Já s ním plně souhlasím v tom, že Evropská unie je dneska z velké části postavena na dotacích, je to dotační ekonomika. Jenom já bych rád, abychom se přitom alespoň trošku zamysleli, jestli je to úplně nejšťastnější ekonomický model, který pro sebe Evropská unie vybrala, a jestli vedle toho nějakým způsobem následování těch politik Evropské unie - já souhlasím s tím, že asi se těžko vyčleníme z nějakého modelu a budeme v České republice uplatňovat absolutně jiné principy, než uplatňuje Evropská unie jako celek - tak ale přesto si myslím, že je dobré se zamyslet, zda ta dotačnost a závislost na dotacích na straně Evropské unie je ten nejlepší nápad.
Když se podíváme na to, jakým způsobem se evropská ekonomika, Evropská unie podílí na světovém hrubém domácím produktu, tak zjistíme, že to není úplně radostný vývoj. Zatímco v osmdesátých letech se evropské země podílely na světové ekonomice zhruba více jak 30 %, tak následující dekády to dramaticky klesá, dneska jsme zhruba na nějaké polovině, samozřejmě záleží na statistice, ale z těch 30 % v tom roce, v těch osmdesátých letech se Evropská unie dostala k nějakému číslu 15, 16, 17 % a s tím, jak mnohem rychleji rostou některá jiná globální ekonomická centra, tak váha Evropské unie ve světové ekonomice dál klesá.
Já jsem přesvědčen, že to je dáno právě i tím, že Evropská unie opustila to, co z ní dělalo šampiona, to znamená, místo těch trendů, které směřovaly k volnému trhu, k volnějšímu obchodu, tak v Evropské unii narůstají restrikce, narůstají regulace a narůstá přerozdělování, se kterým nezbytně i investiční pobídky nebo dotace jsou spojeny.
Takže když jsem tady slyšel příměr o tom hokejovém mužstvu, tak já bych ho použil dál, a když z toho evropského šampionátu se přesuneme na světový šampionát, kde budou proti Evropské unii soutěžit i jiné týmy, tak ty jiné týmy dělají poslední dekády všechno pro to, aby byly silnější, aby byly rychlejší, aby dávaly více gólů, zatímco to evropské mužstvo si na sebe bere čím dál tím těžší výstroj, čím dál tím nabírá více tuku, je pomalejší, a na tom světovém šampionátu, pane ministře, Evropa více gólů dostává, než v poslední době střílí.
A jestli budeme jenom pasivně přebírat to, že v Evropské unii se prostě dotace nosí, tak s tím nic nezmůžeme. Já neříkám, že se máme vyčlenit a přestat investiční pobídky v České republice dávat úplně, když to dělají okolní státy, ale minimálně - a pokud vím, tak vy máte ambici do evropských institucí promluvit více - bychom měli alespoň nahlas říkat tu naši zkušenost, alespoň České republiky, která, když se po roce 1989 těch regulací dotací, subvencí v maximální míře zbavovala, zaznamenávala růst, od té doby, co na nich svoji výkonnost stavíme, tak ty růsty jsou mnohem více podprůměrnější.
Tak já bych byl nerad, abychom si v Evropě mluvili o lisabonských strategiích, které měly předehnat Spojené státy a přiblížit se rychle rostoucím ekonomikám, mluvit o nich a vedle toho pasivně, slepě, stále propagovat a prosazovat dotační model evropské ekonomiky, který zjevně evropské ekonomice nepřináší nic dobrého a kvůli němuž Evropská unie ve srovnání s těmi mančafty z celého světa velmi výrazně ztrácí.
