodních, požárech apod. Eventuálně za peníze, které vrážíme nesmyslně do zbrojních zakázek, rozšiřme hasičské sbory a posilme pořádkové policejní sbory, které by se přednostně měly zabývat pořádkem v ulicích, městské hromadné dopravě a potíráním drogové scény.
Pojďme vytvořit nový druh politiky, která se nebude starat o ideologii. A šetřeme na těch skutečně drahých výdajích a ne na lidech.
Ale k tomu všemu je potřeba, aby se naše země mohla rozhodovat svobodně. Takže nelze setrvávat v současném šíleném spolku, jako je ultrazelená EU, která chce poroučet větru a dešti, a která nerespektuje to, že eliminování pouhých 8 % znečištění zeměkoule za tragickou cenu zničení ekonomiky a takového života, jaký jsme do této chvíle znali, je naprostý nesmysl.
A setrvávat v alianci NATO, které nás nutí v současné katastrofální finanční situaci dosahovat 2 % výdajů na zbrojení z rozpočtu v době, kdy země padá do mamutího zadlužení? To je také nesmyslné. A pokud tam setrvat, tak jenom s tou podmínkou, že nebudeme muset vydávat v této době peníze na zbrojení a nákup drahých vojenských systémů. Já se na tyto aspekty nedívám vůbec ideologicky. EU byl dobrý projekt, když fungoval pro praktické zlepšení života občanů jednotlivých zemí unie. Když se nyní mají země podřizovat ideologii nikým nevolených špiček, tak se přerodil v projekt lidem škodící. Totéž NATO, když vedoucí stát této aliance chránil země Západu před nebezpečím ze strany Sovětského svazu, tak to byl dobrý projekt. Když ovšem nyní musíme dávat tak veliké peníze na vyzbrojování, tak to také není pro nás užitečné. Přičemž ani proti jednomu či druhému projektu nemám nic z ideologických důvodů.
Prostě vraťme záležitosti tam, kam patří. EU pro dobro obyvatel Evropy a NATO ke své obranné funkci. A pak bude naše členství v obou svazcích na místě. A my starší si pamatujeme slova prvního prezidenta České republiky, Václava Havla, o jeho snu o Evropě bez vojenských aliancí, když jsme vystupovali z Varšavské smlouvy. Nebyl to špatný sen.
Já vím, že tyto myšlenky jsou rebelské. Ale bez rebelů se nikdy svět neposunoval kupředu. Na co chodit kolem horké kaše. Tak to prostě je.
(psáno pro blog idnes.cz)
