Normálně to probíhá tak, že když opozice obstruuje od prvního čtení, druhého čtení, ve třetím čtení, tak postupně podle té intenzity jdou jednotlivé kroky zase ze strany koalice, obranné - omezení řečnické doby, další omezení a poté zcela výjimečné rozhodnutí o pevném čase. Ale tohle, co tady nenastalo. První čtení, jak už bylo řečeno, první i druhé čtení, bylo do půl hodiny. Teprve poté, ve třetím čtení, jsme to probírali nebo probíráme tři hodiny. To znamená, o nějakých obstrukcích, na které vy byste reagovali, tady nemůže být ani řeč. Ta totiž, ta naše vystoupení nastala v momentě, kdy tady zcela neortodoxně dal kolega Michálek tři minuty před koncem druhého čtení přílepek, který sem vůbec nepatří. A ta debata se nemohla vést ani v prvním, ani ve druhém čtení. Tolik na vysvětlenou.

A vy jste i přesto vlastně ty možnosti obrany koalice dali do jednoho rozhodnutí - omezíme vám čas a ještě to dáme na pevný termín. Takže vy jste nepočkali, jestli tedy někdo bude mluvit dlouho, krátce a tak dále. A to mně přijde úplně neuvěřitelné, že vy vlastně den po projevu prezidenta, jak jsem tady o tom hovořil, kterému jste tleskali, já jsem také tleskal, a vy jste řekl, že to je super, pojďme se spojovat, tak vy nás ponížíte dvojnásobně.

Já jsem se díval, nás tady bylo přihlášeno asi dvacet, dvacet dva. Kdyby všichni jsme měli ten limit dvakrát deset, dvacet minut, to je čtyři sta minut, tak bychom se stejně do těch jedenácti tady nevešli. Stejně. To znamená, vy jste klidně mohli schválit dvakrát hodinu, dvakrát dvě hodiny, protože vy tam máte limit těch jedenáct hodin. (Předsedající: Čas, prosím.) A to je dvojité ponížení. Že vám to není blbý.